Jihoamerický deníček aneb jak se fotí Dakar rally

26. března 2015
TWEET SDÍLET
Jihoamerický deníček aneb jak se fotí Dakar rally
Všichni slaví Silvestra, zatímco my sedíme v letadle směr Buenos Aires. Že už je Nový rok poznáme jen podle toho, že pilot v interkomu odpočítá od pěti do nuly, načež se ozve vlažný potlesk několika lidí...

(4. 1. 2015, stage 1, Buenos Aires – Villa Carlos Paz): Technologie je super věc, když funguje. Ta naše na první etapě bohužel nezafungovala. Krabička umístěná v autě, která pravidelně hlásí naši polohu (z bezpečnostních důvodů), nás nahlásila v jednu v noci v nějaké nebezpečné čtvrti BA.

Následovalo zburcování policie, armády, vrtulníku… a my si zatím v klidu fotili 300 km daleko a o ničem nevěděli. Pozdvižení nastalo až po příjezdu do bivaku, kde na nás už čekali ohvězdičkovaní generálové jak od policie, tak i gendarmeríje, ale vše se nakonec vysvětlilo a zásah platit nebudeme. Sepsal jsem jim hodinu po hodině, co jsme celý den dělali, potřásli jsme si rukama a šli. Pikantní je, že se to samé ve stejný den stalo ještě jednomu press caru, taky z Čech.

Pár slov k plánování. Na rozdíl od klasické rally není trať závodníkům předem známá, trasu se dozvědí až večer před etapou ve formě tzv. road booku. Ten obsahuje všechny význačné body na trati a jejich vzdálenost od začátku etapy. Pokud se podíváte na obrázek níže, vidíte, že na km 137,11 bude na účastníky čekat přejezd přes vodu a poté zahnou mezi stromy doprava. Roadbook spolu s počítadlem ujetých kilometrů je tak hlavní a prakticky jedinou možností, jak nezabloudit. GPS navigace a podobné vymoženosti jsou přísně zakázané. Dakar je tedy v porovnání s rally i soutěží navigátorů.

Klepněte pro větší obrázek
Ukázka stránky z roadbooku
Klepněte pro větší obrázek
A vysvětlivky, aby se v něm vůbec dalo vyznat

Road book je k dispozici i fotografům a je jedním ze tří způsobů, jak si najít místo k fotografování. Například brod přes velkou vodu, tak, jak je zobrazený na posledním řádku, navíc ještě se dvěma vykřičníky značícími velkou opatrnost, by mohl být fotogenický; stejně tak lze z road booků vyčíst, kde se nachází jemný písek (takzvaný fesh fesh), kde by to mohlo skákat a podobně. Společně s navigací Tripy, kterou nám zapůjčil organizátor a ve které je předem nahraná celá trasa Dakaru (aby se nedalo podvádět a dívat se dopředu, odemyká se den po dni čtyřmístným kódem), jsme poté schopni se donavigovat na libovolný bod v road booku.

Klepněte pro větší obrázek
Navigace Tripy II

Kromě road booku jsme každý večer dostali několik málo tipů na fotogenická místa včetně GPS souřadnic; to byla taková poslední záchrana, když člověk nevěděl, kam jet. A vůbec nejlepší, ale také nejnáročnější variantou, je vyrazit již večer a jet po trati, dokud nespatříte něco fotogenického.

Klepněte pro větší obrázek
Na vyhlédnuté místo na trati jsme dorazili nad ránem. Na místě už samozřejmě kempovali místní

První etapa mě nenadchla. Letos se jelo kousek od BA a není tu nic než rovina a šotolina, takže jen rychlé průjezdy a tuny prachu. Je těžké vymyslet něco trochu jiného než ostatní.

Klepněte pro větší obrázek
O vážky tu nebyla nouze

Chvíli před koncem kamionů, vlastně na samotný závěr, se mi povedlo spadnout do rybníka. Že nemají crocsy na bahnitém břehu vůbec žádnou trakci jsem si uvědomil, až když jsem byl po kolena ve vodě. Naštěstí jsem nic neutopil a bahno nebyl problém vyčistit – něco pochytal Lens-protect, zbytek jsem opláchl vodou z PET láhve a očistil štětečkem Lenspen (který jsem tímto zničil). Své jediné dlouhé kalhoty jsem rovnou zabalil do igelitky a vyprání nechal až na doma.

Klepněte pro větší obrázek
Prášilo se tady fest

Je 0:45, jsme konečně v bivaku. Mám hlad jak vlk, špinavý jsem jak čuně a to ještě nemáme naplánovaný další den. Dokud se nenajím a neosprchuji, odmítám cokoli řešit.

Fotoporno

(5. 1. 2015, stage 2, Villa Carlos Paz – San Juan): Dnešek začal opět jako den blbec, praskl mi displej na notebooku. Odteď upravuju fotky na iPadu, jde to poměrně dobře, jen třeba doplňování popisků je dost nepohodlné. Nejvíc mě ale štve, že se to stalo už v druhé etapě, Dakar sotva začal. Pokud by někoho zajímalo, jakou aplikaci používám, tak Photoforge 2.

Klepněte pro větší obrázek
Ranní slunce

Vyrazili jsme ještě v noci, najeli rovnou na trať a našli fotogenické místo pouhých 10 km od startu erzety; prašné cesty vinoucí se mezi ostrými skalami. Každé auto jsem viděl asi 3 minuty; poprvé, když se přehouplo přes horizont na protějším kopci, pak když sjelo do údolí, projelo pod námi, kolem nás a zase zmizelo za horizontem. Z jednoho průjezdu šlo pořídit 10 záběrů, každý jiný. Prostě nádhera. Jen slunce ráno zlobilo a chvilku po východu ho skryly mraky, jinak to mohlo být ještě lepší.

Klepněte pro větší obrázek
Protější kopec, 300 mm na cropu

Počasí je zatím teplé, ale dá se to v pohodě vydržet i díky tomu, že skoro neustále fouká. Doma Česká televize hlásí, že jsou tu extrémní teploty kolem 50° C, závodníci horkem omdlévají, já nic takového nepozoruji. Snažím se hodně pít, balíky s pitnou vodou rozdávají v bivaku.

Klepněte pro větší obrázek
Ani s fotografováním takto zblízka nebyl problém (16 mm na FF)

V hodinové pauze mezi auty a kamióny jsem si výborně popovídal s jedním z místních. Učitel a uměl slušně anglicky. Zajímalo mě, jak vědí, kudy se pojede a prý od policie a už někdy od prosince. My se dozvěděli trasu den předem… Jinak je to tu s dorozuměním bída, i když někdo řekne, že trošku anglicky umí, tak se záhy ukáže, že ovládá maximálně tak „Where are you from?“. A jelikož já umím španělsky podobně jako oni anglicky, podle toho i komunikace vypadá. Naštěstí ale nic složitého řešit nepotřebujeme a na nějaké ty drobnosti postačí posunky.

V bivaku je i ve dvě v noci, kdy jdeme na 4 hodiny spát, horko, teploměr v depu Kamazu 39 stupňů. Naštěstí opět fouká, takže je to snesitelnější.

Konečně voda

(6. 1. 2015, stage 3, San Juan – Chilecito): Dnes jsme jeli „hloupě” na jednu z fotopozic, které zveřejnil pořadatel, neboť jsme doufali, že tam bude slibovaná voda. A byla, dokonce hned dvakrát! I když to tedy cestou vyprahlou pustinou s vyschlými koryty vypadalo trochu beznadějně. Projížděli jsme mezi nádhernými zvětralými skálami, kde se prý jel Dakar loni a trochu litovali, že se nejede znovu.

Celou cestu jsme nepotkali ani živáčka, no na místě pochopitelně už kempovaly davy místních. Na ně nikdy nezapomene jeden z čínských závodníků, kterého za mohutného skandování nosili na ramenou poté, co mu pomohli vyhrabat auto z fesh feshe.

Klepněte pro větší obrázek
Fesh fesh je všude

Mimochodem to bylo moje první setkání s tímto jemným písečkem a musím říct, že je to jedna z věcí, co dělá Dakar Dakarem. A je opravdu extrémně fotogenické, hlavně zblízka. Akorát to chce přiléhavé sluneční brýle a šátek přes nos a ústa; potvora se dostane opravdu všude.

Klepněte pro větší obrázek
Fesh fesh zblízka

Zítra nás čeká přejezd do Chile a pak poprvé pořádné duny. Už se těším!

Témata článku: Reportáže, Cestopisy

Určitě si přečtěte

11 fotoaparátů s výměnnou optikou, které se dnes nejvíc vyplatí koupit

11 fotoaparátů s výměnnou optikou, které se dnes nejvíc vyplatí koupit

Doporučíme nejlepší fotoaparáty s vyměnitelným objektivem, které by mohly pod stromečkem potěšit nejen vás, ale i vaše blízké.

88 Helena Vyplelová

Vybrali jsme nejlepší fotomobily. Všechny nejsou drahé, začínají už nad 4 tisíci

Vybrali jsme nejlepší fotomobily. Všechny nejsou drahé, začínají už nad 4 tisíci

Proč s sebou nosit mobil a fotoaparát, když můžete mít vše v jednom, navíc i s velmi slušnou videokamerou. Smartphony válcují nejen levné, ale už i pokročilé kompakty. Po kterých byste měli sáhnout?

11 Petr Březina