Madagaskar je rájem i peklem pro fotografy. Snad nejlákavější je jedinečnost snímků, jelikož co vyfotíte dnes, zítra již může být zcela jinak. Spousta příležitostí k focení, od makra počínaje a portréty konče, usměvavé obyvatelstvo a proměnlivá příroda z tohoto ostrova dělají doslova ráj focení. Peklo pro mě představovala obrovská vlhkost, tanec mezi kapkami deště v pralesích či všetečný a všudypřítomný prach v sušších částech ostrova.
Afrikaonline
Madagaskar je tropický ostrov nacházející se asi 700 km od pobřeží východní Afriky. Při své velikosti, která je přirovnatelná k rozloze Francie, se zde lze setkat s velkou variabilitou prostředí. Vegetace východního pobřeží je kombinací mokřadů a deštných pralesů, od severu k jihu se táhne pohoří, jenž je do značné míry dezertifikováno, západní pobřeží oplývá opadavými porosty, na první pohled připomínajícími listnaté lesy střední Evropy. Jih ostrova tvoří trnitá buš. Bizardní tvary diderií, baobaby, flamboyanty, oranžový písek, trnité keře a zdánlivá liduprázdnost dodávají tomuto biomu nezapomenutelnou atmosféru. Lidé se na tento ostrov dostali před dvěma tisíci lety, což umožnilo fauně a flóře zachovat si jedinečnou endemičnost.
Tropický deštný prales – tanec mezi kapkami deště
Jedním z nejčastějších cílů cestovatelů bývá Národní park Ranomafana, díky své blízkosti hlavnímu městu Antanannarivu. Nám se předvedl v plné své kráse. Již při příjezdu jsme promokli až na kost a pohled na řidiče, který nám v prudkém lijáku kolem druhé hodiny ranní sundával batožinu ze střechy dodávky taxi-brousse, ve mě vzbuzoval pocit provinění. Vše se však odehrálo s úsměvy, bez jakéhokoli ohledu na počasí či noční hodinu. Dokonce i obavy z ubytování bez rezervace a v onen čas se ukázaly zbytečné.
Kdysi možná přeplněné pláže nad Diegem Suarez dnes zejí prázdnotou.
Panasonic FZ-18, F8,0; 1/500s, ISO 100
Na druhý den jsme s průvodcem procházeli skrze park. Cesta, ze začátku nádherně upravená, se s navyšující se vzdáleností od brány NP měnila v kluzkou bahenní stezku. Náš průvodce, asi po zkušeností s jinými turisty, proměnil návštěvu parku v běh za lemury zlatými. Focení znepříjemňoval déšť a neustálé zamlžování objektivu. O trochu lepší byla noční výprava parkem, která spočívala v pochodu po silnici, vedoucí skrze park, a osvěcování stromů, zdali se na nich nenachází něco zajímavého pro Vazahy (bělochy). Průvodce byl již trochu vyčerpán denním sprintem, a tak bylo na focení mnohem více času. Setkali jsem se především s žabičkami, ještěrkami a chameleony. Celkově bych však řekl, že pokud vám nevyjde v Ranomafaně počasí, pravděpodobně budete trochu zklamaní.
Chameleon Labordův zachycený při noční výpravě skrze N.P.Ranomafana.
Panasonic FZ-18, F3,6; 1/100s, ISO 100
Při nočním focení v NP Montagne d´Ambre nás příroda tak pohltila, že jsme byli překvapeni výskytem chameleona Böttgerova na těle fotoaparátu při delším zaostřování.
Fotogenická flóra i fauna
Daleko lepší fotografické vyžití pro nás představoval NP Montagne d´Ambre. Sopečné pohoří s deštným pralesem bývá turisty často vynecháváno pro těžkou dostupnost z hlavního města. Jinými slovy, pokud se nechcete krčit 48 hodin v dodávce taxi-brousse nebo si poměrně draho najmout auto, které se na sever dostane, pokud neprší o šest hodin dříve, je jedinou možností využít leteckého spojení mezi Antanannarivem a Diegem Suarez, odkud se pak musíte ještě dopravit do vesnice Joffreville.
Chameleón ambrový - Calumma amber – při noční výpravě parkem Montagne d´Amber.
Panasonic FZ-18, F3,6; 1/50s, ISO 100
Chameleón pardálí – Furcifer pardalis – N.P. Ankarana.
Panasonic FZ-18, F4,0; 1/40s, ISO 800
Samotná vesnice zapůsobí na první pohled honosnou a polorozpadlou koloniální architekturou. Ze široké centrální třídy lze vidět zchátralou francouzskou univerzitu, lehce prorostlou vegetací. S trochou fantazie si lze snadno představit, jak asi vypadalo Joffreville před padesáti lety. Z vesnice se po čtyřech kilometrech stoupání dostaneme do parku. Dva druhy denních lemurů, sedm druhů nočních, pestré ptactvo, širokou škálu chameleonů, včetně nejmenšího chameleona na světě majícího délku kolem jednoho centimetru doplňuje mnohotvárná pralesní flóra bohatá na stromové kapradiny a sleziníky.
Grandidiérův baobab se dnes musí vyrovnat s intenzivním zemědělstvím. Rýžová pole poblíž Avenue du Baobab.
Panasonic FZ-18, F5,6; 1/400s, ISO 100
Trnitá buš v Ifaty.
Panasonic FZ-18, F5,6; 1/320s, ISO 100
Nezapomenutelná zde pro nás byla noční procházka parkem, kdy se zcela mění zvuky pralesa. Při tiché a opatrné chůzi jsme se dostali na dotek od spícího ledňáčka trpasličího, motýla z čeledi lišajovitých a od chameleonů. K nasvícení objektů jme museli používat čelovky, následně v kombinaci s integrovanými blesky fotoaparátů.
Malagaši – srdeční obyvatelé Madagaskaru
Oproti jiným státům, které jsem měl možnost navštívit, byli místní velice usměvaví a jen málokde nechtěli být foceni. Pouze nemnozí vyžadovali za fotku nějakou pozornost. Nedoporučuji dávat jako pozornost peníze. U bonbonů či sušeného ovoce se vám nemůže stát nic horšího, než že vaše nabídka bude odmítnuta. Nejvděčnějším cílem focení jsou děti. Většina z nich si navykla na digitální fotoaparáty a chtějí svůj snímek vidět. Pokud zhodnotí, že by mohl být lepší, vyžadují akt focení opakovat.
Přes poledne mnoho Malagašek nosí různě zdobené pleťové masky.
Panasonic FZ-18, F7,1; 1/400s, ISO 100
Jsou však místa a situace, kde se focení stává tabu. Porušení této tradice by bylo považováno za největší urážku. V některých případech se lze domluvit a za úplatu vám je udělena výjimka. Jedná se o focení pohřebišť, zejména překrásná pohřebiště Mahafalů či pohřební rituál famadihana. Při pohřební slavnosti se často značně pije a snadno se může stát, že to, na čem jste se domluvili se střízlivými účastníky, nemusí po nějakém čase zcela platit.
Focení vojáků, policistů, letiště, kasáren a strategických míst je zakázáno!
Madagaskar je v jistém smyslu velice exotickou destinací se spoustou zajímavých míst. Při dopravě, nejen na Madagaskar, ale i po něm, se počítá doslova každý gram zátěže, jejž sebou nesete. Je na místě tedy uvážit, co potřebujeme a bez čeho se lze obejít, jelikož i stativ se při túře v tropickém horku značně pronese. I přes mnohé strasti, které s sebou návštěva Madagaskaru přinesla, jej považuji za jedno z nejkrásnějších míst planety. Snad si svou mnohotvárnost zachová i do budoucna.
Národní park Isalo
Pohled na skalní masiv N.P. Isalo z aridní planiny.
Panasonic FZ-18, F6,3; 1/500s, ISO 100
Národní park Isalo se nachází na jihu ostrova Madagaskar. Nejnavštěvovanějším je především pro svůj zvláštní ekosystém. Horniny, ze kterých je masív složen, pochází z jury. V patrnost vešel především díky archeologickým nalezištím. Tento park nabízí široké vyžití pro milovníky přírody, skalních scenérií, endemické fauny a flóry a je vhodný pro méně zkušené i zdatné turisty. Skaliska zadržují dostatek vody a tak, ač Isalo zdáli působí jako soustava suchých stolových hor, údolí kypí životem. Najdeme zde i lemury kata. Jejich focení není jednoduché, jelikož jsou plaší a zdržují se povětšinou ve větvích stromů. Nicméně mnohotvárná krajina jistě obtížné focení lemurů bohatě vynahradí.
Vrcholové partie skalního masívu Isalo.
Panasonic FZ-18, F6,3; 1/400s, ISO 100
Trnitá buš – perla Madagaskaru
Tento biom najdeme jen na Madagaskaru. Jedná se o souvislou vegetaci sukulentních rostlin. Typickými jsou zde baňaté baobaby, diderie, pro svůj vzhled nazývané chobotnicové stromy, aloe a keře. Kromě překrásných motivů s bizarně vypadající vegetací je tato krajina vynikající pro fotografování ptactva. Jedná se však téměř o vrcholovou disciplínu vyžadující spoustu času a trpělivosti, jelikož většina tvorů ptačí říše není příliš velká a pohybuje se poměrně rychle. Přesto – trpělivost přináší úspěchy.
Panasonic FZ-18, F5,0; 1/250s, ISO 100
V tomto kraji jsem fotil především na velkou vzdálenost. O místních lidech se říká, že jsou citliví a snadno vznětliví. Z tohoto důvodu jsem si říkal, když jsem v trnité buši viděl asi 150 metrů vzdálené děti, že se nebudu ptát, zda je mohu fotit. Kdybych nefotil baobab, v jehož stínu se schovávali, ani bych vlastně nevěděl, že tam jsou. Z úkrytu trnitého porostu jsem zaostřil a k mému překvapení, i přes téměř dokonalé krytí a značnou vzdálenost, fotografování jejich pozornosti neuniklo. Tím bych chtěl fotografy mířící do těchto končin jen upozornit: nenechte se mýlit, že vás nikdo nevidí, opak je pravdou…
Tsingy – skalní města
Západní pobřeží Madagaskaru má vápencové a pískovcové podloží. Postupným odlesňováním a erozí došlo k uvolnění měkkých částic zeminy a odkrytí skalního podloží, ze kterého voda vymodelovala pozoruhodné útvary. Mám na mysli Tsingy de Bemaraha v západní části ostrova a Réserve Spéciale de ľAnkarana na severu.
N.P. Ankarana – hluboká údolí skalních měst.
Panasonic FZ-18, F4,5; 1/250s, ISO 100
Zajímavostí těchto útvarů je fakt, že vrcholové partie jsou aridní, skromně porostlé sukulentními rostlinami, a údolíčka jsou celoročně či alespoň sezonně vlhká. Pro fotografování skalních útvarů je vhodné, aby vegetace byla v klidovém stadiu bez listů, což je od července do října. Naopak od dubna po období dešťů zdejší krajina bují životem, avšak komplexní skalní město přes vegetaci není prakticky vidět. Proto je asi nejlepším časem na návštěvu léto. Skaliska jsou ostrá jako břitva, což se negativně projevilo i na naších botách a oděvech. Delší výpravy přežije jen ta nejodolnější výbava.
N.P. Ankarana – skalní útvary nazývané malé Tsingy.
Panasonic FZ-18, F5,6; 1/200s, ISO 100
Cestou necestou – Avenue du Baobab
Patrně nejfotogeničtější místo na Madagaskaru je Ulice baobabů. Prašnou cestou z Morondavy jsme se asi po dvou hodinách v místním taxi dostali k Avenue du Baobab, spojující rýžová pole a opadavý les – Kirindi forest.
Avenue du Baobab
Panasonic FZ-18, F5,6; 1/320s, ISO 100
Majestátné baobaby jsou vynikajícím motivem v každém ročním období, jen to chce trošku štěstí na počasí. Nejlákavější je dostat se sem před západem slunce, který dodá zrzavě hnědé kůře Grandidiérových baobabů medový nádech. Hra světla a stínů je nezapomenutelná. Čas bohužel plynul příliš rychle, a tak se ohnivý západ slunce přehoupl do černočerné tmy. Grandidiérovy baobaby jsou vděčným motivem pro každého fotografa.
Grandidiérův baobab.
Panasonic FZ-18, F6,3; 1/500s, ISO 100
Doprava
Na Madagaskar se lze dostat letecky z Londýna, Paříže, Johannesburgu a Nairobi. Z vlastní zkušenosti musím poradit, nespoléhejte se na to, že vaše zavazadla dorazí současně s vámi, pokud letíte přes Paříž. Je proto vhodné do příručního zavazadla vložit oblečení a jiné věci, které pokládáte za nezbytné pro přežití. Mně dorazil batoh poměrně časně. Za týden.
Je velice důležité hlídat si cestovní pas. Konzulát pro styk občanů ČR s Malagaši je v Etiopii, kam nelétá žádné přímé letadlo. Ztráta cestovních dokladů, respektive jejich znovuzískání by proto bylo velice komplikované a nákladné.
Po ostrově lze cestovat několika způsoby. Nejdražším a nejoperativnějším je pronájem auta, nejlépe s řidičem. V odlehlejších částech ostrova nemusejí obyvatelé znát ani francouzštinu, a pokud neznáte malagaštinu, je pro vás místní řidič nezbytný. Dalším způsobem dopravy mezi velkými městy je autobus. Jelikož jezdí hlavně na lince mezi Antanannarivem a Toliarou, patrně ho málokdo využije. Dodávky taxis-brousses jsou nejlevnějším, a pokud nepočítám automobil, na mnoha místech jediným způsobem dopravy. V dálkových spojích sedí tři lidé vedle sebe, regionální spoje jsou plně vytíženy, nelze počítat s tím, že by v řadě seděli méně jak čtyři lidé vedle sebe. Cesta těmito spoji se stává zážitkem na celý život.
Vzhledem ke špatnému stavu vozovek se vyplatí na delší vzdálenosti použít letadlo. Mezi většími městy létají letadla místních aerolinek – Air Madagascar. Doba přímých letů zpravidla nepřesahuje jednu hodinu. Mimo letní sezonu však jedním letadlem B-737 obsluhují jih a druhým sever ostrova. V tomto případě dvě mezipřistání nejsou výjimkou.
Lodní doprava se vzhledem k častému přetížení člunů nedoporučuje.
Článek byl převzat z časopisu DIGIfoto
