Brněnská Galerie Ars připravila dvojvýstavu – vedle fotografa Ivana Pinkavy zde představuje svoje sochy mladý umělec David Moješčík přezdívaný Mojda. Jedná se o zajímavou symbiózu Pinkavových typických snímků převážně z posledních deseti let a soch, u nichž v konfrontaci s fotografiemi Ivana Pinkavy vynikají podobné výrazové rysy.
Jistěže fotografie a sochařství jsou značně odlišné způsoby výtvarného vyjadřování. Oba umělci se však zabývají námětem lidského těla v jeho nejčistší podobě – Pinkavovy modely a Moješčíkovy sochy jsou nahé lidské postavy, které mají navíc často i holé hlavy. Tato paralela vyniká nejlépe v prvním sále, který je věnován oběma výtvarníkům stejným dílem.
Ivan Pinkava zde představuje fotografie z cyklu TNF (Teatr Novogo Fronta). Jedná se velmi jednoduše řešené snímky – čisté bílé postavy vystupující z tmavého pozadí, ve většině případů bez jakýchkoli atributů. Tento způsob provedení důrazně podtrhuje výraz portrétovaných modelů, který je sice neutrální, přesto se však Pinkavovi podařilo navodit silně citově zabarvenou atmosféru.
Advocatus Diaboli, 1999
Vedle série TNF se prezentuje Moješčík s třemi sochami velmi realisticky podaných lidských postav, jejichž působení na diváka je redukováno na gesta a postoje. Snad nejpůsobivější je dílo s názvem Extáze. Tato ženská figura asi nejvíce připomíná Pinkavovy snímky skutečných lidí, což je dáno i lidsky vypadajícíma očima, které nevyjadřují žádnou sochařskou manýru, ale vypadají spíše jako věrné napodobeniny opravdových očí.
Z prvního sálu vede schodiště jak dolů, kde se nachází sál věnovaný Davidu Moješčíkovi, tak do vrchního patra, kde převažují snímky Ivana Pinkavy. Prostor však není oddělen dveřmi či stěnami, proto jej lze vnímat jako jeden celek. Síň věnovanou sochařovi doplňuje malý snímek Vejce a vosk, který se vymyká z Pinkavova hlavního proudu, ve kterém se fotograf věnuje hlavně figurálním námětům. Přesto se v něm fotograf nevzdálil od jednoduchých a přesto silně působících prostředků.
Ecco, la Luce!, 1996
Vyšší patro je potom věnováno známým snímkům Ivana Pinkavy jako Advocatus Diaboli, Sára a její bratr Tobiáš, Tomáš a David Medkovi, či Narcis. Právě Narcis je jedním z mála snímků, u kterého fotograf použil rekvizitu v podobě zašlého starého zrcadla, ve kterém se chlapcova tvář odráží. Způsob kompozice podtrhuje fotografovu hru se světlem, která v jistých ohledech připomíná některé renesanční a barokní mistry, kteří pracovali s šerosvitem. Mezi malíře, jenž se jako jedni z prvních zabývali tímto výrazovým prostředkem patří i populární Leonardo da Vinci.
Mimochodem srovnání Pinkavovy tvorby s Leonardem není zrovna od věci. Přemýšleli jste někdy nad tím, proč má Mona Lisa tak zvláštní výraz? Jistě, existuje nespočetně teorií o tom, kdo Leonardovi seděl pro tento obraz modelem a kvůli záhadnosti jejího úsměvu stojí před Louvrem dlouhé fronty. Na tomto obraze je však ještě jedna zvláštnost, která se vymyká běžnému vnímání anatomických proporcí obličeje: Mona Lisa nemá řasy a obočí. S podobným efektem pracuje často i fotograf Ivan Pinkava.
Potom poznají, koho probodli..., 1997
Například fotografie Ecco, la Lucce (1996), která brněnskou výstavu otevírá je jedním z nejtypičtějších důkazů. Mystérie, která se ukrývá v Pinkavových fotografiích je svým způsobem podtržená očima, které vystupují z bílých tváří o to silněji, že díky maskování a nasvícení jsou obočí a řasy naprosto potlačeny. Možná právě tento prvek dodává Pinkavovým modelům s neutrálním výrazem na dramatičnosti.
Sára a její bratr Tobiáš
Výstava David Moješčík, Ivan Pinkava potrvá v Galerii Ars (Veselá 39) v Brně do 17. března. Galerie má poněkud netypické otevírací hodiny: úterý až pátek 12:00–18:00, neděle 13:00–17:00. Práce obou umělců si kromě Galerie Ars můžete prohlédnout na jejich internetových stránkách www.ivanpinkava.com a www.mojda.com.