NASA pravidelně zveřejňuje snímky nejrůznějších astronomických objektů. Každý z nás už určitě viděl fotografie Mléčné dráhy, planet, hvězdokup či třeba mlhovin, ale jak by tyto záběry asi zněly?
Na tuto otázku se NASA pokusila odpovědět projektem, v jehož rámci prostřednictvím sonifikace přeložila obrazová data ve zvukové signály. Během tohoto procesu hrají zásadní roli pozice a jas jednotlivých bodů, oblastí na snímcích pořízených teleskopem. Jako první zhudebnila NASA střed naší galaxie, Mléčnou dráhu.
„Překlad začíná na levé straně obrazu a pokračuje směrem doprava. (…) Čím blíž k horní hranici záběru se zachycený objekt nachází, tím vyšší zastupuje tón, intenzita jeho světla pak ovlivňuje hlasitost. Hvězdy a kompaktní zdroje jsou přeloženy jako jednotlivé tóny, větší oblaka prachu nebo plynu znějí jako protáhlé hučení. Crescendo se ozve ve chvíli, kdy se zvuková křivka dotkne světlých oblastí v pravé spodní části snímku. Právě zde se v centru naší galaxie nachází superhmotná černá díra, známá jako Sagittarius A*, a právě zde jsou mraky prachu a plynu nejjasnější,“ vysvětluje NASA postup převodu obrazu ve zvuk.
Sonifikovaná data lze poslouchat dvěma způsoby. Buď jako sóla výstupů z jednotlivých teleskopů, Hubbleova a Spitzerova, a observatoře Chandra, nebo jako orchestrální skladbu ze všech zmíněných zdrojů, kdy každý teleskop „hraje“ na jeden nástroj.
Součástí projektu jsou zhudebněné záběry pozůstatků supernovy Cassiopeia A (Cas A) a Sloupů stvoření v Orlí mlhovině.