Popularita bezzrcadlovek a zejména systému Micro 4/3 stále stoupá. Olympus v loňském roce přinesl na trh dva nové modely s výměnnými objektivy, jedním z nich je PEN Mini E-PM2.
Ten se snaží dotáhnout hlavní ideu svého předchůdce, tedy malé rozměry spojené s dobrou obrazovou kvalitou, do zdárného konce. Podařilo se mu to? A jak je na tom v porovnání s ostatními fotoaparáty?
Ergonomie, ovládání a displej
Když se mi poprvé dostal tento fotoaparát do ruky, opravdu mě svou velikostí uchvátil. Jeho rozměry jsou pouhých 109,8 × 64,2 × 33,8 mm, což je bez nadsázky srovnatelné s kompakty. Uvnitř se přitom ukrývá mnohem větší snímač formátu Micro 4/3 (17,3 mm × 13 mm). Hmotnost má rovněž velice příjemnou hodnotu, pouhých 269 gramů včetně baterie a paměťové karty.
PEN Mini E-PM2
Ergonomie přitom nepatří k nejhorším. Vpředu a na pravé zadní části je grip pro prostředníček a palec. Díky tomu působí tělo v ruce jistě. To samé se již bohužel nedá říct o ovládání. Jako hlavní ovládací prvek slouží otočný volič na zadní straně. Z anatomického hlediska lidského těla jaksi vyplývá, že jej budete ovládat palcem.
To však při úchopu jednou rukou není dost dobře možné. A tak nastupuje ruka druhá, která by měla dodat potřebný úchop podepřením objektivu. U toho setového to není problém, co když ale použijete nějaký typu pancake? Mnohem více bych proto ocenil, kdyby se vedle spouště nacházel také klasický otočný volič.
Boční pohled na tělo
Tlačítek jinak není mnoho a v tomto ohledu patří E-PM2 spíše k podprůměru. V otočném voliči jich je integrováno pět, jedná se o kompenzaci expozice, nastavení blesku, volbu ostřícího bodu, samospoušť/sériové snímání a tlačítko OK. První čtyři zároveň fungují jako šipky a lze jim přiřadit i jiné funkce, poslední zmíněné slouží k zobrazení rychlého nastavení expozice.
Na zadní straně dále najdeme tlačítka MENU, nahrávání videosekvencí, mazání, přehrávání a INFO pro přepnutí režimu displeje. Nahoře pak už jen zapnutí/vypnutí, spoušť a Fn tlačítko, které může plnit libovolnou funkci, například i uzamknutí expozice nebo spuštění ostření. Množství ovládacích prvků se může jevit na první pohled jako dostatečné, ve skutečnosti je to však žalostně málo. Stiskem tlačítek totiž aktivujete pouze změnu daného nastavení, jeho hodnoty lze upravit pouze šipkami vlevo/vpravo nebo následným točením voliče, což velice zpomaluje práci.
Zadní strana má relativně standardní uspořádání ovládacích prvků
Logicky bych tedy očekával, že mi nedostatečné ovládací prvky vynahradí dotykový displej. Bohužel se tak nestalo, Olympus jeho možnosti nevyužil ani z poloviny. Abyste jej alespoň nějak využili, musíte stisknout tlačítko OK a následně INFO, což zobrazí rychlé menu. Zde můžete prstem zvolit jeden z parametrů expozice. Jeho hodnotu lze ale změnit pouze točením voliče nebo tlačítky vlevo/vpravo.
Horní strana fotoaparátu nabídne minimální množství tlačítek
Proč Olympus neimplementoval možnost změny dotykem obrazovky, mi je záhadou. Jediný smysl tak dotykové ovládání dává pro aktivaci spouště. Klepnutím na zvolené místo na displeji, na něj fotoaparát zaostří a pořídí fotografii. Příjemně mě překvapila blesková odezva, ostření je velice rychlé a přesné. Kdo by se bál nechtěného stisknutí displeje, může mu zabránit úplným vypnutím dotykové vrstvy.
Bajonet systému micro 4/3 a snímač stejného standardu
Samotný displej má rozlišení 460 tisíc bodů, což zajišťuje jemné zobrazení. S čitelností jsem také neměl problém a to ani na přímém slunci. Velkou výtku mám ale k podání barev, jsou extrémně přesycené. Zklamání pak nastává při prohlížení v PC nebo při tisku, kdy snímky nejsou tolik živé, jako se původně zdálo. V menu navíc neexistuje možnost úpravy barev displeje, takže mi nezbylo nic jiného, než si na to zvyknout. Fotoaparát přitom nabízí velice široké možnosti úprav nejrůznějších nastavení.
Miniaturizace si vybírá svou daň
Miniaturizace zašla tak daleko, že v těle není integrován ani blesk. Připojit jej člověk musí do konektoru pro příslušenství. Mnohé tak zamrzí, že nelze použít zároveň s dodávaným bleskem volitelný hledáček. Útěchu snad poskytne kvalitní displej, kterému až na barvy nemám co vytknout.
V balení se nachází malý externí blesk
K bezzrcadlovkám patří bez pochyb také video a k videu kvalitní zvuk. Pokud by ale někdo hledal klasický konektor pro mikrofon, hledal by marně. Stereo mikrofon vedle sáněk blesku bude muset stačit, fotoaparát nabízí pouze mini HDMI a USB výstup. Jack 3,5 mm se již nevešel.
Kryt HDMI a USB rozhraní
Baterie, umístěna pod dvířky na spodní straně, zůstala naštěstí zmenšování ušetřena. S dodávaným akumulátorem jsem dosáhl výdrže okolo 300 snímků, což je v této kategorii standard.
Umístění šachty pro akumulátor a slotu na paměťové karty
Vedle baterie leží také slot pro paměťové karty typu SD, což není zrovna dvakrát šťastné řešení. Při uchycení na velkou řadu stativů nebude možné vyměnit ani paměťovou kartu, ani baterii.
S některými stativy nastane při výměně paměťové karty nebo baterie problém
Když to celé shrnu, výrobce se prostě snažil E-PM2 co nejvíce zmenšit (čemuž ostatně odpovídá i slůvko „mini“ v názvu). Za velikost dávám Olympusu velkou jedničku, s pancake objektivem není problém strčit přístroj do kapsy. Zmenšování však s sebou přineslo řadu kompromisů. Takových, které mohou zkušenější majitele ze začátku dost štvát. Patří mezi ně například absence druhého otočného voliče.
Pokračování 2 / 3
Obrazová kvalita, ostření a video
Setový objektiv
Fotoaparát byl testován se setovým objektivem Olympus M.Zuiko Digital ED 14-42 mm F3,5-5,6 II R. Po přepočtu na kinofilm nabízí ekvivalentní ohniskový rozsah 28 až 84 mm.
Světelnost ničím nepřekvapí, dosahuje průměrných hodnot. Ostrost naopak hodnotím jako vysoce nadprůměrnou již od nejnižších clonových čísel. To je dobře, jelikož vzhledem k velikosti snímače lze dosáhnout nejostřejších fotografií okolo clony F5,6, při vyšších clonových číslech se začíná projevovat difrakce.
Objektiv není úplně bez vad, nicméně sám laboratorní testy nemám rád a ve skutečnosti vinětaci nebo zkreslení postřehnete jen velice těžko. Problémem může být pouze chromatická aberace, která se hlásí o slovo zejména na nejširším ohnisku.
Na nejširším ohnisku bystřejší spatří soudkovité zkreslení.
Ať dělám, co dělám, na nejdelším ohnisku žádné zkreslení nevidím.
Na ohnisku 14 mm a cloně F3,5 objektiv mírně vinětuje, po přiclonění na F5,6 (další snímek) problém mizí.
Kdybych byl hnidopich, tak řeknu, že na ohnisku 42 mm a cloně F5,6 objektiv také lehce vinětuje. V běžných situacích však opravdu není možné vinětaci postřehnout.
Všimněte si chromatické aberace. Výřez 1:1 z levé krajní části snímku foceného na ohnisku 14 mm a cloně F3,5.
Statické snímky: na dosah zrcadlovkám
Snímač fotoaparátu má efektivní rozlišení 16,1 Mpx, což uspokojí i ty více náročné. Obzvláště když přístroj zvládá kromě JPEGu také formát RAW. Díky zabudované stabilizaci se navíc není třeba bát ani delších časů, s trochou tréninku není problém udržet 1/4 s na nejdelším ohnisku. Rozsah citlivosti začíná na ISO 200 a končí na ISO 25600. Automatika přitom ve výchozím nastavení pracuje v rozsahu ISO 200-1600.
Pojďme se nyní podívat na to, jak si fotoaparát vede při různých nastaveních citlivosti. Poznámka: při focení do JPEG byl použit barevný profil NATURAL a RAW soubory byly vyvolány pomocí Adobe Camera RAW 7.3, nabízející finální podporou tohoto přístroje, s výchozím nastavením – vpravo je vždy snímek vyvolaný z RAWu.
ISO 200
Nejnižší hodnotě citlivosti nemám co vytknout.
ISO 400
ISO 400 je od ISO 200 k nerozeznání.
ISO 800
V JPEG na ISO 800 začíná fotoaparát „rozmývat“, čímž sice zmizel šum, ale začínají se ztrácet drobné detaily jako například textura na obalu čokolády. V RAW jsou detaily zachovány, začíná se však objevovat šum.
ISO 1600
Na ISO 1600 se v JPEG již textura ztratila úplně, přesto je při detailním zkoumání na určitých místech patrný šum. RAW mě příjemně překvapil, stále zachovává drobné detaily. Na druhou stranu dále roste šum.
ISO 3200
Se zvyšující se citlivostí nasazuje procesor fotoaparátu stále silnější odšumování. Třepí se hrany, drobné detaily již neexistují a stíny „táhnou“ mírně do zelena. RAW zůstává na dobré úrovni, detaily jsou ještě stále patrné, ale samozřejmě roste šum.
ISO 6400
Citlivost ISO 6400 je pravděpodobně hraniční, výše bych nešel. JPEG při tomto nastavení vlivem odšumování výrazně ztrácí barevnost, silně bych tedy zvažoval jeho použitelnost. Dle mého názoru nemá význam při focení do JPEG cokoliv výše než ISO 3200 používat. RAW stále neuvěřitelně drží detaily, šum je už nicméně opravdu výrazný. Navíc se mi zdá, že stíny začínají mít lehce fialový nádech. I tak bych neviděl problém fotografie z RAW na tuto citlivost použít.
ISO 12800
JPEG nemá smysl komentovat, v RAW začíná šum dosahovat extrémních hodnot a ve stínech je patrný fialový nádech.
ISO 25600
ISO 25600 - kdybychom pokračovali s JPEGem ještě výše, pravděpodobně dostaneme černobílou fotografii… Co se týče RAW, ten ovládl šum a zabarvení do fialova.
Jak můžete posoudit sami, podává přístroj vzhledem k velikosti snímače výborné výsledky. Nenáročné uživatele výstup do JPEG nezklame, pro využití plného potenciálu nicméně doporučuji fotit do formátu RAW nebo v módu RAW+JPEG.
Nejenže RAW mnohem lépe zachovává detaily, ve spojitosti s kvalitním editorem nabízí rovněž slušný prostor k manipulaci se stíny a světly. Troufám si navíc tvrdit, že ačkoliv má snímač oproti APS-C zrcadlovkám o polovinu menší plochu, je obrazovou kvalitou minimálně na úrovni toho, který byl použit u Nikonu D90 či Pentaxu K-x.
Umělecké filtry
Bývá zvykem, že mezi základní funkce patří možnost použití takzvaných uměleckých filtrů. Těch nabízí E-PM2 několik, od základních jako černobílý až po různé napodobeniny Instagramu. Jejich efekt se zobrazí na displeji živě, takže fotograf vidí, jaký bude výsledek ještě před pořízením snímku (samozřejmě za cenu horší odezvy displeje). Co se týče rychlosti ukládání, tam jsem snížení nezaznamenal a to ani v módu RAW+JPEG. Procesor zřejmě zvládá úpravy v reálném čase.
Ostření a sériové snímání
Poslední dobou každý z výrobců tvrdí, že právě jejich model má ten nejrychlejší autofokus. Žádnou z reklam spojených s Olympusem PEN E-PM2 jsem sice neviděl, bez problému bych jí ale věřil. Přístroj ostří v režimu jednotlivých snímků rychle jako blesk. Nezáleží přitom, zdali využijete napevno jeden z 35 ostřících bodů, vybranou skupinu, všechny nebo ostření dotykem.
Proč však zdůrazňuji režim jednotlivých snímků? Protože spolehlivé průběžné ostření ve spojitosti s bezzrcadlovkami, touto nevyjímaje, neexistuje a ještě delší dobu existovat nebude. Fotoaparát přitom zvládá sekvence o rychlosti až osm snímků za sekundu. Škoda jen, že zápis trvá i s rychlou kartou pocitově dost dlouho a během té doby fotoaparát reaguje pouze na spoušť či změnu clony/času.
Video
Mezi důležité součásti bezzrcadlovek patří také schopnosti nahrávání videa. Díky dobrému kontrastnímu ostření mají velkou výhodu oproti zrcadlovkám. Ne jinak je tomu zde, průběžné ostření u videa je rychlé a přesné. Bohužel však také hlučné, což si ve spojení s integrovaným mikrofonem zakládá na pěknou katastrofu. V této souvislosti nechápu, proč Olympus stále nezačal využívat ultrazvukové ostřící motory. Obzvláště, když ani při ručním ostření nelze zvuk, který vydává objektiv, přeslechnout! I při něm totiž pohyb členů zajišťuje zabudovaný motorek.
Co na to říct? Jedná se o velké selhání. Kdo chce kvalitní zvuk, bude jej muset zaznamenávat externím nahrávacím zařízením nebo kupovat drahou redukci do proprietárního portu pro příslušenství. Někomu by se mohlo zdát, že přeháním a kvalitní zvuk není tolik potřeba, věřte ale, že tvoří více než polovinu úspěchu.
Menší část pak teprve zajišťuje záznam samotného obrazu. Ten E-PM2 zvládá v rozlišení až 1920×1080 px při 30 sn./s ve formátu MOV (MPEG-4AVC/H.264). Zde mě trochu překvapilo, že video lehce trpí na mírné rozmývání detailů podobné tomu u JPEG snímků. Krom toho mu však nemám co vytknout a je na vysoké úrovni. Projevy největšího problému CMOS snímačů známého jako jello efekt, při kterém se při pohybu fotoaparátu ve vodorovné ose obraz třepe jako želé, jsem prakticky nezaznamenal. Náročné uživatele navíc potěší plně manuální kontrola expozice.
Pokračování 3 / 3
Hodnocení a ukázkové fotografie
Nic na světě není naprosto dokonalé a ne jinak je tomu u Olympusu E-PM2. Je prostě vidět, že výměnou za tak malé tělo museli udělat vývojáři řadu kompromisů. Takových, na které si budou případní majitele muset chvíli zvykat.
Řada lidí však nad nimi při výběru přimhouří oči. A troufám si říct, že udělá dobře. Proč? V oblasti obrazové kvality nabídne i pokročilým uživatelům vše, co by si mohli přát a ještě mnohem více. Dynamický rozsah hodnotím jako velice dobrý, stejně tak barvy a kvalitu snímků na vyšší citlivosti.
Když se k tomu přidá ještě naprosto spolehlivé měření expozice, nemám zde co vytknout. Fotoaparát může v této oblasti bez problému ohrozit i APS-C zrcadlovky. Rozhodujícím faktorem pak může být například hladké průběžné ostření u videa.
Technické specifikace
- Snímač: 4/3‘‘ CMOS 16,1 MPx (17,3×13 mm)
- Maximální rozlišení: 4608×3456 px
- Bajonet: Micro 4/3
- Rychlost závěrky: 1/4000-60 s, bulb
- Rozsah citlivosti: ISO 200-25600
- Video: až 1920×1080 px při 30 sn./s.
- Displej: dotykový 3,0‘‘ s rozlišením 460 tis. bodů
- Kompatibilita s paměťovými kartami: SD/SDHC (USH-I kompatibilní)/SDXC
- Rozměry: 109,8×64,2×33,8 mm
- Hmotnost včetně baterie a paměťové karty: 269 g
Teď k těm kompromisům. Opravdu silně mi po celou dobu testování chyběl druhý vhodně umístěný otočný volič a nezlobil bych se ani, kdyby přibyla nějaká ta tlačítka. Pozor si navíc musí dát milovníci sněhu a ledu, v rukavicích je totiž přístroj neovladatelný. Dále, displej má přesycené barvy, takže okamžitá kontrola snímků je dosti obtížná. Člověk neví vždy, zdali dostal to, co opravdu chtěl. No a v neposlední řadě mě zklamalo hlučné ostření u videa a to i manuální režim.
Celkově nicméně nelze než přístroj doporučit. Pokud toužíte po výstupu ze zrcadlovky, ale nechce se vám tak velký přístroj tahat s sebou, je Olympus PEN E-PM2 ideální volbou. S objektivem typu pancake se dokonce vleze i do kapsy, čímž mně osobně poprvé dává systém Micro 4/3 smysl.
Cena
Plusy
- Prvotřídní obrazová kvalita na poli bezzrcadlovek, která se vyrovná i řadě zrcadlovek, obzvláště v RAW
- Opravdu malé rozměry a hmotnost
- Příjemná cena včetně kvalitního setového objektivu
- Možnosti úprav nejrůznějších nastavení a funkcí tlačítek
Mínusy
- Horší ovládání, potenciál dotykového displeje plně nevyužit
- Chybí integrovaný blesk, nutno připojit dodávaný externí
- Hlučné ostření u videa
- Displej zobrazuje barvy příliš sytě
Demosnímky
