Mladý vynálezce Ren Ng slibuje převrat ve fotografii. Jeho aparáty Lytro umožní pracovat s hloubkou ostrosti kdykoliv po pořízení snímku, který je jen záznamem světelných paprsků a barev.
Představte si, že jste na párty a máte už něco popito. Vlastně máte popito dost na to, abyste měli problém vlastníma očima včas zaostřovat všechno dění v okolí, a tak vytáhnete kompakt a snažíte se fotit, abyste měli ráno aspoň nějakou vzpomínku na to, co se dělo, protože jste si skoro jistí tím, že vás v menší nebo větší míře zradí paměť. A tak se taky stane. Po bezesném spánku a několika hodinách střízlivění v řezavém světle ospalého víkendu se snažíte vzpomenout, jak se jmenovala ta holka, co vám na sebe dala číslo, které jste samozřejmě ztratili. Najednou vás osvítí spásná myšlenka – vždyť jsem si ji vyfotil a vizitku jakbysmet! V hlavě vám tupě tepe, když z kapsy zmuchlaných džínů vytahujete foťák s děsivě umatlaným displejem. Listujete fotkami, které vám nic neříkají a skoro přejedete snímek brunety, držící před sebou lístek s telefonním číslem – tedy spíš rozplizlou siluetu postavy se zářivě bílým flekem v popředí. Blesk zaúřadoval správně, ale autofokus vyhmátl tu jásající bandu vzadu. Z holky zbyla šmouha a z vašich šancí někdy se jí ozvat jen rozladění řídnoucí v acetonových párách. A teď stiskneme přetáčení zpět a kdesi na počátku večírku vám do kapsy podstrčíme Lytro… budete nám vděční.
[ Stanfordova univerzita, 2006 ]
Člověk s nevyslovitelným jménem Ren Ng získává ocenění za nejlepší disertační práci v oboru počítačových věd na Stanfordově univerzitě. Zabývá se v ní výzkumem snímání světelného pole (anglicky „light field“), čehož produktem je tzv. plenoptický fotoaparát. Podnětem k výzkumu byla nelehká zkušenost Nga, kterého si pro nafocení rodinné oslavy pozval jeho kamarád. Největším problémem byla přítelova pětiletá dcerka, která sebou neustále šila tak usilovně, že byl opravdový problém zachytit ji v rovině ostrosti, ze níž opakovaně uhýbala.
Ačkoliv vzorečky ve škole nemá skoro nikdo rád, Ren Ng si vymyslel
vlastní a postavil na něm svůj velký byznys; tento shluk znaků
řídí přeostřování v záznamu z Lytro (viz Ngovu disertační práci)
[ 90. léta minulého století ]
Probíhají první pokusy o snímání světelných polí. Cílem je zachytit obraz včetně informací o jeho prostorové hloubce. K tomu slouží stovka digitálních fotoaparátů připojených k extrémně výkonnému superpočítači. Je to stejně tak extrémně složité a extrémně drahé. První tezi na toto téma však sepsal již v roce 1936 jistý Arun Gershun.
Tento obrázek byl v roce 1996 k vidění na veletrhu Siggraph a vcelku
názorně prozrazuje způsob, jakým i Lytro zaznamenává informaci
o prostorové hloubce obrazu, ač tehdy to ještě byla jen počítačová simulace
(foto: Stanford University)
[ Studentská práce, 2005 ]
Na podzim roku 2005 popisuje web DPreview.com studentský projekt funkčního prototypu plenoptického fotoaparátu, který Ren Ng sestavil na základě kamery Contax 645 s modifikovanou zadní stěnou Megavision FB4040. Její úprava spočívá v přidání řady devadesáti tisíc mikročoček před snímací senzor. Tyto pomáhají uchovat informace nejen o množství světla, ale také o úhlu paprsků ze všech míst zachyceného obrazu. Výsledkem je datový soubor, ve kterém lze při dalším počítačovém zpracování dodatečně vybrat ostřicí bod zaznamenané scény.
Ren Ng a jeho první prototyp fotoaparátu,
který vidí víc, než ostatní (foto: Stanford University)
[ Velká říjnová revoluce, 19. 10. 2011 ]
TechCrunch píše, že je to „nový typ kamery, která dramatickým způsobem mění fotografii, jakou známe od počátku devatenáctého století“. V tento den Ren Ng oficiálně představuje svůj „Fotoaparát 3.0“, který nepřipomíná nic, co bychom mohli znát nebo používat kdykoliv dříve. Výrobek honosící se produktovým názvem Lytro, se od konvenční fotografie snaží odtrhnout už jen designem svého těla, pro který ani v nejmenším nepřipomíná fotoaparáty dosavadní éry, nesoucí ve své ergonomii shodné znaky po celá desetiletí, ať je jejich médiem film nebo digitální čip. Jedenáct centimetrů dlouhý hranol čtvercového průřezu o délce strany kolem čtyř centimetrů, ukrývá širokorozsahový objektiv s vynikající světelnosti F2 a na druhé straně malý dotykový displej s rozlišením 128 × 128 pixelů. K dispozici mají být dva modely – šedá a modrá verze nabídne 8 GB paměti, agresivnější červená varianta potom gigabajtů šestnáct, což jí vystačí pro zachycení skoro 750 snímků.
Celé kouzlo spočívá ve světelném objektivu s osminásobným zoomem,
který poskytuje prostorový obraz výpočetní technologii nazvané Light Field Engine
(foto: Lytro.com)
[ 50 milionů dolarů na dobrý nápad ]
Technologie, o které se takřka až do jejího ostrého předvedení mnozí domnívali, že je to „fake“, má poměrně slušné šance na úspěch. Nestojí za ní žádná banda dobrodruhů, nýbrž čtyřicetičlenný tým odborníků na počítačovou grafiku, fotografii, strojírenství, marketing a produktový design. A taky několik silných investorů, kteří do vizí Ren Nga napumpovali už padesát milionů dolarů. Většina z této částky má posloužit k uvedení Lytro na světové trhy.
Lytro v celé jeho futuristické kráse
(foto: Lytro.com)
[ Fotografická kocovina ]
Je už moc pozdě na to, abyste si ve svém aktuálním stavu vybavili, kdy jste ji v ten večer zahlídli poprvé. Ale to je jedno, hlavní je, že už sedí u baru vedle vás. Těžkou hlavu neřešíte, taky má pár promile a k tomu se tak hezky směje. Ta malá krabička v hliníkovém těle je docela dobrý způsob, jak upoutat její pozornost. No, tak se vyfotíme. Je úplně jedno, kam to ostří a je úplně jedno, jak tenhle večer dopadne. Až se ráno probudíte, vytáhnete Lytro z kapsy vašich zmačkaných džínů, připojíte ho k počítači a ze změti jeho dat si vytáhnete jakýkoliv detail, co vám mohl ujít. A tady ji máme – samozřejmě, střela mimo, zaostřeno na pozadí. Jedno kliknutí vás dělí od toho, připomenout si její tvář a její číslo. Jedno kliknutí, které vás vyliská krutou realitou, jakou je někdy lepší nechat vyprchat v oparu acetonových vzpomínek a zapomenout, protože, jak se říká, po pátém pivu… však to znáte.
Tip: Podívejte se na první prostorové snímky z aparátů Lytro!