Jak pracovat v plně manuálním a poloautomatickém režimu fotoaparátu

Prakticky vždy zde najdete vedle priority času a clony také plně manuální expoziční režim a také tzv. programovou automatiku. Na rozdíl od poloautomatických režimů má tato dvojice vždy stejné označení napříč značkami, a to P a M.

Dlouhý expoziční čas pro zachycení noční oblohy a zároveň pohybové neostrosti vodopádu společně s velkou hloubkou ostrosti je typickým úkolem pro plně manuální režim

Tato dvojice je v podstatě vzájemně naprostým opakem – automatika obvykle pracuje z velké části za vás a fotoaparát si hlídá správnou expozici. Oproti tomu manuální režim expozice předpokládá, že si veškeré parametry expozice nastavíte sami a také je budete kontinuálně korigovat ručně.

Není automatika jako automatika

Ačkoli označujeme režim P jako programovou automatiku nemá s automatickým režimem expozice příliš mnoho společného. Plná automatika a s ní spojené scénické režimy a motivové programy pracují v podstatě nezávisle na fotografovi – digitál si veškeré parametry řídí sám a uživatelsky umožňuje změnit maximálně typ záblesku a korekci expozice.

Základní a amatérské zrcadlovky mají většinou pouze jeden roller pro nastavení hodnoty času nebo clony, pro přepínání mezi těmito dvěma parametry pak slouží v manuálním režimu tlačítko korekce expozice.

Oproti tomu expoziční režim Programová automatika pracuje automaticky pouze ve smyslu nastavení času a clony při konkrétní citlivosti. Vše ostatní je možné uživatelsky změnit podle potřeby a preferencí. Ručně si tak můžete vedle citlivosti zvolit například místo a způsob ostření, režim měření expozice, způsob práce blesku či vyvážení bílé barvy.

To je také jeden z důvodů, proč se označuje režim P, jako jeden z nejuniverzálnějších. Fotografovi totiž umožňuje plné přizpůsobení si fotoaparátu a jeho vlastností při současném využívání automatického nastavení expozice.

Dvojice rollerů na horní straně aparátu usnadňuje nastavení clony a času a je velmi pohotové nejen pro tuto volbu, ale také při prohlížení snímků

Nese to s sebou samozřejmě i jisté znalostní nároky na fotografa: Zatímco v plně automatickém expozičním režimu se snaží aparát pracovat s časy maximálně do 1/60 s a při nedostatku světla si sám vyklopí blesk, v programové automatice zvolí digitál čas a clonu optimální pro dané světelné podmínky, což může znamenat i příliš dlouhý čas pro snímání z ruky. Bez znalosti závislostí expozičního trojúhelníku a rizikových dlouhých časů se tedy v režimu P také neobejdete.

Druhým důvodem, proč používat programovou automatiku je možnost posunutí expozice (původní název režimu je Program Shift), což znamená, že můžete volit mezi různou kombinací času a clony při zachování shodné expozice, tedy na snímač dopadá vždy stejné množství světla, avšak po různou dobu (čas) a různě velkým otvorem v objektivu (clona).

Vše v režii fotografa

Podíváme-li se podobným detailním způsobem na plně manuální režim expozice, platí zde vlastně to stejné, co o režimu P, avšak s jednou výjimkou – čas a clonu v tomto případě nenastaví fotoaparát za vás, ale musíte si obě veličiny nastavit ručně sami, na základě toho, jak chcete, aby výsledná fotografie vypadala.

Výhodou plně manuálního režimu je právě možnost nastavit si expoziční parametry přesně podle potřeby, nezávisle na fotoaparátu. Stejná vlastnost však může být i prokletím, jelikož musíte neustále kontrolovat míru podexpozice či přeexpozice, ke které může dojít v okamžiku změny světelných podmínek. Vše, co za fotografa dělá automatika fotoaparátu v plně automatickém nebo poloautomatickém režimu totiž musíte v plném manuálu hlídat a korigovat sami.

Volič expozičních režimů u zrcadlovek Pentax obsahuje zdaleka nejširší nabídku specifických režimů, funkce v nich dostupné jsou však shodné i s klasickou čtveřicí P, S, A, M

Specifikem manuální expozice je však například dostupnost speciálních expozičních časů, jako je režim bulb (závěrka je otevřena po celou dobu stisknutí spouště), často využívaný především při noční fotografii. Správnou expozici nastavíte v manuálu snadno – nejprve je třeba zvolit vhodnou citlivost a poté čas a clonu.

Jejich konkrétní hodnotu budete volit podle námětu fotky, u dynamických scén se tedy primárně zaměříte na práci s časem, a naopak u statických scén s preferencí malé hloubky ostrosti to bude práce s clonou. Druhou hodnotu je vždy třeba volit rozumně tak, aby byla expozice vyvážená.

Jak nastavit a kdy zvolit režim P nebo M

Při práci v režimu P nebo M bude stejně jako u ostatních expozičních režimů důležitá práce s dialogovým kolečkem – rollerem, který najdete dnes již na všech pokročilých modelech digitálů.

V závislosti na typu digitálu najdete na jeho těle jeden nebo dva rollery – pokud jsou k dispozici dva, dlouží hlavní k nastavení času a sekundární k nastavení korekce expozice, případně naopak. V manuálním režimu pak rollery fungují mírně odlišně – jeden slouží k nastavení clony a druhý k nastavení času – osa expozimetru pak ukazuje, zda při daném nastavení bude snímek správně exponovaný nebo hrozí pod/pře expozice.

V případě zrcadlovek Canon najdete podle typu různou nabídku expozičních režimů, prioritu hloubky ostrosti A-DEP je však dostupná u všech

Jestliže je na digitálu pouze jeden dialogový roller, bude tento sloužit v manuálu primárně k nastavení času a pro nastavení clony je třeba stisknout a držet tlačítko korekce expozice při současném otáčení rolleru pro volbu konkrétní hodnoty clony. Korektní expozici pak kontrolujete na ose expozimetru, která je stále zobrazena.

Pravdou je, že v manuálním expozičním režimu v současné době fotí pouze ten, kdo plně a rychle zvládá nastavit správnou expozici, případně se využívá režim M při fotografování v ateliéru a obecně s externími zábleskovými světly, kdy je třeba nastavit expozici pro světelné podmínky, které nemáte šanci zachytit okem či fotoaparátem – délka záblesku se totiž počítá v desetitisícinách sekundy.

Jelikož programová automatika pracuje s automatickou expozicí, plní zde dialogový roller zcela jinou funkci. U pokročilých fotoaparátů je možné s pomocí jednoho nastavit korekci expozice a s pomocí druhého pak posouvat kombinaci času a clony. Má-li digitál pouze jeden roller, slouží tento k posunu expozic. V praxi to znamená, že otáčením rolleru doprava budete zkracovat čas a otevírat clonu, kdežto otáčením vlevo budete čas prodlužovat a clonu zavírat.

Krajinářská fotografie je také jedním z námětů, kdy většina fotografů používá manuální režim expozice, protože mají více času na doladění nastavení

Výsledkem tohoto postupu je zajištění stále stejného množství světla, které dopadne na snímač, avšak při změně dvojice expozičních hodnot, které ovlivňují hloubku ostrosti nebo ostrost pohybujících se objektů. Právě proto je režim P natolik univerzální, nemusíte se totiž neustále přepínat mezi expozičními režimy, stačí pouze otočit dialogovým kolečkem a nastavíte expozici s otevřenou clonou pro malou hloubku ostrosti nebo otočíte rollerem na druhou stranu a můžete fotografovat s dlouhým časem pro zachycení pohybu na scéně.

Dá se říct, že když nevíte, co budete fotografovat a tudíž netušíte, zda budete pracovat s časem nebo naopak s clonou, je režim programové automatiky asi nejlepší volbou, jelikož expozici nastavuje primárně automaticky za vás, ovšem zároveň umožňuje expoziční hodnoty ovlivnit podle momentálního fotografického záměru a kýženého výsledku.