Jihoamerický deníček aneb jak se fotí Dakar rally

26. března 2015
TWEET SDÍLET
Jihoamerický deníček aneb jak se fotí Dakar rally
Všichni slaví Silvestra, zatímco my sedíme v letadle směr Buenos Aires. Že už je Nový rok poznáme jen podle toho, že pilot v interkomu odpočítá od pěti do nuly, načež se ozve vlažný potlesk několika lidí...

(13. 1. 2015, stage 9, Iquique – Calama): Po třech dnech plácání se na suchu jsme vyrazili opět na pořádnou erzetu. 400km přejezd po silnicích a hodinové kodrcání se v kopcích a jsme v menším kaňonu.

Dá se fotit shora, zdola, jinak to tam ale vypadá podobně jako jinde – hnědá kamenitá poušť. Pořád ale lepší než předchozí etapy.

Klepněte pro větší obrázek
„Pozor, nevybuchlé výbušniny.“ Vjet tam nebo nevjet?
Klepněte pro větší obrázek
Po třiceti kilometrech v terénu konečně vidíme trať. Hluboko daleko před námi. Znovu do auta a jedeme najít nějakou přístupovou cestu
Klepněte pro větší obrázek
Velkou radost nám udělal Miník se startovním číslem 329, který projel kus zatáčky po dvou kolech
Klepněte pro větší obrázek
Astronomy by určitě potěšilo dokonalé malé kruhové halo kolem slunce. Viděl jsem něco takového na vlastní oči poprvé

Zítra se vracíme zpět přes Andy do Argentiny. Což znamená si ještě dnes večer v bivaku vyřídit celní papíry. Probíhá to tak, že obejdete asi tři úředníky v tomu vyhrazeném stanu, postupně obdržíte razítka do pasu a speciální kartičku, kterou pak na hranicích předáte celníkům, a ti vás bez zdržování pustí.

Klepněte pro větší obrázek
Pár razítek a přejezd přes hranice je pak dílem jedné minuty

Z extrému do extrému

(14. 1. 2015, stage 10, Calama – Salta): Bivak v Calamě je nepříjemný, plný jemného fesh feshe, který se zvedá při sebemenší příležitosti. Rozhodneme se proto vyjet už na noc a přespat někde za městem San Pedro de Atacama, pokud možno ještě pod stoupáním a v rozumné nadmořské výšce. Já chtěl zastavit dřív, ale Petr našel na mapě „super odbočku” o „kousek“ dál, asi o 50 km, v místech, kde se silnice už pořádně zvedá.

Klepněte pro větší obrázek
Vstáváme. Spacák do obalu spíš nalámu, než zmuchlám

Nakonec spíme v nadmořské výšce 4200 m; mně se to tedy moc nedaří, nemůžu popadnout dech, jako bych byl pořád trochu udýchaný, a proto spíš jen tak podřimuju. O půl šesté nás probudí mráz -2 °C, s drkotáním zubů naskáčeme do auta a pustíme topení naplno. Ale nádherná Mléčná dráha nad hlavou za tu trochu nepohodlí stála.

Klepněte pro větší obrázek
Úžasná noční obloha, světelné znečištění tu nehrozí

Přejezd přes Andy je tentokrát o něco kratší a také hezčí. Ani na hranicích se nezdržíme, maximálně půl minuty. Vyhlídneme si jedno pěkné místo a tam počkáme na naši Tatrovku.

Klepněte pro větší obrázek
Lamy k jihoamerickému Dakaru patří jako velbloudi k tomu africkému

Jestliže posledních pár dní jsem si stěžoval na nekonečné sucho, dnes jsme před Saltou schytali asi 100 km „velký” tropický liják, naštěstí jen v autě. Chvílemi nebylo vidět na pět metrů, z některých ulic se staly řeky a podobně, znáte to. Zželelo se nám dvou úplně promočených stopařek a svezli jsme je asi 5 km. Trochu jsme se děsili, v jakém stavu bude po takovém slejváku bivak. Naštěstí je částečně na asfaltu, ale stejně tu tečou potoky vody.

Klepněte pro větší obrázek
Ta tečka dole je motorkář…

A jen tak mimochodem, opět jsme nestihli Kolomajze na erzetě. Vlastně jsme minuli celý závod, trať jsme vůbec nenašli a nakonec jsme ji ani nehledali, protože už bylo pozdě. Přechody přes Andy nám prostě nejdou. Tentokrát mám alespoň jednu kýčovitou fotku z přejezdu.

Skvělá atmosféra

(15. 1. 2015, stage 11, Salta – Thermas del Rio Hondo): Včera večer tým v paddocku navštívil „týmový známý” Josef, Čech, který před 25 lety stavěl v Saltě škodováckou elektrárnu a už tu zůstal. Nakonec se to semlelo a přespáváme u něj doma; becherovka, teplá sprcha a měkká postel se nedají odmítnout.

Klepněte pro větší obrázek
Nafukování matrace jsme džentlmensky přenechali Josefově dceři

Jedeme fotit k brodu přes řeku, přesun je příjemně krátký, jen nějakých 300 km. Na místě zjišťujeme, že se brod nachází za tzv. DZ (decelerační) zónou, neboli v místě, kterým závodníci projíždějí maximálně 50km rychlostí. Žádné velké gejzíry se proto čekat nedaly, ale některým to i přesto slušně zastříkalo.

Klepněte pro větší obrázek
Brod

Zkouším ještě fotit u velké kaluže asi dva kilometry proti trati, ale ta stříká tak nějak divně a sem tam ji někdo objede…

Klepněte pro větší obrázek
Velká kaluž přes cestu

Argentina žije Dakarem, cesta od cíle do bivaku je lemována davy diváků, kteří bouřlivě vítají každé projíždějící dakarové auto včetně nás. Musím uznat, že náš press car vypadá opravdu dobře. Všude, kam přijedeme, se s námi chtějí fotit (a nejvíc ošklivé macaté Argentinky). Večer ještě vyjedeme k vjezdu do bivaku rozdat pár letáků a samolepek a natočit si diváky, jak fandí.

Klepněte pro větší obrázek
Na střeše press caru
Klepněte pro větší obrázek
Někteří se div nepřerazili, jen aby měli „kousek Dakaru”

Dakar!

(16. 1. 2015, stage 12, Thermas del Rio Hondo – Rosario): Dnešek byl (a bohužel ještě stále je, psáno v 18 h místního času) ve znamení téměř tisícikilometrového přejezdu z Termas del Río Hondo do Rosaria. Jde o vůbec nejdelší letošní etapu. Momentálně jsme na benzínce v Ježišmarjá (město Jesus Maria) cca 450 km od bivaku.

Začalo to tím, že jsme jeli fotit na start, což je sice fajn pro kameru, ale na focení prakticky na nic, přiznejme si to. Mám sice pár portrétů a trochu té atmosféry, ale jinak nic, co by stálo za řeč. Dnešek je tedy z fotografického hlediska opět plonkový a jsem z toho trochu frustrovaný.

Klepněte pro větší obrázek
Dnes bylo fakt horko, protože nefoukal vítr

Asi v polovině cesty nám Toyota přestala brzdit, identifikovali jsme něco prasklého v levé zadní brzdě. Vyřešeno odpojením brzdového okruhu k inkriminovanému kolu. Tímto smekám klobouk před Pítrsem, který si věděl rady; já bych byl bezradný. Odstavili jsme to na benzince a okamžitě se stali atrakcí pro místní děti. Také posílám velké díky jednomu místnímu, který nejenže uměl anglicky, ale přinesl nám brzdovou kapalinu a nic za ni nechtěl (nakonec dostal aspoň tričko). Přístup Argentinců k Dakaru je prostě úžasný.

Klepněte pro větší obrázek
Tenhle klučina pořád něco chtěl; nakonec jsem vyhrabal aspoň energeťák. Jeho počáteční nadšení z dárku po ochutnání značně opadlo, fakt to nechutná dobře

O 30 km dál jsme potkali naši servisní Tatru, která opět nejede a kdoví, jestli pojede. V ostatních dvou doprovodkách je naštěstí místa dost, takže se do bivaku nakonec nějak dopravíme. A tu poslední etapu zítra doklepeme.

Klepněte pro větší obrázek
Provizorní bivak u silnice kdesi v Argentině

Blížíme se do cíle

(17. 1. 2015, stage 13, Rosario – Buenos Aires): Dakar 2015 je za námi, dnes se odjela poslední etapa. Vlastně neodjela, protože se pro prudké deště nakonec neměřila.

Do bivaku jsme přijeli až ve čtyři ráno, ale nespěchali jsme, dokonce jsme si dopřáli na benzínce i teplou sprchu. Dvě a půl hodiny spánku a opět nasedáme do naší Toyoty a míříme do cíle, kde se snažím nalovit něco z atmosféry. Diváci jsou opět skvělí a nejvíc si jich umí užít Robby Gordon, který se s křikem „I’m coming” vrhl do davu. Za chvíli zmizel neznámo kde, až se pro něj nakonec vydala místní Gendarmeria, aby se vůbec z obležení dostal.

Klepněte pro větší obrázek
Někde tam uprostřed v davu je Robby

Než dorazí do cíle kamiony, fotím motorkáře, vítěze kategorie aut Nassera a takovou tu klasiku z cíle – zablácené obličeje a podobně.

Momentálně jsme opět na benzínce na wifi. Věci máme sbalené; co pojede lodí, už je naložené v asistenční Tatře. Krámování se opět neobešlo bez davu přihlížejících domorodců; k mému příjemnému překvapení se ani nepokusili nám něco ukrást. Čeká nás ještě slavnostní pódium, kam prý pustí celý tým, na to jsem hodně zvědav. A pak hotel, ráno na letiště a tradá domů. Přiznám se, že už se těším.

Konečně doma

(18. 1. 2015, Londýn Heathrow): Ještě ne, teprve jsme v Londýně na letišti, ale už se to blíží. Závěrečné slavnostní pódium bylo velkolepé, všichni jsme vylezli na střechu Tatry a jeli bouřícím davem. Na pódiu jsme seskočili, následovala oficiální fotka a bylo to. Dakar 2015 skončil. Odnesl jsem si spoustu zážitků a neocenitelných zkušeností, které možná využiji zase za rok.

Klepněte pro větší obrázek
Moje úplně poslední fotka na Dakaru, část týmu na slavnostním pódiu

Témata článku: Reportáže, Cestopisy

Určitě si přečtěte

9 jednoduchých fotografických triků, na doma i ven

9 jednoduchých fotografických triků, na doma i ven

Ani během pošmourných zimních dní nemusejí fotografové zahálet. Tradiční, osvědčené fotografické postupy si mohou zpestřit několika zajímavými experimenty, aniž by bylo nutné investovat do drahého studiového vybavení…

5 Helena Vyplelová