Jak se fotí palačinkou

Objektiv, o kterém bude pojednávat tato recenze, nese název Olympus Zuiko Digital 25 mm F2,8, někdy také s dovětkem Pancake (palačinka, lívanec). Ten ostatně není od věci – tloušťka pouhých 23,5 mm z tohoto objektivu dělá v porovnání s běžnými skly skutečnou palačinku.

Podle typového označení je zřejmé, že jde o monofokální sklo, tedy objektiv s pevným ohniskem – „nezoom“ – s dobrou světelností. Protože ohniska Olympusu je třeba pro srovnání s kinofilmem třeba násobit dvěma, máme před sebou de facto klasickou pevnou „padesátku“.

max. velikost
Skutečné míry: průměr 64 mm, hloubka 23,5 mm, 105 g

To, že „padesátka“ má úhel záběru nejpodobnější přirozenému vnímání lidského oka, je kvůli neustálému omílání možná už malé fotografické klišé, byť založené na holé pravdě. Ostatně proč se dříve dodávaly zrcadlovky takřka standardně s pevnou padesátkou? Odpověď je jednoduchá: protože je to kvalitní sklo s přirozeným úhlem záběru, které lze při solidní světelnosti vyrobit za velmi nízkou cenu.

Fenomén padesátky se ale uchoval i v dnešní zoomové době. Připomeňme například Sigmu 30 mm F1,4 EX DC HSM pro digitální zrcadlovky s APS-C čipem nebo Leiku 25 mm D SUMMILUX 25mm F1,4 ASPH pro 4/3 systém – objektivy po přepočtu obrazového úhlu odpovídající 50mm objektivu na kinofilmu. Obě tato skla ale představují vysoce světelné a drahé objektivy (i když cena Sigmy postupem času hodně klesla) a nyní recenzovanému Olympusu 25 mm F2,8 de facto nejsou přímou konkurencí. Nutno dodat, že klasické 50mm objektivy pro D-SLR s fullframovými snímači jsou samozřejmě k dostání také.

Vývojáři Olympusu sáhli po jednoduché optické konstrukci blízké klasickému Tessaru, kterou doplnili o jeden asférický člen. Díky tomu bylo možné vyrobit skutečně velmi subtilní objektiv, i když dlužno dodat, že se konstruktéři museli vypořádat také s miniaturním ostřicím motorkem. Stupnici vzdáleností zde ale opravdu nečekejte – místo na těle Pancaku pro takovéto vymoženosti prostě není.

Schéma optické konstrukce

Objektiv Olympus Zuiko Digital 25 mm F2,8 byl primárně navržen pro tělo Olympusu E-420, s nímž tvoří velmi kompaktní celek. Použít jej ale pochopitelně můžete na jakémkoliv dalším těle 4/3 systému.

Na „čtyřista dvacítce“ vypadá Pancake opravdu dobře. Daní za malé rozměry je ale poněkud horší držení sestavy – levá ruka spočne na objektivu opravdu jen dvěma prsty

Proporce, zejména tloušťka, nejlépe vynikne z kolmého pohledu

Jak jsem již naznačil, objektiv je autofokusový, přičemž ostření probíhá jako u mnoha dalších pevných skel pohybem celé optické soustavy. Vzhledem k tomu se přední část při přeostření na blízko také mírně vysouvá. Nejkratší ostřicí vzdálenost je 0,2 m. Přední příruba se neotáčí, filtrový závit je poněkud netypický – 43 mm.

 
Vysunutí přední části při zaostření na nejkratší vzdálenost nečiní ani jeden centimetr

Konstruktéři, vědomi si jakési exkluzivity tohoto objektivu, nevybavili jej běžnou krytkou, nýbrž hliníkovým víčkem, které se na přední přírubu šroubuje pomocí filtrového závitu. Jakkoli jim nelze upřít smysl pro originalitu, tato vymoženost se spíše minula účinkem, než-li povedla. Zejména zpočátku vám totiž pravděpodobně bude u každého sundávání krytka padat s cinkotem na zem.

 
Zjistíme, je-li přítomen hliník…

Ještě před uvedením tohoto objektivu na trh, spekulovali mnozí internetoví diskutéři o tom, zdali právě v sestavě s tělem Olympus E-420 dokáže nahradit digikompakty ve smyslu fotoaparátu na denní nošení. Nechci se v tomto článku pouštět do polemiky, zdali je to reálné či není, protože jde o vcelku složitou problematiku. Nabízím jen fotografii, která srovnává Olympus E-420 Pancake Kit s Canonem PowerShot G7.

„Gé sedmička (devítka)“ je samozřejmě menší, lehčí, má zoom, ale zase nemá…

A ještě jeden snímek. Jak jsem už napsal, Zuiko Digital 25 mm je kompatibilní se všemi těly standardu 4/3. Podívejte se, jak vypadá třeba na Panasoniku L1. 

Uznejte sami, že na E-420 vypadá Pancake mnohem více sexy!