Fotografování je umění, fotky nelze měřit a objektivně posuzovat ani hodnotit. V některých případech to sice je možné, ale často nelze říct, že je jedna fotografie horší než druhá. Obdobně existuje mnoho stylů a opět je nelze srovnávat a hodnotit. Každý fotograf má svůj přístup a své názory, některé jsou obecně přijímané, jiné jsou ovšem spíše kontroverzní.
Adam Karnacz z First Man Photography rozebírá pětici nepopulárních názorů a myšlenek ohledně focení. Pojďme si je také projít, zhodnotit jejich smysl. Mnoho hlavně začínajících fotografů může být zahlceno spoustou pouček a zejména v těchto kontroverzních tématech je obtížně se vyznat.
Na vybavení nezáleží
Asi to nejkontroverznější, rozporuplné a často komentované „na vybavení nezáleží“ mate mnoho fotografů. Pokud by na něm skutečně nezáleželo, tak proč za něj profesionální fotografové utrácejí stovky tisíc? Když na něm nezáleží, tak proč většina fotografů neustále pošilhává po lepším objektivu, těle nebo příslušenství?
Lze na to nahlížet mnoha způsoby. Ten tradiční je, že dražší vybavení produkuje kvalitnější snímky. Praktičtější pohled ovšem říká, že si fotografové především připlácí za snadnější používání (lepší ergonomii), vyšší spolehlivost (kvalitnější komponenty) nebo větší možnosti při postprodukci. Jen minimum vylepšení oproti levným přístrojům je vidět hned na první pohled – například hloubka ostrosti a bokeh. Většina z nich se schová v RAWu a pomůže třeba vytáhnout detaily z večerní fotky.
Profesionální fotograf si připlatí, protože nemůže selhat a potřebuje se na svou výbavu maximálně spolehnout. To neznamená jen výše zmíněnou spolehlivost, ale i obyčejné chyby. Špičková bezzrcadlovka zamezí špatnému zaostření, stabilizovaný senzor umožní kvalitní noční snímky, vyšší rozlišení pomůže s ořezem špatně komponované scény.
Pokud ale nejste žádný profesionál a focení vás spíše baví, mnohem důležitější je rozvoj fotografického řemesla. K tomu nepotřebujete vybavení za stovky tisíc korun, ale základní výbavu zahrnující nejčastěji používaná ohniska a třeba stativ, která prostě a jednoduše zvládne fotit. Větší pokrok uděláte ve vlastním zlepšení než při koupi drahého objektivu.
Existují pravidla focení
S pravidly to je vždy obtížné, je jich spousta, často prvotně nedávají smysl, naopak jejich porušování se zdá přirozené. Osobně bych tady uvedl moudro osvojené při studiu žurnalistiky – nejprve je potřeba zjistit pravidla, následně si je osvojit a pochopit a až posléze je můžete porušovat. To se týká mnoha oborů od řemesel až po umění.
Adam Karnacz s tímto souhlasí. Na pravidla lze navíc nahlížet nejen jako na omezení tvůrčí činnosti, ale jako na zjednodušení, pomocnou ruku, která ukáže na to, co spolehlivě funguje. Navíc mnoho pravidel nejsou vymyšlená nějakým zapšklým umělcem, ale leží na matematických základech a opakují se třeba v přírodě.
Pokud se těmto pravidlům vyhnete, vyhnete se i dlouho shromažďovaným vědomostem. Budete opakovat již tisíckrát udělané chyby a vrhnete se na mnohem náročnější cestu, která vede ke stejnému poznání, jaké je obsaženo v pravidlech.
Vyhýbejte se oblíbeným turistickým destinacím
Protože něco bylo nafoceno stokrát, znamená to, že nebudete mít originální fotku? Opravdu ne, nezáleží jen na samotném předmětu focení, ale hlavně na podmínkách. Opět uvedu příklad ze života; když si vyhledáte fotky klášteru Chor Virap, většinou naleznete dechberoucí snímky malého opevněného klášteru s majestátní horou Ararat na pozadí. Ne že tuto scénu nevyfotil také, ale ještě jsem na stejné místo dorazil po setmění. Výsledkem je horní pohled na krásně nasvětlený Chor Virap, na pozadí je spoře osvětlená malá arménská vesnice a v dáli jasně nasvícená linie hlídané hranice s Tureckem. Přestože tohle místo bylo focené klidně milionkrát, má fotka je unikátní, a dokonce se jedná o jeden z mých nejoblíbenějších snímků vůbec.
Adam Karnacz to vidí podobně. Záleží především na aktuálních podmínkách, ty ovlivní nejen vizuální stránku věci, ale i atmosféru fotky a mohou pobídnout k jiným, neotřelým kompozicím. Můžete zkusit jiný úhel, ohnisko, někdy vypomůže příroda třeba se zajímavým zvířetem v záběru.
Není ani nic špatného vyfotit známou scénu běžným způsobem. Třeba začínající fotografové se i na tom mohou spoustu naučit, protože pochopí, že tento úhel je mnohem lepší než jiný. Na místě totiž objeví i další možnosti, rozhodnou se je vyzkoušet a pochopí, proč nefungují. Na sociálních sítích tyto horší pohledy totiž jen tak neuvidí a nemohou se tak poučit.
Úpravy jsou podvod
V digitální éře fotografie začaly být úpravy fotografií díky jednoduchosti velmi populární, vždyť slovo „photoshopovat“ mezi lidmi dostalo stejného významu jako upravovat fotky, případně je retušovat. Fotografické filtry na jedno kliknutí jsou všudypřítomné a jejich sdílení je otázkou jen dalších několika kliknutí.
Jenže k úpravám fotek docházelo vždy, i za dob analogového vyvolávání. I tehdy měli fotografové velkou moc nad výsledným snímkem, jen k tomu nepoužívali šoupátka v editorech a drahé monitory, ale chemikálie a různé procesy. V důsledku se jedná o různé činnosti s podobným cílem a výsledkem, tak proč by to najednou mělo být podvádění?
Dalším aspektem je, že když fotky nevyvoláte sami z RAWu, udělá to za vás foťák při jejich převodu do JPEGu. A u něj nevíte, jaké algoritmy se za úpravami schovávají. Možná jsou mnohem destruktivnější, než byste si sami dovolili. Třeba u mobilů to je velmi běžné. Stejně jako dříve u filmů je i dnes potřeba vyvolat surová data, nemůže tedy jít o podvod.
Jiná situace nastane, pokud fotky vyloženě retušuje do podoby, kdy neodpovídají realitě. Podvod to už je, speciálně pokud by se mělo jednak o záměrnou lež. Umělecké upravování scény jako přidáním kontrastu, změnou barev je na hraně – všichni by v tomto případě měli přijmout, že se jedná o umělecký záměr, což by ze samotné fotografie mělo být patrné.
Ve focení není budoucnost
Fotografie je ohrožena dokonce hned na několika frontách. Tou první jsou „cvakači“, kteří zahlcují svými výtvory sociální sítě nebo svůj telefon a degradují celý obor. Průměrná kvalita fotek klesá a stává se novým standardem, takže pro nové fotografy je běžné fotit bez rozmyslu.
Profesionálové nebo nadšenci nejsou středobodem fotografického světa, tím jsou spíše výrobci fotografického vybavení, kteří určují budoucí trendy. Když se potkáte s fotografem, řeč často přijde na jeho výbavu spíše než tvůrčí proces.
Další hrozbou je video. Dnes se většina producentů obsahu soustředí právě na něj a sociální sítě už nejsou jen o statusech a fotkách, ale stále oblíbenějších krátkých videích. Jaký má vůbec fotografie smysl, když na videu lze ukázat mnohem víc, přidat k tomu hlasový doprovod a v důsledku jeho zhlédnutí nemusí trvat déle než prohlížení fotky?
Focení je ovšem mnohem více. Jedná se o tvůrčí proces, způsob uvažování a nahlížení světa. Není to jen o finálním výtvoru a sdělení, ale o cestě k fotce, o tom, že to fotografa baví a naplňuje. Nedá se ani náhodou říct, že něco nemá budoucnost, pokud to má smysl pro daného jedince nebo celou komunitu. Vždy se totiž najde mnoho lidí, kteří dokáží ocenit povedenou fotografii.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na devíti webech.
Vyzkoušet za 1 Kč
Nebo samostatné Živě Premium
