Ne, to není výbuch neléčeného optimismu, ale letošní motto Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě. Festivalu slavícího kulaté desáté výročí.
Vše začalo před deseti lety, kdy si pár studentů Jihlavského gymnázia postesklo, že v televizi ani ve filmové distribuci není dostatek dokumentárních filmů. Posteskli si naštěstí před jejich pedagogem literárního semináře, panem Petrem Kubicou, který shodou okolností byl (a dosud je) provozovatelem pěkného prvorepublikového kina naproti gymnáziu. Mimo jiné je také vystudovaným teoretikem filmu a literatury.
U jiných by takový postesk skončil u slov, naštěstí pro nás (a světový dokument) byla slova přetavena v činy a zrodil se Festival dokumentů – zatím českých. S obavami začali zajišťovat dokumentární snímky a režiséry, zájem o dokumentární byl mezi autory naštěstí velký a přihlášených snímků dost – jsme ale na začátku, kdy pro festival stačily tři dny promítání v jediném kině a pár dobrovolníků. Bývalý student, Marek Hovorka je ředitelem festivalu, zmíněný pedagog Petr Kubica pak programovým ředitelem.
Festival se postupně rozrůstal. Dnes trvá sedm dní ve třech promítacích sálech s celou řadou doprovodných akcí – doslova celé město je zapojeno do festivalového dění. Slovo mezinárodní není užito jen díky zahraničním snímkům a hostům z řad režisérů, producentů a novinářů, ale i díky složení organizačního štábu – Češi, Slováci, Bosňané, Nizozemci a další národnosti v řadách porotců a tlumočníků zajišťují chod festivalu.
Návštěvnost festivalu není zrovna malá
Festival není jen o promítání dokumentů a soutěžení ve vyhlášených kategoriích. Je to i místo pro nákup dokumentů nákupčími distribučních společností a televizí, burza námětů a workshopy. Organizaci festivalu zajišťuje stovka lidí, letos bylo akreditováno na 1 600 účastníků. V soutěžích i mimo vyhlášené soutěžní sekce bude promítáno 110 filmů – výběr je filtrován.
Pro štáb i novináře je k dispozici čtyřicet počítačů, dění zaznamenávají dva kameramani a dva oficiální fotografové. Význam festivalu přilákal i vtipálka, který v pondělí zavolal, že v sídle štábu festivalu je umístěna bomba - naštěstí planý poplach.
V Jihlavě po čas festivalu probíhá řada koncertů, výstav, autorských čtení a dalších atrakcí, dokonce i s příležitostnou hospodou z vojenského stanu v parku za kinem (v kterém to před lety začalo). Mapa centra města je doslova posetá místy, kde se koná něco u příležitosti festivalu. Pro místně neznalé byla vápnem vyznačena linka, spojující jednotlivé adresy patřící k festivalovému dění – letos má tato bílá trasa šest kilometrů. Po celém městě jsou rozesety obrovské kovové dopravní kontejnery, ze kterých potichu a tajemně hraje hudba.
Momentka z festivalového dění
V úterý proběhlo oficiální zahájení. Po moderovaném úvodu s představením nového ročníku, vyhlášených soutěžních sekcí a představením poroty, byl promítnut premiérový snímek „103 minut z ukradeného kufru“. Ten nepojednává o ničem menším než o 750 nalezených fotografiích – momentkách z dovolené. Více informací a plný program festivalu najdete na webu festivalu. Festival je otevřený i pro amatérské dokumentaristy – na stránkách najdete formulář pro přihlášení snímku do dalšího ročníku.Za informace děkuji Andree Slovákové, mluvčí festivalu.
103 minut z ukradeného kufru
Země: Česká republika / Czech Republic; Režie: Lucie Králová
detektivní dokument
Čech Láďa našel ve Švédsku, v kontejneru, prázdný kufr – tedy až na dvaadvacet filmových negativů v igelitce. Z negativů vyvolal 750 fotek, momentek z putování šestice asiatů po Německu a Skandinávii. Rozjelo se pátrání po majiteli negativů a lidech na fotkách. Pátrání absurdní až bizarní vás provede různými místy, hledání probíhá všemi možnými i nemožnými způsoby – parta sinologů, profesionálních fotografů, detektivů i kartářky. Mimo této, na první pohled nereálné odysey, vás film donutí zamyslet se nad smyslem a důvodem fotografování. Nebudu prozrazovat více, snad jen, že konec je překvapivý. Film samotný nepostrádá některé excelentní záběry, plné výborných dialogů. Bohužel jsem se ale nemohl zbavit dojmu, že film byl sestříhán příliš narychlo (den před premiérou) a rozvláčnějším scénám opakujících se motivů by neuškodilo zkrácení.
Film o osudu fotek s dovolené doporučuji všem amatérským fotografům – nejen k zamyšlení nad hodnotou fotografie. Film se později pravděpodobně objeví v archivu dokumentů.