Jak se zachraňují fotoaparáty?

Baví mě, když se fotochemickému focení říká analogové. Přitom je analogově-digitální stejně, jako to dnešní elektronické. Po vyvolání buď v určitém bodě zrnko stříbra je nebo není - jednička nebo nula. Nebo se dá mluvit o větším bodě a shluku zrnek o určitém počtu. Jinými slovy je to zdigitalizovaná analogová veličina - množství dopadlého světla. No a snímací čip fotí analogově - jednotlivý bod získá náboj, jehož velikost je závislá na tom, kolik světla na něj dopadlo - a tato analogová veličina se ve foťáku teprve digitalizuje...

Nebo se fotografii v odstínech šedi říká černobílá.

vena: A jak tomu mám říkat, šedobílá fotografie, nebo bude lepší ji nazývat nebarevná fotografie...?

Zkuste třeba monochromatická.

Pěkná a zajímavá práce. Na starých foťácích i objektivech je spousta krásného, to mechanické provedení a zpracování, na to dneska málokterý spotřební výrobek dosáhne.

V zásade to nikdy nemôže byť tak kvalitné, lebo staré foťáky sa dedili, dedov zeiss šlape dodnes. Samozrejme nemyslím nejaký ten pionier, ale poctivé stroje. V dnešnej pronto ekonomike je nemysliteľné robiť výrobky na celý život. Už ani leica to nedáva...

Ono v tom starém foťáku taky nebylo žádné "kurvítko". Fotilo se na filmový svitek, nebyl tam čip. A elektronika až od sedmdesátých let, jednoduchá a poctivě udělaná. Žádná bezolovnatá pájka co praská. Dnešní foťák je po deseti letech morálně beznadějně zastaralý právě kvůli elektronické části.Ale je pravda, že starý foťák se dneska nevyplatí provozovat, snad s výjimkou uměleckého využití středoformátových a velkoformátových přístrojů ... při ceně za filmové svitky + vyvolání a případná digitalizace... navíc je s tím spousta práce navíc. Na Nikonu D5100 jsem nabouchal za 6 let 42k fotek, teď na XE3 za necelé dva roky už asi 12k. Kdybych to měl fotit na kinofilm, tak se nedoplatím.Stará skla jsou něco jiného... ta se prakticky neopotřebují, mají svoje kouzlo a specifický výstup, půjdou přes adaptér nasadit na moderní foťáky i za padesát let a při opatrném zacházení s tím budou moct jednou fotit i moje vnoučata... a neztrácí svoji cenu, dneska už spíše naopak. Naopak moderní skla plná elektroniky a elektricky řízených clon a ostření za těch padesát let funkční už nebudou a pokud ano, tak nebudou existovat foťáky, které by se nimi uměly zacházet.

Kdysi jsem u Škody viděl v jeho bazaru Mamiyu 6 x 6 za 13.000 Kč. S objektivem a plně funkční. Možná, že by na ni šlo přidělat digitální záda, protože fotit na film při současných cenách je opravdu luxus, nemluvě o spoustě práce, která s tím je.

Jo jo. Hlavne sa tam nedá nastaviť rozlíšenie 60x40 cm v 300dpi, že?

Jak chceš nastavovat rozlišení na svitkovém filmu? leda tak, že se chemickým složením vývojky pokusíš zmenšit zrno. Bohužel je to o tom, že z kinofilmu, i když budeš mít kvalitní skener, kvalitní obslužný SW a spoustu času a trpělivosti, dostaneš v použitelné kvalitě max. A čtyřku, získáš z MFT snímače s vynaložením daleko menšího úsilí kvalitní A jedničku.

Z kinofilmu se dají udělat v dobré kvalitě i větší formáty než je A4ka. Ještě dříve než byl nějaký digitální snímač, tak se dělaly velkoformátové fotky klasicky za pomoci zvětšováku. To rozlišení filmového svitku je poměrně dobré. Navíc pokud je použije větší formát svitku, tak to rozlišení jde dále nahoru. Hodně záleží na kvalitě optiky, která přenáší obraz na samotný svitek. To můžeme vidět i dneska na digitálu, kdy objektiv "neukreslí" rozlišení snímače. Mám bohaté (a smutné) zkušenosti se světelnými objektivy Nikon, které ač prý kvalitní, tak na plnou díru jsou pořádné "blátíčko" (28/1.8 a 50/1.8 G).Rozlišení svitkového filmu (toho kvalitního) je stále větší než u digitálních snímačů. Léta se používaly mikrofilmy např. ve špionáži. Např. za druhé světové války se i v relativně "primitivních" podmínkách Protektorátu předávaly zprávy a tajné informace na mikrofilmech, text se musel číst pod mikroskopem.Mimochodem když jsem zabrousil do téhle oblasti, rozlišení fotopřístrojů v průzkumných letadlech je pro běžného člověka až zázračné. Např. fotoprůzkumné letouny RF-100 SuperSabre, které mj. v padesátých letech třikrát dokázaly beztrestně přeletět a vyfotit půlku území ČSSR (vč. Prahy, Brna, Plzně a Bratislavy) aniž by proti nim byla schopna protiletadlová obrana (záchytní stíhači) zasáhnout, měly natolik skvělou fototechniku, že na fotkách bylo možné z letové hladiny nad 10 km rozlišit i golfový míček.A to ještě nebylo vše, protože poté následovaly programy letadel U-2 (dodnes používaný stroj, byť v kompletně přepracované podobě TR-1/U-2R) a ještě pokročilejším "Oxcartem" A-11 a známějším "Habu" SR-71. Rozlišení fotek u těchto letadel bylo ještě dále. Kinofilm se používal i u prvních špionážních družic (Samos, Corona), kdy kazety s filmy sestupovaly zpět na Zemi v kapslích, které zachycovala speciálně upravená letadla. Až později kinofilm nahradily digitální snímače, což je pochopitelně praktičtější.Takže rozlišení kinofilmu je určitě lepší než na A4ku. A to už více než padesát let.Jaký je současný stav? To nikdo z nezasvěcených neví, ale satelity KH (což je v podstatě "Hubble" upravený pro snímkování Země) údajně dokáží z oběžné dráhy přečíst i poznávací značku auta. Ale to už není záležitost kinofilmu

Rozlišení kinofilmu při pečlivém vyvolání a nízké citlivosti odpovídá cca 6 MPx. A ano, stačí to na krásnou fotku A3. To jen dnes si každý myslí, že se bez padesáti megapixelů nad pohlednici nedostane. Například fullHD obraz na telce má 2 megapixely a nějak jsem si nevšiml, že by na něm bylo příliš málo detailů...

Takže kinofilm s ISO 400, vyvolaný seriově ve fotolabu bude mít jaké rozlišení?!? A full HD obraz na telce se vytváří poněkud jinak, než obraz na filmovém políčku. I když je pravda, že kinofilm, prohnaný promítačkou dokáže celkem slušným obrazem pokrýt i poměrně velké plátno v kině. Ale takovýto obraz se opět získává trochu jinak, než cvakáním ve filmovém automatu a také dodatečné zpracování se značně liší od možností, které má amatér. A to je, oč tu běží. Kinofilm, zpracovaný profesionálním procesem a fotky, vytištěné na kvalitní ofsetové tiskárně budou vždy vypadat o něco lépe, než to, co vyleze z digitální mýdlové krabičky a následně z domácí inkoustové tiskárny ale pořád budou ty digitální fotky kvalitnější a levnější, (když ten, co s nimi pracuje bude umět s HW, které má k dispozici, zacházet a vytěžit z něj možné maximum), než chemický ekvivalent.

Sppoky:
Jo, dělali. V profesionálních tiskárnách a ten ,,postprocesing" také nebyl v amatérských možnostech. Já si dnes mohu, bez jakýchkoli problémů, vytisknout na domácím zařízení perfektní A trojku a s trochou komplikací a použitím Poster printery A jedničku, kterou ale musím složit ze čtyřech A trojek, protože A jedničkovou tiskárnu nevlastním. Když si představím, jak bych klasickým chemickým způsobem doma exponoval a vyvolával i tu umrněnou A trojku, dělá se mi poněkud nevolno. Také jsem kdysi zkoušel vyvolávat barevné fotografie a to v době, kdy ceny materiálů a chemikálií byly, v porovnání s dneškem, mizivé. Než se mi povedlo nastavit odpovídající filtraci a expozici, šlo do kopru minimálně 8 papírů a přes půl dne práce. A fotka v albu za dva roky vyšisovala k nepoznání. Dnes mi výroba perfektní A trojky trvá, od stažení snímku z karty až po doběh tiskárny, cca 10 minut, náklady na tisk jedné fotky činí 3 Kč a postprocesing se dělá na pozitivním obrazu na počítači, takže tisknu už hotový produkt. Prostě je to úplně o něčem jiném, jednodušším, levnějším a lepším, než chemická fotografie. To, co bylo dřív výsadou hrstky profesionálů si dnes může dělat doma sám skoro každý, kdo má k dispozici alespoň průměrnou techniku. (Počítač, tiskárnu a editační SW). Což je dobře pro fotografy-amatéry a špatně pro profíky, kterým ubývají kšefty. A pokud jde o rozlišení: mám spousty barevných negativů a diapozitivů, celkem slušný kinofilmový skener, (Minolta Dimage scan dual III) jedoucí pod placeným Vue Scanem a pod W7 Ultimate a, bohužel, rozlišení a kresba sice na A4 O. K. ale zrno, škrábance a občas odloupnuté kousky emulze, takže výsledek je použitelný až po dlouhotrvající retuši, navíc ne vždy se povedlo manuální objektiv dobře zaostřit, nebo při delších expozicích obrázek nemáznout, i když mám v archivu solidní snímky, pořízené z ruky jednou sekundou na plnou díru. (Pentacon Electric 1,8/50 a Praktica LLC)