Jedna rada za všechny: exponujte vpravo

12. dubna 2012
TWEET SDÍLET
Nejlepší je taková expozice, která zajistí vzhled snímku podle představ autora a maximální množství dat, stavebních kamenů fotografie.

Zachycení maximálního množství dat a správně exponovaný hlavní objekt zájmu na fotografii jsou často v rozporu. Řešením se pak stává cílená expozice k získání co největšího množství dat a dodatečná úprava jasových hodnot v RAW konvertoru.

Zbytečně podexponovat se nevyplácí

Obava ze ztráty kresby v jasech často vede k úmyslně podexponovaným snímkům. Důvodem bývá konstatování, že v konvertoru budeme stejně dělat úpravy, tak proč i úpravu podexpozice neodložit. Hlavním argumentem, proč to nedělat je fakt, že množství digitálních dat není rozmístěno od stínů do jasů rovnoměrně, ale exponenciálně roste směrem k jasům.

Z uvedeného vyplývá, že pokud se dobrovolně vzdáte dat v jasných partiích snímku, „zahodíte“ mnoho stavebních kamenů fotografie. Editací pak nemnoho dat roztáhnete ze stínů k jasům. Důsledkem bude zvýšení šumu a posterizace při další editaci. Opačná operace, tedy ztmavení, je mnohem bezpečnější, protože naopak více bitů se přesune do oblasti stínů.

Když k uvedenému přidáme fakt, že špičkové programy pro převod RAW na fotografie JPEG nebo TIFF umí pixely obrázku rekonstruovat na základě informace jednoho nebo dvou RGB kanálů, je patrné, že expozice vpravo na horizontální ose histogramu je výhodná.

Zachovat kresbu ve světlech nebo ve stínech?

Fotíte-li do RAW, můžete si dovolit mírně vypálit světla až ve dvou kanálech RGB, do hodnoty 1EV. Když indikace a histogram v přístroji avizují přepaly, jedná se o náhled, což není totéž jako JPEG nebo TIFF po zpracování v solidním RAW konvertoru. Zdánlivě oříznuté části histogramu můžete v konvertoru opravit a ještě posunout jasové hodnoty směrem k jeho středu za účelem uchování co nejvíce dat, tedy lepší technické kvality.

Při určitém zjednodušení lze říci, že automatická expozice má za úkol nastavit jas fotografie v průměru na hodnotu středně šedé. Pokud má fotograf jinou představu o způsobu zaznamenání scény, musí exponovat jinak, například převážně v jasnějších tónech z výše uvedených důvodů. To samozřejmě nejde vždy.

Rozdíl mezi RAW a JPEG

Když je dynamický rozsah snímače fotoaparátu menší než rozsah jasů scény, musíte se rozhodnout, které jasové partie obrázku „obětujete“. Pokud je to možné, obětujte světla (např. portrét u okna). Je to výhodnější, neboť celkový jas fotografie bude díky přeexpozici větší a v kontextu našeho tématu výhodnější.

Staré pravidlo – expozici nastavujte podle světlých prvků a vyvolání určí prvky tmavé – platí v případě digitálních snímků přesně opačně. Je to docela názorné, protože konverzní aplikace RAW dat lze pocitově připodobnit ke klasickému vyvolání snímku.

Aby se z RAW souborů uložených na paměťové kartě fotoaparátu staly čitelné obrazové formáty JPEG nebo TIFF, musíte dokončit v počítači to, k čemu ve fotoaparátu nedošlo. V tomto případě můžete převod efektivně ovlivnit. Pokud fotoaparát umožňuje pouze zaznamenání JPEG nebo ho tak máte nastavený, rezignujete na dodatečnou možnost ovlivnění převodu a akceptujete parametry pevně nastavené.

Pro přesnost musím uvést, že některé parametry převodu můžete ovlivnit v menu fotoaparátu (např. doostření, sytost barev, kontrast, vyvážení bílé), ale vždy před expozicí, což je vlastně naslepo a s možnostmi úprav parametrů dodatečného převodu při posouzení náhledu na monitoru to nelze srovnávat.

Teoretické předpoklady

Snímací prvek fotoaparátu je lineární zařízení. Dopadá-li na něj dvojnásobné množství světla, jeho odezva je dvojnásobná atd. Lidský zrak vnímá změny jasu nelineárně. Dvojnásobné množství světla na tmavé scéně vyhodnotí jako velkou změnu jasu a dvojnásobné množství světla na světlé scéně vyhodnotí jako malou změnu jasu. Na jasové změny ve slabém světle je oko citlivější. Je to pro život praktické. Pro správnou interpretaci obrazu je nutné přizpůsobit lineární záznam ze snímače tak, aby zaznamenané jasové úrovně lépe odpovídaly lidskému zraku. To se děje pomocí úpravy tonální křivky, tzv. gama korekcí. Gama kódování je tedy metoda, jak definovat souvislost mezi číselnými hodnotami, které tvoří obraz a vnímanou hodnotou jasu, kterou tato čísla reprezentují.

Klepněte pro větší obrázek  Klepněte pro větší obrázek
Tmavší fotografie po převodu z konvertoru Canon Digital Photo Professional a zatržení „Linear“. Volba nepřizpůsobuje výstup ze snímače našemu vnímání. Světlejší obrázek je po uplatnění převodní, tonální křivky pro převod z RAW, která přizpůsobuje záznam vidění oka. Použil jsem stejný RAW konvertor.

Témata článku: Fotoškola