Sestavení panoramatického snímku s vysokým dynamickým rozsahem (HDR) vyžaduje skloubení dvou relativně jednoduchých postupů, které zvládne i zkušenější amatér.
Tematika HDR patří mezi čtenáři DIGIareny k těm nejžádanějším, stejně jako konkrétní postupy a návody, jež se také těší velké oblibě. Po krátké době se tedy k tomuto tématu znovu vracíme, tentokrát v kombinaci s focením panorámat.
Postup, který si zde uvedeme, je značně zjednodušen, aby se s jeho pomocí snadno zorientovali nejen uživatelé Adobe Photoshopu. Ačkoliv po konkrétních funkcích budete muset sáhnout jinam, zvládnete panoráma s vysokým dynamickým rozsahem podobnou cestou zpracovat i v jiných programech.
Základem pro pořízení panoramatické fotografie je použití stativu a focení v manuálním režimu. Vše jsme do detailu popsali v článku „12 dobrých rad pro focení panorámat“, který si určitě přečtěte, pokud to s touto fotografickou disciplínou myslíte vážně a zatím nevíte, jak na to.
Chcete-li vytvořit takovéto HDR panoráma, budete muset při focení trochu přemýšlet
Ve zkratce, jak na to
Celý dále uvedený postup lze shrnout do pár stručných bodů pro ty, kdo už fotografickou techniku ovládají, anebo právě nyní nemají čas na čtení níže rozepsaného textu:
- 1. Nastavte na fotoaparátu bracketing expozice se vhodně zvoleným rozptylem EV podle snímaných světelných podmínek.
- 2. V režimu expozičního bracketingu hbitě nasnímejte jednotlivé snímky panorámatu (každý snímek tedy budete mít zachycen ve třech různých expozicích).
- 3. Z každé expozice sestavte odpovídající panoráma.
- 4. Spojte tato tři různě exponovaná panorámata do jednoho HDR snímku.
Expoziční bracketing, aneb nezasukujte si jazyk
Dvě ošklivá cizí slova a proti nim spousta působivých HDR fotek, právě jako výsledek expozičního bracketingu. Tento pojem označuje funkci digitálních fotoaparátů pro pořízení série několika snímků s různými expozičními hodnotami v řadě.
To, jak nastavit bracketing expozice právě na vašem aparátu, se dočtete v jeho manuálu (například u zrcadlovek značky Canon najdete tuto funkci v Menu pod položkou Komp.exp./AEB). Zde nastavíte rozsah expozic jako oboustrannou odchylku expozičních stupňů (EV) od hodnoty, kterou použijete jako základní a výchozí.
Důvodem, proč použít při focení zdrojů pro panoráma s dynamickým rozsahem expoziční bracketing, je snaha o co nejrychlejší pořízení fotografií proto, aby se po čas snímání celého panorámatu nestihly výrazně změnit světelné podmínky a posunout pohyblivé objekty. Měnit expoziční hodnoty na fotoaparátu ručně před každým dalším snímkem je totiž nejen časově náročné, ale taky docela otravné a hrozící tím, že se jednou dopustíte chyby a v kolekci fotografií pro další práci bude některá z expozic či kompozic chybět.
Jakmile máte bracketing expozice nastaven, znamená to, že nyní váš fotoaparát na tři stisky spouště vyfotí tři záběry, z nichž každý bude mít jinou expozici (tedy tu standardní a pak nejčastěji -2 EV a +2 EV). S tímto režimem pořiďte postupně jednotlivé snímky. Oproti běžnému panorámatu tedy nyní každý záběr vyfotíte třikrát s různou expozicí.
Tři dílky z našeho panorámatu, každý vyfocen ve třech různých stupních expozice
Skládání panorámat
Vybaveni sérií snímků, jež dohromady tvoří celkem tři kompozičně stejná panorámata, lišící se pouze expozičními hodnotami, vstoupíme do grafického softwaru, který umožní jejich sloučení do panoramatických záběrů. Roztřiďte tedy fotografie podle jejich expozic a vytvořte tři různě exponovaná panorámata. Poslouží vám k tomu zcela automatizované softwarové funkce.
Jak složit panoráma v programu Adobe Photoshop
- Spusťte nástroj Photomerge, schovaný pod nabídkou Soubor > Automaticky.
- Klepněte na tlačítko „Procházet“ a vyberte soubory, které chcete sloučit do jednoho panorámatu.
- Ve výchozím nastavení pravděpodobně nebudete muset nic měnit – zkontrolujte tedy jen, že máte u Rozvržení zatrženu volbu „Automatická“ a „Prolnout obrazy mezi sebou“.
- Stisknutím tlačítka „OK“ zahájíte výpočet sloučeného panorámatu, které se následně otevře.
Hotové panoráma, sestavené ze snímků s průměrnou expozicí
Vytvoření obrazu s vysokým dynamickým rozsahem
Když jsou snímky hotovy, zkontrolujte, zda program všechny vytvořil ve zcela stejné velikosti. Pokud se jejich rozměry liší (bude to maximálně o nepatrné jednotky pixelů), musíte obrázky velikostně sjednotit. Ve Photoshopu k tomu použijte třeba nástroj „Velikost plátna“, který najdete v nabídce „Obraz“. Tento krok je důležitý proto, že algoritmus pro sloučení obrazů do HDRI si neumí poradit s různě velkými fotografiemi.
Máme tedy tři panorámata, jedno s expozicí „běžnou“, druhé podexponované, jež zachycuje detaily oblohy a třetí přeexponované, které má pro změnu prokresleny stíny. Následuje proces, při kterém všechny tyto obrázky sloučíme do jednoho HDR snímku.
Celý postup byl podrobně popsán v článku „Jak na HDR ve Photoshopu – krok za krokem“, zde si jej tedy připomeneme pouze v bodech:
- Načtete snímky, které chcete sloučit do HDRI.
- Vygenerujete 32bitový „sendvič“ obsahující vysoký expoziční rozsah.
- Když je obraz hotov, snížíte jeho bitovou hloubku na 16 bitů, načež s pomocí křivek vyladíte optimální rozsah jasů tak, aby bylo prokresleno vše, co chcete.
- Výsledek ještě jednou převedete, tentokrát do 8 bitů, a uložíte.
Vaše HDR panoráma je hotovo.
Poznámka: Hodí se zmínit, že v úvahu samozřejmě přichází i opak popsaného postupu. Tzn. že nejprve můžete z jednotlivých snímků vytvořit sloučené „HDR“ obrazy a teprve tyto zkompilovat do jednoho panorámatu. Tento postup je bohužel méně vhodný v případech, kdy se v ploše panorámatu výrazněji proměňují světelné podmínky. Jednotlivé HDR snímky se pak totiž mohou významněji lišit ve svých výsledných jasech i barvách a jejich spojení do panorámatu je problematické. Na druhou stranu, ani zde uváděný postup není naprosto ideální – tím, že si nejprve vytvoříte tři různě exponovaná panorámata si sice pojistíte kompaktní rozložení expozice a hladké přechody mezi snímky, výsledné obrazy se však mohou mírně lišit ve svých rozměrech a deformacích vlivem spojování záběrů do jednoho.