Misha Gordin: Vystoupil z davu a zvítězil

24. ledna 2014
TWEET SDÍLET
Konceptuální fotografie lotyšského fotografa získaly uznání po celém světě. Ačkoliv v lidech budí spíše hrůzu, mají v sobě přesto cosi přitažlivého a lákavého. Misha Gordin přirovnává konceptuální fotografii k poezii.

Když člověk žije v zemi, kde mu není dobře, a přitom je mu znemožněno, aby ji opustil, když domov se stane vězením bez vidiny konce, pak má ten člověk na výběr ze dvou možností: buďto se smíří, potlačí své touhy a potřeby, ustoupí a přidá se k mlčícímu davu, anebo to odmítne a vytvoří si vlastní svět.

Bude nasávat svou samotu a pak ji řvát do světa a dostávat ji ze sebe svými výtvory. Je to ta těžší cesta, ale člověku přirozenější – zůstat člověkem.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
Z cyklu Thomas

Misha Gordin se narodil v roce 1946 v socialistickém Lotyšsku. Vyrůstal mezi rusky mluvícími Lotyši a ruská kultura měla vliv i na jeho chování. Vystudovat letecké inženýrství na technické univerzitě, ale v tomto oboru nikdy nepracoval. O umění se příliš nezajímal; socialistický realismus, který byl jedinou oficiální kulturou země, mu byl cizí a moderní západní umění neproniklo skrz uzavřené zdi Lotyšska.

Ve škole jsem byl jako ztracená duše. Podařilo se mi vykroutit se ze čtení nějaké komunistické literatury, za což mě můj učitel označil jako žáka s postrádajícím uměleckým talentem. Teprve po absolvování vysoké školy jsem si uvědomil, jak omezené mám duchovní znalosti nashromážděné v průběhu lidských dějin.

Klepněte pro větší obrázek
Misha Gordin 

Po tomto zjištění jsem to náhle chtěl všechno napravit. Byl jsem jako houba; snažil jsem se získat co nejvíc informací, kolik jen v zemi postižené cenzurou šlo. Začal jsem číst knihy od Dostojevského a jeho životní filozofie ve mně vyvolávala mnoho myšlenek. Neustále jsem hledal více materiálů. Filmy od Andreje Tarkovského a Parajanova mi jen potvrdily, že jsme na správné cestě,“ vzpomíná dnes osmašedesátiletý fotograf.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
z cyklu Doubt

Vnějšímu světu rozuměl čím dál tím méně, a to ho donutilo k tomu, vytvořit si svět vlastní. Vše důležité se začalo odehrávat jen uvnitř něj. Rozhodl se, že vnitřní obrazy, které postupně nabyly konkrétní podoby, bude přenášet do fotografií. V roce 1972 vytvořil zásadní snímek s názvem Vyznání. Konceptuální přístup, který použil při této práci, se stal páteří pro jeho další fotografie. Dodnes je Gordin toho názoru, že největší vliv na jeho práci měla jeho práce předchozí. Učit se z každého nového snímku, který vytvoří, je největší rada, kterou jinému fotografovi může dát.

Jeho změn v chování si brzo všimli lidé z okolí, kteří v něm spatřili možné nebezpečí, ale i odraz své vlastní slabosti. V roce 1974 se Gordin, po letech pronásledování komunistickými úřady, rozhodl pro útěk do New Yorku. „V prvním roce ve Spojených státech jsem objevil v místním knihkupectví monografii René Magritta. Byl jsem u vytržení! Našel jsem umělce, který byl svými nápady a stylem malování, tak blízko mé tvorbě,“ vypráví Gordin. Dnes už ho obrazy Magritta nebaví. Proč? „Věci se mění,“ vysvětlí krátce.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
Z cyklu Crowd

Je to skutečné či mě šálí zrak?

Gordin stále žije v New Yorku, kde se věnuje vlastní tvorbě a komerční fotografii, která ho živí. Jeho práce s konceptuální fotografií se však nezměnila, dává ji dokonce na stejnou rovinu s dalšími způsoby uměleckého vyjadřování, jako je malba, socha, poezie nebo hudba. To všechno vyžaduje talent a především určitou míru vnímavosti.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
z cyklu Crowd

Pro čtenáře bude jistě velkým překvapením zjištění, že Gordinovy fotografie stále vznikají klasicky v temné komoře. Tedy žádný digitál, žádný Photoshop! Ač je to namáhavější způsob vytváření fotografií, lotyšský fotograf si je jistý svým jednáním; digitální technologie jsou sice skvělou pomůckou k dosažení dokonalého výsledku, avšak Gordina přitahuje právě ona nedokonalost lidské práce.

Drsné snímky, které znázorňují ve většině případů potlačenou osobnost jedince davem, působí na první pohled opravdově. Ale je to, co vidíme, skutečné? Je to pravda? Ptá se divák Gordinových fotografií. Osmašedesátiletý fotograf se přiznává, že k docílení požadovaného efektu užívá různých triků, ale s technickou manipulací pracuje jenom do určité míry.

Více snímků naleznete na stránkách www.bsimple.com

Témata článku: Kultura, Fotografové

Určitě si přečtěte

Nikon Coolpix P1000 – fotoaparát nebo dalekohled?

Nikon Coolpix P1000 – fotoaparát nebo dalekohled?

Aktuální novinka z dílny Nikonu je nástupcem modelu P900 a pyšní se přímo obřím rozsahem optického zoomu. Že bychom stáli opět na pokraji války, jejímž motem bude kdo z nás má větší objektiv?

28 Petr Březina

Fotografie týdne: Pohlazení – o smrti a její důležitosti pro bytí

Fotografie týdne: Pohlazení – o smrti a její důležitosti pro bytí

Středověký člověk, jak upozorňuje Jacques Le Goff, má ke smrti dvojí silný vztah. Smrt je především branou do nebe. Je tím, pro co žijeme, můžeme sledovat těšení se na smrt, která je vysvobozením z pozemského utrpení a strádání.

Michal Černý