Funkce živého náhledu u digitálních zrcadlovek je zaklínadlem posledního roku. Přináší však do praxe něco navíc?
Podobně jako v jiných oborech, také v digitální fotografii se každoročně objeví nová funkce či vlastnost, kterou s postupem času disponují prakticky všecny digitální fotoaparáty. Velice dobře je tento vývoj pozorovatelný u digitálních kompaktů. Zatímco dříve byla stabilizace obrazu výsadou pouze několika drahých kompaktů dnes je již součástí téměř každého kompaktu střední třídy.
Druhým příkladem, který máme ještě v živé paměti, je funkce detekce tváří. Jako první s ní viditelně vyrukoval Fujifilm, který začal své modely označovat zkratkou fd. Rozhlédnete-li se dnes v nabídce digitálních kompaktů, pak má téměř každý funkci detekce tváře. Primárním účelem této funcke bylo optimalizovat snímek pro portrét, respektive zajistit zaostření na obličej. V současné chvíli se u levných kompaktů jedná prakticky pouze o zaostření rozpoznané tváře.
Živý náhled se u digitálních zrcadlovek objevoval postupně a dnes tuto funkci najdeme prakticky u každémo modelu. Živý náhled v podstatě supluje funkci hledáčku a podobně jako u kompaktů je jedním ze způsobů jak komponovat snímek. Na rozdíl od kompaktů však zrcadlovka nabízí mnohem komfortnější způsob snímání prostřednictvím hledáčku. U kompaktů výrobci od hledáčku upustili a tak je na trhu pouze pár mdelů, které mají optický průhledový hledáček, s hledáčkem zrcadlovky prakticky nesrovnatelný.
Rychle nebo živě
O významu živého náhledu u zrcadlovek jsem nebyl vždy zcela přesvědčen, postupem času se však ukázalo, že možnost fotografovat při kompozici na zadním dipleji má v některých případech své opodstatnění. Jako velmi praktický doplněk se živý náhled ukazuje při fotografování ze stativu, či s fotoaparátem u země nebo naopak nad hlavou.
Největším problémem živého náhledu je doposud způsob ostření, který by měl být rychlý a tichý, což se zatím výrobcům daří přibližně z poloviny. Při snímání přes hledáček slouží ke správnému zaostření autofokusový snímač, na který dopadá světlo snímané scény prakticky neustále, což umožňuje korektní zaostření v jakémkoliv okamžiku. Jakmile namáčknete spoušť, fotoaparát zaostří a po jejím domáčknutí exponuje. V okamžiku expozice se zvedne zrcátko a odkloní tak světlo dopadající na autofokusový snímač.
Olympus E-330 byl prvním digitále s funkcí živého náhledu
Právě popisovaný způsob ostření je důvodem, proč se zatím výrobcům nedaří zrychlit ostření při aktivovaném živém náhledu. Jelikož je při jeho aktivaci zvednuté zrcátko, nemůže fotoaparát zaostřit. Nechceme-li ostřit ručně pak je jedinou možností dočasné sklopení zrcátka, zaostření a opětovné zvednutí zrcátka. Právě nutnost těchto úkonů dělá z ostření při živém náhledu prozatím ještě nekomfortní funkci s omezenýn použitím.
V poslední době se však obejvují i fotoaparáty, které pracují při zaostřování stejně jako digitální kompakty, tj. zaostřují pomocí porpovnávání kontrastu ve snímaní scéně. Výhodou tohot způsobu ostření je samozřejmě to, že se při ostření nemusí zrcátko sklápět a uživatel stále vidí aktuální stav na displeji. Poměrně zásadní nevýhodou je však rychlost ostření, která se v tomto případě pohybuje v řádech vteřin. Nutno však dodat že s každým novým fotoaparátem se rychlost zvyšuje a věřím, že v brzké době bude rychlost tohoto ostření srovnatelná s klasickým způsobem zaostřování.
Nabídka zrcadlovek s živým náhledem se stále rozrůstá, pokud je pro vás tato funkce důležitá, pak můžete vybírat z následujících modelů.
Canon
- EOS 450D
- EOS 40D
- EOS 1D Mark III
- EOS 1Ds Mark III
Nikon
Olympus
Sony
Pentax
Panasonic
Máte-li zkušenosti s živým náhledem u různých značek zrcadlovek a je pro vás právě tato funkce důležitá, pak budem rádi pokud se s námi podělíte o zkušenosti a poznatky z praxe.