Fotoaparát nabízející obrazovou kvalitu srovnatelnou se zrcadlovkami v mnohem menším těle? Před několika lety to mohl být sen, nyní se jej však snaží naplnit Olympus PEN Mini E-PM2.
Popularita bezzrcadlovek a zejména systému Micro 4/3 stále stoupá. Olympus v loňském roce přinesl na trh dva nové modely s výměnnými objektivy, jedním z nich je PEN Mini E-PM2.
Ten se snaží dotáhnout hlavní ideu svého předchůdce, tedy malé rozměry spojené s dobrou obrazovou kvalitou, do zdárného konce. Podařilo se mu to? A jak je na tom v porovnání s ostatními fotoaparáty?
Ergonomie, ovládání a displej
Když se mi poprvé dostal tento fotoaparát do ruky, opravdu mě svou velikostí uchvátil. Jeho rozměry jsou pouhých 109,8 × 64,2 × 33,8 mm, což je bez nadsázky srovnatelné s kompakty. Uvnitř se přitom ukrývá mnohem větší snímač formátu Micro 4/3 (17,3 mm × 13 mm). Hmotnost má rovněž velice příjemnou hodnotu, pouhých 269 gramů včetně baterie a paměťové karty.
PEN Mini E-PM2
Ergonomie přitom nepatří k nejhorším. Vpředu a na pravé zadní části je grip pro prostředníček a palec. Díky tomu působí tělo v ruce jistě. To samé se již bohužel nedá říct o ovládání. Jako hlavní ovládací prvek slouží otočný volič na zadní straně. Z anatomického hlediska lidského těla jaksi vyplývá, že jej budete ovládat palcem.
To však při úchopu jednou rukou není dost dobře možné. A tak nastupuje ruka druhá, která by měla dodat potřebný úchop podepřením objektivu. U toho setového to není problém, co když ale použijete nějaký typu pancake? Mnohem více bych proto ocenil, kdyby se vedle spouště nacházel také klasický otočný volič.
Boční pohled na tělo
Tlačítek jinak není mnoho a v tomto ohledu patří E-PM2 spíše k podprůměru. V otočném voliči jich je integrováno pět, jedná se o kompenzaci expozice, nastavení blesku, volbu ostřícího bodu, samospoušť/sériové snímání a tlačítko OK. První čtyři zároveň fungují jako šipky a lze jim přiřadit i jiné funkce, poslední zmíněné slouží k zobrazení rychlého nastavení expozice.
Na zadní straně dále najdeme tlačítka MENU, nahrávání videosekvencí, mazání, přehrávání a INFO pro přepnutí režimu displeje. Nahoře pak už jen zapnutí/vypnutí, spoušť a Fn tlačítko, které může plnit libovolnou funkci, například i uzamknutí expozice nebo spuštění ostření. Množství ovládacích prvků se může jevit na první pohled jako dostatečné, ve skutečnosti je to však žalostně málo. Stiskem tlačítek totiž aktivujete pouze změnu daného nastavení, jeho hodnoty lze upravit pouze šipkami vlevo/vpravo nebo následným točením voliče, což velice zpomaluje práci.
Zadní strana má relativně standardní uspořádání ovládacích prvků
Logicky bych tedy očekával, že mi nedostatečné ovládací prvky vynahradí dotykový displej. Bohužel se tak nestalo, Olympus jeho možnosti nevyužil ani z poloviny. Abyste jej alespoň nějak využili, musíte stisknout tlačítko OK a následně INFO, což zobrazí rychlé menu. Zde můžete prstem zvolit jeden z parametrů expozice. Jeho hodnotu lze ale změnit pouze točením voliče nebo tlačítky vlevo/vpravo.
Horní strana fotoaparátu nabídne minimální množství tlačítek
Proč Olympus neimplementoval možnost změny dotykem obrazovky, mi je záhadou. Jediný smysl tak dotykové ovládání dává pro aktivaci spouště. Klepnutím na zvolené místo na displeji, na něj fotoaparát zaostří a pořídí fotografii. Příjemně mě překvapila blesková odezva, ostření je velice rychlé a přesné. Kdo by se bál nechtěného stisknutí displeje, může mu zabránit úplným vypnutím dotykové vrstvy.
Bajonet systému micro 4/3 a snímač stejného standardu
Samotný displej má rozlišení 460 tisíc bodů, což zajišťuje jemné zobrazení. S čitelností jsem také neměl problém a to ani na přímém slunci. Velkou výtku mám ale k podání barev, jsou extrémně přesycené. Zklamání pak nastává při prohlížení v PC nebo při tisku, kdy snímky nejsou tolik živé, jako se původně zdálo. V menu navíc neexistuje možnost úpravy barev displeje, takže mi nezbylo nic jiného, než si na to zvyknout. Fotoaparát přitom nabízí velice široké možnosti úprav nejrůznějších nastavení.
Miniaturizace si vybírá svou daň
Miniaturizace zašla tak daleko, že v těle není integrován ani blesk. Připojit jej člověk musí do konektoru pro příslušenství. Mnohé tak zamrzí, že nelze použít zároveň s dodávaným bleskem volitelný hledáček. Útěchu snad poskytne kvalitní displej, kterému až na barvy nemám co vytknout.
V balení se nachází malý externí blesk
K bezzrcadlovkám patří bez pochyb také video a k videu kvalitní zvuk. Pokud by ale někdo hledal klasický konektor pro mikrofon, hledal by marně. Stereo mikrofon vedle sáněk blesku bude muset stačit, fotoaparát nabízí pouze mini HDMI a USB výstup. Jack 3,5 mm se již nevešel.
Kryt HDMI a USB rozhraní
Baterie, umístěna pod dvířky na spodní straně, zůstala naštěstí zmenšování ušetřena. S dodávaným akumulátorem jsem dosáhl výdrže okolo 300 snímků, což je v této kategorii standard.
Umístění šachty pro akumulátor a slotu na paměťové karty
Vedle baterie leží také slot pro paměťové karty typu SD, což není zrovna dvakrát šťastné řešení. Při uchycení na velkou řadu stativů nebude možné vyměnit ani paměťovou kartu, ani baterii.
S některými stativy nastane při výměně paměťové karty nebo baterie problém
Když to celé shrnu, výrobce se prostě snažil E-PM2 co nejvíce zmenšit (čemuž ostatně odpovídá i slůvko „mini“ v názvu). Za velikost dávám Olympusu velkou jedničku, s pancake objektivem není problém strčit přístroj do kapsy. Zmenšování však s sebou přineslo řadu kompromisů. Takových, které mohou zkušenější majitele ze začátku dost štvát. Patří mezi ně například absence druhého otočného voliče.
