V nabídce Micro 4/3 firmy Panasonic můžete vybírat hned z několika modelů. Pokud jste se už zorientovali, pak prosím ještě stále počítejte s další alternativou – Lumixem DMC-GH2.
Vše o předchozím modelu Panasonic Lumix DMC-GH2 najdete na čtyřech stranách v megarecenzi v DIGIfotu 9/2009. Chodíte-li kolem tohoto modelu již přes rok s úvahou, zda by mu neslušelo místo ve vaší fotografické brašně, pak vás určitě zajímá, co zůstalo stejné, kde se měnilo a kde navíc i vylepšovalo. Vy ostatní, Micro 4/3 systémem Panasoniku dosud nepolíbení, však nezoufejte, i pro vás se v článku najde dostatek dobře myšlených doporučení.
Na snímač s citem
Co tedy čekat od Lumixu DMC-GH2 nového? Nejdůležitějším rozdílem oproti předchozímu modelu a vlastně všem aparátům Micro 4/3 standardu je nový snímač. Rozměrově stejně velký čip narostl o čtyři miliony světločivých buněk a stal se tak prvním a jediným snímačem tohoto standardu na trhu, který má více než 12 Mpx. S rostoucím počtem pixelů výrobci rádi zvyšují citlivost snímače, tu lze nyní našponovat až na hranici ISO 12 800 (3 200 u GH1). Nemusím dodávat, že snímky pořízené s tímto nastavením jsou nepoužitelné. Na druhou stranu ale nutno říct, že nárůst bodů se při běžně používaných hodnotách nijak negativně neprojevil.
S použitým stabilizovaným objektivem Lumix G Vario HD 14–140 mm F4–5,8 po obrazové stránce šlape GH2 na paty amatérským D-SLR, za nimiž ale ztrácí z pohledu pořizovacích nákladů
Nároční amatéři s prsty
Konstrukční změny se nesou v kosmetickém duchu, nejzásadnější je tak použití dotykového displeje. Na něm lze v základním „nastavovacím“ módu ovlivňovat chod přístroje hned v šestnácti ohledech. Sžití s takovým ovládáním vyžaduje jistou dávku trpělivosti, pokud nevlastníte prsty hodné chirurga či klavírního virtuosa zakončené navíc velmi drobnými polštářky, pak se stane i drobná úprava korekce expozice značně zdlouhavou a nepraktickou operací.
Využít samozřejmě můžete přiložený stylus, jehož použití v terénu si však dovedu představit jen stěží. Nastavení fotoaparátu bych tak přece jen nechal tradičnímu ovládání pomocí tlačítek, kterých je na tele přístroje dostatečné množství, jsou vzhledem k ergonomickým nárokům dostatečně chytře rozmístěny a pokrývají všechny důležité funkce. Stejně tak obsluha displeje při prohlížení (listovaní a zvětšování) nafocených snímků je především co do odezvy spíše na obtíž.
Pokud bych mel přece jen hledat nějakou užitnou hodnotu v rámci „dotykovosti“ použitého LCD, pak bych jmenoval volbu místa zaostření, a to jak při fotografování tak při natáčení videosekvencí. Tam by neměl nastat problém ani s prsty otylejších fotografů.
V souvislosti s displejem třeba zmínit jednu malou, ale příjemnou vychytávku. Po přiložení oka k hledáčku se displej deaktivuje a naopak.
Umělá inteligence
Fotoaparát disponuje propracovaným systémem zaostřování a to hned ve čtyřech režimech, mezi něž patří skvěle fungující funkce detekce obličeje. Výborná je rovněž funkce lupy při manuálním ostření. Dobrou volbou pro začínající fotografy může být režim Inteligentní Auto, automat, který hlídá optimální nastavení expozičních hodnot, vhodnou citlivost i adekvátní zaostření.
Výše vyřčené však platí i pro předchůdce, měnily se však rychlostní parametry. Ty doznaly značného zlepšení, obrazový procesor zvládá přírůstek pixelů a práci s objemnějšími daty na výbornou, nějakého výrazného zaostávání za léty prověřeným konceptem D-SLR se tak netřeba obávat.
(1) Tlačítko pro natáčení videa si s rostoucí kvalitou tohoto záznamu našlo své zasloužené místo hned vedle spouště a přímý ovladač tak nemůže chybět ani na tomto přístroji. (2) Hledáček disponuje rozlišením 1 440 000 obr. bodů, je tak dostatečně jemný i pro potřeby manuálního ostření. Vpravo je umístěný senzor, který reaguje na přiložení oka. Současně tak dojde k aktivaci k EVF a deaktivaci LCD a naopak. (3) Výklopný a otočný displej převzatý z modelu Panasonic Lumix DMC-G2 lze ovládat i pomocí dotyku. Měnit tak lze většina základních nastavení a pomocí dotykového LCD lze rovněž přesně označit místo zaostření. (4) Otočný volič slouží obvykle – podle aktuálního provozního režimu – k nastavení clony nebo casu, lze jej ale také stisknout a tím aktivovat další funkci, typicky korekci expozice.
Pro příznivce deset v jednom
Panasonic Lumix DMC-GH2 jsme tak jako předchůdce testovali s dnes již osvědčeným stabilizovaným objektivem Lumix G Vario HD 14–140 mm F4–5,8, který se prodává s fotoaparátem v setu a při přepočtu na kinofilmové políčko vykazuje desetinásobný rozsah 28–280 mm. I když je těžší než samotné tělo, řadí se ke kompaktnějším zoomům a dovedu si představit fotografy, kteří při jeho praktickém rozsahu ocení skvělou obrazovou kvalitu a to na obou koncích použitého ohniska.
Kamera, foťák, jak je libo
FullHD video 1 920 × 1 080 pixelů v kódování AVCHD patří k chloubě fotoaparátu, podobně jako tomu bylo u předchůdce. K přednostem videa v modelu GH2 patří plná manuální kontrola a to i v průběhu natáčení. Není tak problém v rámci jednoho záběru měnit nastavení clonového čísla nebo manuálně zaostřovat. Samozřejmostí u modelu rady GH je pak stereofonní zvuková stopa.
Za miniaturizaci se platí
Ano, fotoaparát je o něco menší a lehčí než běžná těla D-SLR s APS-C snímačem. Otázkou však zůstává, nakolik je tato zanedbatelná velikostní úspora pro konečného uživatele užitečná. Mohu-li se tak vložit do pomyslné diskuze, pak za daných podmínek (cena) tomuto polovičatému zmenšování příliš nerozumím. Cenově stejně dostupné – některé i dostupnější – digitální zrcadlovky přece nejsou o tolik vetší (musí se přenášet v brašně podobně jako námi testovaný přístroj), mnohdy disponují o fous lepší obrazovou kvalitou, FullHD videosekvence umí také a především: existuje k nim daleko bohatší nabídka fotografického příslušenství, především co týče optiky. A o to jde přece především, přihlédneme-li navíc k faktu, že přístroj řadíme do kategorie fotoaparátů s výměnnými objektivy.
Kvalita obrazových výstupů s použitým výborným setovým zoomem skvěle konkuruje i zrcadlovkám s většími APS-C snímači a to vedle optimálního barevného podání a ostrosti i překvapivě co do míry zašumění. Nemusíte se bát citlivosti ISO 1 250 a v závislosti na motivu i hodnot o fous vyšších.
Kompletní recenzi najdete v časopisu DIGIfoto 3/2011.