V brněnském Kavárna Baru byla 24. července zahájena výstava renomovaného českého dokumentaristy a fotografa Jindřicha Štreita. Fotografická výstava Tak blízko, tak daleko dokumentuje každodenní život v Čečensku a Ingušsku a zároveň upozorňuje na činnost humanitární organizace Sdružení Česká katolická charita.
Štreitův rozsáhlý fotografický soubor se skládá ze tří navzájem se prolínajících částí: Obyčejný život Ingušska, Život školek a Život uprchlických táborů. Proto výstava probíhá současně na třech místech v Brně - v Kavárna Baru, Pomalém Baru a v Café Steiner, do 18. srpna 2004.
Výstava, kterou pořádají občanská sdružení Nesehnutí, Soužití 21 a Sdružení Česká katolická charita má oporu ve stejnojmenné fotografické publikaci Jindřicha Štreita, jejímž základem se stalo sedm desítek černobílých snímků ze Zakavkazska. Jindřich Štreit za tuto svou již dvacátou publikaci získal na pražském veletrhu Svět knihy ocenění Nejlepší fotografická kniha roku.
Obal knihy Tak blízko, tak daleko
Ačkoli válka v Čečensku oficiálně skončila, krajina zůstává nadále jedním z nejbolavějších míst na Kavkaze. Čečenské obyvatelstvo se každodenně potýká se šikanováním ruskými úřady, policií a armádou, mučením a mimosoudními popravami. Na 350 000 lidí opustilo své domovy a nejvíce z nich se uchýlilo do sousedního Ingušska. Život uprchlíků je ale i zde velmi obtížný. Ingušská vláda zrušila postupně všechny oficiální tábory. "Bylo nesmírně těžké, ale krásné mít možnost poznat způsob života těchto lidí. Jsou velice hrdí a mají obrovskou chuť žít v míru, a přesto jsou neustále vláčeni různými frakcemi nebo politikou, což je odvádí od toho, aby žili normálním způsobem života," vyjádřil se k tamní situaci Jindřich Štreit.
Jindřich Štreit spolupracuje se Sdružením Česká katolická charita už tři roky. Na její pozvání odjel v létě 2003 na severní Kavkaz, do Ingušska a Čečenska, kde žil a dokumentoval nejen práci Charity v jedenácti dětských centrech, ale také všední místní život. "Do soukromí jsem se snažil zasahovat co nejmíň. Domnívám se, že moje fotografování je velmi nenápadné a nenarušuje atmosféru. Ale řekl bych, že hlavně v táborech bylo moje působení chápáno spíš jako zpestření fádního života."
Snímky Jindřicha Štreita jsou syrovými záběry ze života v nelidských podmínkách. Autorova míra empatie je přitom velmi hluboká. Jeho lidské dokumenty zobrazují rozpor mezi oficiálními obrázky propagandy a realitou. Ukazují zpustošení prostředí a lidí, ale rovněž tradiční zvyky, hodnoty a touhy, které si tito lidé navzdory situaci uchovávají.
Děti dostaly od charity nové školní batohy s pomůckami. Foto: Jindřich Štreit
Renomovaný český fotograf Jindřich Štreit se zabývá sociálním dokumentem. V současnosti vyučuje dokumentární fotografii na Institutu tvůrčí fotografie v Opavě a na FAMU v Praze. Má za sebou více než 500 autorských výstav a jeho snímky jsou součástí prestižních veřejných sbírek doma i v zahraničí. Vydal 20 fotografických publikací, které dokumentují jeho projekty realizované ve Francii, Anglii, Rakousku, Německu, Maďarsku, Rusku, Japonsku, Číně a České republice. Při fotografování používá Nikon FM2 a Leicu.
Rozsáhlý rozhovor s Jindřichem Štreitem si můžete přečíst ve čtvrtém čísle časopisu DIGI, které vyjde 9. srpna.