Spousta z nás kromě moderního digitálu vlastní i nějaký ten kinofilmový klenot a čas od času ho použije. Seznámíme vás s jedním z průkopníků dob dávno minulých – autofokusovou Minoltou 7000 AF.
Přiznám se, nikdy jsem po tomto přístroji netoužil. Dostal jsem se k němu vlastně náhodou. Co by nadmíru spokojený uživatel dnes již zapomenuté digitální zrcadlovky Konica Minolta Dynax 7D jsem sháněl další objektivy.
Za třetinovou cenu poměrem k tehdy novým kouskům od Minolty (a později jak známo od Sony) se dala koupit starší skla, která na novém digitálu s rozlišením 6 Mpx (a s prvním mechanickým stabilizátorem obrazu v těle přístroje) fungovala bez problémů.
Okno místo hledáčku
Sháněje pevnou padesátku jsem v bazaru natrefil na objektiv Minolta AF 50 mm F1,7. Ten byl nasazený právě na Minoltě 7000 AF, ostatně v takovém setu se v roce 1985 začal prodávat. Chtěl jsem si původně vzít jen ten objektiv, ale prodávající mě ujistil, že cena 1 500 českých korun (ano, čtete správně) se vztahuje na celý komplet. Uznáte sami, že za těchto podmínek jsem tam to nebohé tělo prostě nemohl nechat.
Fujifilm Velvia, Minolta AF 50 mm
A zatímco již zmiňovaná digitální zrcadlovka odpočívá kdo ví kde (přiznávám, prodal jsem ji, měla jen šest milionů pixelů!), kinofilmová Minolta 7000 AF mi bez problémů slouží již pátým rokem. Velmi ochotně jsem přivykl především jejímu velkému hledáčku – o zážitcích při komponování s takovým nástrojem jsem se stránkách DIGIfota rozplýval mnohokrát. Jednou větou shrnuji, že s hledáčky nových a drahých D-SLR nemá srovnání.
Vestavěný expozimetr navíc stále funguje naprosto spolehlivě, přístroj samozřejmě disponuje manuálními režimy, korekčním EV tlačítkem, aretací expozice a samospouští. Snad mi prominete, když řeknu, že pro radost z focení nic víc nepotřebuji.
Hi-tech doby
Velmi netradiční a specifické je však ovládání této Minolty. Jak si můžete prohlédnout na obrázcích fotoaparátu, na těle nejsou žádné otáčivé prvky. Otočné kroužky pro změnu nastavení clony a času, na které jsme zvyklí z drtivé většiny zrcadlovek, nezvykle nahrazují dva páry zapuštěných tlačítek.
Fujifilm Velvia, Minolta AF 50 mm
Ty jsou umístěny ergonomicky – jeden pár na horní straně přístroje u spouště, druhý pár na levé straně u objektivu – a na jejich ovládání se dá dobře zvyknout. Horší je to s dalšími přepínači na horní straně přístroje. Ty sice vypadají (nebo minimálně vypadaly) velmi efektně a technicistně, ale kvůli nezvykle velkému zapuštění a titěrným rozměrům jsou špatně přístupné.
Diskotéka od Minolty
Starší si dobře pamatují, mladší tu dobu znají z obrázků nebo třeba hudebních klipů. Neuvěřitelné oblečky popových hvězd, extravagantní účesy, zběsilé líčení, diskokoule, blikající magneťáky a hodinky Casio s kalkulačkou. Přesně v tomto duchu se nese i design Minolty 7000 AF.
V roce 1985 musel přístroj vzbuzovat téměř mimozemský dojem – zapuštěné ovládací prvky barevně odlišené od těla fotoaparátu stříbrnou nebo modrou barvou, vestavěný systém automatického ostření s grafickou i zvukovou indikací, stavový displej, elektronické ukazatele v hledáčku. O téměř dvacet pět let později se však fotoaparát s aktuálním retro designem znovu „našel“ .
Zájem vzbudila Minolta 7000 AF ve své době i díky velkému stavovému displeji a elektronické indikaci ostření v hledáčku pomocí ikonek (dvou šipek), které v manuálním režimu naznačují správný směr otáčení ostřicího prstence na objektivu. Tato jednoduchá pomůcka usnadní méně zdatnějším uživatelům samotné ostření.
Při zapnutém autofokusu lze aktivovat i zvukovou signalizaci – zatímco pípání označuje, že předmět či osoba jsou nezaostřené, jakmile se přístroj ztiší, máte zaostřeno. V hledáčku se rovněž permanentně zobrazují expoziční hodnoty a po stisknutí příslušných tlačítek i nastavení citlivosti a korekce EV.
Fujifilm Velvia, Minolta AF 50 mm
Evoluce AF
Hlavní devíza tehdejšího hi-tech přístroje – autofokus – však skýtá jediné a zároveň největší omezení při práci s fotoaparátem. Tady už je 25 let vývoje v oblasti elektrotechniky celkem logicky znát. Jednak se můžete spolehnout pouze na jeden středový ostřicí bod, jednak doba zaostření nebo případného přeostření je pro jakýkoli druh akčního focení zkrátka nepoužitelná. S tím souvisí i další nepříjemná věc, kterou je enormní spotřeba energie.
Šestivoltová baterie s označením 2CR5, která stojí kolem dvě stě padesáti korun, mi při zapnutém autofukusu vydržela zhruba na tři filmy. Vzdor snaze tehdejších inženýrů z Japonska tak o čtvrt století později fotoaparát prakticky používám výhradně s manuálním ostřením.
Fujifilm Acros 100, Minolta AF 24–50 mm, Fujifilm Velvia, Minolta AF 50 mm
Srdcová záležitost
Vzhledem k velkému a jasnému hledáčku mě tato „vada“ přístroje však nijak neomezuje, manuální ostření mi jednoduše vyhovuje. Na těle střídám pouze dva objektivy, světelnou padesátku F1,7 a širokoúhlý zoom 24–50 mm F4. Tuhle skromnou výbavu bych obměnil nebo spíše doplnil ještě objektivem s pevným ohniskem 35 mm a světelností F2.
Minolta 7000 AF – jednooká kinofilmová zrcadlovka, bajinet Minolta A, motorové převíjení filmu, citlivost ISO 25–6400, váha 600 g
Fotoaparát mám čistě pro zábavu, čas od času založím diák a jen tak si cvakám, proto na něho nekladu žádné zvláštní nároky. Jistě namítnete, že takto mi poslouží tucet dalších koncepčně shodných zrcadlovkových těl od Minolty a já s vámi budu souhlasit. Tenhle „plasťák“ však s rostoucím věkem v mých očích zraje jako víno, a dokud se budou vyrábět filmové role, nemám jediný důvod se ho zbavovat.
Fujifilm Velvia, Minolta AF 24–50 mm
Konec legendy
Jak to s Minoltou dopadlo, všichni vědí, malá rekapitulace však neuškodí.
Japonská značka působila na světovém trhu od roku 1903. Za dobu své existence si našla celou řadu příznivců, ať už třeba díky dvouoké středoformátové zrcadlovce Minolta Autocord, jednoduchým automatům se skvělou optikou Minolta HIMATIC F, profesionální špičkové a dosud velmi ceněné zrcadlovce Minolta Dynax 9 nebo třeba digitální zrcadlovce Konica Minolta 7D, která jako první disponovala účinným stabilizátorem v těle přístroje. Rovněž věhlasné „géčkové“ objektivy Minolta budily právem u fotografické veřejnosti patřičný respekt.
Minolta Autocord 6×6, Minolta HI MATIC F
Říkáte si, proč takový gigant, který úspěšně chrlil tisíce fotoaparátů, takhle neslavně skončil? Důvodů není zřejmě jediný, nejvíce se spekulovalo o tom, že Minolta „nezachytila“ nástup digitálních fotoaparátů na trh a poté již tahala vždy za kratší konec provazu.
Minolta 7000 AF
Rovněž vleklý soudní spor s firmou Honeywell o patent autofokusu, který s úspěchem jako první nabízela právě v Minoltě 7000 AF, nakonec prohrála. Nepomohla ani jepičí fúze s Konikou, konec firma ohlásila na začátku roku 2006.
Divizi zrcadlovek a objektivů pohltil gigant Sony, „zesnulá“ Minolta se tak částečně reinkarnovala, jak je vidět třeba na aktuální profi D-SLR Sony Alfa 900. Ostatně pro název své digitální modelové řady zrcadlovek v Sony nemuseli nijak daleko – pod označením Alfa se prodávala kinofilmová Minolta 7000 již v osmdesátých letech v Japonsku.
Minolta Dynax 9, Konica Minolta 7D
Článek vyšel v časopise DIGIfoto 3/2009