Pokud chcete digitálně pořízené fotografie vystavit na internetu, tak byste je měli podrobit takzvané optimalizaci. Není to sice nezbytný proces, ovšem jeho ignorování se dá považovat ze velkou chybu. Doslova a do písmene platí, že kdo šetří, má za tři.
Digitální fotografie (ale obecně i naskenované obrázky nebo v grafických editorech vytvořená grafika libovolného typu) nepracují s grafickými formáty zrovna šetrně. Platí tedy, že například obrázek ve formátu JPEG sice nemusí mít na první pohled příliš velkou datovou velikost, ovšem vnitřní struktura informací a míra jejich přítomnosti do jisté míry plýtvá místem – tutéž vizuální informaci lze uložit i na menším datovém prostoru.
Zjednodušeně řečeno, optimalizace zasahuje do vnitřního uspořádání obrázků, ponechává pouze nezbytně nutné informace a ty lépe poskládá, zároveň dochází k uživatelem ovlivnitelné míře zásahu i do vizuální podoby daného obrázku. Výsledkem kompromisu a nalezení ideální rovnováhy mezi vizuální kvalitou a datovou náročností pak může být obrázek, který až při mnohonásobném zvětšení prozradí lehkou ztrátu detailů, ale který zároveň ztratí podstatnou část své předchozí váhy a prokazatelně zhubne – výjimkou není snížení původní datové velikosti o 70 až 90%. Optimalizační postupy se zaměřují výhradně na „webové“ grafické formáty, tedy na JPEG, GIF a PNG.
Samotná optimalizace se podle dostupných nástrojů a intenzity úspory dat dá rozdělit na dvě úrovně, jednoduchou a pokročilou, ovšem nepsaná „nultá úroveň“ a základní rovina spočívá už v samotné volbě nejvhodnějšího grafického formátu konkrétního obrázku či grafiky. Zvolíte-li špatně - zejména mezi formáty JPEG a GIF, případně budete-li chtít na internet mermomocí protlačit některý z nevhodných formátů - tak ani optimalizace (bude-li vůbec dostupná) toho příliš nezmůže. Více se dozvíte v článku Grafické formáty: konec tápání. Optimalizací v určitém smyslu je i volba vhodné velikosti obrázku, jeho rozměrů v pixelech. Platí přímá úměra, že čím je rozměrnější, tím větší bude jeho datová velikost a pomaleji se bude načítat. I s tím je třeba počítat.
Bez základní úrovně optimalizace se dnes neobejde žádný grafický editor. Tento proces je často označován jako určení kvality výsledného obrázku, ponecháte-li ji na maximální úrovni, obrázek se optimalizovat nebude, snižování úrovně jej plošně optimalizuje. Při tomto procesu dochází ke kompresi a generalizaci dat obrázku. Výsledkem je například slévání sousedících pixelů nesoucích nepatrně odlišné barevné odstíny, takže ve výsledku může docházet ke ztrátě jemných barevných přechodů, které jsou nahrazeny stejným odstínem – ztrácejí se detaily. Také vnitřní systém označování použitých barev v jednotlivých pixelech je maximálně zjednodušen za použití zástupných znaků. Toto platí pro formát JPEG, u forátu GIF je na nejvyšší úrovni urční počtu barev. Funguje to do jisté míry obdobně, pokud zvolíte menší počet odstínů než výchozí (obvykle 256), tak optimalizátor určitý počet barev odstraní a nahradí je nejbližšími příbuznými. Různé odstíny téže barvy se tak po optimalizaci mohou slít v barvu jedinou, což ale nemusí být takovým problémem. Určování kvality (respektive počtu barev) je nejvýkonnější optimalizační postup, který ovšem bývá pojat s různou mírou uživatelského komfortu. V základních funkcích nezbývá než zkoušet možnosti a porovnávat výsledky, pokročilé optimalizační nástroje už nabídnou přesnější míru zásahu i náhledy.
Ve Photoshopu jde například o volbu Image Quality při běžném ukládání ve formátu JPEG nebo snižování počtu barev u formátu GIF, prohlížeč ACDSee ve svých editačních funkcích nabízí tutéž variantu a možnost zvolit víceméně pouze poměr na stupnici mezi nejlepší kvalitou a největší kompresí. Podobné je to i v dalších relevantních programech.
Jak již bylo zmíněno, optimalizace odstraňuje také doplňkové informace v souborech. Jde například o EXIF informace ukládané digitálními fotoaparáty, „podpisy“ aplikace, která s obrázkem pracovala, případně doplňková okrajová data z hlavičky souboru o vlastnostech formátu. Absence těchto informací není na škodu a nijak se neprojeví při obyčejném prohlížení obrázku.
Pokud chcete proniknout až k jádru optimalizace a věnovat jí patřičnou pozornost, neobejdete se buď bez specializovaných samostatných programů, případně bez grafického editoru Photoshop CE, který kromě zmíněné jednoduché varianty nabízí i pokročilý nástroj prozaicky nazvaný Save for Web. Umožní vám vizuálně kontrolovat pokles kvality, poměřovat úsporu datových nároků, měnit výstupní formát obrázků, zasahovat i do podrobnějších variant nastavení formátů. Velmi výkonné a velmi přehledné.
Sáhnout ale můžete i po bezplatně šířeném programu StripFile, případně vybrat některý z řady sharewarových nástrojů: stále vynikající je legenda této oblasti, SmartSaver Pro od Ulead, za pozornost stojí i Image Optimizer... Chcete přehled? Tady je: shareware a freeware.
Obrázek uložený v Adobe Photoshopu CE ve formátu JPEG
a bez jakékoli optimalizace. Datová velikost 648 Kb.
Stejný obrázek optimalizovaný pomocí nástroje Save for Web.
Vizuální změna není patrná, výsledná datová velikost poklesla o více než 80% na 125 Kb.
Extrémní optimalizace ubírá z datové velikosti původního obrázku dalších 10% a nabízí výsledných 68 Kb. Přestože je patrné rozostření okrajů, slití barevně příbuzných pixelů a ztráta barevné plynulosti oblohy, výsledek je stále pro použití na webu dostačující.
Okno nástroje Save for Web s detailem změn ve velkém zvětšení 400%. Vlevo originál, vpravo optimalizovaný obrázek.
Okno programu Ulead SmartSaver Pro. Optimalizuje se stejný obrázek,
výsledky jsou ještě lepší než u Photoshopu.