Chcete fotit makrofotografie a nechce se vám utrácet za speciální objektiv? Ukážeme vám jednu z možností, jak vytvářet makrofotografie v polních podmínkách.
Určitě už někdo z nás zažil situaci, kdy se před ním objevil krásný minimotiv, který by stál za fotku, ale v brašně vám chyběl makroobjektiv. Důvodů, proč objektiv nebyl a není k dispozici, může být několik – ať už jsme na výletě, kdy se na zádech počítá každý gram nebo ho jednoduše nemáme v arzenálu.
Potom lze vyzkoušet jednoduchý trik – otočit objektiv. Co to v praxi znamená? Opravdu za tím není třeba hledat žádnou vědu. Prostě se sundá objektiv z těla a přiloží se obráceně – zadní částí dopředu, přední k fotoaparátu. Ohnisko se tak vlastně posune za rovinu snímače a celá optická soustava pak zvětšuje, místo aby zmenšovala. A máme fungující makroobjektiv. Teoreticky.
Jak nasadit
Žádný objektiv však není konstruován tak, aby se dal na tělo nasazovat oboustranně. Nejjednodušší variantou by mohlo být přidržování objektivu před tělem rukou. To ovšem vřele nedoporučuji, pokud máte alespoň trochu rádi svůj snímač. Netěsným spojením objektivu s tělem můžou do fotoaparátu proniknout různé nečistoty a zaneřádit všechno, co se jim postaví do cesty. Šikovné ruce si mohou vyrobit předsádku, pomocí které jde obrácený objektiv na fotoaparát prachotěsně nasadit. Že něco takového seženete v obchodě, s tím však nepočítejte.
Výroba předsádky
Budeme potřebovat:
- objektiv o ohniskové vzdálenosti cca 50–85 mm (v mém případě Carl Zeiss 50 mm F1,8) – je velkou výhodou, má-li objektiv manuální ovládání clony
- bajonet na fotoaparát (já jsem použil redukci M42–EOS s indikací zaostření za cca 700 Kč - viz článek o redukcích) – v případě nouze lze použít i krytku na tělo, do níž se vyřízne správně veliký kruhový otvor.
- filtrová objímka nebo UV filtr kompatibilní s vybraným objektivem (použil jsem UV filtr 49 mm koupený ve výprodeji za 150 Kč)
- lepidlo (ideální je epoxid, ale mě se osvědčil i Chemopren Extrém)
max. velikost
Objektiv Carl Zeiss 50 mm F1,8 (zde s nasazenou redukcí M42–EOS), použitý pro reverzní makro
Postup je jednoduchý – filtr (objímku) přilepíme k bajonetu (redukci), našroubujeme na objektiv, nasadíme na tělo a můžeme fotit. Při lepení je potřeba dávat pozor, abychom lepili na střed – čili aby se pomyslné osy objímky a bajonetu shodovaly. Pokud by výsledná redukce byla excentrická, docházelo by k posunům obrazu vzhledem ke snímači a fotky by ztrácely na kvalitě.
max. velikost
Výsledná makroredukce – slepený UV filtr a redukce M42-EOS
max. velikost
Objektiv Carl Zeiss 50 mm F1,8 s nasazenou makroredukcí
Jak se s tím fotí…
Co si budeme namlouvat, ideální to není. Zaostřování nefunguje. Expoziční automatika a i manuální clona (a s ní hloubka ostrosti) se musí trochu ošetřit, zkrátka návrat ke starým dobrým manuálním postupům. Podívejme se na to podrobněji:
Ostření: jelikož je optická soustava obrácená, ostřící prstenec ztrácí svůj význam. Nezbývá, než ostřit jako za časů starých fotoaparátů – změnou vzdálenosti od fotografovaného objektu. Mě se nejvíc osvědčilo fotografování v sekvenci, z níž jde potom vybrat nejpovedenější snímek. Například zmíněná padesátka má zaostřeno na vzdálenost cca 10 cm a ostření stačí několikamilimetrový pohyb fotoaparátu, aby se obraz rozostřil. Samozřejmě se zvyšující se clonou (a tím i hloubkou ostrosti) se tato citlivost na přesné zaostření snižuje.
Hloubka ostrosti: jelikož objektiv nekomunikuje s fotoaparátem, nefunguje ani uzávěrka clony a objektiv vše fotí „na plnou díru“, to znamená na nejnižší clonu. Z toho vyplývá malý rozsah hloubky ostrosti. V tomto případě se osvědčují staré kinofilmové objektivy, které ještě mívaly zezadu clonový kolíček (jehož stisknutím se clona zavře). Stisknutý kolíček stačí přelepit například izolepou, aby clona byla pořád zavřená (některé objektivy na to mají kolíbkový ovladač), a pak jí lze nastavovat clonovým prstencem tím ovlivňovat hloubku ostrosti.
max. velikost
Je vidět, že hloubka ostrosti při cloně F2,8 je hodně malá a dosáhnout ostrou fotografii je víceméně otázkou náhody (ISO 800, 1/250 s, +1 EV). Clona F5,6 je už použitelná, navíc za dobrého světla lze časy udržet z ruky (ISO 800, 1/50 s). Clonové číslo F8 už poskytuje široký rozsah ostrosti, stále na hranici udržitelných časů (ISO 800, 1/25 s). Pro clonu F22 bylo nutné použít blesk, nicméně ostrost je výborná (ISO 400, 1/250 s).
Expozice: jak bylo uvedeno u hloubky ostrosti, objektiv s fotoaparátem nekomunikuje. Z tohoto důvodu správně nefunguje ani expoziční automatika, která umí vypočítat odpovídající expoziční čas. Proto je potřeba pracovat kompenzací expozice.
Na objektivy, které nedisponují manuální clonou, si mohou šikovnější technici vyrobit propojení mezi kontrakty fotoaparátu a objektivu. To umožní komunikaci mezi těmito dvěma součástmi a tím využívání automatické expozice. Ukázky takové redukce lze dohledat na internetu.
Ukázkové fotografie
I přes uvedené nevýhody je uvedený způsob rychlým a jednoduchým postupem, jak si příležitostně vyfotit nějakou tu zvětšeninku. Reverzní redukce vyjde přece jen levněji než makroobjektiv a do brašny se vždycky vejde. Fotografování s obráceným objektivem je komplikovanější a bez podpory automatiky, takže před vlastní fotoakcí je lepší si někde v klidu vše odzkoušet a zjistit, jak se objektiv v takové či onaké situaci chová a jak s ním zacházet. Potom lze i takovouto provizorní cestou tvořit zajímavé makrofotografie. Pokud se však chcete na makro specializovat, nezbývá než investovat do objektivu k tomu určenému.