Na skok do Tater

Předesílám, že se nejednalo prvotně o „fotografickou expedici“, čemuž odpovídala i velice lehká fotovýzbroj v podobě digitálních kompaktů. Samozřejmě jsme narazili na hranice jejich možností jak z hlediska optiky, tak zejména z hlediska expozičního rozsahu. Ale to na ilustračních snímcích jistě odhalíte sami.

1/800 s; F4; ISO 50, Již chodník mezi Štrbským a Popradským plesem sliboval pestrobarevnou podívanou

1/640 s; F4; ISO 100, Chodník se vine po okraji plesa Czerny staw

Polské Tatry

Z obecného popisu víme, že na Polsko připadající část Vysokých Tater má výrazně menší plochu než část slovenská v poměru asi 1:5. Vzájemně oba státy sdílí vrcholy protínané státní hranicí, od východu: Velký Žabí štít (2 259 m n.m.), Rysy (2 499 m n.m.), Velký Mengusovský štít (2 424m n.m.) Čubrina ( 2 378 m n.m.), Hladký (2 066 m n.m.) až po Svinicu (2 301 m n.m.) na západní straně Vysokých Tater.

Vrchol Rysy je pak současně nejvyšší polskou horou, zatímco na slovenské straně je dalších 26 vrcholů vyšších. Polské Tatry se však mohou chlubit největšími a nejhlubšími tatranskými plesy (Morskie oko 34,5 ha, max. hloubka 51 m, 1 393 m n.m.), Wielki Staw Polski (35 ha) a Czarny Staw Polski (21 ha), teprve pak následuje Velké Hincovo pleso (20 ha) na slovenské straně Vysokých Tater. Vzorem pak mohou být dobře udržované horské chodníky, zajištěné v exponovaných místech způsobem srovnatelným s Italskými via ferrata.

A jeden poznatek z fotografického hlediska zcela zásadní, jehož praktické dopady jsme si prve zcela neuvědomovali: vzhledem k východo-západní orientaci celého pohoří, jeví se polákům nejvyšší vrcholy Vysokých Tater vlastně jako tmavé siluety, neboť viděné povětšinou v protisvětle…

Mapa cesty

Přes Rysy

Nejčastějším východištěm do polské části Vysokých Tater bývá z polské strany Zakopane, ze slovenské strany Lysá Polana a v poslední době stále více vysokohorskými turisty oboustranně využívaný přechod právě přes vrchol Rysů. I my jsme zvolili tuto cestu. Našim východištěm bylo Štrbské Pleso (1 355 m n.m.), kam lze jednoduše dorazit hromadnou dopravou, nebo na hlídaném parkovišti (160,-Sk/den) zanechat vozidlo. V našem případě cesta z Brna na Štrbské pleso osobním autem trvala pět a půl hodiny, takže krátce po poledni jsme již směle vykračovali nejprve k Popradskému plesu (1 500 m n.m. – cca 1h) a po krátkém občerstvení (pivo 40 Sk) dále Mengusovskou dolinou, odbočkou k Žabím plesům a stále výš až do Slobodného královstva Rysy.

1/500 s; F4; ISO 50, Za odbočkou k Žabím plesům, stále ještě pod vodopády vytékajícími z doliny pod Váhou

1/1000 s; F4,5; ISO 50, Žabí plesa, kupodivu na Žabím potoce a kulisa Satan – Pekelník – Diablovina

Tam již desítky let v Chatě pod Rysmi pokojně vládne bodrý chatár Viktor Beránek (55). Tato chata s nadmořskou výškou 2 250 m je nejvýše položená chata v Tatrách, zásobováním plně závislá pouze na nosičích (otevřeno jen v sezóně od 15.6. do 31.10., tel.: 00421-(0)-52-442 23 14, mobil: 00421-(0)-903-181 051). Vystoupat k ní zabere asi tři hodiny. Elektřinu ani tekoucí vodu v ní nečekejte, zato opravdové horalské atmosféry si zde dozajista užijete. Nicméně nocleh stojí 300,-Sk na osobu, lhostejno zda na vás vybyde „kavalec“, nebo si ustelete na vlastní karimatce u šenku.

1/1000 s; F5; ISO 50 Chata Pod Rysmi 2 250 m n.m., dřevěna část dostavěna po stržení lavinou

1/60 s; F4; ISO 100, Chata Pod Rysmi, koupelna bohužel společná

Podobně tomu bylo i v chatě na polské straně, cestujete-li tedy „na blind“, rozhodně do batohu karimatku a spacák zařaďte. V chatě panovala obecně družná atmosféra, přece jen lidi kteří se rozhodnou sem putovat a zde nocovat, něco společného pojí. A lhostejno odkud jsou – během chvilky jsem napočítal pět jazyků.

1/200 s; F4; ISO 50, Toaleta je od chaty vzdálena 200 m, zato vybavena skvělou vyhlídkou – vpředu prosklená

1/640 s; F4; ISO 100, Západ slunce z Kohůtiku, sedla hřebínku v blízkosti chtay Pod Rysmi

Tedy do Polska

Druhý den ráno vyrážíme k vrcholu Rysy, přes letní sezónu legálnímu přechodu do Polska. Cesta po krátkém výstupu vede přes sedlo Váhy, ve kterém se otevírá nádherný výhled do České doliny (jindy „Češko“ prístupná – goralsky ťažko) se Zamrzlým a Českým plesem. Z ní se například vypínají stěny Ganku, terénu hojně využívaného horolezci. K jejich sledování se ovšem bez dalekohledu neobejdete.

1/800 s; F4; ISO 100, Na listech borůvčí se již podepsaly přízemní mrazíky

Na samotný vrchol Rysů trvá cesta od chaty Pod Rysmi necelou hodinu. Vzhledem k výšce Rysů se odsud nabízí panoramatický výhled na nejvyšší vrcholky Tater od Kriváně na západě až po Lomnický štít na východě. Díky teplému a slunečnému počasí byla ostrost pohledů otupena vzdušným oparem, což pořízení brilantních snímků prakticky znemožňuje. Pro nás je ovšem důležitý pohled na další cíle naší cesty – doliny a hřebeny na polské straně.

1/640 s; F4; ISO 100, Lokální termiky ženou vodní páry vznikající nad plesy do údolí

V hloubce pod sebou již můžeme spatřit největší tatranská plesa: Morskie oko a Czerny staw. Sestup k nim je zásadně strmější než výstup k Rysům na slovenské straně a navíc vzhledem k orientaci na sever se sestupuje po stinné a vlhké skále. S ubývající nadmořskou výškou nabývají na mohutnosti obě plesa, přičemž z vrcholu se původně zdálo, že jsou obě na stejné úrovni. Postupně ovšem začínáme rozlišovat i jejich vzájemný vertikální rozdíl činící takřka 200 výškových metrů. Slunce a rozzářená obloha jim postupně propůjčují nádherné zabarvení, kterém ještě umocňuje zrcadlení okolních vrcholků. Stezka vede přímo po okrajích obou ples a nutno říci, že v podzimním barevném kabátě je kouzelná.

1/80 s; F4; ISO 100, Cesta ze Špiglasova sedla, příkrá ale dobře jištěná

Kromě sesychajících trav jsou okolní stráně vyzdobeny zčervenalým borůvčím, purpurovým vřesem, bohatými kyticemi modrých hořců, leckde ještě drobnými zvonečky alpínskými nebo žlutými květy jestřábníku alpského. Kromě toho členitost skal obarvených lišejníky doplňuje členitost porostu kosodřevin a v nižší nadmořské výšce často se vyskytující stromy jeřabin. Zbarvení listnatých dřevin již nese stopy prvních mrazíků.

1/250 s; F4; ISO 100, Údolí pěti polských ples, chata na břehu toho vzdálenějšího

Ilustrace – fota 12 až 21 (doporučuji: 13,14,15, 17,18,19,20,21) K nižšímu z obou ples, Morskiemu oku, jsme z vrcholu Rysů sestoupili asi za tři hodiny. K Morskiemu oku vede z polské strany účelová silnice s velmi omezeným provozem, je zde velká turistická chata a tomu odpovídající ruch. Většina „turistů“ se však naštěstí omezuje na hodinové vycházky v okolí ples, takže se z jejich dosahu dá rychle uniknout. Naše další cesta toho dne vedla přes Szpiglasowa Przelecz (Špiglasovo sedlo) k plesům jiným – do Doliny Pieciu Stawów Polskich (Doliny pěti polských ples).

1/500 s; F4; ISO 100, Podvečer v údolí pěti polských ples, nízké slunce – silné kontrasty

Údolí pěti polských ples

K nejvýše položené horské chatě v polských Tatrách, Schronisko w Dolinie Pięciu Stawów Polskich (1670 m n.m., telefon: 0048-(0)-18-207 76 07), jsme dorazili až v podvečer. Chata sama o sobě je poměrně velká, je však vystavěna z kamenů, má dřevěnou střechu a svým stylem a začleněním do krajiny na břehu plesa dojem z kouzelného údolí nijak neruší. Také interiér je stylově dřevěný, jsou zde záchody a umývárny, na náš vkus však bohužel až příliš rušno…

1/320 s; F4; ISO 50, Kyticemi hořců jsou některé stráně doslova posety

Bez předem zajištěného ubytování jsme spoléhali na možnost přespání „někde“ mimo pokoje. Jak se na místě ukázalo, tento přístup je mezi mladými Poláky velmi rozšířen a za cca 20 zlotých se nám dostalo než doporučení „poraď si jak umíš“. Úzké chodby mezi pokojíky byly již dávno obsazeny karimatkami, otrlejší jedinci takto obsadili i frekventované zádveří. Samotná hospoda prakticky praskala ve švech a ze všudypřítomných batohů bylo zřejmé, že uložení všech spáčů nebude právě jednoduché.

1/800 s; F4; ISO 50, Zčervenalé borůvčí, purpurový vřes, lišejníky zbarvená žula

Na zvedání stolů a židlí jsme nečekali a našli si přihodné místo k noclehu na terase před chatou. Pod jasným nebem s ranní teplotou 7 °C nebylo co řešit. Tehdy se maximálně osvědčil i malý vařič, který násobil naši nezávislost, zbylá „závislost“ byla vykoupena cenou 7 Zl, za pivo.

1/200 s; F5,6; ISO 50, Cesta k sedlu Zawrat – členitost skal, skalek, suťovišť a kosodřeviny

Na Orlu Perć – polskou via ferratou

Předsevzetí pro další den znělo: Orlu Perć – přechod skalnatého hřebene s nejvyšším vrcholem polských Tater mimo hraniční linii – Kozi Wierch (2 291 m n.m.). Hřeben vede velmi exponovaným terénem nad propastmi, po příkrých stěnách i skalními komíny. Bez nadsázky se dá přirovnat k dolomitským via ferratám. Nicméně přechod po hřebeni je provázen nádhernými výhledy na celý masiv tatranského horstva a ty přece jen stojí za to.

1/320 s; F4; ISO 50, Nástup na hřeben Orla Perč v sedle Zawrat

1/640 s; F4; ISO 50, Pohled z hřebene do polské doliny a vnitrozemí

K nástupu na hřeben míříme dvě hodiny do sedla Zawrat. Zde odoláváme pokušení vystoupat na vrchol Svinica, který je známý strategickou polohou pro výhled na panorama jak Vysokých Tater, tak Tater západních – tedy Roháčů. Snad příště. Místo toho nastupujeme na členitý skalnatý hřeben Orlu Perć. Lze jej charakterizovat asi takto: sečtěte všechny fixními řetězy jištěné úseky, které jste v Tatrách absolvovali a položte je za sebe do pětihodinové hřebenovky. Bez lezení rukama se zde v žádném případě neobejdete a kdo má z podobných terénů respekt, nechť tento hřeben okoukne jen z údolí.

1/400 s; F4; ISO 50, Cesta po hřebeni překonává velké skalní rozsedliny

1/1000 s; F4,5; ISO 50, Plynulost hřebene je často přerušena hlubokými skalními zářezy

I my zhruba v polovině hřebene na jeho nejvyšším vrcholu Kozi wierch chvíli váhali, zda ještě pokračovat. Přímo do údolí se odsud totiž lze vrátit černě značenou diretisimou, tedy cestou prakticky rovnou po spádnici. Leč vytrvali jsme ještě dvě hodiny až do sedla Krzyzne a byli odměněni spoustou dalších úžasných pasáží tohoto hřebene. V průběhu dne se nám přitom postupně jako v panoptiku měnila vzdálená kulisa nejvyšších vrcholků Tater na slovenské straně a my se znovu a znovu předháněli v jejich poznávání.

1/800 s; F4; ISO 50, Údolí pěti polských ples končí výraznou terasou s vodopádem

1/1000 s; F4,5; ISO 50, Ve východní části hřebene se otevřel výhled na Belanské Tatry

Závěrečný dvouhodinový návrat ze sedla Krzyzne zpět k chatě byl zpočátku velmi náročný příkrostí sestupu, v dolní části se však odvděčil nádherným vrstevnicovým chodníkem nad vodopádem Siklawa. Tímto vodopádem vytéká potok Roztoka z plesa Wielki Staw v Dolině Pieciu Stawow Polskich. Pro další nocleh jsme už jaksi měli patent na místo na terase a batoh zanechaný na „hambálcích“ v hospodě celý den vzorně čekal. Polské Tatry nám zkrátka ukazovaly svoji vlídnou tvář.

1/320 s; F4; ISO 50, Ohlédnutí zpět na již překonanou část hřebene

1/640 s; F4; ISO 50, Některé úseky hřebene je nutno obejít výrazným setoupením

1/1000 s; F4; ISO 50 ,Panoráma tatranských vrcholků se měnilo před očima celý den

Čas na návrat

Čtvrtý den byl bohužel čas na návrat. Původní plán uvažoval se sestupem Dolinou Roztoki až na polsko-slovenské hranice v Lysé Poľaně a odsud autobusem a električkou zpět na Štrbské pleso. Unavenější část výpravy zůstala u této varianty, neboť slibovala sice asi dvanáctikilometrovou, ale jen mírně klesající, pohodlnou cestu. Prudší klesání na samém počátku cesty bylo vyváženo krásnými pohledy na kaskádu vodopádu Siklawa.

1/800 s; F4; ISO 50, Ranní loučení s Údolím pěti polských ples, vrchol Kozi Wierch

1/320 s; F4; ISO 50, Kouzelná stezka zpět k Morskiemu oku, v pozadí Rysy

Potok Roztoka, zde padá přes asi 30 m vysoký práh do Doliny Roztoki a po 6 km se u samoty Roztoka v Bielovodské dolině vlévá do říčky Bialki. Příjemná chůze lesní cestou kolem potoka je v závěru vystřídána tvrdým pochodem po asfaltu, neboť pokračující lesní cesta se nachází v hraničním pásmu a chůze po ní je zakázána. Čekání v Lysé Polaně na autobus do Starého Smokovce si můžete zpříjemnit občerstvením v místním bufetu či restauraci, na bus si ovšem odložte 46 Sk.

1/400 s; F4; ISO 50, Barevnost snímků je podpořena režimem "vivid", vyvážení bílé na slunečno

1/250 s; F4; ISO 50, Stezka mezi Morskim okem a Údolím pěti polských ples zabere asi 1,5 hodiny

Zdatnější část výpravy se rozhodla podniknout pěší cestu zpět přes Morskie oko a Rysy až na Štrbské pleso a tím vyřešit problém s přepravní logistikou. Modře značená cesta z Údolí pěti polských ples na Morskie oko se přitom ukázala jako nádherný tatranský chodník, ve slunečném podzimním ránu hotová koupel světel a barev. Opět se potvrdil již zjištěný fakt, že Poláci na Rysy stoupají ve stínu, chladu a vlhku, zatímco ze Slovenska v té době vede k vrcholu cesta zalitá sluncem. Celý návrat z místa noclehu až na Štrbské pleso se dal zvládnout za šest a půl hodiny, takže zbývalo ještě dost času pro cestování zpět do ČR. Díky Tatrám za čtyři překrásné dny.

1/400 s; F4; ISO 50, Podzimní koupel světel a barev na tatranských chodnících

Užitečné webové odkazy:

www.tatry.cz  www.vysoketatry.com  www.vysoketatry.org  www.tanap.sk