Polarizační filtr bývá nazýván králem mezi filtry. Ve většině případů se používá pro odstranění odlesků. Jeho použití je však mnohem širší.
Mimo eliminace odlesků se polarizační filtr používá i k projasnění oblohy, ke zvýšení sytosti a k celkovému dodání dramatičtější atmosféry snímku. Nejlepším způsobem, jak podobného efektu dosáhnout je samozřejmě použít polarizační filtr již při samotném fotografování.
Práce s polarizačním filtrem vyžaduje jisté zkušenosti, neboť jeho účinek závisí na správném natočení vůči snímané scéně. Navíc se může stát, že snímek, který si o použití polarizačního filtru přímo říká, jste s ním pořídit nemohli, neboť zůstal v druhé fotobrašně...
Polarizačnní filtr funguje tak, že omezuje vstup světla do objektivu v některých směrech a dovoluje vstoupit světlu pouze v jednom směru. Zvolený směr se nastavuje právě otáčením filtru na objektivu.
V počítači samozřejmě nedosáhnete toho, že odstraníte odlesky na vodní hladině natolik, abyste se kousek pod ni podívali. Velice snadno ale můžete vylepšit fádní barevnost oblohy a dodat snímku lepší atmosféru. Postup si ukážeme v programu Adobe Photoshop CS2, velice podobný je i postup v Adobe Photoshop Elements.
Vlevo originál, vpravo upravený snímek
Po otevření snímku vytvořte novou vrstvu pomocí příkazu Layer | Duplicate Layer, nová vrstva bude kopií původního snímku. Klikněte v paletce vrstvy na zduplikovanou vrstvu a poté ji odbarvěte pomocí příkazu Image | Adjustments | Desaturate (Ctrl+Shift+U). Dalším krokem je inverze obrazu, kterou provedete pomocí příkazu Image | Adjustments | Invert (Ctrl+I). Režim vrstvy nakonec nstavte na Overlay (překrýt).
Výsledný obraz působí velice nepřirozeně, pro odstranění efektu posterizace je třeba vrstvu rozostřit. K tomu použijte nástroj Gaussovské rozostření – Filter | Blur | Gaussian Blur. Hodnotu poloměru v novém dialogovém okně nastavíte přibližně na 27 pixelů.
Pro zvýšení kontrastu oblohy je třeba pohrát si s nastavením úrovní. Stále při aktivní kopii původní vrstvy zvolte Image | Adjustments | Levels (Ctrl+L). Bílý posuvník nastavíte přibližně na hodnotu 215–210, prostřední pak na hodnotu 0,40–0,35.
Aby byl obsah zkopírované masky viditelný pouze v oblasti oblohy, je třeba vytvořit masku. Tu přidáte pomocí menu Layer | Layer Mask | Reveal All. Masku je třeba zamalovat černou barvou, aby byla vrstva v dolní polovině snímku, kde není obloha, skryta. Proto je důležité malovat na masku vrstvy, nikoliv na vrstvu samotnou. V paletce vrstev se po přidání masky objevil bílý obdelník, klikněte na něj a tím aktivujete práci v masce vrstvy.
Pro zamalování masky použijte štětec (Brush Tool – B), u nějž nastavíte krytí (Opacity) na 100 % a zvolíte tvrdou (Hardness 100 %) kulatou stopu odpovídající velikosti. Důležité je mít jako barvu popředí nastavenou černou barvu. Poté můžete s klidným svědomím přistoupit k přemalování krajiny.
Jakmile máte přemalované souvislé plochy, zvětšete si náhled, zmenšete plochu štětce a přemalujte jím i ostatní objekty, které vyčnívají nad horizont. Buďte velice opatrní, když štětcem přetáhnete do oblohy, bude v daném místě nepřirozeně světlá skvrna. Pokud jsou na obrázku pouze kontury větví proti obloze, tak je nepřemalovávejte. Všimněte si, že když přemalujete požadované části obrazu, objeví se v miniatuře masky kontura přemalovaných částí
V tomto okamžiku je již možné považovat úpravu za dostačující, chcete-li však intenzitu efektu ještě zvýšit, můžete vrstvu i s maskou duplikovat. Opět zvolte Layer | Duplicate Layer. V tomto okamžiku je však efekt příliš silný, proto je třeba zvolit jiný režim prolnutí, a to Soft Light (Měkké světlo). Intenzitu výsledného efektu ještě nastavíte pomocí hodnoty krytí, ideální hodnota je mezi 20 a 40 %.
Výsledný snímek poté uložte jako kopii původního a efekt polarizačního filtru je na světě.
Vlevo původní snímek, vpravo po úpravě. U okrajů stromů na pravém snímku si můžete všimnout nepřesných tahů štětcem, při jeho používání je třeba velké přesnosti