Megapixelová válka výrobců fototechniky stále pokračuje, a tak se můžeme těšit na další fotoaparáty s vyšším a vyšším rozlišením. Ustálí se někdy počet pixelů?
Podle prognóz má být letošní rok ve znamení sedmimegapixelových fotoaparátů, dosud představené novinky tomu odpovídají. Nejčastějším údajem je rozlišení 7,2 Mpx a velikost snímače 1/2,5". Marně občas dumám, proč tomu tak je, vždyť sedmimegáče byly na trhu už minulý rok? Ano, jenomže tehdejší sedmimegáče měli větší snímač, většinou rozměru 1/1,8" nebo 1/1,7". Jen tak mezi řečí začali výrobci měnit tyto „velké“ snímače za menší o úhlopříčce 1/2,5".
Jednou jsem v diskuzním fóru narazil na názor, že marketingové oddělení má většinou hlavní slovo v tom, jaký typ fotoaparátů se bude vyrábět – marketing vymyslí strategii a technici si musí se zadanými parametry poradit. Ačkoliv se to může zdát jako nesmyslná myšlenka, nemá asi daleko od pravdy. Proč by jinak velcí výrobci upouštěli od výroby osvědčených typů digitálů a chrlili na trh další a další modely?
Dočkáme se bezšumových snímačů?
Pamatujete ještě dobu, kdy na výsluní pokročilých kompaktů zářily modely jako Canon Powershot G5 nebo Olympus C5060/C7070? Proč se vlastně upustilo od jejich výroby? Konstrukce byla vynikající, stejně tak i obraz. O objektivech nemluvě, ještě starší model od Olympusu C5050 měl světelnost na širokém ohnisku F1,8(!). Dnes se stěží u kompaktu setkáte se světelností lepší jak F2,4, o možnosti snímání do RAWu nemluvě. Nebylo by výhodnější vylepšit podobné fotoaparáty po stránce rychlosti či zpracování obrazu?
Canon PowerShot G5 a Olympus C5050 Zoom
Odpověď je jednoduchá, nebylo. Za megapixelovou válkou totiž nestojí výrobci fotoaparátů, ale výrobci snímačů, kterých není neomezeně mnoho. Mezi ty největší patří Sony, Kodak, Canon, Panasonic a Fujifilm, oni jsou těmi, kdo diktují podmínky a rozložení sil pro nadcházející roky. Praxe je vcelku jednoduchá, výrobce snímačů přijde s informací, že v následujícím roce se budou vyrábět snímače s rozlišením XY Mpx. Následující otázka je jednoduchá, kolik jich chcete? Fotofirmám pak nezbývá nic jiného, než přijmout tuto nabídku a objednat si určitý počet snímačů. Pokud bude „várka“ dobrá a snímače budou mít dobrý obrazový výstup ale firma si jich objedná málo, tak má smůlu. Jakmile je vyroben požadovaný počet snímačů, výrobní linka se zavře a přebuduje na nový typ součástek, doobjednání již není možné.
Může se to zdát přitažené za vlasy, zkuste se však zamyslet nad tím, proč třeba Fujifilm ještě nemá žádný desetimegáč a jeho úspěšná EVF zrcadlovka má rozlišení 9 Mpx na snímači velikosti 1/1,6"? Možná je to proto, že si snímače vyrábí sám a není závislý na přísunu součástek z jiných zdrojů. Může tedy vylepšovat výslednou obrazovou kvalitu svých SuperCCD prvků. Podobné je to i s modely stylové řady FinePix Z, loni byla uvedena na trh již čtvrtá generace a teprve ta se dočkala navýšení rozlišení z 5 Mpx na 6 Mpx.
Technologické zbrojení nejen u digitálů
Velice podobná situace, ke které se dá vývoj snímačú přirovnat, panuje na počítačovém trhu, konkrétně na trhu s procesory. Největší výrobci procesorů (zde již jen dva) vyvíjejí stále výkonnější procesory, které jsou schopny zpracovat více informací. Tomuto trendu už podlehli i výrobci ostatních komponentů, a tak se setkáte se superrychlou pamětí, harddiskem, ultravýkonnou grafickou kartou a nepřetížitelnými zdroji. K čemu to všechno vede? Pouze k větší spotřebě energie.
Málokdo totiž podobně výkonný počítač „uživí“, většina uživatelů občas něco napíše v textovém editoru, občas si upraví nějakou fotku uloženou v JPEGu a nejvíc času stráví surfováním na internetu. Tuhle činnost zvládne i pár let starý počítač celkem bez problémů.
Ačkoliv se v nových digitálech obměňují snímače a rozlišení roste, ostatní součástky zůstávají stejné včetně objektivu. Právě objektiv je kritickým prvkem, pokud bude mít fotoaparát sebelepší snímač a nekvalitní objektiv, budou i výsledné fotografie špatné. Větší rozlišení snímače klade větší nároky na rozlišovací schopnosti objektivu a lepší rozlišení objektivu znamená kvalitnější sklo a tím pádem i vyšší náklady. A to je rovnice, která se výrobcům digitálů zrovna nelíbí.
Porovnání velikostí snímačů; zdroj: www.dpreview.com
Záchranou nejsou ani digitální zrcadlovky. Ano, snímky ze zrcadlovek jsou mnohem méně zatíženy šumem, ovšem s přibývajícími megapixely na stále stejné ploše snímače roste šum ať chceme nebo ne. Alternativou jsou větší snímače, ovšem ty zatím používá pouze Canon ve svých profesionálních modelech řady EOS. Jednou však bude i kinofilmové políčko malé. Exaktní testy kolegů z DIGIfota ukázaly, že rozdíly mezi schopností rozlišit jemné detaily u kinofilmu a u digitálu se ztrácejí při rozlišení snímače 10 Mpx a více. Tím pádem by nám stačilo pro kvalitní výsledky přibližně 12–14 Mpx i s rezervou, nevěřím ale, že se překotný vývoj zastaví.
Budou z fotografů malíři?
Stále pokračující zvyšování rozlišení u malých snímačů vede v konečném důsledku k jedinému, a to k technicky horším snímkům. Když jsem mluvil se zástupcem nejmenovaného výrobce fotoaparátů, snažil se mě přesvědčit, že větší rozlišení je lepší – můžete dělat větší výtisky, větší výřezy, uvidíte na fotografii více detailů. Ano s tím souhlasím, co ovšem zapomněl říci je to, že i při nízké citlivosti již obrazový prcesor zapojuje odšumovací algoritmy a uměle fotografii vyhlazuje, v konečném důsledku tedy vidíme snímek, který je pozměněnou realitou. O barvách a detailech, podobných akvarelové malbě, nemluvě.
A ještě jeden efekt má větší rozlišení snímačů, jsme nuceni kupovat si paměťové karty s větší a větší kapacitou, výkonnější počítače, protože na těch starších by se fotografie načítala čtvrt hodiny...
Nemusíte se mnou samozřejmě souhlasit, možná máte i jiný názor, nebo naopak chcete doplnit něco z vlastních zkušeností. Budu velice rád pokud se o svůj názor podělíte s námi i s našimi čtenáři.