Slovo Leica zní mnohým lidem jako rajská hudba a je nedílně spojeno s kinofilmovými fotoaparáty nejvyšší kvality, potažmo i ceny. Čas ale kráčí dopředu a tato značka se začíná projevovat i na poli digitální fotografie. Důkazem toho je i další fotoaparát, tentokrát s názvem D-LUX 2.
Ve chvíli, kdy uvidíte fotoaparát Leica D-Lux 2, určitě se vám vybaví hned několik důvodů, proč má tato značka tak zvučné jméno. Hned první důvod tkví v neotřelém designu. Leica si nepotřebuje na nic hrát, je prostě a jednoduše svá. D-Lux 2 urazil od svého předchůdce D-Lux 1 poměrně dlouhou cestu. Rozloučil se s ležérním retro stylem a čistotu kovových linií oblékl do modernějšího hávu. Ale duše zůstala stejná. Přední strana jsi zachovává hladkost, která je přerušená pouze objektivem, nenápadnou tečkou AF lampy a samozřejmě logem firmy. Optika se honosí názvem Leica DC Vario-Elmarit a disponuje rozsahem ohnisek 6.3–25.2 mm a světelností F2.8–4.9. Součástí názvu je i přídomek ASPH, který naznačuje, že výrobce do soustavy čoček umístil i asférický člen. Jaké jsou jeho přednosti už určitě nemusíme vypisovat. Optické přiblížení tvoří dokonce dva módy: první je standardní, umožňuje 4x optický zoom, druhý mód se týká formátu 3:2 a nabízí zoom pětinásobný. Součástí optického systému je i stabilizátor, který používá technologii MEGA OIS a má dva mody. Na zadní straně fotoaparátu naleznete nejdůležitější ovládací prvky, přehledně označené a uspořádané do již zavedeného schématu. A samozřejmě LDC displej, který má v tomto modelu velikost 2 palce a je osazený 207 000 obrazových bodů.
Leica. Co dodat?
Vždy něco navíc
Dalším důvodem, proč je Leica živoucí legendou mezi fotoaparáty, je fakt, že vám nabídne vždycky něco navíc. Podívejme se pod svrchní obal. Skrývá se zde 8,6 megapixelový CCD snímač o velikosti 1/1.65 palce. Využitelných pixelů jsou sice “jen“ 8,4 miliony, ale zato nám umožní využít hned tři velikostní formáty: 16:9 (rozlišení 3840 x 2160), 3:2 (rozlišení 3248 x 2160) a 4:3 (rozlišení 2880 x 2160). Citlivost snímače je volitelná mezi ISO 80, 100, 200 a 400. Bezesporu největší výhodou je plně manuální ovládání fotoaparátu a poloautomatické režimy priority a času, což vám poskytne dostatek prostoru pro vlastní kreativitu. Časy závěrky se odvíjí od zvoleného expozičního režimu, automatika volí mez 1/4 - 1/2000, při plně manuálním ovládání se otevření závěrky prodlužuje až na 60 sekund. Poloautomatické režimy mají také jiné limity, maximální délka otevření závěrky je rovných 8 sekund. Samozřejmostí je v tomto případě uživatelské nastavení vyvážení bílé barvy a také manuální "ladění" po 150K krocích v rozsahu -1500 - +1500K. V případě, že hodláte ponechat nastavení na fotoaparátu, máte možnost jej korigovat pomocí čtrnácti scénických režimů. V nabídce je i sériové snímání, které rychlostí 3 sn/s nafotí až 9 fotografií v normální kvalitě. Zvolíte-li kvalitu Fine, pak se toto maximum snižuje na 6.
Tím ale výčet možností tohoto přístroje nekončí. Výrobce vybavil fotoaparát i možností snímat video, maximální rozlišení je 848 x 480 (formát 16:9), popřípadě 640 x 840 pro obvyklý formát 4:3. Rychlost snímání je buď 30 sn/s nebo 10 sn/s, záleží jen na vaší volbě. Délka videa je limitována pouze kapacitou karty a výdrží baterií. Vestavěný výklopný blesk lze stejně jako expozici korigovat v rozsahu -2 - +2 EV po 1/3 EV krocích. Leica D-LUX 2 je kompatibilní s kartami SD/MMC a jako zdroj energie jí slouží Li-Ion akumulátor.
Tak jaká bude?
Třetím důvodem, proč se na fotoaparáty Leica nedá zapomenout, je cena. Za všechno se platí, tak už to prostě chodí, a Leica si za kvalitu a zvuk svého jména, nechá dobře zaplatit. Cena sice ještě nebyla u tak horké novinky specifikována, ale je jisté, že tento skvost nebude nejlacinější. Rozhodnete-li se ale pořídit si tento fotoaparát, s velkou pravděpodobností této koupě litovat nebudete. I to je jedna z jistot, které pod jménem Leica skrývají.