Osm mega v Olympusu: recenze µ Digital 800

Pokračování 2 / 4

Funkce, vybavení

Jak již bylo řečeno výše, stylový Olympus µ Digital 800 je osazen 8Mpx snímacím prvkem o velikosti 1/1,8“, ostatně jako všechny kompaktní fotoaparáty s tímto rozlišením (kromě Panasonicu LX1, který má speciální snímač v poměru stran 16:9 a tudíž i trochu jinou úhlopříčku). Firemní objektiv disponuje trojnásobným optickým zoomem s ohniskovými vzdálenostmi 38–114 mm a „tradičně“ standardní světelností F2,8–4,9. Optika ostří standardně od 50 cm, makrozáběry lze snímat od 20 cm, v režimu Supermakro už od 3 cm. Nelze než konstatovat, že autofokus ostří za denního světla okamžitě, v přítmí má však časovou prodlevu. Bohužel totiž postrádá pomocný přisvětlovací reflektorek, a tak na dlouhé ohnisko někdy nezaostří vůbec.

Přestože boom osmimegáčů teprve očekáváme, je možné předpokládat, že téměř všechny budou vybaveny širším záběrem expozičních režimů než jen expoziční automatikou jako Konica Minolta DiMAGE X1. I testovanému Olympusu výrobce přišil režim priority času a clony.

Nevýhody roztřesené ruky

Kromě těchto vyspělých programů je možné vybírat z devatenácti scénických režimů, samostatnou ikonku má na kruhovém ovladači také režim pro redukci rozmazání snímků. Nevýhodou tohoto „stabilizátoru“ je samovolné přepínání rozlišení snímků na velikost SQ1, tedy 2 048 × 1 536 px, a tak výsledné snímky mají pouze 3Mpx rozlišení. V praxi se také ukázalo, že při aktivaci této funkce nastavuje fotoaparát co možná nejkratší časy, a zároveň zvyšuje citlivost snímací soustavy. Navýšení ISO však mnohdy není třeba, zvláště za slunečného dne, tak jako v případě následujících fotografií.

Na tomto místě si zaslouží krátké pozastavení samotné manuální nastavení citlivosti snímače. Toto je možné nejen v tradičních hodnotách ISO 64, 100, 200 a 400, navolit můžete i vysokou citlivost ISO 800 a 1 600. U dvou posledně jmenovaných vám ale fotoaparát nedovolí použít vyšší rozlišení než třímegapixelové.

Já nevidím, displej ano

Jak jsme si u „mjučkových“ fotoaparátů od Olympusu již zvykli, přístroje mají velmi dobré antireflexní LCD displeje. Výjimkou není ani tento model, jenž je vybaven Hyper-Crystal zobrazovačem s úhlopříčkou 63,5 mm. Avizovaný vysoký kontrast a široký úhel záběru 160 stupňů je reálný, displej je dobře čitelný i za přímého slunce a má výborné rozlišení 215 tisíc obrazových bodů (tento údaj je převzatý z internetové strany Olympusu, uživatelská příručka k fotoaparátu hovoří o hodnotě 230 tisíc px).

Zcela nově je u displeje integrována technologie „Bright Capture“, jež pracuje na principu „sbírání“ zisku z devíti obrazových bodů snímače, které pak prezentují jeden pixel na displeji. Výsledkem je fakt, že displej „vidí“ i tam, kde lidské oko nedohlédne, tedy nejen v přítmí, ale i v úplné tmě. Tiskové údaje uvádějí, že pohled displeje je 4,5× jasnější než lidský. Fotografování s „osmistovkou“ díky „Live View“ tak opravdu nemusíte omezovat ani v noci.

V souvislosti s displejem připomeňme, že pro pohodlnou kompozici snímků disponuje dvěma druhy pomocných linek i reálným histogramem (v režimu prohlížení náhledovým). Právě na práci s reálným histogramem si však budete muset u tohoto Olympusu uvyknout. Pokud se podle něj budete bez výhrady řídit, nadiktuje vám mnohdy nereálné nastavení. Poté budete například za slunečného počasí fotografovat výhradně na korekci expozice -0,7 EV, a po vložení dat do počítače zjistíte, že jsou snímky zbytečně tmavé, tak jako na ukázce.

Prostor pro uživatele. Jak velký?

Které položky může mít uživatel plně pod palcem? K těm klasickým patří rozlišení fotografií, citlivost snímače, korekce expozice v rozsahu ±2EV a krocích po 1/3 EV a vyvážení teploty bílé barvy v sedmi stupních, bohužel však – světe div se – bez uživatelské kalibrace. Nechybí způsob měření, režimy autofokusu či hlasová poznámka. Přístroj umí ukládat dva snímky do jednoho, pomocí programu Olympus Master lze skládat více záběrů do jedné panoramatické fotografie. Samostatné úpravy pro ostrost, kontrast a saturaci nenajdete, manuálně ovlivnit nelze ani zaostřování.

Pro věčné nespokojence je tu také možnost dodatečné úpravy fotografií, ať už se jedná o odstranění červených očí u fotografovaných osob, převádění snímků do odstínů černobílé nebo sépiové barvy nebo změny velikosti na formát 1 280 × 960, 640 × 480 nebo 320 × 240. Všechny upravené záběry jsou ukládány jako nový soubor.

Jedna věc na fotoaparátech Olympus stále mrzí: zatímco Canon a nově Sony mají v Menu integrované české menu, u Olympusu si pro mateřštinu musíte zaskočit na internet a stáhnout si ji do svého fotoaparátu pomocí softwaru Olympus Master. Možná se časem dočkáme, že i tuto operaci provede výrobce za uživatele.

Fotoaparát dokáže samozřejmě pořizovat krátké ozvučené videozáznamy, v rozlišení 640 × 480 px, při frekvenci pouze 15 sn./s. Data ukládá tradičně na paměťové karty xD, napájen je Li-Ion akumulátorem.

Pokračování 3 / 4

Obrazová kvalita, testy, demosnímky

Zraku našich „laboratorních“ testovacích obrazců neujdou žádné zrady objektivu a práce firmwaru. Firemní objektiv tohoto fotoaparátu zaznamenává snímanou scénu s mírným soudkovitým i poduškovitým zkreslením, zato však kreslí ostře takřka až do okrajů snímků. Malou výjimku představuje pravý dolní roh při snímání na dlouhé ohnisko, kdy se ostrost vytrácí nejmarkantněji. Téměř všechny kompakty vykazují dokonalejší celkovou kresbu i záznam detailů na široké ohnisko, nejinak je tomu u mju 800. Jak se můžete sami přesvědčit, na testchartu při použití ohniskové vzdálenosti 38 mm lze „přečíst“ až 1 800 rozpoznatelných čar, což je hodnota více než výborná. Na dlouhém ohnisku toto rozlišení klesá až na 1 400 lph (lines per height), tedy na úroveň pětimegapixelové snímací soustavy.
Pozitivní je, že fotoaparát nemá sklony k chromatické vadě, moaré byste sotva našli. K jeho slabinám ale patří necitlivé firmwarové doostřování stejně jako komprese JPEG.

Praxe ukázala, že obrazový procesor produkuje takřka reálné podání včetně pleťových odstínů, vyšší sklon k saturaci má pouze červená barva.

Po zkoušce různých nastavení teploty bílé barvy musíme konstatovat, že například přednastavené „sluníčko“ není nutné za jasného dne vůbec aktivovat. Výsledný snímek je totiž stejně barevně podán jako při automatickém vyvážení.

Naměřili jsme

Údaje v následující tabulce napovídají, že přeborník na rychlost nová „osmistovka“ není. Tolerance pro naběhnutí fotoaparátu a pořízení prvního snímku je u kompaktů cca 2 sekundy, v tomto bodě tedy přístroj pokulhává. Prodleva při pořizování snímků bez namáčknutí by také mohla být nižší, nehledě na údaj v řádku „zpoždění – s namáčknutím“: zde totiž drtivá většina kompaktních fotoaparátů dosahuje neměřitelných hodnot. Na druhou stranu je nové „mjučko“ velice rychle připraveno k pořízení dalšího snímku. Kdo rád zaznamenává sadu fotografií v rychlém sledu, může si zde vybrat ze dvou módů. Kromě sekvencí v plném rozlišení lze zachytit 13 snímků rychlostí 3,15 sn./s v rozlišení SQ1, tedy 2 048 × 1 536 pixelů.

• první snímek: 2,64 s
• zpoždění – bez namáčknutí: 0,58 s
• zpoždění – s namáčknutím: 0,07 s
• ukládání – připravenost k dalšímu snímku: 1,31 s
• sekvenční snímání: 1,93 sn./s (plné rozlišení)
• max. počet snímků v sérii 3

Všechna měření s použitím karty Olympus xD-PictureCard 128 MB, při rozlišení 3 264 × 2 448 px a nejnižší kompresi JPEG

Graf šumu

Mnoho dotazů uživatelů se vždy vztahuje k míře zastoupení šumu na fotografiích. Toto mjučko si v porovnání s konkurencí stojí poměrně dobře. Jak vidíte z přiloženého grafu, hladina jasové složky šumu je téměř rovnoměrná. V tomto případě by byl ideální monochromatický šum, bohužel tomu tak není: modrý kanál RGB spektra stoupá závratnou rychlostí, takže zrnitým fotografiím se nevyhnete. Nejlépe si z hlediska šumu stojí snímky vyfotografované na ISO 64 a 100. Vlivem účinné softwarové redukce šumu (pracující při ISO 800 a 1 600) se nemusíte obávat fotit ani na (nezvykle) vysoké citlivosti, i když velikost jejich výstupu v papírové podobě bude – jak bylo řečeno v předchozí kapitole – samozřejmě menší. Počítat musíte také s tím, že při delší práci se tělo fotoaparátu mírně zahřívá, čímž se zvyšuje hladina teplotního šumu.

Max. velikost

Demosnímky

Testovací obrazec – nejkratší ohnisko

Max. velikost

Testovací obrazec – nejdelší ohnisko

Max. velikost

Zoom – nejkratší ohnisko

Max. velikost

Zoom – nejdelší ohnisko

Max. velikost

Pleťové odstíny – denní světlo

Max. velikost

06.jpg: Pleťové odstíny – denní světlo + blesk

Max. velikost

Pleťové odstíny s bleskem

Max. velikost

Standardní scéna

Max. velikost

Funkce makro

Max. velikost

Funkce Supermakro

Max. velikost

Fotografie pořízená na ISO 200, vyvážení bílé na zářivku

Max. velikost

Stejná fotografie na ISO 1 600, vyvážení bílé na zářivku

Max. velikost

Chromatickou vadu byste jen těžko hledali

Max. velikost

Pokračování 4 / 4

Celkové hodnocení

Žádný kompakt není bez chyby, stejně tak i Olympus µ Digital 800 má své přednosti i negativa. Za nejvýraznější pozitivum považujeme kresbu optiky na široké ohnisko, minimální hladinu šumu na nejnižší citlivost a LCD displej s novou technologií Bright Capture, jež umožňuje lépe fotografovat ve tmě. Pro začínající uživatele bude jistě příjemné tlačítko Guide s nápovědou, stejně jako celkové snadné ovládání.

Přestože se jedná o první osmimegový kompakt v produkci firmy, a navíc o stylový fotoaparát, výrobce nenasadil přehnanou pořizovací cenu. Na internetu se již nyní dá aparát koupit o dva tisíc levněji, lze očekávat, že se dříve či později dostane pod hranici 10 tisíc korun.

Plusy: 

• nízká hladina šumu na základní ISO 
• reálný i náhledový histogram 
• LCD

Mínusy:

• přeostřování a komprese 
• rozlišení fotografií při aktivaci „stabilizátoru“ 
• absence AF lampy

Cena:

• 13 990 Kč

Zdroj:

Olympus C&S s.r.o.
Praha
kontakt: 221 985 211
www.olympus.cz