Na otočku do New Yorku (cestopis)

Pokračování 2 / 6

Empire State Building, Ground Zero a Times Square

Vzhledem k časovému posunu jsme se nevyhnuli tzv. jetlagu. Vzbudili jsme se něco před pátou hodinou ranní. Sbalili jsme výbavu a vyrazili do víru města. Stanice metra byla vzdálená přibližně dvě minuty chůze.

Zde jsme si také koupili týdenní MetroCard neboli neomezenou permanentku na metro. Další naše kroky směřovaly do newyorského turistického centra NYCgo, kde nám Christopher Heywood předal newyorské CityPassy (universální vstupenka na více atrakcí ve zvýhodněném balíčku).

Jako nezbytná se ukázala americká SIM karta s místním tarifem. Vzhledem k tarifům jsme zvolili místní T-Mobile, jenž nabízel neomezené volání, SMS a 200 MB rychlých dat za 3 dolary na den formou předplacené karty.

Odpoledne jsme se vydali vstříc poznávání města. Bohužel a zároveň bohudík se „jen” tento den našeho pobytu New York schovával v mlze. Nelitovali jsme. Vytvořit pár fotografií města v mlze nebylo vůbec na škodu.

Přišli jsme se do stodvoupatrové budovy Empire State Building, kde jsme měli domluvenou novinářskou exkurzi. Budova samotná je postavená v tzv. stylu Art deco, což je univerzální dekorativní styl, který se rozšířil především v Evropě a v USA ve 20. a 30. letech dvacátého století v průmyslu a řemesle. Nese rysy především kubismu, futurismu a secese. S průvodcem jsme dorazili na ochoz v 86. patře. Viditelnost byla nulová, exkurzi do 102. jsme tentokrát vzdali. Počasí nás donutilo vrátit se sem v následujících dnech znovu. Improvizace začala.

Pokračovali jsme se do bývalé dominanty části Manhattan – oblasti World Trade Center, kde stával komplex sedmi kancelářských budov, které byly zničeny při teroristických útocích v roce 2001. V současnosti je to velké staveniště, kde probíhá obnova komplexu, budováno je šest nových mrakodrapů.

Nejvyšším mrakodrapem je One World Trade Center. Na místě kde stávala „dvojčata“ je vybudován památník 9/11 Ground Zero Memorial. Pokud se chcete k památníku podívat, čeká vás dlouhá fronta s dobrovolným vstupným. Ti, kteří se chtějí vyhnout frontám a davům, se mohou na Ground Zero podívat z přilehlého obchodního centra shora. Málokdo však o této možnosti ví.

Naše další kroky vedly do čínského města, kde jsme okusili místní sushi. Po krátké přestávce jsme se přesunuli o pár bloků dále. S počínajícím deštěm jsme prošli brooklynský most, kde se nám naskytl originální pohled na Manhattanu zalitý mlhou.

Po setmění jsme vyrazili na nádherně osvětlený, žijící Times Square, pátou evenue a nevynechali jsme ani nejznámější Apple Store. Začalo opět pršet. Stihli jsme vše, co jsme v ne moc příznivém počasí stihnout chtěli. Na hotel jsme dorazili před půlnocí, zmoklí a unavení. Usínali jsme doufajíc, že se druhý den počasí umoudří …

Pokračování 3 / 6

Central Park, Grand Central Terminal, High Line

Naše přání se vyplnilo a třetí den bylo od rána nádherně. Začali jsme vycházkou po Central Parku. Hned při vstupu se před námi objevilo krásné panorama. Tyčící se mrakodrapy lemují stromy a zeleň nacházející se v parku.

Úžasný pohled na „dávku” přírody uprostřed velkého města plného mrakodrapů. Po chvilce jsme spatřili místní veverky, proháněly se po parku, louskaly ořechy a vůbec se nebály kolemjdoucích lidí.

Došli jsme k místu natáčení filmu Krotitelé duchů, zvaném také Ghostbusters Building. Domu, v němž bydlela představitelka Dany Barrettové. Další přesuny v rámci Central parku již probíhali metrem, jelikož je park velmi rozlehlý (4 km na délku a 800 m na šířku).

V parku se mimo jiné nachází i památník věnovaný Johnu Lenonovi tzv. Strawberry Fields (pojmenovaný podle písně “Strawberry Fields Forever” od Beatles). Každý se chtěl u památníku vyfotit, stála se na něj fronta. Ostatně jako na každém významném místě v New Yorku, ani zde jsme neměli příležitost fotografovat samotný monument. Ústředním motivem parkového památníku je mozaika s nápisem „Imagine“, odkazující na Lennonovu píseň.

Z amerických filmů si jistě vybavíte velké množství lidí běhajících po Central Parku. Můžeme potvrdit, že běžců je zde opravdu spousta. Například na inline bruslích jsme za celý pobyt nikoho nepotkali.

Z oázy zeleně jsme se vypravili zpět do centra města,a navštívili Grand Central Terminal. Vlakové nádraží na centrálním Manhattanu se 44 nástupišti a 67 kolejemi. Veškerý provoz na tomto nádraží je ukryt v podzemí. Nástupiště jsou rozdělena do dvou pater. Obslouží přibližně 125 tisíc cestujících denně. Grand Central Terminal je národní kulturní památkou. Během jednoho dne se zde vystřídá přes půl miliónů návštěvníků a turistů.

U vlakové tématiky jsme zůstali i nadále. Vydali jsme se do jednoho z nových městských parků, parku High Line. High Line je bývalá nadzemní dráha, respektive část dřívější Central Railroad. S rozvojem metra začala být dráha nepotřebná, první části byly demontovány již v šedesátých letech, poslední vlak se po Central Railroad projel v roce 1980. Díky aktivistům a sdružení přátel dráhy se podařilo zamezit demolici zbytku High Line.

V roce 2001 architekt Casey Jones přišel s nápadem, nadzemní dráhu přepracovat na nadzemní park. Díky snaze autorů a podpoře města se o osm let později, v roce 2009 otevřela po veřejnost první část parku High Line. Celý park je téměř 2,5 km dlouhý a jsou v něm zachovány prvky původní železnice.

Den jsme zakončili noční návštěvou Empire State Building. Zde je bezpečnostní kontrola velmi přísná a nahoru si s sebou nesmíte vzít stativ. Fotografovat je tedy možné jen z ruky nebo s fotoaparátem položeným na kamenném hrazení. Museli jsme se prodírat davem, který obklopoval zábradlí abychom vůbec něco vyfotografovali. Další místo, kde se nacházelo mnoho turistů. I přesto se nám podařilo udělat pár zajímavých nočních snímků.

Pokračování 4 / 6

Socha Svobody, Wall Street, Rockefeller Center

Časně ráno jsme vyrazili za plavbou na Sochu Svobody. Turistické lodě zvané „Ferry” vyplouvají v pravidelných intervalech z přístavu Battery Park. Plavba na Liberty Island trvá přibližně deset minut.

Zde stojí Socha svobody vysoká devadesát tři metrů. U nohou leží rozťatá pouta tyranie. V levé ruce drží socha desky představující vyhlášení nezávislosti, je na nich nápis JULY IV MDCCLXXVI – 4. července 1776, den vyhlášení Deklarace nezávislosti. I její koruna se sedmi paprsky je symbolem svobody, kterou má vyzařovat přes sedm moří do sedmi kontinentů.

Návštěvníkům se naskýtá výhled jak z jejího podstavce, tak z čelenky kam lze vystoupat schodištěm uvnitř sochy. Druhá větev schodů vede dokonce až k pochodni. Ta je ale veřejnosti od roku 1916 nepřístupná. Výhled z čelenky byl od roku 2001 uzavřen jako reakce na teroristické útoky z 11. září 2001. Ke znovuotevření došlo v průběhu roku 2009.

Jelikož je v čelence sochy místo pro pouhých dvacet návštěvníku současně a zájem o tento výhled je obrovský, je nezbytné si vstupenku zakoupit dlouho dopředu. V době naší návštěvy se vstupenky do čelenky prodávaly na záři, tedy 4 měsíce dopředu. Ostrov Liberty Island leží na řece Hudson a patří k městu New York. Je z něj krásný výhled na panorama Manhattanu.

Vyčkali jsme dlouhou frontu na zpáteční plavbu a vrátili se na Manhattan, abychom se vydali pěšky uličkami Wall Street znovu projít Brooklynkský most, tentokrát za krásného slunného dne.
Dalším našim záměrem bylo prozkoumat Rockefeller Center. Komplex devatenácti obchodních budov postavený rodinou Rockefellerů. Budovy se nachází ve střední části Manhattanu. V roce 1987 bylo Rockefeller Center vyhlášeno Národní historickou památkou. Jedná se o největší privátně vlastněný komplex budov svého druhu na světě. Počátky jeho budování sahají do roku 1928, kdy ho začal stavět John D. Rockefeller, Jr.

Jako součást komplexu Rockefeller Center byl v roce 1933 postaven mrakodrap GE Building. Tvoří centrální těleso komplexu Rockefeller Center a je mimojiné sídlem televizní stanice NBC. Mrakodrap má výšku 259 metrů a 70 poschodí. Je desátou nejvyšší budovou New Yorku a třicátou čtvrtou nejvyšší ve Spojených státech amerických. Na střeše budovy se nachází populární vyhlídková platforma Top of the Rock, kterou jsme navštívili. Slyšeli jsme několik názorů, že výhled z Top of the Rock je lepší než z Empire State Building. S tímto jsme se ztotožnili.

Cílem dne byl návrat zpět na místo odkud jsme ve dne fotili Brooklynský a Manhattanský most, abychom tyto mosty zachytili ještě jednou, tentokrát v nočním světle. Mosty i město nádherně svítili, světla se odrážela ve vodní hladině a vše působilo velmi příjemnou atmosférou. Tou jsme se nechali unést, fotografovali jsme snímek za snímkem a díky tomu se náš návrat na hotel protáhl na druhou hodinu ranní.

Pokračování 5 / 6

Flat Iron, Empire State Building a zpět do Evropy

Pro nás poslední v New Yorku. Před opuštěním hotelu jsme vyklidili pokoj, zavazadla zanechali na recepci a vyrazili směr páta avenue na třetí a poslední návštěvu Empire State Building. Pořídili jsme snímky jak z 86., tak ze 102. patra.

Za zmínku stojí místní expresní výtahy. Cesta do 86. patra trvá méně než minutu. Po zřícení World Trade Center v roce 2001 se Empire State Building stala nejvyšší budovou New Yorku a třetí nejvyšší v USA.

V průběhu existence budovy více než 30 lidí spáchalo sebevraždu skokem z vrchních pater budovy. V roce 1947 byl na vyhlídkové terase namontován plot poté, co se během jednoho týdne pokusilo skočit dolů pět lidí. Snad nejznámější roli hraje mrakodrap ve filmu King Kong z roku 1933.

Z Empire State jsme se pěšky vydali k další známé budově New Yorku. Ta není známá svou výškou, ale svým tvarem. Stojí na rohu páté avanue a Broadwaye a jmenuje Flatiron Building, neboli žehlička. Po svém dokončení v roce 1902 patřila se svými 87 metry k nejvyšším budovám ve městě a je považována za jeden z prvních mrakodrapů.

Jako uživatelé a fanoušci sociální sítě Foursquare jsme zavítali do jejího newyorkého sídla. Jedná se o síť s aplikacemi pro všechny platformy mobilních telefonů, kde máte možnost podělit se s dalšími uživateli o svoje aktivity a místa, která jste navštívili. Vešli jsme do menší místnosti, představili se jako fanoušci a uživatelé této aplikace. Dostalo se nám vstřícného přivítání a pozornosti v podobě odznáčků od milé recepční.

Náš výlet se blížil ke konci. Na samotný závěr jsme se rozhodli ještě jednou zastavit na Brooklynském mostě, abychom pořídili několik dalších fotografií za slunečného počasí.
Vyzvedli jsme zavazadla a zamířili metrem na letiště Johna F. Kennedyho. Cestou nás čekaly dva přestupy, první mezi linkami metra a druhý na tzv. AirTrain – plně automatický vlak obsuhující letištní terminály.

Vlak nás dopravil na čtvrtý terminál. Gate B24, ze kterého jsme odlétali byl vzdálen přibližně 15 minut chůze. To, že vás vlak dopraví na terminál zde totiž neznamená, že jste na místě odletu. Všechny terminály obsahují několik desítek gatů, které jsou vzdálené pět až třicet minut chůze od terminálu.

Po absolvování checkinu zavazadel a bezpečnostní kontrole jsme opět nastoupili do Boeingu 767-300ER. Kvůli nepříznivému počasí jsme čekali téměř hodinu a půl v letadle na odlet. Turbulence nás trápily téměř po celou dobu letu. Díky tomu byla značná část cesty zpět doprovázena rozsvícenými kontrolkami zapnutých pásů. Let zpět byl o třičtvrtě hodiny kratší, trval sedm hodin a patnáct minut. Letěli jsme totiž po směru větru. Odlétali jsme kolem desáté hodiny večerní místního času a do Londýna dorazili před devátou hodinou ranní. Tentokrát byl časový posun a s ním spojený jetlag mnohem horší. Únava byla značná.

Londýn

Jak jsme zmínili v úvodu, poslední část zpátečních letenek z Varšavy jsme nechali propadnout a v Londýně setrvali dva dny. Při hledání hotelu jsme se spolehli na poměrně novou službu – Hotel Tonight. Díky nasbíraným bonusům a promo akcím jsme zaplatili za noc ve čtyřhvězdičkovém hotelu v centru Londýna lidových 300 korun.

Z letiště, k hotelu a v rámci londýnských památek jsme se dopravovali metrem, případně známými double-deckery. Pro cestování v rámci Londýna doporučujeme pořízení Oyster card. Jedná se o inteligentní čipovou kartu.

Nabijete si na ní kredit a při každém vstupu i výstupu do metra či autobusu kartu přiložíte k terminálu. Za každou jízdu je odečítán kredit, závislý na počtu zón, v rámci kterých jste cestovali. Systém zároveň obsahuje tzv. „daily cup”. Jakmile utratíte určitý počet liber, dál neplatíte, ať jezdíte jak jezdíte. Veškeré poplatky jsou závislé nejen od počtu procestovaných zón, ale také záleží na tom, zda-li cestujete ve špičce nebo mimo ni.

I přesto, že jsme v Londýně pobyli pouze necelé dva dny, měli jsme to štěstí vidět zvedlý Tower Bridge a duhu nad ním. Zavítali jsme k většině londýnských památek. Během necelých dvou dní jsme viděli London Eye, Big Ben, Houses of Parliement, Tower Bridge, Buckinghamský palác, Piccadilly Circus, čínskou čtvrť, Trafalgar Square i Hyde Park.

Oproti New Yorku je Londýn časově výrazně méně náročný. Všechny pamětihodnosti jsou blízko sebe. Přesuny metrem sestávaly z maximálně 4 zastávek, častokrát jsme z jednoho místa na druhé přecházeli po svých.

Pro cestu zpět do Brna jsme zvolili přímý, nízkonákladový Ryanair, operující z londýnského letiště Stansted. To je od Londýna vzdáleno necelou hodinu cesty. Na trase Londýn - Stansted naštěstí jezdí mnoho dopravců. Ceny za přepravu se pohybují od 10 liber za osobu.

Pokračování 6 / 6

Tipy, postřehy, rozpočet

S přistáním v Brně přišel kulturní šok. Malé letiště, přestup na hlavním nádraží obklopeném hloučky bezdomovců, dva psi uvázaní na jednom vodítku běhající kolem osob čekajících na tramvaj, opilci v tramvaji.

Nadšení ze zemí s rozdílnou kulturou se rychle proměnilo v uvědomění, že jsme opět doma. Pochopili jsme, jak se asi cítí turisté ze světa v Brně. V New Yorku jsme poznali jinou kulturu, na níž nejsme jako obyvatelé Česka zvyklí. I přesto v nás zanechala pozitivní dojem a domů se nám rozhodně nechtělo.

Za pět dní v New Yorku lze zvládnout návštěvu nejatraktivnějších turistických míst, významných monumentů a budov. Pokud se však zajímáte o muzea, zoologické zahrady, sportovní stadiony a podobně, vyhraďte si na pobyt raději delší dobu. Samozřejmě platí přísloví: „Sto lidí, sto chutí.“ Každý si hledá místa, jenž ho zajímají. Tento cestopis je souhrnem míst, která zajímala nás.

Během cesty jsme si zapisovali poznámky v bodech. Některé se nám podařilo začlenit do cestopisného povídání, všechny ostatní, které pokládáme za zajímavé jsou zde.

Metro a přestupy

Nespoléhejte na dobíhají vlaků metra při přestupech. Metro není turistům vstřícné. Značení přestupů je minimální, orientace obtížná. Přestupy v rámci podzemí měří až půl kilometru a trefit správou linku je často problém.

Chaos na druhou

Pokud se v přestupech na stanicích začnete orientovat, nemáte zdaleka vyhráno. Ano, nad tratěmi jsou ukazatele a cedule, kterým směrem vlak jede a jaké hlavní stanice obsluhuje. To by bylo užitečné, pokud by v rámci metra neexistovalo více stejnojmenných stanic. Fulton street, 14 street, 23 street, 77 street, 86 street a mnoho dalších existují dvakrát, třikrát i čtyřikrát. Klíč k čistě podzemní orientaci jsme nerozluštili. Díky aplikaci CG Transit jsme se po jedné cestě na „špatnou” Fulton street začali orientovat nejen podle názvu cílové stanice, ale také podle barvy, čísla, písmene a tvaru podbarvení linky stanici obsluhující.

Ulice a třídy

S tímto je spojen systém značení ulic. Ten je ve Spojených státech obecně stejný. Ve městech spočívá z vodorovných ulic (street) a svislých tříd (avenue). Nejen čísla popisná, ale i jejich rohy a křížení pak slouží k orientaci. Díky tomu, že jedna a tatáž ulice se táhne skrz celý Manhattan, existují například 4 stanice metra 23 street. Vzdálenosti mezi nimi jsou ve stovkách metrů až kilometrech a když nasednete na špatnou linku a dojedete na špatnou 23 street, máte jednoduše smůlu. Buď po svých, nebo návrat na přestupní uzel.

Čtvereček není kolečko!

Když najdete správné patro stanice, správnou kolej a správnou linku, stále nemáte vyhráno. Jedna tatáž linka může přijet s kulatým číslem (local train), nebo číslem v kosočtverci (express train). Rozdíl mezi nimi je jednoduchý, expresní spoje zastavují v přibližně každé páté stanici. Nastoupíte-li omylem na expres, můžete přejet váš cíl i o několik kilometrů.

Myslíte, že už víte vše?

V okamžiku kdy nabudete dojmu, že se v metru obstojně orientujete, ozve se nesrozumitelné hlášení, vlak chvíli ve stanici stojí a pak jede. Jede úplně jinam než má. Ano, výluka. Ty jsou oznamovány pomocí letáků vylepených náhodně ve vozech metra. Mimochodem hlášení stanic i výluk je v newyorském metru obsluhováno individuálně ústně. Každý vlak má svého „dozorce”, jenž mimo jiné hlásí stanice.

Zapomeňte na eskalátory

Metro bylo našim hlavním dopravním prostředkem a s eskalátory jsme se setkali v přibližně 5 % našich cest. Na rozdíl od evropského metra je newyorské metro spíše podpovrchová dráha (při chůzi po ulici cítíte otřesy chodníku, pokud pod vámi zrovna projíždí metro). I přesto každý nástup, výstup či přestup znamená jedno až dvě podlaží po schodech.

Obrňte se trpělivostí

Fronty. Pokud jste turista a hodláte navštívit místní památky, připravte se na ně. Fronty jsou zde úplně na vše. Před vstupem, za vstupem, před bezpečnostní kontrolou, na výtah nahoru, na výtah dolů, na východ, na trajekt, z trajektu. Jednoduše všude. Pokud si tedy plánujete, co vše za jeden den v New Yorku stihnete, rozhodně počítejte s frontami v řádu desítek minut až několika hodin.

Máte-li dostatek finančních prostředků, zakupte si některý z nadstandardních vstupů. Ať už v rámci CityPassu, NewYorkPassu, nebo samostatné vstupenky, máte možnost zakoupit si právo na „VIP” vstup. Nebojte, o fronty nepřijdete. VIP vstup je má také, jen řádově kratší.

Bezpečnostní kontroly jsou kapitola sama pro sebe. Empire State Building, Socha Svobody, Ground Zero. Průchod skenery, bezpečnostními rámy, vyndat vše z kapes, sundat opasek, někdy i zout boty. Tyto úkony se stanou rutinou. Nutno podotknout, že ochranka je vždy nekompromisní. Předem se ujistěte, co se smí a co ne. Jak již bylo zmíněno, například v Empire State Building neumožňuje bezpečnostní protokol vnesení stativu.

Jídlo = fastfood

Během několika dnů ve státech jsme nabyli dojmu, že američané nevaří. Narazili jsme všeho všudy na jednu samoobsluhu s jídlem a několik „hladových oken”. Naproti tomu fastfood najdete na každém rohu. Sehnat ochucenou vodu se ukázalo nemožné. K dostání jsou buď čisté vody, nebo sladká „lepidla”, navíc většinou pouze v půllitrovém provedení.

Manhattan není malý

Nabudete-li z pohledu na mapu dojmu, že Manhattan není zas tak velký, rovnou na to zapomeňte. Manhattan je obrovský, po svých se nedostanete téměř nikam. Maximálně na nejbližší stanici metra.

Náš zákazník, náš pán

Vždy a všude. Než se vás personál zeptá co si přejete, zeptá se, jak se dnes máte. Vždy slušně pozdraví, rozloučí se, popřejí hezký zbytek dne. Pokud nastane problém, zákazník má vždy pravdu. Museli jsme například řešit reklamaci sim karty. Personál nás ujistil, že do 4 hodin bude sim karta opět v provozu. V tu dobu již 4 hodiny měla fungovat. Situaci jsme vysvětlili manažerovi provozovny a ten bez zaváhání vydal sim kartu novou a ujistil se o správném fungování, před tím, než jsme opustili provozovnu.

Mobilní operátoři nám připravili ještě jedno překvapení. Pokrytí signálem. Rychlý internet a 3G síť nejsou ani v centru města samozřejmostí. Naproti tomu, nečekaně často jsme na telefonech viděli „žádná služba”.

Nepodceňte obuv!

I přesto, že je New York město, lze jej nazvat betonovou džunglí. Denně bez problému nachodíte deset i víc kilometrů po betonových ulicích a přestupech v metru. Doporučujeme kvalitní a pohodlnou obuv.

Klimatizace

Všude a naplno. Kavárny, obchodní domy, vozy metra, fastfoody. Jelikož jsme měli štěstí na opravdu hezké slunečné počasí, pocítili jsme útoky klimatizací skutečně naplno. Na ulici 32, v kavárně 18 stupňů celsia.

Jak si správně objednat kávu

Pokud si v New Yorku či Londýně objednáte presso a čekáte že dostanete šálek střední kávy jak jste zvyklí v Česku, jste na omylu. Dostanete kafe známé u nás jako piccolo. Americano je správná volba, pokud chcete kafe podobající se pressu jak ho znáte z Čech.

Prohibice a pivo za stovku

Koupit si flašku tvrdého alkoholu lze jen ve specializovaných prodejnách se zvláštním povolením. Pít na veřejnosti je striktně zakázáno a za celou dobu našeho pobytu jsme se nesetkali s opilým člověkem. Na točené pivo jsme nenarazili vůbec. K jedné večeři jsme si dali každý dvě třetinky piva a zaplatili za ně v přepočtu 350 korun.

Rozpočet

 * Cestovní pojištění bylo sjednáno pouze pro jednu osobu, druhý cestující byl pojištěn v rámci Diners Club a MasterCard platebních karet.