Jihoamerický deníček aneb jak se fotí Dakar rally

26. března 2015
TWEET SDÍLET
Jihoamerický deníček aneb jak se fotí Dakar rally
Všichni slaví Silvestra, zatímco my sedíme v letadle směr Buenos Aires. Že už je Nový rok poznáme jen podle toho, že pilot v interkomu odpočítá od pěti do nuly, načež se ozve vlažný potlesk několika lidí...

(7. 1. 2015, stage 4, Chilecito – Copiapo): Po příjemných šesti hodinách spánku vyrážíme na 600 km dlouhý přejezd přes Andy do Chile. V nejvyšším místě jsme 4800 m nad mořem, tak vysoko jsem nikdy nebyl.

Měl jsem z toho obavy, ale nakonec bez problémů. Nahoře jsme na chvíli zastavili a nafotili si okolí.

Klepněte pro větší obrázek
Nejen závody se dají na Dakaru fotit, na své si přijdou i krajinkáři

Cestou dostávám sms od holandských kolegů z Dakar Press Teamu, že jedno jejich auto přejezd nerozdýchalo a v druhém autě naopak odpadla posádka. Je tedy na mně, abych nafotil pokud možno co nejvíce trucků. Naše Toyota je zatím naštěstí spolehlivá. Cestou potkáváme různou odstavenou techniku, která nad Andami nevyhrála, mnohasetkilometrové táhlé stoupání a nedostatek kyslíku si vybírá svou daň. Kuriózní byla nehoda dvou asistencí; ti vepředu zastavili, aby si vyfotili okolí a ti druzí je v oblacích prachu neviděli.

Klepněte pro větší obrázek
Škoda, že na fotce není naše tatrovka

Podle plánu jedeme fotit do dun v samém závěru etapy. Plán to byl dobrý, což o to. Bohužel už při sjíždění z And dolů jsem pojal podezření, že máme trochu zpoždění a taky že ano. Jak zjišťujeme od jednoho belgického fotografa, naše Tatrovka projela už před půl hodinou. To se nám teda nepovedlo. Nicméně tu zůstáváme a fotíme; sluníčko už je nízko a duny takhle večer vypadají opravdu kouzelně.

Klepněte pro větší obrázek
Já na kraji dun

Atacama

(8. 1. 2015, stage 5, Copiapo – Antofagasta): Nejsušší místo na zemi, proslulá kamenitá poušť Atacama, se nachází v Chile a strávíme tu mnoho etap. Dnes jsme v press caru zamířili do kaňonu s vyschlým vodním řečištěm na dně, necelých tři sta km od bivaku. Na fotkách nevypadal tak obrovský, ale naživo nás doslova ohromil. Než hledat cestu pro auto bylo jednodušší dolů seběhnout, horší tomu bylo při návratu nahoru. Měl bych se sebou začít něco dělat. Doteď jsem si vystačil s crocsy, ale na ostrých kamenech jsem to neriskoval, nerad bych uklouzl, proto jsem je vyměnil za pohorky.

Klepněte pro větší obrázek
Naše Toyota zaparkovaná nahoře nad kaňonem

A stálo to za to. Země nikoho, všude jen hnědý kámen nebo písek. Kromě pár fotografů okolo (a jednoho auta s místními opodál) ani živáček. Přesně takhle si představuji Dakar – sám proti ohromnému majestátu přírody. Po rozpačitém včerejšku mám hned lepší náladu.

Klepněte pro větší obrázek
Asi metrový schod dolů do vyschlého koryta řeky byl nejfotogeničtější

Potvrzuje se mi to, co znám i z domácích soutěží. Opravdu závodí prvních řekněme deset, patnáct závodníků; ti jedou na plno, zbytek účastníků jede asi hlavně na dojetí. Zatímco první desítka skáče, hrabe, práší, zbytek se veze a na fotkách je to hodně poznat. Jinak nejrychlejší jsou auta, mezi ně se vejdou nejrychlejší trucky; motorky a čtyřkolky jsou viditelně pomalejší.

Klepněte pro větší obrázek
Když přijel kamion, nebylo o prach nouze
Klepněte pro větší obrázek
Canon 7D Mark II po pár takových průjezdech

Všechnu svou techniku jsem měl obalenou v Lens-protectech a ukázalo se to být jako dobrý nápad. Objektivy zůstaly pod neoprenem úplně čisté, zaprášené byly jen přední čočky (respektive UV filtry). Na tělech byl prach v místech, která nejsou krytá Lens-protectem, tzn. zepředu (kde to ale ničemu nevadí) a pak kolem vstupu pro palec pravé ruky.

Lens-Protect: Ochrana techniky do nepohody

Lens-Protect: Ochrana techniky do nepohody

Nepříznivé zimní počasí mě donutilo přemýšlet nad tím, jak lépe chránit drahou techniku. Pokud vynechám čistě podvodní pouzdra, tak nabídka ve foto-obchodech není příliš pestrá.

Většinou stačilo prach ofouknout a jednou za celý Dakar jsem fotoaparáty přetřel vlhkými ubrousky. Půjčený Canon 7D Mark II jsem naopak nechránil ničím, pojal jsem to jako test jeho odolnosti a i když mi jej bylo někdy líto, všechno přestál bez nejmenších problémů.

Klepněte pro větší obrázek
Lens-protect na Dakaru

Generální očistu jsem nechal až na doma. K čištění jsem použil hmotu Cyberclean, k vyšťourání bláta zpod sáněk blesku párátko a technika je jako nová. Bál jsem se toho zbytečně.

Klepněte pro větší obrázek
Čistící hmota Cyberclean

Na všech se začíná projevovat únava; jak někdo vtipně poznamenal, bivak se pomalu mění v městečko plné zombií :) Nejhorší na Dakaru je nedostatek spánku.

Klepněte pro větší obrázek
Takhle místní sledují Dakar. Pozvání na pivo jsem tentokrát odolal

Hrabeme

(9. 1. 2015, stage 6, Antofagasta – Iquique): Další položku v seznamu toho, co chci zažít na Dakaru, si můžu odškrtnout: dnes jsme se s Toyotou poprvé zahrabali v písku. Místo vypadalo nenápadně, ale písek byl dost hluboký a my málo rozjetí. Následovalo vyhrabání kol lopatkami, jejich podložení výjezdovými pásy a poté už pohodový výjezd. Ale přiznám se, že uprostřed Atacamy mě to trochu znervóznělo.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
Zprvu to vypadalo, že projet nebude problém. Byl! Ale nakonec jsme měli auto venku asi za 15 minut

Poté jsme ještě trochu zakufrovali a konec dojeli dokonce po trati (což není úplně povolená činnost, no naštěstí už byl skoro konec a nikomu jsme nepřekáželi), jinak to ale byl příjemný den.

Klepněte pro větší obrázek
Přesun probíhal po silnici č. 1 podél pobřeží Pacifiku s krásnými výhledy

Cestou na fotopozici jsme jeli téměř pořád po pobřeží moře, kde krásné výhledy střídaly místní slumy. A opět jsme fotili v dunách. Oproti minule tentokrát písek pořádně pálil! Ničeho netuše jsem vyběhl ven v crocsech, horko těžko vylezl na první dunu a poté se zbaběle vrátil dolů a nasadil pohorky. Fakt to nešlo.

Tentokrát většina závodníků projížděla stejným místem, takže nebyl problém si na ně počkat. Podařilo se mi alespoň jednou vyfotit „vodotrysk“ od zadního kola motorky v okamžiku, kdy přejíždí vrchol duny. Dvě auta a jeden kamion uvíznou na hřebeni duny, tak jsme svědky toho, jak se místní seběhnou a pomáhají s vyprošťováním. Roman si dokonce i zakopal s lopatkou; vyhrabat kamión není žádná sranda.

Letí to jako blázen

(10. 1. 2015, stage 7, Iquique – Iquique): Už jsme tu celkem deset dní, a pokud jde o samotnou závodní část, tak jsme těsně za polovinou – v sedmé etapě. Teď tři dny budou pohodovější až nudné. Strávíme je v bivaku jižně od Iquique, pod obří dunou. Je tu přichystaný kulečník, posilovna, dokonce i vířivka a masáže. Masáž jsem plánoval, ale nakonec jsem se k ní nedostal.

Klepněte pro větší obrázek
Bivak v Iquique

Zatímco auta dnes (a motorky/quady zítra) vyráží na otočku do Bolívie, trucky zůstávají v Chile a co víc, budou se motat kolem Iquique. To znamená, že nás nečekají žádné dlouhé přejezdy; kupříkladu dnes jsme jeli na místo jen asi 80 km.

Klepněte pro větší obrázek
Relax centrum v bivaku v Iquique. Ve vedlejším stanu bylo fitko, ještě vedle vířivka a masáže

Taky to znamená, že se nepodíváme do Bolívie, což mě dost mrzí. Okolí Iquique není kdovíjak fotogenické, samá kamenitá poušť v odstínech hnědé barvy, většinou placatá a sem tak kopec a hlavně vůbec žádná zeleň. Trochu depresivní, zvlášť při pomyšlení na Bolívii…

Klepněte pro větší obrázek
Takhle to tu vypadá prakticky všude, pouze kopců je sem tam více, sem tam méně. Auta uvidíte většinou vidět z velmi velké dálky, ale fotit se to moc nedá kvůli tetelení vzduchu nad pouští

Dnes jsem vstával v 10:30, neuvěřitelný luxus! Vlastně jsme trochu zaspali, ale ničemu to nevadilo. Pouze na snídani byly už jen zbytky. Poté jsme vyrazili na trať, počkali na naše kamiony, přejeli na druhé místo, opět něco vyfotili a pak ještě do cíle. Takže jsme náš truck viděli hned třikrát, což je na Dakaru dost velká vzácnost.

Trucky dnes jedou takzvanou maratonskou etapu, což znamená, že se po projetí cílem nevracejí do bivaku, ale zůstávají ve vlastním vyhrazeném prostoru, z kterého pak další den pokračují dál. Musejí se tudíž obejít bez mechaniků a potřebný servis si obstarat svépomocí. Dnes také vyhlašují výrok dne: “Ty krávo, tady se práší!” prohlásil nejmenovaný člen týmu, který dnes poprvé opustil nehostinné prostředí doprovodného obytného vozu se a vyjel s námi na trať. Bez vody, bez opalovacího krému…

Kilometrová duna

(11. 1. 2015, stage 8, Iquique - Iquique): Dnešek byl zatím nejnudnějším dnem. Fotil jsem jen dojezd do cíle, který se navíc nachází asi 500 m od bivaku. Závěr etapy je to ale impozantní – závodníci sjíždí z jeden kilometr vysoké duny šusem dolů až na úroveň moře.

Klepněte pro větší obrázek
Sešup dolů. Obdivuju ty lidi, co si to vyšlápli třeba jen do půlky. Já zůstal zbaběle skoro dole…

Data odesíláme přes „vlastní“ satelitní internet, ale moc se nám to neosvědčilo. Pokud fungoval, data odcházela rychlostí kolem 40 kB/s, což je na fotografie jakž takž použitelné, na video už moc ne. Jenže stabilita signálu byla mizerná, obzvlášť tady v Iquique, kde jej nejspíš i částečně stínila zmiňovaná duna. Proto stejně jako ostatní jezdíme na benzínky případně do hotelů, kde mají často slušně rychlou wi-fi.

A tím, že jsou bivaky v blízkosti nějakého většího města, to ani není taková ztráta času. Nebylo výjimkou, že se na jedné benzínce sešlo více press carů, rozbalilo notebooky a posílalo fotografie. Zítra mají trucky volný den, což se příliš netýká mechaniků, kteří budou mít plno práce s tatrovkou. Mě čeká hlavně nafocení bannerů, log a podobných věcí pro sponzory.

Nuda v Iquique

(12. 1. 2015, volný den, Iquique): Už čtvrtý den jsme zakempovaní na jednom místě a trochu mi to leze na mozek. Chybí mi akce. Dnes jsem si alespoň splnil poslední „nutné zlo” neboli fotky pro sponzory a partnery. Rozptýlení přinesl online chat s českými truckery pro Auto.cz.

Klepněte pro větší obrázek
Martin Macík, Martin Kolomý, Tomáš Vrátný a Aleš Loprais v našem stanu
Klepněte pro větší obrázek
Zubatá žába, maskot Martina Kolomého. Mimochodem, nejlajkovanější moje fotka na FB… a pak se snažte něco vymýšlet na trati.

Večer jedeme posílat dat opět do města na benzínku. Shodou okolností se nachází hned vedle pláže, kde se dnes koná nějaký hudební koncert. Máme na sobě týmové mikiny, takže jsme středem pozornosti, nabízejí nám alkohol a různé další věci opět se s námi chtějí všichni fotit. Až jednou Facebook zveřejní schopnost spojit si obličeje se jmény, tak se budu hodně divit, na kolika fotkách se objevím.

Klepněte pro větší obrázek
Fun Fest v Iquique

Původní plán zněl vyrazit ještě večer do dun, přespat v nich a ráno počkat na závodníky, ale nestíhali bychom v rozumném čase dorazit do příštího bivaku – kamiony totiž jedou až úplně poslední – a neměl by kdo natočit a zpracovat rozhovory a podobně. Tým má zkrátka přednost. Místo toho vyrazíme až ráno a pojedeme někam k cíli, tam nafotíme naši tatrovku, kterou dnes kluci mechaničtí celý den repasovali, a pelášíme do Calamy.

Témata článku: Reportáže, Cestopisy

Určitě si přečtěte

9 jednoduchých fotografických triků, na doma i ven

9 jednoduchých fotografických triků, na doma i ven

Ani během pošmourných zimních dní nemusejí fotografové zahálet. Tradiční, osvědčené fotografické postupy si mohou zpestřit několika zajímavými experimenty, aniž by bylo nutné investovat do drahého studiového vybavení…

5 Helena Vyplelová

12 nejlepších objektivů, které určitě chcete najít pod stromečkem

12 nejlepších objektivů, které určitě chcete najít pod stromečkem

Objektiv je nedílnou součástí každého fotoaparátu a u některých je možné jej vyměnit. To je obrovská výhoda při kreativní fotografické tvorbě. Jaké sklo by se mohlo objevit pod vánočním stromečkem nadšeného fotografa?

42 Petr Březina