Portrétní fotografie je jedním z nejrozšířenějších témat především mezi amatérskými fotografy. V našem okolí je spousta zajímavých osob, které by stály za vyfocení. Vyfotit je ale tak, aby byla fotka dobrá a aby měla atmosféru, nemusí být úplně jednoduché.
Obecné postupy a pravidla jsou zažité prakticky ve všech fotografických žánrech z jednoho prostého důvodu – fungují na diváka. A to je to nejdůležitější, fotografie musí zaujmout diváka natolik, aby u ní chvíli setrval a prohlédl si ji.
Všimněte si dokonale propracovaných a ostrých vrásek na obličeji starce, vhodně zvolená expozice a převod do černobílé udělají atmosféru snímku ještě silnější. Foto: sxc.hu
Toho dosáhnete pouze tehdy, bude-li ze snímku čišet atmosféra a obsah bude zobrazen pro lidské oko a vnímání přirozeným způsobem. Portrétní fotografie v sobě skrývá mnoho podob – od klasického portrétu, kdy je na snímku pouze obličej portrétovaného, přes polocelek, kdy fotografujete prakticky polovinu postavy až po detaily se specifickým úhlem záběru a ořezem.
Rychlá cesta k portrétu
- vytáhněte digitál a dělejte, že fotíte, aby si okolí na přítomnost fotoaparátu zvyklo
- vytvořte si několik záběrů nanečisto, abyste zjistili vhodnou expozici
- vypněte blesk, případně přibleskněte odrazem o strop či stěnu, přímý záblesk dělá plochý obličej a nepříjemné odlesky na něm
- aktivujte sériové snímání, eliminujete tím riziko, že vám uteče ideální záběr
- v případě potřeby upravte okolí nebo změňte pozici pro lepší záběr
- zaměřte se na oči portrétovaného, na ně také ostřete, v případě nedostatku světla raději zvolte ruční ostření se zvětšením části obrazu, než oslňující paprsek autofokusu
- zkontrolujte kompozici a možné rušivé prvky na snímku a teprve poté fotografujte
- obvykle se vyplatí exponovat dva až tři snímky těsně po sobě, pokud si vás portrétovaný v průběhu všimne, máte šanci zachytit ve tváři přirozený moment překvapení
Každému se bude líbit něco jiného a experimentům se nemají klást meze, což je jenom dobře. Při focení se tedy nevažte a zkoušejte různé pozice úhly záběru a ohniska. Nemusíte se nutně držet rad, které najdete, doporučuji však tyto rady a tipy vyzkoušet alespoň jednou. Mnohdy vám totiž otevřou oči a zjistíte, že fotit konkrétní věc určitým způsobem přináší kýžený výsledek rychleji.
Pokračování 2 / 5
Technika pro portét
U portrétní fotografie je nejdůležitější vhodné světlo a příjemně naladěná portrétovaná osoba. Technika je pouze nástrojem, který vám usnadňuje práci. Není proto možné říct, že s konkrétním fotoaparátem bude fotka vždycky dobrá. Fotograf do fotky promítá s konkrétním záměrem své zkušenosti a pohled na svět.
Obecně je však možné konstatovat, že nejvhodnějším nástrojem bude pro fotografování zrcadlovka, a to z několika důvodů. Zrcadlovky mají ve srovnání s kompakty vyšší dynamický rozsah, takže zachytí širší škálu světel a stínů, což vede k plynulejším přechodům na scéně. Mnohem výraznější je ale fakt, že u zrcadlovek jsou použity mnohem větší snímače než u kompaktů. Větší snímač umožňuje pracovat s nižším množstvím šumu.
Zásadní je ale práce s hloubkou ostrosti jako s výtvarným nástrojem a oddělit tak snáze hlavní objekt od okolí tím, že pozadí nebude zcela ostré. U digitálních kompaktů je hloubka ostrosti velká, takže s rozostřeným pozadím příliš nepočítejte, pokud byste se o něj však chtěli pokusit, doporučuji nastavit co nejmenší clonové číslo a zároveň použít nejdelší ohnisko objektivu, u kterého ještě budete mít jistotu, že udržíte fotoaparát pevně a nehrozí vám pohybová neostrost.
Použití delšího ohniska není v případě portrétu samoúčelné, široké ohnisko objektivu s sebou totiž nutně nese zkreslení obrazu, které je v případě portrétu nežádoucí neboť deformuje tváře a je pro něj charakteristické soudkovité zkreslení.
Majitelé ultrazoomů jsou v mírné výhodě, rozsah jejich objektivů je totiž dostatečně velký na to, aby u nejdelších ohnisek bylo pozadí hlavního objektu rozostřené, bohužel to s sebou nese nevýhodu větší vzdálenosti od fotografované scény.
Ještě z dob analogové fotografie se zažilo označení „portrétní objektiv“ pro skla s ohniskovou vzdáleností 85 až 135 mm. Přechod k digitálnímu způsobu práce na tom nic nemění, protože obraz je při těchto ohniscích bez zkreslení a umožňuje zachytit přesně tu část těla, která je pro nás stěžejní, při zachování dostatečného ale nepříliš velkého odstupu od portrétovaného.
Pokračování 3 / 5
Vhodné prostředí a atmosféra
V závislosti na tom, koho fotografujete, vybírejte i vhodné prostředí. Obecně je možné nalézt dvě polohy portrétní fotografie, buďto jsou to portréty osob v exteriérech, atelieru či jiném interiéru anebo naopak v jejich přirozeném prostředí například při práci či zábavě.
Portrétování osob v jejich přirozeném prostředí dodá snímku konkrétní rámec a navíc se budou cítit uvolněně. Právě uvolněnost je na snímku tím nejdůležitějším prvkem, který tvoří atmosféru. Strnulé pózy, kdy portrétovaný čeká na cvaknutí spouště, nejsou příliš ideální.
Při fotografování portrétů můžete využít techniku high key, která spočívá v částečném přeexponování nasvícené scény a ve snaze o co nejsvětlejší snímek -v případě portrétů je takový snímek pro diváka velmi přitažlivý. Foto: Martin Haburaj
Velmi důležité je, zvláště když fotografujete ve větší skupince lidí, aby si objekty vašeho zájmu zvykly na to, že je chcete fotografovat. Ještě než začnete na ostro exponovat, vytáhněte si foťák a dělejte, že už fotografujete. Jednak si vyzkoušíte různé typy záběru a úhly pohledu.
Zjistíte, jestli se nemusíte přesunout, jestli například není potřeba upravit okolí (posunout květinu, sundat ze stolu vysokou sklenici apod.) a v neposlední řadě také můžete otestovat expozici a zvolit nejvhodnější kombinaci času, clony a citlivosti. Fotografovaný si během toho zvykne na přítomnost fotoaparátu a po čase na něj zapomene, v ten okamžik přichází vaše chvíle a můžete ulovit ty nejlepší záběry.
Oproti tomu technika low key se snaží o snímek tmavý pouze s několika málo detaily. Foto: Malber
Pokračování 4 / 5
Kompozice
Stran kompozice existuje několik pouček, které by měly být dodržovány, osobně si však myslím, že nejdůležitější jsou dvě, možná tři z nich. Na každé portrétní fotografii by měly být vidět oči, ať už se dívají do objektivu (což je ideální) anebo se dívají jinam. Portrét bez očí zkrátka není portrétem a na diváka bude působit divně.
Při komponování snímku a fotografování portrétu z profilu by mělo být na fotografii na straně, kam míří pohled osoby více místa. V opačném případě se totiž portrétovaný dívá jakoby ven z fotografie, což je velmi nepřirozené a pro diváka znervózňující, neboť neví, na co se dotyčná osoba dívá. Mnoho fotografů říká, že by u portrétů měla být zakázána středová kompozice, s tímto názorem nesouhlasím, ale je třeba jí využívat s rozvahou a pouze v některých případech.
Dobrou kompozice tohoto snímku kazí hned dvě chyby, jednak uříznutý levý loket a také nevhodný odlesk v brýlích, který na sebe strhává pozornost.
V neposlední řadě je třeba kontrola okolí portrétovaného. Ještě než stisknete spoušť, prohlédněte si celý záběr, není nic horšího, než větev stromu rostoucí z hlavy, useknutá špička nosu, protože stojíme příliš blízko anebo čůrající pes na pozadí vedle ucha fotografovaného.
Úhel záběru by měl být přirozený, tj. přibližně ze stejné výšky jako je výška portrétovaného. Můžete samozřejmě zkusit i záběry z nadhledu či podhledu, nese to však svá rizika, například při podhledu se velmi často stává, že nosní dírky se jakoby zvětší, což jistě portrétované osoby příliš nepotěší. Naopak při nadhledu působí hlava příliš velká ve srovnání se zbytkem těla.
Netradiční kompozice je to, co stoprocentně zaujme, foto: rabarik
Pokračování 5 / 5
Ostření
Pomineme-li to, že má být portrét správně exponovaný, pak je nejdůležitějším prvkem celého fotografování ostření. Ať už budete ostřit ručně či automaticky, je potřeba vždy ostřit na oči. To je totiž místo, kam se bude divák koukat nejdříve. Při ostření je třeba dávat pozor na dvě věci, jednak je to hloubka ostrosti a místo, kam ostříme.
S rostoucí hloubkou ostrosti klesá riziko toho, že bude fotografie špatně zaostřená, nicméně je-li požadavkem maximální oddělení od okolí, pak je logické, že budete používat menší clonu, která s sebou nese menší hloubku ostrosti.
stejně jako portrét, i glamour může být inspirativní
Druhou věcí je pak způsob ostření, u portrétu ostřete vždy až poté, co si snímek zkomponujete, pokud byste nejprve zaostřili a poté dokončili kompozici s tím, že změníte úhel záběru, vystavujete se riziku, že nebude snímek správně zaostřený. I minimální změna polohy fotoaparátu má při malé hloubce ostrosti a větší ohniskové vzdálenosti poměrně značný vliv na výsledný snímek.
A na závěr praktická ukázka jakého výsledku dosáhnete při fotografování na slunci a ve stínu.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na devíti webech.
Chci Premium a Živě.cz bez reklam
Od 41 Kč měsíčně