Fotogalerie

Nikon D3200 – Solidní začátek

Petr Březina

16. července 2012 • 7:19

Takzvané „entry zrcadlovky“ jsou v posledních letech velmi oblíbené, neboť nabídnou za cenu pokročilého kompaktu velmi dobrou obrazovou kvalitu a nekonečné možnosti kreativního vyžití.

Nejčastěji se prodává kombinace základních amatérských zrcadlovek v setu s objektivem, který obvykle mívá rozsah 18–55 mm. Nejinak je tomu i u Nikonu D3200, který je v základním setu osazen objektivem AF-S Nikkor 18–55 mm F3,5–5,6 G VR. Tradiční setový zoom se stabilizací umožní fotografovat prakticky ve všech situacích a díky širokému rozsahu citlivostí není problém ani s průměrnou světelností.

Nikon D3200

Fotoaparát není vybaven samostatným pohonem pro autofokus objektivu, takže bude spolehlivě spolupracovat pouze s objektivy, které mají vlastní motor – u Nikonu označované jako AF-S. V průběhu testování jsem používal několik objektivů – setový AF-S Nikkor 18–55 mm F3,5–5,6 G DX VR dále AF-S Nikkor 12–24 mm F4,0 G IF-ED DX, a dva objektivy s pevným ohniskem AF-S Nikkor 35 mm F1,8 G DX a portrétní klasiku AF Nikkor 85 mm F1,8 D – ten jediný není vybaven motorem, takže bylo nutno ostřit ručně.

Ergonomie skoro na jedničku

Pokud jste již někdy fotografovali se zrcadlovkou Nikon, pak pro vás bude ovládání přístroje poměrně intuitivní a snadné. Ačkoliv jsem v průběhu doby, co fotografuji, pracoval častěji se zrcadlovkami od Nikonu než od Canonu, v několika momentech jsem tápal. Stačí si však jednou projít rozložení ovládacích prvků a menu (což se dá i za běhu) a hned budete o něco chytřejší.

V okolí spouště najdete všechny důležité ovládací prvky

Rozložení ovládacích prvků je pro Nikon typické, hlavní vypínač kolem spouště, kousek od ní pak tlačítka pro natáčení videa, korekci expozice a zobrazení informací na displeji a hlavní volič expozičních režimů.

Na zadní straně najdete třípalcový displej s velmi jemným rozlišením 921 000 obrazových bodů vlevo od něj je pětici tlačítek pro režim přehrávání, vstup do menu, přiblížení a oddálení fotky na displeji kombinované s nápovědou a tlačítko zobrazení informací. V pravé části těla je nastavení režimu snímání/samospouště, tlačítko živého náhledu, mazání a čtyřsměrový ovladač s potvrzovacím středem. Přímo pod palcem pravé ruky vám při držení přistane dialogové kolečko a vedle něj pak zámek expozice.

Na první pohled se podle ikon zorientujete i na zadní straně

Poslední dva ovládací prvky najdete na levé straně vedle pojistky bajonetu – ruční vyklopení blesku kombinované s nastavením typu záblesku a funkční tlačítko. Tomu bohužel nemůžete přiřadit zcela libovolnou funkci, na výběr máte pouze ze čtyř možností – volba kvality/rozlišení snímku, citlivost, vyvážení bílé anebo Active D-Lighting. Na setovém objektivu pak najdete přepínání automatického a ručního ostření a aktivaci stabilizace.

Levá ruka obsluhuje uživatelské tlačítko a také nastavení objektivu

Ve spod najdete dvířka pro baterii, pravý bok ukrývá slot paměťovou kartu SD, SDHC či SDXC, výrobce doporučuje používat karty třídy 6, zvláště pokud plánujete natáčet video ve full HD. Na levém boku pak je gumová krytka a pod ní vstup pro mikrofon, USB rozhraní kombinované s videovýstupem, HDMI a konektor pro připojení GPS jednotky.

Všechny konektory jsou ukryty na jednom místě, pod gumovou krytkou

Celkově je ergonomie na velmi dobré úrovni, společně s vhodně tvarovaným gripem nebudete mít problém najít si vhodný úchop. Tělo fotoaparátu je poměrně malé, máte-li větší ruce, budete muset malíčkem pravé ruky tělo podkládat. Bateriový grip pro „zvětšení“ těla bohužel v nabídce výrobce nenajdete. Na druhou stranu je však takto malá velikost výhodou neboť nemusíte na fotoaparát nosit samostatnou brašnu a bez problémů se vejde do městského batohu.

Rozdíl jedné třídy

Zásadní rozdíly mezi zrcadlovkami základní řady a pokročilými zrcadlovkami jsou v zásadě dva (pomineme-li konstrukci, která je u vyšších řad odolnější) – jednak je to ovládání a jednak jsou to doplňující funkce.

Stran ovládání je u entry-level modelů nutno pro každou změnu nastavení vstupovat do menu, což může být mnohdy otravné. Většina výrobců tento problém řeší stejně, a to suplováním stavového displeje hlavním displejem. Na něm najdete nejpoužívanější parametry, které můžete poměrně rychle měnit jejich výběrem a otáčením dialogového kolečka.

Nikon bohužel nemá zabudovaný snímač přiblížení fotoaparátu k oku, takže displej se stavovými informacemi svítí až do okamžiku stisku spouště a poté se opět rozsvítí. Alternativou je samozřejmě vypnutí displeje v menu, kdy si informace zobrazíte jedním ze dvou informačních tlačítek.

Poměrně nepříjemné překvapení mne čekalo při pohledu do hledáčku a následném prozkoumání menu. Jedna z konkurenčních výhod zrcadlovek Nikon spočívala v možnosti zobrazit si v hledáčku pomocnou mřížku pro kompozici. Tuto funkci jsem si oblíbil a poměrně často ji využíval, bohužel u modelu D3200 k dispozici není, což je škoda.

Displej si zaslouží velkou pochvalu, především za své vysoké rozlišení

Naopak velmi příjemným je rozlišení displeje fotoaparátu, hodnota 921 000 obrazových bodů při třípalcové úhlopříčce je skvělá. U amatérských entry zrcadlovek dosud používané rozlišení 230 000 bylo velmi chabé a sloužilo spíše pro orientační náhledy. S novým displejem můžete již bez problémů kontrolovat ostrost snímku na displeji a živý náhled je při snímání také mnohem „zábavnější“. Stavový displej se navíc otáčí při náklonu fotoaparátu na výšku či na šířku, zvláštní je, že při prohlížení fotografií toto otáčení není k dispozici.

Pokračování 2 / 3

Výbava, funkce a obrazová kvalita

Uvnitř fotoaparátu je CMOS snímač velikosti APS-C s rozlišením 24,2 Mpx, snímky tak mají maximální velikost 6 016 × 4 000 obrazových bodů a jejich průměrná velikost je 12 MB, v případě fotografování do RAWu počítejte s velikostí kolem 23 MB.

Citlivost snímače je možné volit v rozmezí ISO 100 až ISO 6400, k dispozici je pak ještě jedna pozice pro citlivost ISO 12800. O ostření se stará jedenáctibodový systém Multi-CAM 1000, který pracuje spolehlivě a svižně. Ostřící body jsou rozloženy do tvaru kosočtverce a pokrývají poměrně širokou oblast.

Snímač velikosti APS-C má při svém rozlišení větší hustotu pixelů než profesionální modely NIkon

Hledáček je poměrně světlý a má 95% pokrytí snímané scény, jeho zvětšení je 0,8×. Při fotografování s brýlemi jsem měl občas problém zachytit okem všechny stavové informace a ještě se soustředit na kompozici. Dioptrická korekce je k dispozici ve velmi omezeném rozsahu od -1,7 do +0,5.

Záznam videa je stále oblíbenějším a odpovídá tomu samostatné tlačítko pro natáčení i vstup pro externí mikrofon. Režim natáčení však nespustíte pouhým stiskem tlačítka, ještě před tím musíte přepnout do režimu živého náhledu, až poté lze natáčet. Při stisknutí spouště exponujete fotografii a záznam videa se automaticky přeruší.

V průběhu natáčení je možné zoomovat a měnit korekci expozice. Ostření můžete v menu nastavit na nepřetržité, nicméně v tomto modu není zajištěno, že fotoaparát bude ostřit tam, kam chcete (i když se oblast nachází v ostřícím rámečku) a s některými objektivy (typicky se setovým) fotoaparát nepříjemně přeostřuje, nemluvě o zvuku motoru, který je v nahrávce slyšet.

Obecně je ostření spolehlivé a svižné, jak se však ukázalo (a to platí obecně), tak vždy záleží nejen na světelných podmínkách, ale také na použitém objektivu. Funkce živého náhledu přijde vhod při různých příležitostech a díky vysokému rozlišení displeje si na ni snadno zvyknete. Malým mínusem je prodleva mezi stiskem spouště a expozicí – to je však daň za použité technické řešení.

V současné době již tradiční funkcí u zrcadlovek Nikon je Active D-Lighting, která umí prosvětlit tmavá místa snímku, a to i dodatečně po jejich pořízení. Novinkou, která mne příjemně překvapila je funkce miniatura, s jejíž pomocí můžete simulovat fotografii pořízenou tilt/shift objektivem. Díky vytvoření dojmu selektivní ostrosti tak velmi snadno můžete simulovat efekt miniatury. Ještě praktičtější by však byl softwarový ND filtr, který může významně pomoci při fotografování za slunečných dní.

Ukázka snímku, na který byla dodatečně aplikována funkce miniatura

Obrazová kvalita

Ačkoliv má fotoaparát poměrně velké rozlišení 24 Mpx, kvalita obrazu tím nijak zásadně netrpí. Velký rozsah citlivostí od ISO 100 do ISO 12 800 umožňuje práci prakticky v jakýchkoliv světelných podmínkách.

Hladina šumu na snímcích je relativně malá až do citlivosti ISO 800, při citlivosti ISO 1600 a ISO 3200 již začíná být šum více viditelný, nicméně jeho struktura je spíše monochromatická a žádná z barevných složek nijak výrazně nedominuje. Při citlivosti ISO 6400 již je šum o řád výraznější a také se začíná zabarvovat, obraz pořízený při nejvyšší citlivosti ISO 12 800 je již digitálním šumem značně ovlivněn. Při této citlivosti již vystupuje více do popředí jeho modrá složka. Subjektivně je šum výraznější na fotografiích při umělém osvětlení než v případě přirozeného podvečerního šera.

ISO 100 | ISO 200

ISO 400 | ISO 800

ISO 1600 | ISO 3200

ISO 6400 | ISO 12800

Výhodou vysokého rozlišení je možnost dělat i větší výřezy bez nutnosti ztráty obrazové kvality, jako je tomu při nižším rozlišení. Poměrně vysoké nároky jsou však při takovéto hustotě pixelů kladeny především na kvalitní optiku. V tomto směru si Nikon obvykle vede dobře a nejinak je tomu i u setového objektivu. Ten má vzhledem ke své kategorii poměrně dobré výsledky a ve větší části ohnisek bez problémů sekunduje vysokému rozlišení, na dlouhém konci pak už ale mírně pokulhává.

Velmi dobře si v Nikonu poradili s chromatickou vadou, tu u setového objektivu najdete ojediněle pouze u velmi kontrastních přechodů. Pokud fotíte do JPEGu, tak ji nenajdete vůbec, neboť je softwarově odstraněna přímo ve fotoaparátu. Dříve bylo seťákům vytýkáno nepříliš kvalitní dílenské zpracování, kdy vnitřní část objektivu (pohyblivý tubus) měla značnou vůli, což nepůsobilo důvěryhodně. U námi testovaného kousku jsem se setkal spíš s opačným problémem. Prstenec zoomu neměl vůli, ale jeho chod šel vcelku ztuha, což rozhodně ničemu nevadí při fotografování, pokud ale hodláte zoomovat v průběhu natáčení videa, může to být problém, protože jen stěží dosáhnete plynulého přezoomování. Nicméně tento detail mohl být pouze vada jednoho kusu.

Asi největším nedostatkem pro mne byla funkce automatického vyvážní bílé. Ta totiž pracovala poměrně nespolehlivě a většina fotografií pořízených při automatice má studený nádech. V menu je naštěstí možné si automatiku přizpůsobit, a to pomocí jednoduchého diagramu. Je však potřeba vyfotit sadu snímků s různým nastavením a vyzkoušet, které je nejlepší. Mírně mne tato chyba automatiky zarazila, neboť jsem se dosud s podobným problémem u zrcadlovek Nikon nesetkal, uvidíme, zda vyjde oprava při aktualizaci firmwaru.

Ukázka vyvážení bílé – první snímek automatika, druhý snímek s nastavenou předvolbou zataženo

V čem však Nikon D3200 ještě boduje, je dynamický rozsah snímače, který příjemně překvapil a v této kategorii zrcadlovek je o něco lepší než konkurence. Společně s funkcí Active D-Lighting si snadno poradíte i se scénami, které jsou expozičně poměrně náročné a obvykle se u nich nevyhnete přepalům či podexpozicím.

Pokračování 3 / 3

Hodnocení a ukázkové fotografie

Nikon D3200 je ideální začátečnická zrcadlovka, kterou využijí jak začínající fotoamatéři, tak i pokročilejší fotografové, kteří se rozhodli vyměnit kompakt za zrcadlovku.

Celková koncepce se drží již zavedených fotoaparátů „tisícovkové“ řady a nabídne velmi podobné funkce. V duchu rozvoje natáčení videa zrcadlovkami, najdete i v případě D3200 možnost točit full HD video, a to samostatným tlačítkem pro okamžité natáčení.

Objektiv dodávaný k fotoaparátu splňuje veškeré nároky na setové sklo, nižší světelnost je kompenzována mechanickou stabilizací. Pokud si začátečník dokoupí kratší pevné a světelné sklo (např. 35 mm) a případně doplní ještě o nějaký střední teleobjektiv, pak již není potřeba nic dalšího do doby, než se vyhraní styl fotografování.

Vysoké rozlišení snímače není na škodu, spíše naopak. Co je však nepříjemné, je rychle se plnící paměťová karta i hard disk. Velikost fotografií je kolem 12 MB, pokud fotíte do RAWu, tak je to dvojnásobek, což není zrovna málo. Menším nedostatkem je nespolehlivá automatika vyvážení bílé, kterou však můžete naučit spolehlivosti přizpůsobením jejího nastavení.

Celkově však hodnotím fotoaparát jako povedený, a to jak po stránce mechanické, tak i funkční a obrazové. S žádným zásadním nedostatkem jsem se nesetkal a fotografie, které přístroj produkuje, jsou na velmi dobré úrovni. Pokud uvažujete o přechodu z kompaktu na zrcadlovku, může být Nikon D3200 jedním z horkých kandidátů.