Jak na domácí tisk fotografií

Stále častěji se setkávám s nešťastným názorem, že s digitálními fotoaparáty a fotografiemi se vytratilo i kouzlo focení. Především amatérští fotografové si stěžují, že své fotky namačkané uvnitř počítače neprohlížejí téměř vůbec, anebo že je procházení tisíců fotografií unavuje. Stěžovat si mohou, ale pouze sobě do kapsy: jedním z důležitých pravidel digitální fotografie je mazat, mazat a ještě jednou mazat, druhým pak ty nejlepší fotografie zhmotnit, stejně jako staré negativy z analogových fotoaparátů.

Kdo chce kvalitu, neobejde se bez počítače

Získat fotografii z monitoru počítače přitom není obtížnější než v dobách analogu. Snímky můžete odesílat do fotolabu přes internet, případně prostřednictvím médií (CD, paměťové karty) ve fotostudiích nebo drogeriích. Jde o cestu cenově dostupnou, jednoduchou a především pohodlnou, a proto se jí na následujících řádcích věnujeme pouze okrajově. Zaměříme se totiž na způsob složitější, předem podotýkám i dražší, avšak s mnohem uspokojivějšími výsledky: tisk fotografií v pohodlí domova.

Na tisku fotografií není vůbec nic složitého a s dostupnými programy nejde o komplikovanější proceduru, než je vytištění textového dokumentu. Současné tiskárny v ceně od patnácti set dokonce nabízejí čtečky paměťových karet nebo přímé propojení s fotoaparátem (tzv. Pict-bridge rozhraní), čímž lze z procesu zhmotnění snímků zcela vyloučit počítač. Tato metoda má ale samozřejmě svá úskalí. Malé displeje fotoaparátů i tiskáren nezobrazí vady fotografií a často zcela chybí možnosti korekce barev, vady červených očí nebo ořez snímku. Zkrátka chcete-li produkovat kvalitní a barevně věrné snímky, neobejdete se bez počítače a trochy zkušeností. Se vším ostatním vám poradíme.

Tiskárna klíčem k úspěchu

Zapomeňte na drahé barevné laserové tiskárny, pro tisk fotografií se z principu svého fungování vůbec nehodí. Jemný prášek – toner – se na rozdíl od inkoustu nevpíjí do papíru, ale zůstává na jeho povrchu. Navíc mají tiskárny nižší fyzické rozlišení a užší barevný rozsah, hodící se jen pro tisk dokumentů, případně barevných grafů v obchodních materiálech. Bude-li vám někdo tvrdit opak, nevěřte mu.

Fotografické tiskárny mají vyšší počet inkoustových kazet 

Inkoustové tiskárny představují nejlepší cestu k domácímu tisku fotografií. Tiskové hlavy jsou schopné za vteřinu prsknout na povrch papíru desítky tisíc kapiček inkoustu o objemu zhruba 1–10 pikolitrů, což je jedna biliontina (milion miliontin) litru. Inkoustové tiskárny umějí měnit velikost této kapky, a navíc se jednotlivé barvy mohou (částečně) překrývat pro dosažení ještě přesnějšího odstínu.

Skutečné hardwarové rozlišení tedy nelze přesně určit, někteří výrobci se chlubí čísly až 9 600 × 4 800 dpi (bodů na palec). Vyšší číslo by mělo znamenat více bodů a jejich menší rozměr (u inkoustových tiskáren menší objem kapky), nicméně i z našeho testu vyplývá, že jde jen o marketingové lákadlo výrobců. Vždy záleží více na barevném rozsahu a věrnosti než na absolutním rozlišení.

Tajemství úspěchu totiž tkví především v počtu inkoustových kazet a právě zde dochází k dělení inkoustových tiskáren na obyčejné, řekněme dokumentové, a fotografické. Nezáleží ani na tom, zda jde o klasickou tiskárnu, nebo multifunkční zařízení se skenerem a kopírkou. Nejlevnější inkoustové tiskárny využívají čtveřice barevných inkoustů z tzv. CMYK barevného prostoru, tedy azurovou(cyan), purpurovou (magenta), žlutou (yellow) a černou (tzv. klíčová barva – key).

Dříve se tyto tři barvy vkládaly do jednoho zásobníku, dnes se až na ty skutečně nejlevnější výjimky využívají zásobníky oddělené. Společný barevný zásobník totiž zbytečně plýtvá barvami a obsahem vaší peněženky. Z našich zkušeností vyplývá, že dojde-li jedna z barev (nejčastěji jako první modrá), pak ostatních zbývá ještě čtvrtina nebo i polovina objemu.

Víc zásobníků, víc barev

Čtveřice barev ale stále není pro kvalitní fototiskárnu dostačující. Ano, ze základní trojice barev lze teoreticky namíchat všechny odstíny, v praxi však toto neplatí. Ukázkovým problémem jsou světlé odstíny, které tiskárna může vytvářet v podstatě jen vynecháváním potisku syté barvy pro „smíchání“ s bílou podkladovou barvou.

Výsledkem bývá tzv. rastrování, tedy viditelné plochy s pravidelnými tečkami jedné barvy pro dosažení světlého odstínu. Výrobci tedy přišli s tiskárnami, které využívají rozšířenou sadu inkoustů: světle purpurovou, světle azurovou, šedou a velmi často i tzv. fotografickou černou. Právě díky těmto barvám dokážou tiskárny lépe vykreslit jemný přechod modrých odstínů oblohy letního odpoledne, pleťových barev a šedých přechodů u snímků černobílých.

Počet inkoustových kazet i velikost náplně se liší dle výrobce tiskárny

Zbořme také další z mýtů: větší počet inkoustových zásobníků neznamená vyšší tiskové náklady, ba právě naopak. S menším počtem inkoustů musí tiskárny odstíny míchat více kapkami základních barev. Lepší tiskárna použije konkrétní barvu s menším stupněm „dobarvení“. Budete tedy potřebovat více zásobníků, jejich obměna však nebude tak častá.

S počtem inkoustů ale roste i cena tiskárny, přičemž ty nejlepší amatérské končí na hranici zhruba sedmi tisíc korun. Taková tiskárna však již bývá vybavena dalšími příjemnými funkcemi, jako je (bezdrátové) připojení do sítě, snadný tisk průkazových fotografií, kopírka, potisk CD a další.

Doposud jsme se bavili především o tiskárnách formátu A4. Na trhu jsou samozřejmě i tiskárny větší, formátu A3, A2 i A1. Zvláště poslední dvojice však již spadá do profesionální sféry, kde je běžné použití mnohem většího počtu inkoustů ve velkých zásobnících. Najdete je v profesionálních fotografických nebo produkčních studiích.

Cesta ke skvělým barvám

Koupí kvalitní inkoustové fototiskárny však cesta ke kvalitní fotografii pouze začíná. Hlavní problém se skrývá především v barvách a barevném sladění všech součástí řetězce: fotoaparátu, počítače – tedy nejspíše monitoru – a také tiskárny. Neexistují například dva monitory nebo dvě tiskárny, které by dokázaly tatáž digitální data reprodukovat naprosto stejně.

Do tohoto „barevného chaosu“ vnesly řád tzv. ICC profily, které popisují chování daného monitoru či tiskárny při reprodukci barev, konkrétně jejich převod mezi nezávislým barevným prostorem Lab a RGB, respektive CMYK. Můžeme tedy připustit nedokonalosti těchto zařízení při reprodukci barev, ale zkorigujeme je právě pomocí převodního profilu.

Problém s barvami poznáte jednoduše: přichystáte si na monitoru skvěle barevně vyváženou fotografii, nicméně tiskárna ji vyprodukuje barevně posunutou. Zde je nutné podotknout, že dokonalého výsledku dosáhnout v podstatě nelze, poradíme vám ale několik tipů, jak se mu co nejvíce přiblížit.

Papír a inkousty? Pouze od výrobce

V případě tiskárny je problematika ICC profilů ještě složitější. Především nelze v domácích podmínkách tiskárnu kalibrovat stejně snadno jako monitor. Kalibrace se provádí vytištěním testovacího obrazce zadaných parametrů a jeho nasnímání zařízením zvaným spektrofotometr. Zatímco u monitoru se ICC profil týká pouze zobrazovacího panelu, u tiskárny jde o složitější řetězec tiskárna – barvy – papír. Zatímco první dvě jsou neměnné (používáme-li předepsané barvy výrobce), papír často měníme. Pouhá změna papíru tedy vyžaduje použití jiného ICC profilu.

Použitý papír se na výsledné kvalitě snímků podepisuje měrou zdaleka nejvyšší. Lze říci, že i na těch nejlevnějších tiskárnách na trhu lze s dobrým papírem vykouzlit fotografie, které v domácím fotoalbu nikoho neurazí. A platí to i naopak: i na sebelepší tiskárně nevytvoříte hezké snímky s nekvalitním anebo nesprávně zvoleným papírem.

Každý výrobce nabízí několik druhů papírů

Ovladače tiskárny mají uloženy profily pro vlastní řadu fotopapírů daného výrobce, přičemž pro každý typ (matné, lesklé v různých úrovních lesku apod.) má tiskárna přesně stanovené množství použitého inkoustu, barevnou odchylku danou bělostí materiálu, savost povrchu a podobně. Při tisku je tedy velmi důležité zvolit v ovladači tiskárny správný typ použitého fotopapíru.

Koupíte-li bezejmenné fotografické papíry nebo papíry konkurenčního výrobce, nebudete přesně vědět, který profil při tisku použít. Řekněme, že použijete papír s horší savostí, avšak tiskárna aplikuje více inkoustu. Výsledkem budou rozpité a neostré fotografie. Samozřejmě můžete postupovat zdlouhavou a drahou metodou pokusů a omylů. I toto jsme zkoušeli a je třeba říci, že se nám pro fotopapír konkurenčního výrobce nepodařilo vyhledat profil, se kterým by výsledky tisku byly uspokojivé. Zkrátka chcete-li dosáhnout co nejlepší kvality, musíte na „značkovou“ hru výrobců přistoupit.

 
Nejlepších výsledků zpravilda dosáhnete s papíry od výrobce vaší tiskárny

Pokud budete používat tisková média jiných výrobců, měli by tito nabízet ke stažení odpovídající profily, které pak před tiskem zvolíte.

To samé platí i o použitých inkoustech – rovnou zapomeňte na repasované náplně. Doplněný inkoust nebude mít nikdy stejný barevný odstín, sytost a také stálost jako náplně originální. Není třeba dodávat, že s nekvalitními inkousty nelze dosáhnout barevně věrných fotografií, a to i přes veškeré sliby z úst výrobců neoriginálních náplní.

Kolik domácí fotografie stojí?

Vyčíslit přesně cenu jedné fotografie vytištěné na domácí tiskárně samozřejmě přesně nelze. Vždy záleží na hustotě pokrytí barvou, konkrétním modelu tiskárny, zvolené kvalitě tisku, použitém papíru a mnoha dalších aspektech. V rámci testu tiskáren počítáme tiskové náklady následovně: tiskárnu vybavíme zcela novými zásobníky inkoustu a zadáme tisk fotografií ve fotografické kvalitě do doby, než dojde některý z inkoustových zásobníků. Odečtem udávaného množství zbývajícího inkoustu v ostatních zásobnících a výpočtem dospějeme k nákladům na jednu fotografii. Indikace množství zbývajícího inkoustu v tiskárně samozřejmě není nejpřesnější, výsledky je tedy třeba brát s určitou rezervou.

Cena za jednu barevnou fotografii formátu 10 × 15 cm se u inkoustových fototiskáren obvykle pohybuje mezi 4–7 Kč, a to bez započtení nákladů na papír. Velká fotografie formátu A4 pak stojí mezi 15–25 Kč.

K ceně samozřejmě musíte připočítat fotografický papír. Při výpočtu nákladů na fotografie menších rozměrů se na jeden list A4 vměstnají buď tři fotografie o rozměru 10 × 15, nebo dvě fotografie o rozměru 13 × 18 centimetrů. Z důvodů již uvedených se podívejme na ceny originálních fotopapírů:

Skladování fotografií a barevná stálost

Výrobci inkoustových fototiskáren se často chlubí dlouholetou barevnou stálostí fotografií. Například Canon uvádí u své technologie ChromaLife100+ životnost až 300 let ve fotoalbu nebo 30 let na světle.

Fotografiím samozřejmě nejvíce prospívá tma a sucho v zakládacím albu. Doma však chceme tisknout především fotografie, které vystavíme na stolku nebo pověsíme na stěnu. Při tisku fotografií k tomuto účelu platí pár pravidel. Po vytištění snímků je nechejte vždy zaschnout po dobu minimálně půl hodiny. Při tisku fotografie se využívá velkého množství inkoustu, jehož dokonalé zaschnutí zkrátka žádá čas. I z tohoto důvodu vždy vyjímejte fotografie ihned po vytištění z výstupního zásobníku a rozkládejte je vedle sebe.

U fotografií určených k zarámování ponechejte tyto alespoň několik dnů „na vzduchu“, aby si barevně tzv. sedly. Plánujete-li umístění snímků na místě, kam dopadá přímé sluneční světlo během dne, investujte do skla rámečku s povrchovou UV úpravou – jedině tak zajistíte fotografii delší životnost.

Šmouhy a vynechávání tisku

Inkoust jako tiskové médium má své určité nedostatky. Necháte-li tiskárnu delší dobu odpočívat, může v mikroskopických tiskových hlavách inkoust zaschnout. To se projevuje jednoduše vynecháváním při tisku. Všechny inkoustové tiskárny nabízejí řešení v podobě tzv. čištění tiskových hlav. Tento proces bohužel probíhá tak, že tiskárna „profoukne“ všechny tiskové hlavy velkou dávkou inkoustu – dochází tedy k jeho plýtvání. Jiné řešení však neexistuje, tiskárna nemá senzory, které by detekovaly pouze ucpané tiskové hlavy. Některé tiskárny disponují navíc vícestupňovým čištěním. Nepomůže-li základní režim, použije tiskárna účinnější, avšak o to více plýtvající metodu.

Tiskárny nabízejí několik režimů čištění, nastavení (zarovnání) trysek i čištění kladek,
které mohou špinit všechny tištěné dokumenty.

Inkoust také již ze své podstaty pořádně špiní. Může se stát, zvláště při bezokrajovém tisku, že se kapky inkoustu dostanou do vnitřního mechanismu tiskárny, například na vodicí lišty, a následně začne špinit ostatní fotografie. Zde nezbývá než se dostat do útrob tiskárny a všechna špinavá místa pomocí lihu a textilie, která nezanechává chloupky, vyčistit. V praxi se však takové nehody příliš často nestávají.

Fotky třeba na pikniku aneb termosublimační tisk

K tisku fotografií se skvěle hodí ještě jedna technologie, tzv. termosublimační. V praxi ji využívá především Canon u svých malých přenosných fototiskáren řady Selphy, pracujících s maximálním formátem 10 × 15 cm.

Díky menším rozměrům lze termosublimační tiskárny snadno přenášet

Termosublimační tisk funguje na principu odpařování barvy z nosné fólie a následném přilnutí barvy na povrchu fotopapíru. Tiskárna tedy nevyužívá inkoust, ale plastový zásobník, ve kterém je namotán dlouhý pruh fólie. Na ní jsou pravidelně za sebou naneseny barvy CMY a speciální krycí vrstva. Zásobník má přesně daný počet vytištěných fotografií, a i kdybyste vytiskli pouze jedinou žlutou tečku uprostřed papíru, přijdete o jeden snímek. Zásobník se obvykle dodává rovnou s odpovídajícím počtem fotopapírů, ihned tedy víte, kolik vás jedna fotografie bude stát. Cena nejvýhodnějšího zásobníku pro 108 fotografií se pohybuje okolo 750 Kč, jeden snímek vyjde na necelých 7 Kč. Ano, jde o cenu výrazně vyšší než ve fotolabu, snímky však mají vysokou výdrž a odolnost díky ochrannému povrchu a především je máte ihned v rukou.