Jedním z parametrů při posuzování fotografie je okolnost, zda byla krásná, zajímavá fotografovaná scéna nebo zda je taková fotografie. Jaký je při fotografování váš autorský přínos?
Otázka pro fotografa zní: fotografuji proto, že chci dokumentovat realitu okolo sebe nebo chci novými pohledy s využitím technických prostředků vytvářet fotografie? Pouze odpovědí na takto položenou otázku zjistíte, jaký je váš tvůrčí vklad.
A opět dva pohledy na fotografování. Jsme fascinováni hezkými, případě neobvyklými scénami nebo barvami, tvary, liniemi, strukturami, rytmy, kontrasty či rozhodujícími okamžiky. V prvním případě to jsou hezké, či neobvyklé scény, ale pro nás. Slona v africké buši nebo scenérii moře budeme z hlediska zajímavosti jinak hodnotit my středoevropané a jinak ti, pro které jsou to běžné pohledy. Těm se budou jevit zajímavé třeba naše lesy nebo paneláková sídliště.
Na staré opuštěné stavbě stará opuštěná tvář a její poloportrét. Textury, barvy, kontrast, linie. To všechno musí fotograf při hledání námětu vidět jako budoucí snímek.
Můžete cestovat na exotická místa a potom uspořádat výstavu, která bude úspěšná. Při ryze dokumentujících snímcích divák ocení pouze vaše zprostředkované vizuální poznání zajímavých míst nebo situací.
Pro tvůrčího fotografa je důležité vyhledávat všemožné obsahy pro uplatnění různých forem. Prostě hledat různé objekty a pohledy na ně, vidět emotivní fotografie v místech, kde by nefotograf viděl jenom banální dokumenty prostého stavu reality.
Za touto mohutnou hradbou drží roboti a androidi zbytek lidstva. To je přesně dojem z této fotografie 1,9 m vysokého plotu z vlnitého plechu. Fotograf to musí vidět, dokonce tak, jaké to může být při zamýšleném typu záběru, což posléze vyladí v hledáčku.
Zajímavější pro kreativní práci fotografa je třeba vrakoviště nebo stavba, než obsahově fádní pobřeží moře s palmou. Problém je v tom, že ten jeden záběr palmy a moře při zapadajícím slunci vidí skoro každý, ale snímky na vrakovišti vidí pouze zkušené a vycvičené oko fotografa. Nicméně i tu palmu lze zachytit různě, ale zpravidla jeden pohled je ten „klasický“, emotivní. V tomto případě vymýšlení krkolomných pohledů obvykle nevede k lepšímu výsledku.
Hezká scéna. Myslím, že by ji zahlédl skoro každý fotograf. Takové snímky najdeme na pohlednicích a v katalozích. Možná my suchozemci tam proto pojedeme. I přes tuctový námět si snímek zachovává slušnou kompozici. Kmen palmy, jejíž koruna je vhodně částečně mimo záběr, tvoří vertikální linii. Ta je stejně jako horizont v třetinovém umístění. Moc smysluplných variací k zaznamenání této scény není.
Američani to vyřešili v Yellowstonském národním parku tak, že na příslušném místě je postavená vyhlídka. Nevím, zda to je ideální, ale ta fotka je vždy nejhezčí v daný okamžik, protože scéna je tam nejhezčí. Pro dokumentaci ideální i když vklad autora je téměř nulový.
Jedinečný okamžik zachycují tzv. momentky, které mohou mít pouze dokumentační hodnotu nebo obecně emotivní a dokumentační hodnotu. V tomto případě je vklad autora v pozorování a „zmáčnutí“ v moment, kdy je scéna pro diváka nejzajímavější. I toto je dokumentující fotografie, ale pečlivě vybraná autorem podle výrazu, světla, významu nebo polohy jednotlivých prvků.
Miluji street fotografii pro její autenticitu. Zachycení zajímavého momentu dělá z fotografa tak trochu čaroděje. Někdy to může být úsměvné, jindy melancholické.
Fotografie patří mezi výtvarná umění, která vnímáme vizuálně, tedy zrakem. Naším komunikačním kanálem jsou emoce na onen zrakový vjem. Právě na tyto emoce se zaměřují fotografové. To mohou realizovat zaznamenáním emotivní scény, která se nabízí okolo fotografa, nebo jejím vyhledáním, naplánováním, vytvořením, modifikací pomocí fotografických technik. Je patrné, že první případ je pasivní a vklad autora minimální. I tak mohou být výsledky dobré. Další uvedené případy jsou tvůrčí a výsledek je odvislý na provedení. Obecně lze od tvůrčího přístupu očekávat lepších výsledků, pokud nedokumentujeme třeba sbírku mincí.
Použil jsem některé výrazy, které musím krátce popsat:
Scéna, která se nabízí okolo fotografa
Je to ten typ, co nás ohromí a přinutí zmáčnout spoušť. Snímek vzniká spontánně, kdy realita oslovuje fotografa. Ta se často nachází pro nás v neznámém prostředí. Její nebezpečí spočívá v tom, že může ohromit pouze nás a to ještě v reálu, který si připomeneme fotografií. Na druhou stranu, pokud jsou to fotky z rodinné dovolené, proč ne.
Slon v buši je pro nás silným zážitkem. Obávám se však, že v tomto případě pouze v reálu. Fotkou si zážitek připomeneme, ale s ostatními snímek nehne. Vypadá jako podepřená, dvojrozměrná maketa (dvě nohy). Ještě, že ho zreálňuje ten trus.
Po mnoha hodinách chůze do kopce jsme došli k Garibaldi Lake. Naštěstí bylo okolo nás tolik krásných scén, že ač zmoženi, téměř nešlo pochybit. Ovšem krásnou fotku dělá skoro na 100% krásná scéna, kterou každý vidí na první pohled.
Scéna, kterou fotograf vyhledá
Souvisí s uměním „vidět“ fotografii, tedy aktivně ji vyhledávat. Záměr fotografa vznikne po jejím nalezení. Snímek vzniká spontánně jako výsledek konfrontace našeho tvůrčího myšlení s náhodně objevenou realitou. Autorským přínosem je často výběr podstatného, respektive odstranění zbytečného v hledáčku.
Opět slon v buši, ale tady fotograf viděl zajímavý záběr. Pohyb slona, struktura popředí, krásné světlo. Navíc kontrast mohutného tlustokožce a malého opeřence je zajímavý i vtipný. Na rozdíl od prvního slona tento snímek zaujme diváka.
Celkem nezajímavý záběr se žlutou zdí, která diváka téměř „nepustí“ do fotografie.
V záběru je skryt zajímavý obrázek, který může fotograf vidět.
Třetinová kompozice žlutooranžové plochy s jemnou strukturou diváka navede na diagonální křivku, která společně se vzorem na šedé ploše směřuje do pravého dolního rohu. Je to jak jsme zvyklí při čtení: od levého horního do pravého dolního rohu. Žlutooranžovou a modrou plochu vhodně odděluje neutrální šedá s liniemi a vzorem. Jedná se o komplementární barvy, které leží v barevném kruhu naproti sobě. Jsou kontrastní a dobře vyvážené, vytvářejí harmonii.Snímek jsem vyfotografoval ze stejného místa jako předchozí, ale delším ohniskem. Zde je vklad fotografa značný.
Je to pohled kamsi do stropu. Podstatné jsou tvary, křivky, barvy, jasy, kompozice. To vše vytváří vizuálně velmi emotivní snímek. Kdo to „vidí“? Přínos autora je téměř 100%.
Ve větším městě jsem nalezl toto zátiší, které mě připadalo zajímavější, než antická památka naproti, kde cvakaly fotoaparáty. Ale chápu, že děti vyfotografované před tou památkou budou ještě za dvacet let vědět, že tam byly (jestli je to bude zajímat).
Street portrét jako výsledek hledání v davu. Je k tomu potřeba dobré oko fotografa a dobrý objektiv.
Na Madeiře jsem chodil každý den okolo, až jsem zahlédl tento záběr. Světlo a nízké mraky byly podstatné pro tento snímek. Kdybych byl místní, znal bych tuto situaci (nebo zajímavější) a mohl bych si záběr naplánovat.
Naplánování scény
Vyhledání scény podle představy fotografa, který ví, co chce fotografovat. Je to hledání vhodné reality pro uskutečnění našeho záměru. Patří sem např. klasické fotky svatebních obřadů a realizace stejně konkrétních scén nebo snímky motivů záměrně ovlivněných ročním obdobím, denní dobou, počasím.
Na ostrově Ibiza se v šedesátých letech minulého století usadili hipíci. Mým plánem bylo toto zdokumentovat (bez turistů) s tím, že mám na to pouze jeden den. Mají tam svůj trh, kde jsem udělal sadu snímků, na kterých nejsou turisté (což byl problém). Jasně jsem si stanovil představu pro můj záměr a podle toho našel scénu. Zde je jedna z nich.
Za deště se mění scéna, lidé se chovají jinak a nosí nad sebou ty barevné přístřešky. Další příležitostí jsou zrcadlící kaluže. Když prší, je dobrá příležitost vydat se pro neobvyklé plánované záběry. Tady jsou dva.
Naši známí mají na horách chalupu a u ní je tento výhled. V létě mě napadlo, že zajímavý snímek bych mohl udělat pouze v zimě za soumraku. Počkal jsem půl roku a pak jsem plán realizoval. Bruslaře jsem neplánoval, ale dobře dotvářejí mrazivou atmosféru končícího prosincového dne.
Vytvoření scény (aranžovaná fotografie)
Typické aranžované fotografie.
Zátiší a stylizovaný portrét, který se nesnaží ukázat věrně modelku, ale fotograf ji do určité podoby stylizuje, modelka hraje svoji roli jako v divadle.
Komponovaný portrét v exteriéru má vyjádřit osobnost nebo náladu dívky. Kompozici provádí fotograf a tím vytváří scénu. Kvalitní objektiv f/1,8 způsobil přesnou kresbu v obličeji a rozostřené pozadí.
Modifikace scény
Její dodatečná, zásadní softwarová úprava vyjma běžného ořezu nebo vyvážení jasů, kontrastu či barev. Nejčastěji se jedná o větší selekci zobrazené reality, tedy zásadní oříznutí snímku. Zkušení fotografové provedou tuto selekci už při expozici, méně zkušení dodatečně při zpracování. Sem patří i softwarové zásahy, které zcela mění jasové a barevné poměry nebo vytvářejí fotografii neexistující scény.
Původní snímek a dodatečně upravený. Protože voda není náš živel, působí softwarové přidání vody tajemně a plaz nebezpečně. Je lhostejné, zda je plaz nebezpečný, dokonce zda vyhledává vodu. Tato scéna nikdy neexistovala. Samozřejmě obrázek nesmí být určen pro dokumentaci života tohoto živočicha.
Ve všech případech je důležitým faktorem technické provedení snímku, kdy mohou být tvůrčím nástrojem autora použitá clona, expoziční čas, ohnisko objektivu. S tím souvisí jasové podání fotografie, pohybová ostrost nebo neostrost, perspektiva a hloubka ostrosti. Tyto okolnosti nejsou tématem tohoto článku.
Snažte se při fotografování mimo na první pohled hezkých scén nalézat i méně hezké tak, aby výsledkem byly hezčí, emotivnější fotografie pro diváka. Přidanou hodnotou je pak váš autorský přínos.