David  |  10. 03. 2005 15:07

To by mě zajímalo, proč si jeden z předních výrobců digiťáků dává tu práci s uvedením takového skeneru? Podle Digi a hlavně čtenářů na diskuzním fóru už přece mělo filmům dávno odzvonit.

Dále je zajímavé, proč skener nabízí rozlišení 42 Mpx, když přece film má disponovat tak maximálně 4-6 Mpx. To se inženýři Minolty sekly tak nějak o řád, ne?

Nebo to má s tímhle megarozlišením sloužit jako záhlohovací zařízení na 10-20 let staré filmy?

Odpovědět  |  Souhlasím  |  Nesouhlasím
Cudla  |  11. 03. 2005 10:28

No, ono filmům už dávno odzvonilo z hlediska masového trhu. To neznamená, že pořád nejsou zákoutí trhu, která stojí za to naplňovat. Jinak film má podle typu rozlišení až 18 Mpx. Těch 4-6 Mpx se týká běžného kinofilmu v amatérském přístroji.

Odpovědět  |  Souhlasím  |  Nesouhlasím
AndreW  |  24. 05. 2005 22:18

Tim naznacujes, ze v amaterskem pristroji se snizuje rozliseni filmu? Takze pokud pouziju kvalitni profi film v amaterskem fotaku, tak z toho muzu naskenovat jen 5Mpx? Dobry ftip.

Odpovědět  |  Souhlasím  |  Nesouhlasím
Bob  |  11. 03. 2005 00:20

Jen lidé zabývající se výhradně didgitální technikou si často myslí, že filmu definitivně odzvonilo. To je pravda pouze v oblasti kompaktních fotoaparátů. Spousta lidí zabývajících se vážně fotografií film hned tak neopustí, má totiž spoustu jedinečných vlastností, které čipy nemají (ale pravda je že D fotoaparáty také mají své jedinečné vlastnosti), takže zde bude stále spousta lidí fotit na excelentní diapozitivy a svou vypiplanou zrcadlovku nedají z ruky, neboť adekvátní digitální stojí o řád více.

 

Že by měl film jen 4,5 Mpx se mi nezdá - obyč výpočtem (je známo, že slušné filmy mají rozlišení ke 120 čarám na mm) a rozlišení políčka 24x36 mm, docházím k výpočtu, že v ideálním případě má kinofilm až 12,5 Mpx. Samozřejmě je to záležitost analogová, takže nelze přesně specifikovat pixely a je lepší scanovat v rozlišení větším, než je to filmu.

Jen poznámka:

U porovnání rozlišení film-čip se také zapomíná, že digitální čip má z například 5 Mpx ne všechny efektivní pixely (to není tak podstatné) ale hlavně je rozsekán R, G, G, B buňkami a jednotlivé skutečné pixely se skládají INTERPOLACÍ vždy čtyřech sousedních buněk. Zatímco na filmu jsou tři barevné vrstvy na sobě a osvícená ploška má definitivní barvu ihned, kterou není nutné zjišťovat podle okolních buněk a zhoršovat tak kontrast a rozlišení detailů jako u čipu.

 

Takže filmy tu ještě dlouho budou a například středoformáty budou ještě poměrně dlouho nenahraditelné. Proto kvalitní scaner vždy najde uptanění.

Odpovědět  |  Souhlasím  |  Nesouhlasím
Vladimír  |  11. 03. 2005 11:03

Při porovnání filmu a digitálu se taky zapomíná na to, že rozlišení filmu v čarách na mm je něco dost jiného než pixely v digitálu. Třeba 120 čar/mm znamená, že film je schopen rozlišit 120 oddělených černých čar + 120 bílých mezer mezi nimi, takže to odpovídá spíše 240 pixelům. Takové rozlišení ovšem má dobrý černobílý film, barevný negativ má většinou jen 60-80 čar/mm. Pokud se ale použije v nějakém levném foťáku s mizernou optikou, tak se jeho možnosti nevyužijí a výsledný snímek může mít rozlišení mnohem horší.

5400 dpi u nové mašinky je něco přes 200 pixelů na mm, takže tak akorát i pro dost dobrý film.

Odpovědět  |  Souhlasím  |  Nesouhlasím
Zasílat názory