Spolupráce mezi digitální kamerou a počítačem, na němž chceme videozáznam dále upravovat v některém z editačních programů, může probíhat několika způsoby. Nezáleží tolik na konkrétní kameře, ale spíše na střihové aplikaci či hardwarové konfiguraci.
Bez počítače?
Pokud si dnes pořídíte digitální videokameru, předpokládá se, že máte k dispozici počítač s takovou výbavou, aby spolu obě zařízení dokázala úspěšně komunikovat. Je pochopitelně možné používat kameru i bez dalšího zpracovávání záběrů na počítači. Při připojení kamery k televizoru lze spuštěné video například nahrávat na videorekordér, tedy na pásku VHS. K tomu ale nepotřebujete kameru digitální: její kouzlo tkví právě v možnostech dalšího zpracování, prezentace a archivace záznamů.
Video po ohnivém drátě
Video lze do počítače dostat několika způsoby. Záleží na tom, o jaký zdroj se jedná, zda o zdrojové video v digitální, nebo analogové podobě. Nezbytné je v každém případě vzájemné propojení jejich portů odpovídajícím kabelem.
V digitálních kamerách (respektive na nosičích v nich, například kazetách miniDV) jsou záznamy uloženy ve formátech DV, popřípadě DVCam. Pro přenos záznamů je nutné kameru propojit s počítačem prostřednictvím běžných standardů USB nebo FireWire. Klíčem pochopitelně je, jaký výstup podporuje konkrétní model kamery, protože počítač lze v případně nutnosti relativně snadno přizpůsobit. Porty USB jsou dnes již běžnou součástí počítačové výbavy a nabízejí je i kamery. Ale ani standard IEEE-1394, označovaný také jako FireWire, není nedostupný. V ideálním případě je jeho podpora součástí základní desky počítače (stejně jako USB), případně je možné jej získat v podobě samostatné karty PCI.
Propojení na úrovni běžných portů ve většině případů plně postačuje. Video převodem nijak neutrpí, a ani na počítač nejsou kladeny žádné speciální nároky týkající se například jeho výkonu. Tedy nic, s čím by si běžný uživatel neporadil.
Výjimku tvoří kamery, které podporují záznam na DVD-R, a tedy místo na miniDV kazety nebo paměťové karty zapisují na běžné vypalovací DVD médium. Toto řešení se nepoužívá často, nevyžaduje ovšem propojování kamery. Místo toho se záznam uložený na DVD vloží do běžné mechaniky v počítači a přenos probíhá běžným přesunem dat – ta jsou navíc přímo v kameře ukládána ve formátu MPEG-2, takže daný disk je kompatibilní s přehrávači DVD.
Stahování analogového záznamu (například z videokazety VHS), a tedy jeho plná digitalizace, už vyžaduje zapojení jiných technologií. K převodu je nutné použít speciální, takzvanou grabovací kartu. Software dodávaný k digitálním kamerám tuto možnost nepodporuje, ovšem například Premiere pochopitelně ano. Jde ostatně o jednu z primárních funkcí tohoto softwaru, který vznikl ještě v době, kdy digitální kamery neexistovaly.
Pokračování 2 / 4
Střihové řešení
Pokud se ale chcete digitálnímu videu věnovat více a vaše touhy nekončí u prostého promítání veselých záběrů, je ideální pořídit si kompletní střihové řešení. To obsahuje nejen speciální editační software, ale i hardwarovou kartu, přes kterou se bude video do počítače stahovat.
Rozdíl je nejen v uživatelském komfortu, ale pochopitelně i v ceně. Pro srovnání – samostatnou kartu PCI lze pořídit kolem tisíce korun, zhruba na dvojnásobek přijde široce rozšířené a oblíbené střihové řešení Pinnacle Studio. Jestli to však s digitálním videem myslíte skutečně vážně a pošilháváte po kategorii „téměřprofesionálů“, je lepší sáhnout po některém z produktů společností Canopus nebo Matrox. Například verze Matrox RT.X100 Xtreme nabízí téměř neomezenou škálu všemožných úprav editovaného materiálu v reálném čase, barevnými korekcemi počínaje a stovkami triků a přechodů konče. K dispozici je dokonce práce s analogovým záznamem, tedy možnost digitalizovat záznamy uložené na VHS. Cena se ovšem může vyšplhat až ke 40 000 Kč, což je pro běžného uživatele příliš. Díky dostupnosti digitálních videokamer do jisté míry ztrácí smysl pořízení pouze takzvaného převodníku, tedy hardwaru přímo určeného k digitalizaci pořízeného analogového záznamu – zapojení plně digitálních technologií celý proces pochopitelně usnadňuje a zrychluje.
Každý zájemce o pokročilejší zpracování videa na počítači by si měl dát pozor také na schopnosti grafických karet. Přestože mnohdy nabízejí analogový vstup, nemusí zdaleka zvládat plné „televizní“ rozlišení. Nechceme si přece hrát, ale naopak, naučit se s videem pracovat na seriózní úrovni...
Stříhání, respektive stahování videa hrou. Takto vypadá modul stahování v podání softwaru Pinnacle Studio. I naprostý začátečník bez příprav zvládne propojení a stahování během pár minut. Stačí zmáčknout Play na kameře a jediné pořádně barevné (zelené) tlačítko Start Capture
Pokračování 3 / 4
Premiere je klasika
Ale ani v případě „obyčejného“ propojení přes běžnou hardwarovou výbavu počítače není třeba považovat možnosti zpracování videa v počítači za omezené. Možná bude práce pomalejší, možná nebudou některé speciální funkce plně realizovány: záleží vždy na programu, který budete ke stahování, editaci a exportu využívat. Všeobecně platí, že všechny programy určené ke střihu videa obsahují i funkci stahování natočených materiálů. Matrox nebo Canopus využívají speciální samostatné utility, které se vyznačují komfortním rozhraním a pokročilejšími funkcemi. Některé slouží i k exportu sestříhaného díla. To přináší uživateli jednu zajímavou výhodu: není nutné spouštět samotný střihový program. Utility zároveň například umožňují uložení každého konkrétního okénka bez nutnosti zastavovat záznam, výhodou bývá také často používaná funkce Scan. Ta spočívá v možnosti nechat si z kazety v připojené kameře vygenerovat soupisku obsahu, kde se spolu s časovým kódem zobrazí i náhled prvního a posledního okénka záběru. Výběr konkrétních záběrů ke stažení do počítače je tak přehledný.
Jedním z nejpopulárnějších a nejrozšířenějších programů pro střih a další zpracování videa je Adobe Premiere. Pokud je nainstalován v systému Windows XP (nejnovější verze programu už je určena pouze pro tuto verzi Windows), po připojení kamery se ihned objeví dialogové okno s otázkou, zda chceme ke stažení videa použít Premiere. Je to rychlé, jednoduché, výkonné a použitelné bez ohledu na mateřské ovládací utility dodané výrobcem ke konkrétnímu modelu kamery.
Takto vypadá program Adobe Premiere v celé své velké kráse. Nejlépe se s ním pracuje na dvou monitorech, kdy se ovládací prvky rozloží na větší plochu a jsou tak přehlednější. Základními okny jsou Monitor, Timeline a Project (zde se zobrazuje stahovaný videomateriál, zvukové soubory i grafika). V okně Monitor vidíme vpravo okénko, které koresponduje s přehrávací hlavou na časové ose
Pokračování 4 / 4
Krok za krokem
Následující popis platí pro Premiere ve verzi 6.5, která sice byla nedávno překonána nejnovější verzí Premiere Pro, ovšem je stále velmi rozšířená. Zmiňované postupy jsou navíc v obou verzích postaveny na stejných základech.
Po spuštění programu vás úvodní dialog vyzve k volbě obrazového standardu, což je v našem (evropském) případě pochopitelně PAL. Z nabídky File zvolíme klíčovou funkci Capture, která má plně na starosti přenos videa do počítače. S ní je spojeno i několik dalších voleb (například dávkový Batch Capture), zaměříme se však na nejběžnější způsob Movie Capture. Ten zvolíme a v záložce Settings v preferencích nesmíme opomenout zadat cestu, kam se má video v počítači ukládat. Měnit se dají i další parametry celého projektu, ovšem pokud jste v úvodním dialogu zvolili DV-PAL, není vhodné do ničeho zasahovat. Vhodné může být v dialogu General and Still Image ponechat prázdné políčko Open Movies in Clip Window, práce s vlastním střihem pak bude přehlednější. Premiere totiž rád zahlcuje pracovní plochu různými okny.
V záložce Logging se stahované video pojmenuje. V případě, že chcete ignorovat zvuk, přeškrtnutím ikonky se symbolem zvukového záznamu docílíte stažení pouze obrazové složky.
Důvěrně známé ovládání
Vlastní stahování videa probíhá pomocí přehrávače umístěného pod základním náhledovým oknem. Ovládání je stejné jako u běžného stolního videorekordéru. Kliknutím na Play spustíme pásek v kameře, lze to provést i mechanicky přímo v přehrávači kamery, přehrávat jde zpomaleně i oběma směry. K přesnému nalezení výchozího místa stahování záznamu se používají ikonky posunu o jeden snímek. Pokud je zvolen začátek, označí se pomocí tlačítka Set In. Obdobně se postupuje i při zadání konce, toto místo se označuje pomocí Capture In/Out.
Pásek v připojené kameře se následně automaticky převine k označenému počátečnímu časovému kódu, spustí se přehrávání a s ním spojený záznam do souboru v počítači.
Poté, co videozáznam úspěšně dokončí svou cestu a uloží se do počítače, objeví se současně v okně Project. Od této chvíle je možné jej dále plně digitálně zpracovávat.
Na výběr máme jednu možnost digitální a dvě analogové. Která z těch dvou je kvalitnější?
(tento text byl uveřejněn v časopise DIGI číslo 2/2004)
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na devíti webech.
Chci Premium a Živě.cz bez reklam
Od 41 Kč měsíčně