Dvě nejlevněší zrcadlovky na trhu odlišuje pouze způsob stabilizace a provedení těla. Která z nich je ideální volbou pro začátečníka?
Novinky letošního roku ze stáje Nikonu a Pentaxu jsou ideálními kandidáty pro toho, kdo chce vstoupit do světa digitálních zrcadlovek. Oba dva fotoaparáty – Nikon D60 a Pentax K200D – mají mnoho společného a v mnohém se také liší. Oba dva jsou také druhou generací ve své modelové řadě, takže výrobce již má s podobnou konstrukcí zkušenosti a také by měl mít zpětnou vazbu od uživatelů.
Pokud se budoucí zrcadlovkář rozhoduje pro koupi jednoho nebo druhého fotoaparátu, pak se většinou zajímá o technické parametry. Ty jsou velmi podobné – snímač CCD velikosti APS-C, rozlišení 10 Mpx, snímání do JPEGu a do RAWu, téměř stejně velký displej se shodným rozlišením, setový objektiv stejného rozsahu ohnisek, ochrana snímače proti prachu, stabilizace obrazu.
Právě poslední jmenovaný parametr je rozdílný, Nikon má stabilizaci optickou, a to v objektivu, Pentax má naopak stabilizaci v podobě plovoucího uložení snímače.
Oba dva fotoaparáty patří mezi tzv. entry level zrcadlovky, což dokazují ani ne tak svojí výbavou, ale především ergonomií ovládání a svojí velikostí. Nikon D60 je nástupcem modelu D40, který měl rozlišení 6 Mpx, v souvislosti s tím vyvstává otázka jaký bude osud modelu D40x, který je prakticky totožný jako D60, s rozdílem absence setřásání prachu a jemných kosmetických úprav. Výrobce se ke komentáři k tomuto modelu zatím neodhodlal.
U Pentaxe se jedná o nástupce modelu K100D, který byl uveden na trh spolu s bratříčkem K110D, rozdíl mezi nimi byl ve stabilizaci a také v jiném typu hledáčku, také tato dvojice měla rozlišení 6 Mpx.
Při prvním pohledu na obě těla si všimnete základního rozdílu, kterým je absence stavového displeje u Nikonu, ačkoliv Pentax jej má na osvědčeném místě u spouště, nejsou jeho rozměry o moc větší. Obě dvě těla mají shodně jedno dialogové kolečko pro procházení menu či změnu hodnoty vybraného parametru.
Ergonomie držení je tradičně na vysoké úrovni, Nikon zkrátka těla umí, takže při držení se zde nesetkáte s žádnými problémy. Pentax má velmi podobně tvarované tělo, avšak spodní roh na zadní straně je větší než by měl být a tlačil mne příliš do dlaně při delším používání, také grip je mírně jinak profilovaný a držení je celkově o něco méně jisté.
Dílenské zpracování je u obou fotoaparátů velmi dobré, výrobci použili rozdílné plasty pro výrobu těla, což se odrazilo i na přesnosti ovládání. U Nikonu je plast subjektivně pevnější a tlačítka mají jistý stisk. Naopak Pentax je vyrobne z více umělohmotného (na pohmat) plastu a tlačítka vykazují mírnou vůli a méně přesný stisk.
Nikon má více zaoblené hrany a na zadní straně vedle dialogového kolečka je malé vybrání pro oporu palce. U Pentaxe na tomto místě najdete dialogové kolečko. Vybrání u Nikonu se mi zdálo praktičtější, i když Pentax má na zadní straně vlepený kus gumy, která zlepšuje držení. Shodně jsou rozmístěny přístupy pro paměťovou kartu (pravá strana těla) a také konektory pro komunikaci s okolím (levý bok).
Rozdílný je mezi oběma digitály způsob napájení, zatímso u Nikonu najdete Li-Ion akumulátor, Pentax se drží čtveřice AA baterií. Oba dva modely pracují s SD či SDHC paměťovými kartami. U Pentaxe najdete navíc možnost kontroly hloubky ostrosti, přes třetí pozici hlavního vypínače, fotoaparát buď zacloní objektiv, nebo vyfotí zkušební snímek bez uložení.
Pokračování 2 / 5
Funkce a vybavení
Oba dva fotoaparáty mají prakticky shodnou funkční výbavu, na voliči režimů najdete všechny pokročilé režimy (P, A, S, M) doplněné řadou scénických režimů pro snazší začátky amatérů. Nikon přidal oproti svému předchůdci automatický režim s vypnutým bleskem. Pentax naopak boduje ojedinělým režimem priorita citlivosti.
Srdcem obou přístrojů je CCD snímač s prakticky stejnými technickými parametry, jeho velikost je 23,5 × 15,7 mm (Pentax) a 23,6 × 15,8 mm (Nikon), v obou případech je crop faktor 1,5×. Rozlišení 10 Mpx produkuje snímky velikosti 3 872 × 2 592 obrazových bodů. Citlivost snímače je možné nastavit v rozmezí ISO 100 až 1 600, Nikon má navíc ještě jednu citlivost, a to ISO 3 200.
Práce s oběma digitály je vcelku rychlá a komfortní, ačkoliv jsou určeny především začátečníkům, stále ještě není menu v případě Nikonu počeštěné, Pentax je na tom s českou lokalizací mnohem lépe, i když malé chybičky se přeci jen najdou.
Samotné ovládání má jednoznačně lepší Nikon, jelikož nemá stavový displej, zobrazuje se vše přímo na velkém zadním displeji. Při fotografování slouží jako informační displej, kdy na něm vidíte clonu, čas, zvolenou citlivost apod. Pro úpravu některého z parametrů stačí stisknout tlačítko s písmenem i, které aktivuje režim změny parametrů. Pomocí křížového voliče se vybírá parametr, po stisknutí potvrzovacího tlačítka je možné hodnotu parametru měnit.
Zajímavá je u Nikonu také textová nápověda
Změna nastavení je velmi jednoduchá a pro uživatele také názorná, neboť nejpoužívanější parametry je možné změnit prostřednictvím informačního displeje.
Ukázka režimů zobrazení displeje
Ovládání v případě Pentaxe je jakousi kombinací dvou přístupů. Jedním je ovládání za pomoci stavového displeje a tlačítek přímého přístupu, druhým pak ovládání na hlavním displeji, stejně jako u Nikonu.
Pentax na hlavním displeji zobrazuje stavové informace ve větší míře než na displeji horním. Pokud však chcete některý z parametrů změnit, je nutné vstoupit buďto do submenu (vyvážení bílé, citlivost, režim snímání, režim blesku) anebo přímo do menu fotoaparátu. Jakkoliv se může zdát ovládání jednoduché a přehledné, není příliš komfortní a ani po týdenní práci jsem si na něj nezvykl.
Ukázka režimů displeje
Jako jeden z hlavních nedostatků u amatérských zrcadlovek Nikon bývá označována absence motoru pro pohon autofokusu. V praxi se však tento fakt nijak dramaticky neprojevuje, pokud zůstanete věrní Nikonu, můžete základní objektivem doplnit teleobjektivem se stabilizací a vlastním motorem. Naopak pokud již vlastníte nějaká skla a chcete je využít, nemusíte mít strach z ručního ostření. Hledáček Nikonu D60 sice nepatří k největším, je však dostatečně světlý pro ruční ostření.
Pokračování 3 / 5
Obrazová kvalita, testy
Obrazový výstup je u obou modelů prakticky stejný, jak expoziční automatika, tak automatika vyvážení bílé fungují spolehlivě bez výrazných pochybení. Hlavní rozdíly jsou především v optické kvalitě dodávaného setového objektivu.
Setový zoom u Nikonu dosahuje velmi dobrých výsledků i při plně otevřené cloně na nejširším ohnisku, kdy jsme odečetli na testovacím obrazci přibližně 1 800 lph ve středu obrazu. Po zaclonění na F8 je ostrost i rozlišení nejlepší a dosahuje hodnoty 1 900 lph. Při nárůstu ohniska počítejte se snižováním rozlišovací schopnosti objektivu, na nejdelším konci je to však stále velmi dobrých 1 700 lph při plně otevřené cloně, ideální zaclonění je v tomto případě F11.
Přímé srovnání s objektivem Pentaxu prohrává druhý jmenovaný na celé čáře. Podobně jako u Nikonu, i u Pentaxe je ideální clonit objektiv na F8 u nejširšího a na F11 až F16 u nejdelšího ohniska. Výrazný rozdíl je však v rozlišovací schopnosti objektivu, kdy Pentax dosahuje na širokém konci maximálně 1 400 lph. I přes silné zaclonění se objektiv potýká s horším přenosem kontrastu v celém rozsahu ohnisek.
Šum
Míra šumu je u obou fotoaparátů srovnatelná, až do hodnoty ISO 800 je šum nepatrný a nepůsobí rušivě. Zvýšení citlivosti o další stupneň na ISO 1 600 s sebou již nese ztrátu jemných detailů a výraznější vystoupení modré složky šumu. U Nikonu je k dispozici ještě citlivost ISO 3 200, která je však určena spíše pro dokumentační účely. Nikon navíc disponuje redukcí šumu, při jejím zapnutí se sniží celková hladina při vyšších citlivostech (od ISO 800), daní za to je však ztráta detailů a obrysové ostrosti.
Míra šumu, postupně Nikon bez redukce šumu a s redukcí šumu, poté Pentax
Senzitometrie
Dynamický rozsah je u obou fotoaparátu tradičně větší směrem do mínusu, kde dosahuje Pentax o 1 EV větší šířky. Směrem do plusových hodnot jsou na tom oba modely stejně s rozsahem +2,3 EV. Pentax je vybaven funkcí D-Range pro zvýšení dynamického rozsahu, při její aktivaci však naroste rozsah pouze o 1/3 EV směrem ke světlům.
Naměřili jsme
Provozní časy obou fotoaparátů jsou v podstatě srovnatelné, vyjma pořízení prvního snímku, kde si dává Pentax na čas a doba od zapnutí k expozici je ve srovnání s Nikonem téměř dvojnásobná. Oba dva fotoapráty nepatří mezi špičku v rychlosti ostření, což dokazuje čas pořízení snímku bez namáčknutí. U Nikonu je to dáno limity použitého objektivu, při nasazení jiného skla bylo ostření rychlejší, u Pentaxe jsem k dispozici jiné sklo neměli, předpokládáme však stejný důvod pomalého ostření.
| | Nikon D60 | Pentax K200D |
| první snímek | 0,39 s | 0,62 s |
| snímek bez namáčknutí | 0,48 s | 0 |
| snímek s namáčknutím | neměřitelné | neměřitelné |
| připravenost k dalšímu snímku | 0,43 s | 0,45 s |
| rychlost sériového snímání | 3 sn./s | 3 sn./s |
| max.počet snímků v sérii | 100 JPEG, 7 RAW | 4 JPEG, 4 RAW |
| měřeno s paměťovou kartou | Sandisk Extreme III 1 GB | Sandisk Extreme III 1 GB |
Pokračování 4 / 5
Demosnímky
max. velikost | max. velikost
Testovací obrazec – Nikon, vlevo dlouhé, vpravo krátké ohnisko
max. velikost | max. velikost
Testovací obrazec – Pentax, vlevo dlouhé, vpravo krátké ohnisko
max. velikost
Nikon – ukázka kresby při všech pracovních clonách
max. velikost
Pentax – ukázka kresby při všech pracovních clonách
Nikon – demosnímky
Pentax – demosnímky
Pokračování 5 / 5
Celkové hodnocení
Jelikož jsou oba dva fotoaparáty prakticky shodné po stránce obrazové kvality, bude výběr mezi nimi vždy ovlivně subjektivními sympatiemi. Z hlediska praktičnosti mluví pro Nikon větší nabídka dostupných objektivů a menší, pohodlnější tělo. Pro Pentax je naopak plusem zvýšená odolnost proti prachu a vodě, kterou výrobce deklaruje.
V základním setu s objektivem 18–55 mm dostanete kvalitnější sestavu u Nikonu, jehož objektiv, ačkoliv patří mezi levná základní skla stejně jako u Pentaxe, dosahuje mnohem lepších výsledků. Opět plus pro Pentax je ve stabilizovaném snímači, díky němuž budou stabilizované všechny objektivy, u Nikonu si budete muset za stabilizaci připlatit v objektivu.
Posledním rozdílem, který by mohl do výběru mluvit je způsob napájení, zatímco Nikon používá Li-Ion akumulátor a tím šetří váhu i velikost, Pentax je napájen čtveřicí AA akumulátorů, které jsou univerzálnější.
Rozhodujícím faktorem však bude bezesporu výsledná cena fotoaparátu, pokud se budeme pohybovat v rámci cen doporučených výrobcem, tak je jednoznačným vítězem srovnání Nikon D60, který koupíte za necelých 15 000 Kč vč. DPH, za Pentax K200D naopak zaplatíte téměř sedmnáct tisíc korun (v obou případech se jedná o cenu těla bez objektivu).
Za zapůjčení fotoaparátů děkujeme společnostem Nikon a PenTec.
 | Chcete znát názor prodejce, zhlédnout krátkou video-prezentaci prodejního balení, znát aktuální prodejní cenu a vidět nové snímky z digitální zrcadlovky Nikon D60? |
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na devíti webech.
Chci Premium a Živě.cz bez reklam
Od 41 Kč měsíčně