Panasonic Lumix LX100 II je zástupcem druhé generace kompaktů se snímačem formátu 4/3 a s vysoce světelným objektivem s proměnlivými ohnisky 24–75 mm (ekv. kinofilmu) F1,7–2,8. V kategorii kompaktů se zoomem se tedy jedná o fotoaparát s jedním z největších čipů a nejvíce světelných objektivů.
Větším snímačem, formátu APS-C, je vybaven pouze Canon G1 X III, který je však osazen objektivem s podstatně horší světelností (F2,8–5,6).
Oproti velmi podařenému předchůdci Lumixu LX100 z roku 2014 nabízí letošní novinka několik vylepšení. Mnozí uživatelé jistě ocení vyšší efektivní rozlišení snímače, které z 13Mpx vzrostlo na 17 Mpx. Další podstatnou změnou je dotyková obrazovka, která celkově zvyšuje komfort ovládání fotoaparátu, ale především značně urychlí polohování oblasti zaostření, a to i s okem u hledáčku.
Další inovace zahrnují dílčí hardwarové a softwarové změny, o nichž se dozvíte dále v článku.
Ergonomie a ovládání
Design fotoaparátu a systém externího ovládání je takřka totožný jako u původního modelu. Kompakty řady LX100 patří ve srovnání např. s řadou Sony RX100 k větším, ale stále se s rozměry 115 × 66 × 64 mm a váhou 392 g jedná o malé skladné přístroje, které se vejdou do kapsy a můžete je mít stále po ruce.
Kovové tělo přístroje je v přední části opatřeno výstupkem pro uchopení prsty a na zadní stěně pogumovanou kolébkou na palec, což je kombinace dostatečná pro jisté držení i jednou rukou. Způsob nastavování expozičních parametrů je jako u jedničky inspirován analogovými fotoaparáty; podobný systém používá např. i Fujifilm.
Automatický režim s inteligentní výběrem scénických režimů se aktivuje drobným tlačítkem za spouští. Mezi ostatními fotografickými režimy se přepíná podle nastavení dvou základní ovládacích prvků – prstence/clonového kroužku kolem objektivu a kruhového voliče s nabídkou expozičních časů na horní hraně fotoaparátu. Jestliže použijete clonový kroužek na objektivu, přepnete se do módu priority clony, pokud roller s nabídkou časů, ocitnete se v režimu priority závěrky, a jakmile ručně nastavíte oba zmíněné parametry, pracujete v plném manuálu.
Tento systém ovládání je poměrně pohodlný a funkční. Leč drobné výhrady se najdou. Konkrétně se vztahují k nastavování expozičních časů. Kruhový volič s časy expozice je přece jen trochu z ruky a jeho chod není hladký (zcela jistě záměrně, aby nedošlo k nechtěnému pootočení). Nastavení požadované hodnoty je proto poněkud zdlouhavé, a zahrnuty jsou navíc pouze časy mechanické závěrky (do 1/4 000 s), nikoli také elektronické (až 1/16 000 s).
Hodnotu nastavenou na voliči sice můžete kvapně doladit pomocí otočného a zároveň 4směrného voliče na zadní stěně, ale ten vás pustí pouze o 1 EV výš, nebo níž. Tedy: je-li např. nastavena hodnota 1/500 s, zadním kroužkem ji lze korigovat pouze v rozsahu 1/320–1/800 s. Škoda že není možné upravovat v celém rozsahu expozičních časů, jako tomu je třebas u námi dříve testovaného Fujifilmu X-E3.
Naopak je však nutné pochválit možnost nastavení horní hranice citlivosti ISO a taktéž limitu nejdelšího času expozice. Obzvláště druhá zmíněná potencialita je žádoucí, pokud se chcete vyhnout pohybové neostrosti způsobené automatickým nastavením příliš dlouhého času, která bývala u některých fotoaparátů Panasoniku nevítaným jevem. Ačkoli je objektiv velmi dobře stabilizován, a na širokém ohnisku tak zvládnete v ruce udržet i časy kolem 1/10 s, vždycky je lepší, když si nejdelší čas, pod který automatika nepůjde, můžete nastavit podle svých představ.
Lumix LX100 II nabízí široké možnosti uživatelského přizpůsobení. Přímo na těle je k dispozici pětice funkčních tlačítek, které doplňuje trojice tlačítek „softwarových“ na výsuvné liště na displeji. Na téže liště je dostupné nastavení funkce dotyku – aktivace fotografování dotykem, vypnutí funkce dotyku apod., a také se touto cestou rychle dostanete k obrazovým filtrům.
Ke komponování záběru je určen elektronický hledáček s rozlišením 2 760 000 bodů a 0,7× zvětšením a zadní 3" displej s 1 240 000 body. Hledáček tedy zůstal beze změny, což je trochu škoda. Rozlišení a zvětšení je sice špičkové, nicméně max. obnovovací frekvence 60 sn./s už mezi špičku nepatří. Při pohybu s fotoaparátem u oka navíc dochází k nepříjemnému houpání obrazu a výskytu fialového lemování na kontrastních hranách v záběru. Trpíte-li závratí, raději se spolehněte na displej. Zadní obrazovka nově zvládá i dotykové ovládání a její devizou je velmi rychlá odezva. Zamrzí jen, že displej není výklopný, což by značně usnadnilo fotografování z pod a nadhledu.
Další vítanou změnou je možnost nabíjení fotoaparátu přímo z počítače prostřednictvím USB kabelu, přičemž chvályhodná je výměna konektoru typu mini za univerzálnější a rozšířenější micro. Navýšila se i výdrž akumulátoru – na jedno nabití nyní pořídíte 340 snímků, což je v segmentu pokročilých kompaktů velmi dobrá hodnota. V balení najdete pouze adaptér pro nabíjení ze sítě, pokud si tedy budete pořizovat záložní baterii, určitě k ní přikupte také nabíječku.
Pokračování 2 / 3
Automatické ostření
Systém automatického ostření zůstal beze změny. Autofokus opět pracuje se 49 detektory kontrastu a podporována je též technologie DFD (Depth From Defocus) simulující fázové ostření. Ostření je svižné a spolehlivé a solidní výkon nabídne i v režimu průběžného ostření. Díky DFD autofokus dobře detekuje pohybující se objekt a s velkou úspěšností zvládá přeostřovat i při sekvenčním snímání s max. rychlostí 5,5 sn./s. Nadstandardně spolehlivě (v rámci své kategorie) fotoaparát ostří i v módu sledování objektu. Panasonic Lumix LX100 II se tedy hodí i k amatérskému fotografování sportu, kde však bude nespornou nevýhodou malý dosah zoomu. Při fotografování lidí, resp. portrétů oceníte i detekci obličeje/oka.
Kromě automatického ostření je k dispozici také ostření manuální – k zaostřování je defaultně naprogramován funkční prstenec na objektivu nacházející se za clonovým kroužkem, což je velká výhoda oproti konkurentům, kde musíte ostřit pomocí tlačítek. K dispozici jsou i pomůcky jako zvýraznění a zvětšení zaostřované oblasti.
Další snímky Menu:
Funkce: 4K Fotografie, video a bezdrátová konektivita
Panasonic jako obvykle nabízí celou řadou funkcí spojených se záznamem 4K sekvencí. Vedle 4K videa se snímkovou frekvencí 30 sn./s je k dispozici také režim 4K Fotografie, v němž fotoaparát zaznamená za sekundu sérii 25 snímků, z nichž každý lze uložit jako samostatnou 8Mpx fotografii. Jak u videa, tak u 4K Fotografie se pracuje s výřezem ze snímače, tudíž musíte počítat se změnou/zúžením úhlu záběru – u formátu 4:3 na 31 mm.
Funkce Dodatečné zaostření (Post Focus) a Focus Stacking, které známe už z dřívějška, jsou založené na stejném principu – záznamu sady snímků s odlišnou rovinou zaostření, z něhož můžete buď vybrat snímek s požadovanou oblastí zaostření (Post Focus), nebo nechat sérii sloučit do jedné fotografie s velkou hloubkou ostrosti (Focus Stacking). Funkci Focus Stacking jsme vyzkoušeli ZDE.
Se záznamem sekvence snímků ve 4K rozlišení pracuje i nová funkce s anglickým názvem Sequence Composition (Sekvenční kompozice), již v menu fotoaparátu najdete pod položkou Multiexpozice. Tento režim slouží k záznamu rozfázovaného pohybu na jediném snímku. Fotoaparát opět pořídí sérii 8Mpx snímků, z nichž následně ručně vyberete obrázky, které se mají sloučit. Algoritmus je automaticky poskládá a vytvoří efektní fotografii se záznamem jednotlivých fází pohybu fotografovaného objektu. Ne vždy je však výsledek uspokojivý – v prvé řadě se objekty na snímku nesmějí překrývat a nezbytností je stativ a nastavení krátkých časů, aby objekt nebyl rozmazaný.
Video umí fotoaparát natáčet ve Full HD (při 60 sn./s) a 4K rozlišení (při 30 sn./s). Bez ohledu na zvolené rozlišení je záznam velmi dobře stabilizovaný. Během záznamu lze ručně nastavovat expoziční parametry, měnit oblast zaostření a funguje i sledování objektu. K dispozici (nejen ve videorežimu) jsou i pomůcky v podobě vodováhy, zebry, živého histogramu. Soubory se ukládají ve formátu MP4 a AVCHD (pouze Full HD). Nechybí ani možnost nahrávání časosběru nebo tvorby fázové animace. K dispozici je i široká škála bracketingů: expozice, závěrky, vyvážení bílé, ostření, a dokonce i poměrů stran.
U druhé generace byly rozšířeny možnosti bezdrátové konektivity. Samozřejmou výbavou je Wi-Fi, které však bylo doplněno energeticky úspornější technologií Bluetooth. Bezdrátově můžete fotoaparát dálkově ovládat a přenášet snímky do chytrého zařízení. Aplikace Image app patří k těm nejlépe vybaveným – nabízí téměř úplnou kontrolu nad nastavením fotoaparátu. Systém ovládání s analogovými prstenci a voliči samozřejmě neumožňuje dálkové nastavování clony a času, nicméně položky jako režim autofokusu, měření expozice, vyvážení bílé, ruční výběr oblasti zaostření atd. je plně k dispozici.
Pokračování 3 / 3
Obrazová kvalita
Panasonic Lumix LX100 II je osazen 4/3" Live MOS snímačem bez AA filtru s efektivním rozlišením 17 Mpx. Opět se jedná o tzv. multipoměrový senzor s možností výběru poměru stran snímku při zachování rozsahu ohniskových vzdáleností – v nabídce jsou formáty 4:3 (4 736 × 3 552 px), 3:2 (4 928 × 3 288 px), 16:9 (5 152 × 2 904 px) a 1:1 (3 552 × 3 552 px). Oblíbený formát si tedy můžete vybrat ještě před pořízením snímku a nemusíte řešit následný ořez ve fotoeditoru. Ve všech případech se snímky ukládají do souborů JPEG a/nebo RAW.
Poměry stran lze měnit pomocí páčky na objektivu, zleva: 4:3, 1:1, 3:2 a 16:9
Jak je u Panasoniku zvykem, komprimovaný výstup (JPEG) si můžete vyladit podle svých představ ještě před pořízením snímku. V nabídce je řada obrazových profilů (Stylů), jejichž obrazové parametry (kontrast, ostrost, míru potlačení šumu, sytost) si můžete nastavit v 10 krocích. Nechybí ani funkce Světla a stíny s možností úpravy jasové křivky.
Obrazové styly:
Možnosti úpravy obrazu JPEG:
Objektiv LEICA DC VARIO-SUMMILUX sestává z 11 členů uspořádaných v 8 skupinách. V optické konstrukci jsou zahrnuty 2 čočky s nízkým rozptylem světla a pětice asférických prvků. Clona má 9 lamel. Vzhledem k tomu, že se jedná o tentýž objektiv jako u první generace, nezbývá než zopakovat slova o jeho velmi dobré kresebné kvalitě s výborným výkonem zejména na širokém ohnisku.
Velmi dobře je potlačena i chromatická aberace, jak v JPEGu, tak v RAWu. Drobným neduhem je zvýšená tvorba odlesků při fotografování v protisvětle. Díky vysoké světelnosti si můžete pohrát i s hloubkou ostrosti s příjemným hladkým bokehem. V režimu makro fotoaparát ostří od 3 cm na 24mm ohnisku a od 40 mm je minimální zaostřovací vzdálenost 30 cm.
Průběh světelnosti odpovídá této kategorii zoomu, světelnost klesá pozvolna až k ohnisku 52 mm.
| Ohnisková vzdálenost (mm) |
24 |
25 |
26 |
27 |
30 |
32 |
34 |
37 |
40 |
44 |
47 |
52 |
| Clona (F) |
1,7 |
1,8 |
1,9 |
2 |
2,1 |
2,2 |
2,3 |
2,4 |
2,5 |
2,6 |
2,7 |
2,8 |
Nativní citlivost snímače je ISO 200–12 800 s možností rozšíření dolů na ISO 100 a nahoru na ISO 25 600. Do ISO 3200 je obraz velmi dobrý. Od ISO 6400 už se začíná objevovat výraznější barevný šum. V defaultním nastavení JPEGu dochází k dosti agresivnímu odšumování, které lze však stáhnout.
ISO 200 a ISO 400
ISO 800 a ISO 1 600
ISO 3 200 a ISO 6 400
ISO 12 800 a ISO 25 600
Hodnocení
Po čtyřech letech představil Panasonic nástupce oblíbeného kompaktního fotoaparátu Lumix LX100 s 4/3“ snímače a světelným zoomem. „Dvojka“ staví na solidních základech předchůdce, přinesla však několik vítaných inovací. Tou první je navýšení rozlišení senzoru na efektivních 17 Mpx. Obraz je velmi kvalitní i při vysokých citlivostech. Pokud fotografujete pouze do komprimovaného formátu JPEG, můžete si předem detailně přizpůsobit obrazové parametry výstupu.
Vyslyšeno bylo i volání po dotykovém displeji, který značně zvýšil komfort celkového ovládání fotoaparátu a také rychlost výběru oblasti zaostření. Rozšířena byla také nabídka funkcí 4K Fotografie o režim multiexpozice neboli sekvenční kompozice, v němž lze vytvořit snímek se záznamem rozfázovaného pohybu.
Ovládání přístroje je jako u prvního modelu založeno na vzoru analogových fotoaparátů – parametry expozice se tak nastavují prostřednictvím clonového kroužku na objektivu a otočného voliče s časy. Externích ovladačů, včetně řady programovatelných prvků, je opravdu široká nabídka a pokryjí potřeby i pokročilých fotografů. Velmi vítanou změnou je zakomponování dotykového displej s výbornou odezvou. Zamrzí snad jen nemožnost vyklopení. Beze změn bohužel zůstal hledáček, který je co do rozlišení a zvětšení výborný, leč trpí jistými neduhy – vlněním obrazu při pohybu.
Autofokus pracující na bázi kontrastu s podporou technologie DFD zůstal nezměněn, nicméně ve své kategorii stále patří k tomu nejlepšímu. Výborně pracuje nejen režim jednorázového zaostření, ale i mód průběžného ostření, včetně specialit typu sledování objektu a detekce obličeje, resp. očí. S Lumixem LX100 II se tedy nemusíte bát ani fotografování pohybu.
Nově Lumix LX100 II nabízí plnohodnotné natáčení 4K videa (při 30 sn./s), nicméně fotoaparát při něm pracuje pouze s výřezem ze snímače. Počítat tedy musíte se zúžením záběru na širokém konci a méně detailním obrazem, než kdyby byla využita celá plocha čipu. Totéž platí i pro funkce zahrnuté v režimu 4K Fotografie – dodatečné zaostření, focus stacking a nově také výše zmíněné multiexpozice. Pro bezdrátovou komunikace je vedle WiFi nově k dispozici technologie Bluetooth.
Podtrženo sečteno, Panasonic Lumix LX100 II je výkonný přístroj s velmi dobrou obrazovou kvalitou a širokou nabídkou pokročilých funkcí, který je vhodný pro řadu fotografických žánrů – od rodinné fotky, přes portrét až po krajinnou fotografii. Díky funkci Focus Stacking pomůže i při amatérském focení produktů.
Klady
- Výborná obrazová kvalita
- Kvalitní světelný objektiv
- Responzivní dotykový displej
- Rychlé a spolehlivé automatické ostření, včetně sledování objektu a detekce obličeje/očí
- Propracovaní externí ovládání a vysoká uživatelská přizpůsobitelnost
- 4K video a související funkce
Zápory
- Hledáček s obnovovací frekvencí je sice detailní a velký, leč při pohybu dochází k nepříjemnému vlnění obrazu
- Dílčí omezení při nastavování doby expozice – viz článek
- 4K video pracuje pouze s výřezem snímače
Ukázkové snímky
