Fotogalerie

Kdo je lepší – Leica nebo Panasonic? (první foto)

Martina Čížková

16. ledna 2007 • 0:00

Ve stejný čas se k nám do redakce dostaly fotoaparáty Leica V-LUX 1 a Panasonic Lumix DMC-FZ50. Pojďme se podívat jaké jsou mezi nimi rozdíly.

Spolupráce firem Panasonic a Leica při vývoji digitálních fotoaparátů vznikla roku 2001. Digitální fotoaparáty Panasonic nové řady dostaly označení Lumix a jejich optika se začala pyšnit zvučným jménem Leica. Poměrně nedávno Leica postupně představila samostatně pod svým logem několik digitálních fotoaparátů. Vznikly však ve spolupráci s Panasonikem, v jehož nabídce najdeme tyto přístroje také, ale pod jiným označením.

V plné polní vedle sebe

Leica však do svých fotoaparátů vložila vlastní invenci v podobě rozdílného firmwaru, který má dosahovat lepších výsledků ve zpracování dat a připomínat pocit z klasických kinofilmových fotografií.

Jedním z posledních přírůstků byla Leica V-LUX 1, jejímž dvojčetem je Panasonic Lumix DMC-FZ50. Jelikož se nám podařilo získat do redakce oba tyto digitální fotoaparáty současně, rozhodli jsme se je společně otestovat.

Fotoaparáty jsou na první pohled zcela totožné, mají stejné tělo, stejný objektiv, jen ty nápisy jsou jiné. Jak však bylo napsáno výše, rozdíl tu má být v práci firmwaru a tudíž výsledném obrazu. Naše první foto tak dnes bude poněkud netradiční. Můžete v něm porovnat snímky, které jsme pořídili ze stejného místa a se shodným nastavením fotoaparátu. Expozice byla ponechána automatice nebo jsme manuálně určovali clonu. Několik posledních snímků jsou náhodně vytvořené portréty, které jsme dle podobných parametrů k sobě pro srovnání přiřadili.

Rozdíly jsou mezi oběma fotoaparáty opravdu minimální, oba výrobci si však dali záležet, a tak nesou i baterie stejný název jako tělo fotoaparátu

Prozatím lze ze snímků vyvodit několik skutečností. Firmware opravdu pracuje jinak, ale nečekejte rozdíl do očí bijící. Nejsnadněji můžete vidět, jaké jsou doostřovací algoritmy. Panasonic oproti Leice silně doostřuje. To má však za následek, že šum je přeci jen u Panasonicu o něco více znát. Neplatí to ale u vyšších citlivostí. Při ISO 800 a 1 600 Panasonic šum o trochu více vyhlazuje, takže na první pohled je méně zřetelný. Tím ale mírně získává navrch Leica, která aspoň zachovává některé detaily. Musím však dodat, že u obou je při ISO 400 a 1 600 jeho míra natolik degradující, že tato drobná odchylka nemůže mít vliv.

Druhou věcí je barevnost. Barevné podání Panasonicu inklinuje oproti Leice k teplejším tónům a zdá se, že sytost červené barvy je tu vyšší, což nemusí být zcela ideální např. u portrétů. Osobně mi přijde podání z Leiky přirozenější, ale někdo může namítat, že je nádech poněkud zelený.

Přestože některé snímky z Leiky vypadají subjektivně světlejší, dle zjištěných expozičních časů právě Leica dopočítávala ke stejné cloně časy kratší a celková expozice tak byla o 1/3 EV menší. U několika snímků tomu bylo zas právě naopak, avšak scéna se drobně lišila. U mnohých snímků byly expoziční hodnoty totožné. Jasněji tedy budeme mít po vyhodnocení testovacích snímků, které najdete v připravované recenzi.

Základní technické údaje:

snímací prvek: CCD 1/1,8", 10,1 Mpx
maximální rozlišení: 3 648 × 2 736
paměťové médium: SD/SDHC/MMC
objektiv: 35–420 mm, F2,8–3,7
videosekvence: formát 16:9 848 × 480 pixelů, 30 sn./s , formát 4:3 640 × 480 pixelů
hledáček: elektronický 0,44", 230 000 obrazových bodů
LCD displej: 2,0" 207 000 obrazových bodů
rychlost závěrky: 60–1/2 000 s
citlivost ISO: Auto, 50, 100, 200, 400, 800, 1 600, 3 200
možnosti napájení: Li-Ion akumulátor
rozměry a hmotnost: 141 × 86 × 142 mm, 734 g (s baterií)