Dlouhodobá spolupráce Panasonicu s německou firmou Leica již dávno přinesla své ovoce. Zprvu z tohoto spojení vzešla bohatá řada fotoaparátů Panasonic Lumix se zabudovanou optikou od věhlasné Leiky. Později snad začala být Leica více invenční a objevily se pod oběma jmény stejné přístroje, lišící se pouze firmwarem… a cenou. (Např. přístroje Leica C-LUX 1 a Panasonic DMC-FX01.)
Jednu z takových dvojic, Panasonic Lumix DMC-FZ50 a Leica V-LUX 1, jsme měli možnost otestovat v naší redakci. První srovnávací článek už jsme publikovali.
Základní technické údaje:
- snímací prvek: CCD 1/1,8", 10,1 Mpx
- maximální rozlišení: 3 648 × 2 736
- paměťové médium: SD/SDHC/MMC
- objektiv: 35–420 mm, F2,8–3,7
- videosekvence: formát 16:9 848 × 480 pixelů, 30 sn./s , formát 4:3 640 × 480 pixelů
- hledáček: elektronický 0,44", 230 000 obrazových bodů
- LCD displej: 2,0" 207 000 obrazových bodů
- rychlost závěrky: 60–1/2 000 s
- citlivost ISO: Auto, 50, 100, 200, 400, 800, 1 600, v režimu Vysoká citlivost až 3 200
- možnosti napájení: Li-Ion akumulátor, 7,2V / 710mAh
- rozměry a hmotnost: 141 × 86 × 142 mm, 734 g (s baterií a kartou)
- doporučené ceny: Panasonic za 18 495 Kč, Leica za 23 990 Kč
V našem katalogu digitálů najdete úplnou technickou specifikaci Panasoniku i Leiky.
Panasonic Lumix DMC-FZ50 a Leica V-LUX 1
Nabízí se výzva: Najděte co nejvíce rozdílů. Ano, jde opravdu jen o rozdíly v označení
Je některý z nich lepší?
Ovládací tlačítka jsou umístěna po pravé straně displeje
Černé tělo fotoaparátu (Panasonic má i stříbrné provedení) svými rozměry a hmotností (734 g s baterií a kartou) může připomínat některé jednoooké digitální zrcadlovky, dokonce je oproti některým větší a těžší. Přístroj se však dobře drží díky mohutnému gripu. Dobrý pocit z přístroje mi však osobně kazily příliš hranaté tvary.
Ovládacích prvků tu vzhledem k funkcím najdeme dostatek. Přístroj zapínáte posuvným prvkem na horní straně přístroje a hned vedle něj vybíráte režimy focení na otočném voliči. Na horní straně jsou po získání určitého zvyku dobře přístupná tlačítka stabilizace a sériového snímání. Zabudovaná kolečka na přední i zadní straně těla umožní rychlé změny parametrů. Kolečko zadní strany je určeno například pro nastavení celkové expozice či clony, tím na přední straně měníte čas expozice nebo se pohybujete v menu.
Výklopný a otočný displej umožní snímání z různých úhlů
Po pravé straně vedle LCD displeje je kromě čtyřsměrného ovladače umístěno několik dalších tlačítek. Kromě nového tlačítka „Function“ s přístupem k nejdůležitějším funkcím (ISO, WB, kvalita snímků, měření expozice) nechybí ani zámek ostření a expozice.
Změnu ohniska objektivu provedete manuálně prstencem na objektivu, což má především u takto širokorozsahového zoomu výhodu v rychlosti a přesnosti.
Lion akumulátor má dobře aretovaná dvířka. Závitu na stativ můžete věřit, je kovový
Přívětivě a téměř profesionálně je řešeno ovládání ostření. Přepínač se nachází na levém boku objektivu, obsahuje volby pro autofokus, makro a manuální ostření. Navíc je tu jednorázové tlačítko AF použitelné i s nastaveným MF. Manuálně ostříte prstencem objektivu blíže tělu a pro usnadnění nechybí lupa. Zvětšenou oblasti si dokonce můžete posouvat. Bohužel chybí stupnice vzdálenosti a pokud potřebujete kontinuální zaostřování, musíte stejně do menu.
Elektronický hledáček je s 230 000 obrazovými body dobře použitelný. Potěší i příjemnou očnicí a dioptrickou korekcí po levé straně. Dalším zobrazovacím prvkem je samozřejmě LCD displej, v tomto případě s 207 tisíci obrazovými body. Obraz je na dvoupalcovém displeji dostatečně jemný a výhodou je především možnost otáčení i vyklápění displeje. Při vyklopení LCD jsem si všimla jednoho omezení, není možno přepnout obraz do hledáčku.
Na levém boku dvířka skrývají konektory pro USB, A/V výstup a pro dálkové ovládání
Slot pro karty SD i SDHC (popř. MMC) se nachází na pravém boku
Mezi standardní příslušenství patří sluneční clona, USB a AV kabel, krytka objektivu, řemínek, baterie Li-ion 7.2V / 710mAh s nabíječkou, návod a CD s driverem a softwarem pro procházení i úpravu snímků včetně těch ve formátu RAW.
Od Panasoniku standardně dostanete 32MB SD paměťovou kartu, od Leiky SD kartu s kapacitou 512 MB. V nabídce volitelného příslušenství najdeme síťový adaptér či drátové dálkové ovládání, dále širokoúhlý konvertor či telekonvertor, ochranné filtry a makro předsádku (pro závit průměru 55 mm).
Pokračování 2 / 5
Funkce a vybavení
Snímací prvek CCD, o velikosti úhlopříčky 1/1,8", může pořídit snímky s maximálním rozlišením 3 648 × 2 736 px, celkově tedy 10,1 efektivních megapixelů. Kromě tohoto výstupního formátu 4:3 však lze snímat i ve formátu 3:2 či širokoúhlém 16:9. Jelikož je toho dosaženo pouze ořezem původního formátu snímače, musíte počítat s menším rozlišením (8,5 Mpx a 7 Mpx).
V nejvyšším rozlišení dosahují snímky velikosti přibližně od 3 MB do 4,8 MB. V menu najdete i volbu formátu RAW, ten dosahuje velikosti přibližně 20 MB.
max. velikost
Formáty snímání. 4:3, 3:2 a 16:9
Optická soustava z dílny Leiky - DC VARIO-ELMARIT se světelností F2,8–3,7 má ohniskový rozsah od 7,4 do 88,8 mm, v přepočtu na kinofilm tedy 35–420 mm. Tvoří ji čtrnáct čoček v deseti skupinách, včetně jednoho ED prvku eliminujícího chromatickou aberaci.
Není snad ani nutno zmiňovat, že fotoaparát z dílny Panasoniku má optický stabilizátor MEGA O. I. S. fungující na principu několika pohyblivých čoček. Tlačítkem na horní straně přístroje lze volit ze dvou režimů. V prvním režimu je stabilizátor nepřetržitě aktivní a vyrovnává tak obraz už při komponování či po celou dobu natáčení videosekvence. V druhém režimu, který je efektivnější, se stabilizátor aktivuje až při namáčknutí spouště.
Optický stabilizátor funguje výborně, ne však zázračně. Z mých zkušeností mohu uvést hraniční časy při použití stabilizátoru v druhém módu: při nejkratším ohnisku byla fotka ostrá i s časem 1/10 s a při nejdelším ohnisku s časem 1/20 s. (viz. ukázkové snímky)
max. velikost | max. velikost
Nejkratší ohnisko. Při čase závěrky 1/3 s dosáhnete se stabilizátorem alespoň částečné ostrosti. S časem 1/10 s už jsou snímky opravdu ostré, jak vidíte na další dvojici (ohnisko 24 mm)
Novou funkcí je tzv. Inteligentní nastavení citlivosti ISO (I. ISO, I.I.C.). Údajně má rozpoznat pohyb fotografovaného objektu a dle jeho pohyblivosti určit celkovou expozici, případně navýšit citlivost snímače (a tak dosáhnout kratšího času závěrky). Po testování mohu říci, že opravdu funguje. S nastaveným „Auto ISO“ například fotoaparát nastavoval opakovaně ISO 200 a čas 1/20, s nastaveným I.ISO byl rozpoznán pohyb fotografovaných ryb a hodnoty ISO byly automaticky nastavovány už jen na ISO 400 či 800 (a čas závěrky tak na 1/40 s či 1/80 s).
Ostření jsme již částečně zmínili v předchozí kapitole. Typ zaostření přepínáte na objektivu, jeho režim volíte v menu (1/3/9-bodové ostření, bodové, kontinuální, zapnutí přisvětlovací diody). Možný je i vlastní výběr bodu matice 3×3. Objektiv ostří při nejkratším ohnisku od 30 cm, v režimu makro od 5 cm, na nejdelší ohnisko zaostříte od 2 m, a to i v makro režimu. K makru tu zmíním, že největšího zvětšení dosáhnete na nejkratší ohnisko, pro dobré detailní záběry je však většinou nutné slušné zvětšení i při delších ohniscích, což zde bohužel nenajdete.
Fotoaparát je určen pokročilým uživatelům, kteří uvítají množství různých nastavení. Začátečník se však tomuto přístroji vyhýbat nemusí, pro něj se tu najde režim plně automatický (A), tradičně s funkcí „Protisvětlo“. Kromě běžné řady expozičních režimů (P, A, S, M) a videosekvencí se pod zkratkou SCN nachází praktické scénické režimy a opět v hojném počtu. (viz. obr.). Nabídku pak na otočném voliči zakončuje uživatelské nastavení (Custom). Vlastní nastavení mohou být až tři, pro troje různé podmínky focení tak můžete nastavit parametry dle potřeby.
Scénické režimy
max. velikost | max. velikost
S použitím scénického režimu Světlo svíčky (vpravo) barvy lépe odpovídají atmosféře
max. velikost | max. velikost
Fotografie bez a s použitím scénického režimu Sníh
Při fotografování využijete buď hledáček nebo LCD displej. LCD displej má výhodu nejen díky možnosti otáčet a vyklápět jej, disponuje také několika zobrazovacími módy při focení i přehrávání. Užitečný je živý i náhledový histogram či možnost zobrazení přepalů při přehrávání snímků.
Zobrazovací režimy displeje
Režimy zobrazení displeje při přehrávání
K rychlé změně parametrů snímání dobře poslouží tlačítko Function. Jeho stiskem aktivujete krátkou nabídku těch nejužívanějších parametrů (režim autofokusu, měření expozice, vyvážení bílé, ISO, velikost snímku a jeho komprese)
Obrazovka po navolení tlačítka Function
Další změny v nastavení a funkce najdete přímo v menu, které je u Leiky i Panasoniku v češtině. Ze zajímavých funkcí je tu volba časového pásma a animace z vyfocených snímků (přestože nevalné kvality).
Menu nastavení fotoaparátu
Menu při přehrávání
Mezi ty běžnější patří barevné režimy, volby nasycení a ostrosti, expoziční bracketing, samospoušť v čase 2 s či 10 s, zvukové poznámky ke snímkům, sériové snímání s různou rychlostí.
Nutné je také zmínit volby vyvážení bílé. Vedle šesti přednastavených režimů je totiž k dispozici nejen ruční nastavení vyvážení bílé, ale i možnost jemnějšího posouvání.
S bleskem se pracuje dobře, v režimu auto a při nejkratším ohnisku je jeho dosah od 30 cm do 7 m, s vyzoomovaným objektivem do 5,6 m. Možnosti nastavení sice neobsahují např. synchronizaci na druhou lamelu, ale synchronizace s dlouhými časy či redukce červených očí je samozřejmostí. Ocenit můžeme možnost korekce záblesku v rozmezí ±2 EV a sáňky na blesk externí.
Posouvání vyvážení bílé
Videosekvence mají neobvykle mnoho možných nastavení. Natočíte je při efektivním širokoúhlém rozlišení 848 × 480 pixelů (16:9) a při snímkové frekvenci 30 sn./s či standardním formátu 4:3, tedy v rozlišení 640 × 480 pixelů. Zvolit lze vyvážení bílé, typ měření expozice či režim ostření, natáčet lze také v předvoleném barevném režimu.
Při natáčení můžete samozřejmě manuálně zoomovat. Formátem je MOV.
Ukázky videosekvencí: video 1 (10,1 MB), video 2 (6,8 MB), video 3 (5,8 MB)
Pokračování 3 / 5
Obrazová kvalita, testy
Automatika vyvážení bílé je v exteriéru většinou spolehlivá. Jinak tomu je při umělém osvětlení, tam byl vždy výsledek dost nejistý. Ve smíšeném osvětlení se setkáte s nereálnými výsledky, jak vidíte na snímcích. Je ovšem faktem, že takové osvětlení přináší problém většině digitálů.
Jelikož nebyl dostatek snímků, nechtěla bych přímo srovnávat chování Panasoniku a Leiky v takových podmínkách, avšak na přiložených snímcích vidíme tendence, známé již z výsledků článku Kdo je lepší – Leica nebo Panasonic? (první foto). Leica má tendence sklouzávat k zelenému nádechu, Panasonic zas k červenému.
max. velikost | max. velikost
Snímky pořízené při smíšeném osvětlení. Nahoře dva snímky z Leiky, dole dva z Panasoniku
Barevné podání je sytější a líbivé. Přirozenější výstup je z Leicy, zdá se, že Panasonic barvy (zvláště červenou) saturuje poněkud více. Práce odvedená s bleskem je výborná, barvy naprosto odpovídající.
Standardní scéna s použitím blesku
Optika spolu se snímačem vykreslila na testovacím obrazci 1 800 lph, a to na nejkratší ohnisko. Při tom nejdelším je rozlišovací schopnost o něco nižší, 1700 lph. Ostrost v rozích příliš neklesá. Sférické zkreslení je na nejkratší ohnisko znatelné jen velmi mírně a na nejdelší v podstatě žádné neobjevíte.
Na to, že má optika dvanáctinásobný zoom, si poradila výborně s chromatickou vadou. Fialové kontury na kontrastních hranách se vyskytují poskrovnu. Dokonce na některých snímcích, kde bychom ji očekávali, ji nenajdeme vůbec. Fialové kontury se objevují téměř jen na místech s přepaly, a více trápí nejširší ohnisko, i tak v nevelké míře.
max. velikost | max. velikost
Demosnímky pro posouzení míry chromatické aberace, nejkratší ohnisko
max. velikost
Demosnímky pro posouzení míry chromatické aberace, ohnisko 24 mm a dvakrát ohnisko nejdelší
Srovnání obrazových výstupů z obou fotoaparátu Leica i Panasonic můžete najdete i v prvním článku.
Pro lepší přehled přikládáme některé snímky a výřezy.
max. velikost
První z dvojice vždy snímek z Leiky, druhý z Panasoniku
Výstup z Panasonicu se projevuje ve srovnání s Leicou drobnými rozdíly: mírně červeným nádechem, větší mírou doostření, sytosti a kontrastu. Obraz z Leicy se mi zdá být přirozenější.
Senzitometrie
Vlevo Leica, vpravo Panasonic
Fotoaparáty mají dobrý dynamický rozsah, u Leicy jsme naměřili výborný výsledek -4,1 až +2,5 EV.
Míra šumu
Jasová složka šumu z grafu potrvzuje nepatrně vyšší šum u Leicy, z důvodu použití méně algoritmů pro redukci šumu.
Zajímavý průběh hodnot jednotlivých kanálů odpovídá celkovému šumu a práci algoritmů a jeho vlivu na datový objem snímku.(Pro příklad naměřené velikosti snímků testovací scény, postupně od ISO 100 do 1600: 4,29 MB; 4,60; 2,73; 3,0; 3,20).
Míra šumu Leica
Míra šumu Panasonic
Při ISO 400 začíná být uplatňována redukce šumu a datový objem také napovídá, že se při této citlivosti skokem ztratí díky úpravám detaily. Snímkům to odpovídá, už při ISO 400 se málo kontrastní detaily ztrácí. Dle mého názoru vyhlazuje fotoaparát zbytečně brzy a zbytečně moc. ISO 800 je i přes redukci šumu a tím pádem ztrátu detailů docela použitelné, pokud srovnáváme také s obdobnými přístroji, o citlivosti ISO 1 600 se to už však říci nedá.
V rámci scénického režimu Vysoká citlivost lze použít až citlivost ISO 3 200, a to dokonce v plném rozlišení. Tomuto počinu však příliš nerozumím, snímky jsou totiž stejně špatné a nehodí se pro žádné použití. Výsledek procesů slučování pixelů pro dosažení vyšší citlivosti snímače a následné interpolace můžete posoudit sami na přiloženém snímku.
Myslím, že by bylo lepším řešením alespoň interpolaci vynechat i přesto, že snímky budou mít při nejvyšší citlivosti nižší rozlišení.
max. velikost
Výřezy ze standardní scény postupně s citlivostí ISO 100, 200, 400, 800 a 1600. Vlevo vždy Leica, vpravo Panasonic.
max. velikost | max. velikost
Řada snímků z exteriéru. ISO 200, 400, 800, 1 600, vlevo Leica, vpravo Panasonic. Všimněte si mimo jiné opět odchylky v barevnosti a také celkově tmavšího obrazu Panasonicu při stejných expozičních hodnotách
max. velikost
Srovnání výřezu standardní scény z Leicy a Fujifilm S6500fd při ISO 800 (6,3 Mpx na snímači 1/1,7")
max. velikost
Srovnání výřezu standardní scény z Leicy a Fujifilm S6500fd při ISO 1600
Naměřili jsme
Měření z jednotlivých fotoaparátu se lišila, přikládám to však spíše chybám měření, domnívám se že rychlost přístrojů je shodná.
Start přístroje je bleskurychlý, první snímek tak pořídíte do 1,2 až 1,3 s. Snímek bez namáčknutí máte již za 0,3–0,4 s, ukládání je (navíc vzhledem k velikosti snímků) poměrně hbité. Určitou prodlevu jsme naměřili při snímání s namáčknutou spouští, ale je zanedbatelná. Horšími výsledky se pak projevuje fotoaparát při sériovém snímání. I to nejrychlejší se rychlostí 2,2 snímky za sekundu chlubit příliš nemůže (pouze vzhledem ke kategorii přístroje).
| Naměřili jsme |
Leica V-LUX 1 |
|
Panasonic Lumix DMC-FZ50 |
| první snímek |
1,21 s |
|
1,25 s |
| snímek bez namáčknutí |
0,30 s |
|
0,4 s |
| snímek s namáčknutím |
0,06 s |
|
0,05 s |
| ukládání-připravenost k dalšímu snímku |
1,30 s |
|
1,3 s |
| rychlost sériového snímání neomez. |
1,6 sn./s |
|
1,8 sn./s |
| rychlost sériového snímání high, max. 3 sn. |
2,15 |
|
2,2 |
| rychlost sériového snímání low, max. 3 sn. |
1,30 |
|
1,2 |
Pokračování 5 / 5
Celkové hodnocení
Ultrazoomům a navíc těm s mnoha megapixely příliš nefandím. Obojí přináší své vady a vyrobit tak kvalitní přístroj je poměrně náročné. Tyto přístroje mne však překvapily, výsledky vůbec nebyly důvodem k velkému zklamání. Ale jako vždy, přednosti hned stíhají i ty chyby.
Pokud bych tedy měla shrnout náš test, jde o příjemně ovladatelné přístroje s manuálním nastavením i několika praktickými funkcemi pro pokročilé fotografy (stabilizace, inteligentní nastavení ISO, AE lock, vlastní režimy Custom, v náhledech ukázka přepalů, korekce blesku, posouvání vyvážení bílé). Zaujmou velkým rozsahem ohnisek (škoda však, že nezačíná na ohnisku o něco širším), kvalitním výklopným a otočným displejem a někoho i právě těmi více megapixely.
Optika v kresbě (i do rohů) a rozlišení dosahuje dobrých výsledků, dokonce je dobře eliminována chromatická vada. Již při ISO 200 a především pak 400 však můžete rozeznat důsledky práce odšumovacího procesoru. Doostřování a vyhlazování šumu detailům vůbec neprospívá. Ono takové množství pixelů na menším snímači prostě vyšší šum produkuje. A již při ISO 200 je v tomto případě bohužel vidět. Při citlivosti ISO 800 je šum a zároveň jeho vyhlazování nepěkné, ale myslím že použitelné, což se už nedá moc říci o citlivosti ISO 1 600. Po srovnání s jinými ultrazoomy však musím uznat, že jsou výsledky i vzhledem k takovému množství pixelů na snímači velmi pěkné, a stále ještě nejde o akvarelové podoby snímků, jak je známe u některých kompaktů…Pokud stejně uvažujete jen o menších výtiscích, tak budete spokojeni. (Ale pak si kladu otázku, proč si pořizovat 10 Mpx.)
Co se týče barevnosti, Leica dle mého potěší přirozenější barevností. Také obraz méně doostřuje a pozorujeme i menší nasycení a kontrast, což je pro drobné málo kontrastní detaily prospěšnější. Rozdíly mezi zpracováním obrazu však nejsou tak markantní, jak bychom mohli očekávat. Je mi jasné, že i za tento drobný rozdíl a přibalenou paměťovou kartu vyšší kapacity si u Leicy připlatím, a především pak také za značku, kterou opravdu uznávám…přesto bych právě od Leicy čekala invence více, a nejenom kvůli té ceně. Čekala bych více přání odlišit se, a to sice decentně a s puncem exkluzivity (a nemyslím tím jen vložení nápisu na tělo, kartu či baterii).
Plusy:
- stabilizátor
- dobré ovládání
- praktické funkce (inteligentní nastavení ISO, AE lock, režim Custom, v náhledech ukázka přepalů, korekce blesku, posouvání vyvážení bílé), výklopný displej
- velká výdrž baterie
Mínusy:
- šum a jeho přílišná redukce, ztráta detailů už od ISO 200
- větší hmotnost
- u Leicy cena
Cena:
- Panasonic Lumix DMC-FZ50: 18 495 Kč vč. DPH
- Leica V-LUX 1: 23 990 Kč vč. DPH
Zdroj:
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na devíti webech.
Chci Premium a Živě.cz bez reklam
Od 41 Kč měsíčně