Na sklonku léta přichází na pulty obchodů Olympusu E-P5 z řady PEN, který si firma nadělila k letošnímu 50. výročí. Výrazně retro designové tělo připomínající 60. léta v sobě skrývá řadu špičkových technologií.
Model navazující na velmi populární E-P3 přináší zejména velmi rychlé ostření, 5osou optickou stabilizaci, která byla dříve devizou jen nejvyšších modelů (OM-D E-M5), nebo propojení s chytrým telefonem pomocí Wi-Fi.
Mluví se také o velkém skoku v obrazové kvalitě. Očekávání jsou tedy velká. Jak jim nový model dostál? První dojem z fotoaparátu je jeho precizně provedené, kovové tělo. S designem jakoby se člověk vrátil do dob, kdy každá správná domácnost měla doma Praktiku. Kovové tělo znamená logicky i vyšší váhu – 420 g včetně akumulátoru. V kombinaci s lehoučkým objektivem M.Zuiko 17 mm F1,4, který jsem měla k dispozici, to však bylo jen něco přes půl kilogramu.
Ergonomie na jedničku
Všechny prvky jsou rozmístěny velmi intuitivně. Podobně jako u většiny zrcadlovek je k dispozici přední i zadní otočný volič, jejichž funkci si navíc můžete přednastavit ve dvou variantách a mezi nimi pak přepínat pomocí páčky pod tlačítkem spouště videa. Kruhový volič expozičních režimů nabízí klasické A, S, P, M možnosti, někoho však může mrzet absence uživatelsky navolených režimů C1 a C2, pro které tak člověk musí do menu.
Osobně mně také vadilo tlačítko pro vyskočení blesku, které je velmi citlivé. Pokud tak člověk vloží foťák volně do tašky, nikoli do fotobrašny, může se lehce stát, že blesk „sám“ vyskočí a při další manipulaci s taškou se poškodí.
Pohled na třípalcový displej s rozlišením 1 037 000 px je opravdu potěšením. Ani focení na přímém slunci nebylo problémem. Displej je navíc vyklápěcí a dotykový. Můžeme jej tedy využít jak pro samotné focení, tak pro nastavování parametrů (ve speciálním režimu Live SCP, který ale musíme nejprve aktivovat v Uživatelském menu).
K fotoaparátu je možno přikoupit také elektronický hledáček VF-4 s výborným rozlišením 2,36 Mpx a 100% pokrytím, který jsem měla také pro testování k dispozici. Pohled do něj je podobný, jako pohled do hledáčku zrcadlovek, je výklopný o 90 stupňů a má kvalitní očnici. Vzhledem k jeho poměrně vysoké ceně a kvalitě displeje ale rozhodně není nezbytný.
K dotykovému displeji se váže také jedna vtipnější „výtka“. Je velmi citlivý, pokud Vám tedy zapnutý přístroj visí na krku a máte aktivovánu dotykovost displeje, ani se nenadějete a máte na kartě pár nových snímků. A vyfotili jste je břichem.
Rychlost nade vše
Jednou z klíčových vlastností tohoto přístroje je jeho rychlost, a to zejména rychlost ostření, jak při běžném focení pomocí spouště, která patří opravdu k těm nejlepším u fotoaparátů této kategorie, tak při focení přes dotykový displej. Při focení přes displej stačí aktivovat dotykovost displeje a pak prstem kliknout na téměř kterékoli místo snímané plochy.
Doba od dotyku po expozici je opravdu krátká a nemusíte předem nastavovat ostřící bod. I když pro běžné focení jsem se raději vždy spolehla na klasické zmáčknutí spouště. V menu lze mimochodem nastavit urychlení odezvy spouště (v tomto modu však aparát spotřebovává rychleji baterii).
Nejkratší čas, který můžeme použít, je nově 1/8000 s, což se může hodit zejména při nutnosti dosažení velmi malé hloubky ostrosti při nadmíře světla. Hodnoty ISO se pohybují v základním rámci mezi 200 a 25 600. Lze nastavit také Low ISO (ekvivalent 100), ale v režimu mírně zúženého dynamického rozsahu.
Fotoaparát disponuje CMOS snímačem s 16,1 Mpx o velikosti 17,3 x 13 mm a výrobce sliboval skvělou obrazovou kvalitu s nízkou hladinou šumu. Mluví se o snímači nové generace, zejména ve srovnání se snímačem v předchozím modelu EP-3. Ať už si o výrocích myslíme cokoli, faktem je, že vypořádání se se šumem snímače je na opravdu skvělé úrovni.
