Nikon D90: postupujte dále (test)

Než jsem začal psát tuto recenzi, docela dlouho jsem přemýšlel, jak ji pojmout. Jako srovnání s modelem D80? Jenže tento aparát má mnoho společného také s D300. Tak co tedy pořádně se opřít do videa, když je to tak revoluční zrcadlovka? Nebo netradičně začít objektivem? Nakonec mi vyšlo, že nejlepší bude – než postupně vyvracet všechny doposud nashromážděné fámy o Nikonu D90 – vyklopit vše podstatné hned na začátku.

Základní technické parametry

• snímač: CMOS 12,2 Mpx, 23,6 × 15,8 mm
• max. výst. rozlišení: 4 288 × 2848 bodů
• paměťové médium: SD/SDHC
• objektiv: Nikon F
• LCD displej: 76 mm, 920 000 obr. bodů
• možnosti napájení: Li-Ion akumulátor, síťový zdroj, bateriový grip (volitelně)

Takže: to, že tato zrcadlovka jako první na světě natáčí video, je neoddiskutovatelný fakt. Video, které funguje pouze v Live View režimu, je možné pořídit kromě menších velikostí až v HD rozlišení (1 280 × 720 px), má pouze monofonní zvuk a neumožňuje používat autofokus. Je to tedy – jak jsem napsal v hodnocení obrazové kvality – pouze doplněk této digitální zrcadlovky.

 
Krytka konektorů a otočný volič režimů expozice | Stavový displej a krytka SD karty

Pohled do útrob těla | Uspořádání tlačítek na zadní stěně

Jak je to tedy se „střevy“ z Nikonu D300? Tak půl na půl. Jisté je, že snímací soustava D90, pokud není úplně shodná s D300, pak je na 99 % podobná – obrazové výsledky a testy to jasně ukazují. Nikon prostě sáhl po 12,2Mpx snímači typu CMOS od svého tradičního dodavatele Sony, který se osvědčil (resp. se stále osvědčuje) ve vyšším modelu D300, čímž rozhodně neudělal chybu. Firmware je pochopitelně naprogramovaný nově, což je nutné, protože je pevně vázaný na hardware fotoaparátu, který je odlišný.

Umístění ovládacích prvků na horní stěně | Kryt akumulátoru a závit pro stativový šroub

A to je právě ta druhá polovina, kterou se Nikon D90 od „třístovky“ liší – tedy konstrukční a mechanická část „střev“. Ať už je to konstrukce a vlastnosti závěrky či autofokusu, zde se už pohybujeme o třídu níž, v mezích daných logickým předchůdcem „devadesátky“, Nikonem D80. To stejné pak platí o vnějším designu a celkové konstrukci. Ostatně to je bez nutnosti velkého zdůrazňování vidět na první pohled. Na druhou stranu, i když mechanický engine patrně zůstal zachován z D80, například rychlost sériového snímání byla zvýšena o polovinu. Je zřejmé, že byl velmi posílen obrazový procesor Expeed, který nyní dokáže pracovat rychleji, přestože musí počítat s větším datovým objemem daným dvanáctimegapixelovým snímačem oproti 10Mpx Nikonu D80.

Stůjte rovně

Mohlo by se zdát, že upgradem snímací soustavy a částečným zrychlením přístroje jsou vylepšení dostačující, a proto šup s ním na trh. Téměř vždy a u každé značky však fotoaparáty dostávají navíc nějaké funkce, ať už potřebné, nebo nikoli. Nikon není výjimkou a v případě D90 připravil navíc funkce pro úpravy obrazu po pořízení snímku. Zatímco D80 měla v menu Retouch sedm položek a z toho například v podmenu Filter effects pouhé tři možnosti, menu Retouch u „devadesátky“ obsahuje třináct funkcí a dvojnásobek efektových filtrů. Jakkoli jsou některé spíše pro zábavu (třeba zrovna hvězdičkový filtr nebo „deformovač“ obrazu Fish eye), najdou se zde i veskrze užitečné nástroje. Například pomocí Distortion control zbavíte fotografii sférického zkreslení, funkce Straighten vám pak umožní jemně srovnat kácející se horizont.

Protože veškeré úpravy pracují s již pořízenými snímky a je možné je po aplikaci funkce uložit do nového souboru, jde o docela užitečný nástroj třeba na dlouhé cesty a focení v exteriéru. Má to jen jednu malou chybu – i když budete úpravy dělat na souborech typu RAW, výsledek se vždy uloží do JPEGu, což nemusí být akceptováno všemi fotografy.

Mnozí tuzemští uživatelé navíc nebudou potěšeni neutuchajícím lpěním Nikonu na všech možných jazycích menu, jen ne na češtině. Je to tak trochu zarážející – Nikon, jakožto „dvojka“ v digitálních zrcadlovkách, by si podobné zaváhání neměl dovolit ani na tak malém trhu, jakým náš „český píseček“ je. Už jen proto, že mnohem menší konkurence, kterou je třeba Pentax, české menu ve svých digitálních zrcadlovkách má.

Objektiv, kam se podíváš

Nikon D90 patří do střední třídy digitálních zrcadlovek a díky podpoře tzv. DX formátu (APS-C formát jazykem Nikonu) má oproti ostatním konkurentům obrovskou výhodu v nabídce optiky. D90 se běžně prodává volitelně ve čtyřech až pěti setech, kdy jen základní zoom může nabývat podoby Nikkoru 18–70 mm, 18–105 mm, 16–85 mm nebo třeba 18–55 mm. O tzv. double zoom setech nebo univerzálním 18–200 mm ani nemluvě.

Konektor pro připojení GPS má oddělený kryt | Pravá strana patří paměťové kartě a reproduktoru

Čelní pohled z levé strany | Čelní pohled z pravé strany 

„Devedesátka“ je zkrátka vážným adeptem na další legendární zrcadlovku Nikonu, která v pomíjivé historii digitálních fotoaparátů tak rychle nezapadne.

Konstrukce a ovládání

„Nikonářům“ není třeba zdůrazňovat, že model D90 jako by z oka vypadl starší „osmdesátce“. Kromě několika kosmetických změn – jako je například změna tvaru tlačítek.

 
max. velikost
1 – tlačítka Drive a AF; 2 – reproduktor; 3 – tlačítko Info

Některé ovládací prvky ale doznaly změny ve způsobu nastavování hodnot. Týká se to dvou tlačítek „Drive“ a AF vpravo vedle stavového displeje. Zatímco u D80 fungují jako přepínače, zde je – tak jako u ostatních ovládacích prvků – třeba tlačítko zmáčknout a k tomu otáčet kolečkem. Byť by se tato změna mohla zdát zbytečností, je pravdou, že takto je ovládání fotoaparátu sjednocené.

Video si vyžádalo implementaci reproduktoru, který najdete na pravé straně aparátu pod krytkou paměťového slotu. Výstup je kupodivu docela hlasitý.

Tlačítko Info využijete jednak v režimu Live View ke změně režimu zobrazení displeje, několik funkcí má ale také při běžném focení přes hledáček. V tomto případě na LCD zobrazí, podobně jako u modelů D40/60, informační obrazovku, při dalším stisku se pak dostanete do rychlé nabídky vybraných funkcí, jako je redukce šumu, aktivní D-lighting či nastavení Picture Control – způsobu zpracování obrazu v JPEGu.

 
Na zadní stěně fotoaparátu nejvíce zaujme zvětšený displej. Jeho největší devizou však není půl palce úhlopříčky navíc, nýbrž skvělé VGA rozlišení (640 × 480 × 3 obrazových bodů).

 
Kromě HD videa můžete v menu fotoaparátu volit ze dvou variant menšího rozlišení. Obě však mají pro video nezvyklý poměr stran 3 : 2, takže například místo obvyklého 640 × 480 natočíte video o rozlišení 640 × 424 pixelů.

 
Přejete-li si zobrazovat hodnotu citlivosti v hledáčku a na stavovém displeji, musíte obětovat ukazatel volného místa na paměťové kartě.

  
Menu prohlížení snímků nabízí vskutku komfortní možnosti dodatečných úprav. Třeba takový hvězdičkový filtr, který je navíc ve velkém rozsahu konfigurovatelný, hned tak u každého fotoaparátu nenajdete.

Také jestliže se vám nepodaří „trefit“ rovný horizont při snímání, můžete snímek po pořízení v jemných krocích srovnat. Úpravy fungují i na RAWy, výsledek je však vždy uložen v JPEGu.

Do detailu

Osobně mě velmi potěšila drobná změna v konstrukci, kterou je potvrzovací tlačítko OK uprostřed čtyřsměrného voliče. U předchozího modelu D80 mi totiž chyběla rychlá volba, jak vrátit zaostřovací bod z některé krajní polohy do středu. Zde je to otázkou mžiku oka – tedy stisknutí OK. Toto tlačítko má ale samozřejmě i další funkce, například se jím také spouští nahrávání videa. Tlačítko Lv, věrné svému označení (Lv – Live View) slouží k aktivaci živého náhledu.

max. velikost
Čtyřsměrný volič a tlačítko pro živý náhled

V současné době se stává samozřejmostí, že nejen drahé objektivy, ale také relativně levné „seťáky“ bývají vybaveny stabilizací. AF-S VR Nikkor 18–105 mm F3,5–5,6 G ED DX není výjimkou, což kromě VR v označení prozrazuje také posuvný vypínač stabilizace na těle.

max. velikost
Přepínače stabilizace a ostření

Na levém boku přístroje najdete pod pryžovými krytkami sadu konektorů komunikačních rozhraní. Zatímco HDMI se už pomalu stává standardem, konektor pro GPS má jen Nikon.

max. velikost
Sada konektorů na levém boku

Ergonomie

S trochou nadsázky lze říci, že Nikon, který by se špatně držel nebo ovládal, neexistuje. Nicméně na tomto mezi „nikonáři“ oblíbeném rčení něco je. „Devadesátka“ samozřejmě zdědila tyto vlastnosti po modelu D80. To znamená, že jde o středně velkou, ani ne třičtvrtěkilogramovou (Nikon D90 je se svými 710 g skoro o 40 g lehčí než Olympus E-30) digitální zrcadlovku, která se velmi dobře drží i většíma rukama. Všechny ovládací prvky jsou dobře dostupné, není nutné nepraktické přehmatávání – po krátkém zacvičení budete velmi brzy fotoaparát ovládat poslepu, či spíše po hmatu.

Tělo je konstruováno pro volitelné použití vertikálního gripu.

max. velikost | max. velikost
Ukázka uchopení fotoaparátu