Následující článek vás zklame v případě, že jste sem přišli za lacinou nahotou, které se v něm rozhodně nedočkáte. Určený je především pro začínající fotografy, kteří si teprve oťukávají možnosti digitálních technologií, práci s RAW soubory a podnikají první krůčky v počítačovém retušování.
Erotika v nadpisu souzní pouze s laděním snímku, jenž posloužil hlavnímu účelu tohoto příspěvku – ukázat, jak lze z relativně špatné fotky s pomocí Photoshopu udělat snímek, po kterém bude většina laické veřejnosti pomyslně slintat a vynášet vás do nebe, jako byste v sobě nesli geny věhlasného Helmuta Newtona.
Smyslem článku je upozornit všechny tápající na zcela základní praktiky, s jejichž pomocí a vhodnou kombinací se můžete odrazit ode dna neznalosti moderní fotografické postprodukce. Ukážeme si, jaké nástroje a postupy se pro digitální retušování používají nejčastěji. Jejich detailní nastavení a ovládání nicméně také není předmětem tohoto textu – berte jej tedy jako návod pro onen „odraz“, další studium a rozvíjení vašich vlastních schopností. Dílčím podrobnostem se následně můžeme věnovat v dalších článcích. Napište nám proto v komentářích, zda vás takové téma zajímá.
Jde se fotit…
Jsou situace, kdy ani sebelepší příprava nezaručí dobrý výsledek. Tím spíš, pokud fotografujete čistě ze zájmu a na kvalitě výsledného produktu příliš nesejde – tak jako v případě focení, jehož produktem je doprovodný snímek.
Kdyby si byl fotograf dopředu vše řádně nastavil, nasvítil a nakomponoval,
nemusel strávit další dvě hodiny vesměs zbytečnou softwarovou úpravou...
Fotograf i jeho modelka byli unavení dlouhou cestou, leč ani pět set kilometrů strávených na rozehřátých vozovkách napříč celou republikou je neodradilo od toho, aby se alespoň pokusili dodržet oboustranný slib, tedy že si v pronajatém apartmá pod českokrumlovským zámkem zafotí jen tak pro radost.
Tvůrčí euforie dostala první opovážlivou ránu už tím, že na místo focení dorazili až v noci. Vedle rostoucí mátožnosti se tak museli vypořádat s dalším, a to zcela zásadním faktorem – naprostou neexistencí jakéhokoliv světla krom jedné stropní bludičky a dvou lampiček na nočních stolcích. Vhod tedy přišel obyčejný stavební reflektor, jenže ani ten nakonec nepomohl vytvořit dostatek zajímavého světla pro připravovaný záměr.
S vědomím, že se vám chce víc než co jiného spát, tedy otevřete clonu na plnou díru, nastavíte delší čas a o něco vyšší hodnotu ISO (ale držíte přesto při zemi, protože se vám nechce potýkat s digitálním šumem), umístíte fotoaparát na stativ… modelka zaujme kýženou pózu, vy uděláte pár snímků, letmo je omrknete a míříte do peřin, protože gravitace je najednou mocnější než vy.
Až ráno si svoje dílo prohlížíte. Na paměťové kartě se nejistě mihotá dvacet tmavých fotek, které byste v normální situaci do jedné vymazali, pokud by se nacházely v jakémkoliv průměrném setu. Je to jen a pouze vaše technická chyba, jenže v tuhle chvíli jsou ty dvě desítky souborů všechno, co máte – víc už z modelky ani interiéru nevyždímáte, protože je čas opustit pokoj a vydat se na další štaci. Říkáte si, že RAW to zachrání a pletete si na sebe bič v podobě desítek minut a hodin strávených postprodukcí před počítačovým monitorem.
Krok 1. RAW vás často zachrání
Při prvotní revizi pořízených fotografií na počítači zjišťujete, že tu vůbec nejlepší pózu a výraz modelka předvedla na fotce pořízené jen zkusmo během ladění světelné kompozice a vinou špatně nastaveného fotoaparátu je to vůbec jeden z nejtmavších snímků. Co byste také chtěli – s clonou 6,3, časem 1/200 a ISO 100 v půlnoční temnotě. Přesto se rozhodnete použít právě tento soubor. Naštěstí jste přece fotili do RAWu, což doporučujete každému, kdo se kdy odhodlal vzít do ruky digitální zrcadlovku a začít s ní experimentovat.
Základní nedostatky odstraníte hned při vyvolávání snímku z RAWu
Při otevírání souboru vás digitální „temná komora“ Camera Raw, doprovázející Adobe Photoshop, uvítá řadou posuvníků, s jejichž pomocí můžete do značné míry napravit škody napáchané právě nevhodným nastavením vašeho aparátu. Vytáhnete expozici, jezdcem „Obnovení“ zmírníte případné přepaly, volba „Vyplnit světla“ pomůže prosvětlit stíny a navazující možnosti „Černé“, „Jas“ a „Kontrast“ doladit zřejmé parametry obrazu.
Nastavení „Zřetelnosti“ aplikujete v případě, že scéna působí příliš ploše – avšak dávejte si pozor, abyste v místech kontrastních přechodů nevyvolali nežádoucí efekty, které se projeví, když to s tímto jezdcem přeženete.
Barevnost fotografie vyvážíte s pomocí funkcí „Teplota“, „Odstín“, „Živost“ a „Sytost“. Další nastavení – a že jich Camera Raw nabízí požehnaně – můžete v této fázi s klidným svědomím opustit. Bavíme se zde přece jen o základních postupech.
Krok 2. Srovnejte kompozici
Jakmile máme nahrubo opravenou expozici a barevnost, otevřeme snímek ve Photoshopu a následuje zhodnocení jeho kompozice. Jejímu vyvážení pomůžeme případným ořezem, změnou poměru stran snímku (například na čtvercový formát) atd.
Případné padající linie, náklon a další deformace pomohou vyřešit nástroje pro transformaci obrazu, které najdete v nabídce Úpravy > Transformovat. Jestliže fotografie evidentně padá na stranu, ale vy si nejste jisti mírou opravného natočení, pomůže vám vložení horizontálního nebo vertikálního „vodítka“, které si do obrazu jednoduše přetáhnete myší z horního nebo bočního „pravítka“ (pokud se vám pravítka nezobrazují, aktivujete je v menu Zobrazení > Pravítka).
Aplikace transformací s informativním vodítkem (modrozelená svislá čára)
a ukázka rotace obrazu s pomocí myši
Jakmile je srovnávací pravítko vloženo, označíte celý obraz (Ctrl + A), vyberete některou z voleb transformace a tuto dokonáte s pomocí myši a úchopových bodů.
Krok 3. Smažte, co tam nepatří
Je hodně způsobů, jak docílit toho, aby se ve vašich fotkách nevyskytovaly rušivé prvky – úplně tím nejlepším je vyhnout se jejich zachycení při focení, samozřejmě. Pokud se tomu však ubránit nedokážete, nezbývá než sáhnout po některém z mnoha retušovacích nástrojů, z nichž každý je ve Photoshopu něčím specifický a vhodnější pro konkrétní činnost.
Nejčastěji využijete klasický a bodový retušovací štětec, záplatu nebo klonovací razítko. Ať už sáhnete pro kterémkoliv z jmenovaných, je velmi rozumným krokem duplikovat za účelem retušování obraz do nové vrstvy a tu původní si ponechat pro případ, že se budete chtít ve svých krocích vrátit zpět hlouběji, než dovolí historie úprav.
Pokud používáte klonovací razítko na rozhraní oblasti, přes kterou
nechcete přesáhnout, pracujte raději v uzavřeném výběru
Při úpravách hraničních oblastí, kdy nechcete přesáhnout určitou linii, se hodí pracovat pouze v rámci definovaného výběru. V takovém případě nejčastěji nástrojem laso vyberete retušovanou oblast až po vybranou hranici a potom můžete vesele klonovat i na rozhraní sousedících oblastí, které takto zůstanou ochráněny. Více napoví související obrázek.
Krok 4. Dostaňte tam světlo
Světlo je základ – tato poučka platí od chvíle, kdy Joseph Nicéphore Niépce z okna své pracovny v roce 1826 exponoval první fotografii na světě. Zkrátka a dobře, můžete mít sebelepší zrcadlovku nebo objektiv, ale pokud je ve fotografované situaci špatné světlo, je špatně všechno a výkonnost vaší techniky nic na tom nic nezmění.
V určitých žánrech fotografické praxe je však dovoleno švindlovat a také v tomto ohledu nabízí Photoshop postupy, jakými můžete v upravované fotografii zachycené světelné podmínky zcela přemalovat. Ploché nasvícení lze změnit ve světlo výrazně plastické, osvětlení můžete přidat tam, kde vůbec nebylo a naopak zatmavit místa ve zdroji světlá.
Existuje několik metodik, jež při takové práci uplatníte, ovšem jejich popis výrazně přesahuje možnosti tohoto článku. Hodí se upozornit alespoň na „modelování světla“ postupem nazývaným airbrush. Základní princip je velmi jednoduchý: nad obrazem, který zpracováváte, vytvoříte novou vrstvu, kterou vyplníte neutrální šedou barvou. Tuto vrstvu prolnete s vaším původním obrazem v režimu „Měkké světlo“, načež do této nové šedé vrstvy začnete měkkým štětcem malovat tmavou barvou tam, kde chcete přidat stíny a bílou tam, kde chcete zesvětlit, či vytáhnut objekt do popředí.
Technika zvaná airbrush umožní vymodelovat ve scéně zcela nové světelné podmínky
Výsledný obraz může být takřka k nerozeznání od toho zdrojového a právě toto je oblast, která umožňuje dělat i z vyloženě špatných fotek snímky dobré. Totéž však neplatí o jejich autorovi – žádná airbrush neudělá ze špatného fotografa něčím lepším, maximálně retušérem.
Krok 5. Zkuste taky černobílou
Na začátku této cesty jsme si vytyčili cíl – ukázat si, jak nepovedený snímek povýšit na „obdivované dílo“. A jakkoliv je to diskutabilní, velká spousta lidí stále vidí umění i tam, kde vůbec není, hlavně když jim nabídnete obraz převedený do černé a bílé.
Tak to třeba taky zkuste, ale rovnou zapomeňte na jakoukoliv automatickou funkci, z níž vždycky vznikne nevýrazná „šedivka“. Jeden z nejběžnějších způsobů nabízí nástroj „Černá a bílá“, který najdete v nabídce Obraz > Přizpůsobení.
Převod fotografie do černobílé
Manipulací s posuvníky jednotlivých barev se snažte dosáhnout optimálně prokresleného a dostatečně kontrastního snímku. Vzpomeňte si přitom na ty krásné černobílé fotografie, které tvořil třeba právě zmíněný Newton. Ten, co se teď z toho našeho digitálního plácání dost možná otáčí v hrobě rychleji, než svitky v jeho Rolleiflexu…