Kam se ubírá vývoj pokročilejších fotoaparátů? Nová skupina bezzrcadlovek zamíchala ustálenou kategorizací. Jak konkurují zavedeným DSLR zrcadlovkám? Jaký můžeme očekávat vývoj?
DSLM (digital single lens mirrorless) jsou fotoaparáty s výměnnými objektivy bez zrcadlové konstrukce, která dala jméno klasickým zrcadlovkám. Od kompaktů se liší výměnnými objektivy a od zrcadlovek absencí sklopného zrcátka.
Označují se také jako CSC (Compact System Camera), nebo česky bezzrcadlovka. Bezzrcadlovky se vymezují vůči kompaktům vyšší kvalitou fotografií, univerzálností použití (výměnné objektivy) a flexibilitou při fotografování díky možným způsobům nastavení. Zrcadlovky předčí v menších rozměrech a váze fotoaparátu i objektivů
Mechanika sklopného zrcátka je důvodem větších rozměrů zrcadlovek.
Rozdíl je v ostření
Systém autofokusu DSLM přístrojů je založen na principu vyhodnocení kontrastu, případně hybridním zaostření. Jsou to pomalejší způsoby, než autofokus založený na fázové detekci, používaný v pokročilých zrcadlovkách. U DSLR (Digital Single Lens Reflex) odráží zrcátko část světla do hledáčku a část propustí na senzor automatického ostření (při focení se sklopí a všechno světlo jde na snímač). To umožňuje zabudování modulu pro autofokus na bázi fázového posunu.
Velikost senzoru DSLM není standardizovaná a výrobci používají různé rozměry. V rámci vymezení vůči zavedeným zrcadlovkám je logické použití menšího snímače, ale většího oproti jednoduchým kompaktům. Toto řešení zajistí dostatečný obrazový výkon a dále přispěje ke kompaktnosti přístroje, který je dán absencí zrcadlové šachty a pentagonálního hranolu.
Když se řekne digitální zrcadlovka, představíte si všichni z vnějšku podobný fotoaparát. Jak ale taková zrcadlovka vypadá uvnitř?
Nejdále ve standardizaci došli Olympus a Panasonic, kteří sdílejí systém Micro Four Thirds system (micro 4/3) s rozměrem snímače 18 mm × 13,5 mm a bajonetem pro uchycení objektivu, který přibližuje optiku ke snímači na vzdálenost 20 mm. Dva velcí výrobci se spojili a předložili alternativu k hegemonii Nikonu a Canonu v oblasti velmi prodejných APS-C zrcadlovek.
Logickou reakcí bylo nedávné uvedení přístrojů Nikon D600 a Canon 6D. Oba jsou relativně levné, menší a lehčí plnoformátové zrcadlovky, ke kterým je velké množství kvalitních skel. Tudy zřejmě vede cesta, protože kvalita snímků z full frame těchto výrobců je pro bezrcadlovky nedostupná.
Vzhledem ke své konstrukci musí mít DSLM specifické objektivy. Důvodem je fakt, že mají kratší vzdálenost od posledního optického členu k rovině senzoru. To platí i pro Olympus 4/3 systém se zrcátkem a Micro 4/3 (MFT).
Nedostatek objektivů
V současné době disponují dostatečným množstvím objektivů pouze Olympus a Panasonic se svým MFT. Naopak zavedeným značkám (Canon, Nikon) je tento problém těžkým břemenem, protože jejich léta zdokonalované, vysoce kvalitními objektivy jsou v tomto případě nepoužitelné. Podle toho tito dva giganti fotoprůmyslu přistupují ke svým DSLM přístrojům a dokonce mají problém, kam jít dál se zrcadlovkami s APS-C snímačem v sílící konkurenci mirrorless fotoaparátů.
Canon nedávno představil svoji EOS 100D se sloganem „nejmenší zrcadlovka na světě“. Velikost senzoru je APS-C. Motivace je zřejmá, budoucnost neznámá. Spíš si myslím, že Canon motá hrušky s jabkama. Rozměry EOS 100D jsou 117×91×69 mm, hledáček pentamirror (nic moc).
V posledních letech se začíná fotografická komunita dělit na dva tábory – jeden nedá dopustit na zrcadlovky a druhý zase na bezzrcadlovky. Možná udělá pohled z praxe trochu jasno.
Canon má svůj první, nedávno uvedený mirrorless EOS M bez elektronického hledáčku a k němu dva objektivy s bajonetem EF-M (18-55 mm, F3,5-5,6 se stabilizátorem a palačinku 22 mm F2). To je bída.
Existuje adaptér pro Canon EOS M se snímačem APS-C (22,3 × 14,9 mm), který by měl zpřístupnit stávající optiku EOS, ale s jeho pužitím nepracují všechny systémy naplno a nevýhodou jsou též rozměry a váha objektivů s adaptérem. Objektivy určené pro EOS M jsou menší, než odpovídající pro zrcadlovky. Nutno připočítat i adaptér. Sečtenopodtrženo, než s adaptérem: tak opět zrcadlovku.
Trochu extrém, ale i takto to může vypadat
Nikon má 2 typy mirrorless (s hledáčkem a bez hledáčku) v celkem šesti provedeních systému Nikon 1 a k nim osm objektivů 1 Nikkor. Jejich snímač (CX) má velikost 13,2 × 8,8mm. Je podstatně menší než má konkurence, tudíž jeho obrazový výkon je omezen. Nikon 1V1 a 1V2 mají elektronické hledáčky.
Jak již bylo řečeno, bezzrcadlovky ještě můžeme dělit do dvou skupin. Jedna s elektronickým hledáčkem EVF a druhá bez hledáčku. Některé z přístrojů umožňují doplnění externím EVF nebo optickým hledáčkem.
Když vidím fotografujícího s nataženýma rukama, trochu se leknu, že dotyčný dostal křeče do rukou, čímž chci říci, že jednoznačně preferuji hledáček. Pohled do hledáčku mě izoluje od okolí a cítím jakési propojení s obrazem. Otázkou je kvalita obrazu v hledáčku.
Mirrorles mají EVF (Electronic Viewfinder). Obraz snímaný senzorem je vidět na malém LCD displeji v hledáčku. Za poslední dobu výrobci velmi zkvalitnili EVF hledáčky, nicméně pohled do hledáčku zrcadlovek s pentagonálním hranolem je pro většinu fotografů stále nenahraditelný. Zejména u zrcadlovek s plným formátem senzoru je rozdíl propastný. Kdo se někdy podíval do hledáčku Nikonu D800 nebo Canonu EOS 5D Mark III, ví o čem mluvím.
Jak vznikly bezzrcadlovky?
Vznikem DSLM reagoval fotografický průmysl na poptávku menšího, kompaktního přístroje s volitelnými objektivy a kvalitou obrazu spojovanou s DSLR. Nyní jde o získání této cílové skupiny. Lídři v tomto segmentu jsou Olympus, Panasonic, Sony. Následují Samsung, Fujifilm, Pentax a zmiňovaní Nikon a Canon „se skřípěním zubů“. Leica je zvláštní kategorií jak po technické stránce (dálkoměrný přístroj), tak i v ceně.
Bezzrcadlovky mohou být navíc velmi praktickým přístrojem při vstupu amatérských uživatelů kompaktů do kategorie přístrojů s výměnným objektivem. Většina kompaktů nedisponuje hledáčkem, a proto ani u bezzrcadlovek nebude těmto uživatelům hledáček chybět. Naopak výhoda změny objektivu je výrazná.