Stanislav Jiřík, autor dnes vyhlášené fotografie týdne popisuje pozadí vzniku snímku.
Jak jsem fotil druhou světovou... (foto: mithrandir)
Je neděle ráno a hrnu se k počítači, abych si prošel snímky z včerejšího leteckého dne v Plzni. Jenom si je v rychlosti prolistuji a pustím se do přestavby předsíně, která je již čtrnáct dní v poněkud rozbordelizovaném stavu. Pravda je, že už včera měla žena trochu nemístné poznámky, jako že si létám po nějakých akcích a práce doma příliš nepokračuje. Takže jak říkám, pěkně v rychlosti. Ale vlastně proč – koneckonců je dnes má drahá polovička v práci a vrátí se až večer – takže mám trošku čas.
Zobrazuji jednu fotku za druhou a začínám nabývat dojmu, že kdybych si půjčil ze ZOO opici, vrazil jí do tlapek foťák, ukázal jí, že má fotit všechno co létá a sám se postavil ke stánku s pivem, byl bych na tom možná lépe. Moment, že by přece jenom něco…
Není to tak úplně špatné, ale nadšení mne přejde, když si uvědomím, že na snímku se plácá ve větru americká vlajka ale letoun – ač americké výroby – nese výsostné znaky Jihoafrického letectva. Alespoň to tam tak tvrdili. Tak dál a dál a dál a….. že by nějaká další?
Jo to by snad šlo, a když tak zírám na monitor, začínám si představovat v obraze tu vlajku. Vracím se zpět k prvnímu snímku a přemýšlím jak to provést, protože v tomhle nejsem příliš zběhlý. Okolí kolem vlajky je oproti ní docela světlé a není tedy problém – když ještě malinko zesvětlím přes dialog křivky a přidám na kontrastu – použít nástroj kouzelná hůlka a vše co je mimo vlajku vezmu štětcem na bílo. Teď ještě převést pomocí mapovaní na přechod do černobílého formátu a …prima, teď už „jenom“ udělat totéž s tím „érem.“
Uvědomuji si, že jsem ještě ani nesnídal a jak tak koukám na hodiny ani nebudu. Je už půl jedné a tak to vypadá spíše na oběd. Hodím jídlo do mikrovlnky a ohřáté si ho nesu k počítači. Procházím přes chodbu a začíná mne hryzat svědomí. Dobrá ještě něco vyzkouším během jídla a pustím se do práce.
Zkouším na druhém snímku ten samý postup, ale není to ono. Hlavně horní část je docela tmavá a po automatickém výběru kouzelnou hůlkou jsou okraje letounu poněkud kostrbaté. Na řadu tedy přichází nástroje jako je laso, magnetické laso a mnohoúhelníkové laso. Je to piplačka a mnohokrát se vracím, abych opravil špatný výběr. Člověk by ani neřekl, jak může za hodinu teplé jídlo úplně vychladnout. Uprostřed práce mne vyruší telefon. Chvilku ho ignoruji ale má výdrž. Aha, Mirek.
Kamarád a kolega z práce, se kterým jsem byl včera v Plzni. A jestli prý nemám chuť na jedno točené. Vymlouvám se na práci doma v předsíni a na rozdělané lepidlo, které musím co nejdříve zpracovat, jinak ztuhne a můžu ho vyhodit. Tak si dáme až zítra po šichtě, domlouváme se. Skočím si do lednice pro lahváč a při průchodu přes chodbu zavírám raději oči. Dobrá vypiju si pivko a už se do toho fakt pustím.
Pokračuji tam, kde jsem skončil a pomaličku místo kolem okrajů letadla zaplňuje bílá barva. Takže zase převod pomocí mapování na přechod a hotovo. Ještě lehounce rozmáznout vrtuli a jsem spokojen.
Zkopíruji letadlo a vložím do snímku s vlajkou. Je příliš velké a proto ho musím zmenšit. Postupně ubírám na velikosti až konečně najdu tu správnou. Ještě to není úplně …. Hledám ten správný „obláček“ a nakonec i najdu.
Tady je to snadné, jen zase musím najít tu správnou velikost. Teď ještě poskládat jednotlivé části obrazu, dát jim tu správnou světlost a kontrast, sloučit jednotlivé vrstvy a naposledy celý snímek ještě jednou převést pomocí mapování.
Je večer, žena za chvilku přijde a já přemýšlím jak jí šetrně vysvětlit, že jsem se na tu chodbu nedostal a zítra asi přijdu déle z práce. Musíme přece s Mirkem probrat ten letecký den a kde jinde, než u piva!!!
Foceno fotoaparátem Pentax K-20 a použitý objektiv TAMRON AF SP 90/2,8 Di MACRO.
