Koncem května byla v prestižní pražské galerii Rudolfinum zahájena profilová výstava renomovaného, v zahraničí uznávaného fotografa Ivana Pinkavy. Doménou třiačtyřicetiletého autora původem z Náchoda jsou portréty a akty. Do Rudolfina umístil podle vlastní koncepce více než 130 vlastních fotografií, které jako celek nazval Heroes. Rozsahem největší Pinkavova výstava shrnuje autorovu dvacetiletou tvorbu.
K hlavním rysům Pinkavových děl patří paralelismus, vrstvení citátů (znalost latiny je výhodou k hlubšímu porozumění autorových sdělení) a odkazů na evropskou kulturu, mytologii a křesťanství. S tím souvisí samozřejmě vina, smrt (Beránek boží, konec věků...) a věčnost (Ecco, La Luce!).
Ivan Pinkava: Beránek boží, konec věků
Modelem stojí přátelé
Velkou část výstavy zabírají snímky fiktivní dynastie – Pinkava vychází z magie rodové příbuznosti, z teorie, že lidé vzešli z jednoho lůna či kmene, a to z kmene Satyrů. Tuto fascinující podívanou navlečenou do mystického barokního hávu sjednocují zdánlivě netečná a nepřítomná oční víčka, znázorňující ztěžklou pohrouženost bytostí do sebe sama. Další podstatnou složkou je v kolekci Pinkavův cyklus stylizovaných fotografií osobností světové literatury ”Portréty pro...”, při kterých stáli modelem autorovi přátelé. Neméně obsáhlý je fotografický celek aktů členů alternativního divadla souboru Teatr Novogo Fronta.
Ivan Pinkava: Hlava mladého muže
Dualita jako pracovní metoda
Fotograf se netají svým principem práce – principem duality, kde polarizují protiklady muž-žena, hřích-nevinnost, dobro-zlo. Do ostrého protikladu Pinkava staví nezahalené, „čisté“ dospělé osoby i děti, které symbolizují novorozeneckou nevinnost, a na druhou stranu portréty zjizvených či pořezaných lidí asociující utrpení Krista. V obou případech dominují na fotosnímcích uhranuté pohledy očí osob.
Ivan Pinkava: Ó, sladká krvi
Portréty anonymů i známých osobností
Přestože většina fotografií zobrazuje anonymní postavy, najde se mezi nimi několik veřejnosti známých osobností, ať už je to básník J. H. Krchovský, teoretička fotografie Anna Fárová nebo konceptuální umělec Václav Stratil. Unikátem je nejstarší vystavená fotografie z roku 1985 dnes již zesnulého režiséra Petra Lébla, která má v Rudolfinu svoji premiéru před zraky diváků. Oblíbenými Pinkavovými modely jsou mimo jiné také sourozenci (Ábel a Kain, Bratr a sestra) nebo identická dvojčata (Tomáš a David Medkovi).
Ivan Pinkava: Bratr a sestra
Hlavní úlohu má světlo
Pinkavovy stylizované portréty připomínají malované obrazy. Ve všech figurálních fotografiích autor využívá minimální množství prostředků, přičemž hlavní složkou je tonalita a hra se světlem, a to nejen na výhradně černobílých snímcích, ale i pomocí bodových světel v jednotlivých chodbách mezi sály galerie. Tyto efekty ještě zvýrazňují formální dokonalost snímků.
Ivan Pinkava: Pieta
Co se smí lidem říci o lidech?
Autorův pohled na svět a člověka uvádí motto výstavy, citát spisovatele Gustawa Herlinga-Grudzinského: ”Existuje určitá nepřekročitelná mez toho, co se lidem smí říci o lidech”. Každý z návštěvníků galerie má možnost vlastní interpretace. V případě Ivana Pinkavy je opravdu mnohovrstevná.
Těm návštěvníkům, kteří chtějí mít část Pinkavovy výstavy stále na očích i po jejím ukončení v Rudolfinu 22. srpna, je k dispozici luxusní doprovodný katalog, jehož autorem je filozof Martin C. Putna.