Vivo V40 je telefon střední třídy, který však překvapil nasazením optiky a fotorežimů Zeiss. Přínos optiky je v tom, že je odolnější vůči různým odleskům (např. v protisvětle) při focení.
Vivo V40 charakterizuje rozměrný fotomodul na zádech se dvěma 50Mpx fotoaparáty využívajícími optiku Zeiss, a s přisvětlením Aura Light, u něhož si nastavíte barevnou teplotu
Telefon má na zádech fotomodul s 50Mpx hlavním širokoúhlým objektivem, který má světelnost F1,9 a 23mm ohnisko. Snímač má velikost 1/1.55", ostření je typu PDAF a focení dopomáhá i optická stabilizace. Při focení slučuje čtyři pixely do jednoho, pro focení v plném rozlišení musíte zvolit samostatný režim. Ultraširokoúhlý snímač má také 50Mpx rozlišení, které taktéž přepočítává na 12,5Mpx snímky. Má světelnost F2,0, 15mm ohnisko a 119° záběr scény. Snímač má rozměry 1/2.76" a podporuje autofocus, což ve střední třídě není úplně typické, takže jej využijete i pro účely makrosnímků.
Na první pohled základní sadu fotoaparátů doplňuje ještě přisvětlení Aura Light pro poveden nasvícení portrétních fotografií. Přiblížení je pouze v podobě in-sensor zoomu, i přesto jsou však fotografické možnosti tohoto smartphonu, na střední třídu, velmi slušné. U videa je maximem rozlišení 4K se 30 fps. Selfie má do třetí rozlišení 50 Mpx, světelnost F2,0 a ohnisko 21mm. Velikost snímače je stejná jako u širokáče, a selfie zvládá i automaticky zaostřovat. A to pro telefony této kategorie rozhodně není typické.
12,5 a 50Mpx fotografie a jejich odpovídající výřezy
Zastavit se musíme i u velikosti fotek. Při běžném focení se mají 12,5Mpx fotografie do 10 MB, portrétové snímky obsahují prostorová data pro budoucí přeostření. A mají velikost často až 25 MB, což platí i pro fotky v plném rozlišení. U něj nevidíme žádný velký přínos co do ostrosti a kvality detailů. A pokud ano, jen při ideálních světelných podmínkách. V nabídce jsou i různé kreativní režimy, jako záznam na „mikrofilm“ nebo propojení předního a zadního fotoaparátu na jednu fotografii.
Ani Vivo V40 není bez chyb, jednou za čas si automatika neporadí s oblohou nebo fotka vypadá jako po aplikaci filtru. Ze 700 vyfocených snímků bylo deset takto černých, a to se jednalo o fotky pořízené ve dne
I přesto, že má Vivo V40 jen dva fotoaparáty, příjemně nás překvapilo svou všestranností. Nic neumí dokonale, ale vede si služně v interiérech, venku i za šera. Nadstandardní jsou však portréty, které nás několikrát příjemně překvapily. Tak povedené portrétové snímky s uvěřitelným (tj. neumělým) bokehem mají problém pořídit i výrazně dražší telefony. V40 pořizuje i kvalitní selfíčka (málokdy pořídíte vyloženě nepovedenou fotku), a s portrétovým režimem a styly bokehu od Zeiss je jejich kvalita ještě vyšší. Naopak zklamání jsme byli z nepřehlednosti fotoaplikace nebo z horší stabilizace a ostrosti u videí.
Hlavní fotoaparát
Při focení jakýmkoliv snímačem můžete využít tři fotografické režimy – Živý, Texturovaný a Zeiss. Nejčastěji zřejmě upřednostníte režim Živý s oku lahodícími barevnými odstíny. Režim Texturovaný zvyšuje kontrast, ale barvy jsou často vybledlé, a tak to určitě nebude vaše volba číslo jedna.
Vystupující stíny i jiná barva oblohy – rozdíly mezi fotorežimy Živý, Texturovaný a Zeiss (zleva)
A to nebude zřejmě ani režim Zeiss, byť se Vivo hodně snažilo. Barvy jsou často lehce „přes“, zejména v hodně světlých a i v relativně tmavších místech. Právě první zmiňovaný režim se nám jevil jako nejlépe reprezentativní, a proto v něm vznikla většina testovacích fotografií.
Fotka na automatiku a režim Momentka, která zastaví pohyb. Největší rozdíl mezi oběma režimy je vidět při zachycení pohybu zblízka
HDR je aplikováno automaticky, a někdy je „na hraně“ uvěřitelnosti, zelená je někdy příliš zelená, a modrá vypadá trochu jinak, než obloha, kterou před sebou vidíte. Telefon má i řadu fotografických režimů, v režimu Pro můžete fotit i do RAWu, upravíte si měření, ostření, vyvážení bílé, rychlost závěrky, ISO a kompenzaci expozice.
Interiér v podání Vivo V40
Při focení akčních scén se bude hodit režim Momentka, který zkrátí expozici, aby na fotce nebyly zachycena rozmazaná místa v pohybu, ale to bez výraznějšího zásahu do kvality fotografie. Nejlépe je vidět jeho přínos na focení pohybujícího se objektu hodně na popředí, např. ruky v pohybu.
Fotografie za dne jsou plné barev a příjemně prokreslené s uvěřitelnými stíny. Někdy je zelená zelenější a modrá modřejší, ale je to ku prospěchu věci. Fotky se vám prostě budou líbit
Někdy je však pohyb žádoucí. Živá fotografie pořídí snímek a při přehrání ukáže i několik vteřin před jeho pořízením. U časosběru se z patnácti reálných sekund stane jedna sekunda záznamu. Budete však muset telefon upnout do stativu, jinak vás čeká jemný „focus hunting“, což na kvalitě videa rozhodně nepřidá.
Při nočním focení stačí telefonu jen velmi málo světla, např. vzdálenou pouliční lampu. U příliš světlých zdrojů si v noci stáhněte jasovou složku. Jinak se může z poutačů na fotkách stát bílá koule, ve které není nic vidět. Noční fotky mají překvapivě stále dost detailů, navíc si pomůžete i nočním režimem a stativem nebo stabilnější rukou
V noci (a také v podvečer) uděláte nejlépe, když přepnete ručně na noční režim, automatika se s tlačítkem pro přepnutí váhá, a ne a ne jej zobrazit.
Tady by to bez umělé inteligence nešlo. Srovnání fotky měsíce na automatiku (vlevo) se samostatným režimem Superúplněk, který rozezná (a vymyslí si) měsíc. Telefon má i samostatný režim pro focení oblohy
Předností nočního režimu je delší expozice, a to podle toho, zda fotíte z ruky (maximum cca 8 sekund) nebo ze stativu (až 24 sekund).
Od bílé až po oranžovou. Různá barva kůže v obličeje podle teploty barvy přisvětlení Aura Light
Delší expozice samozřejmě není vždy zárukou kvalitnějších nočních snímků, ale často minimálně vytáhne stíny a přidá něco málo detailů, které by při focení na automatiku chyběly.
Ultraširokoúhlý snímač
U ultraširokoúhlého snímače musíme vypíchnout to, že je na tom barevně prakticky stejně jako hlavní fotoaparát. Ideální výsledky však čekejte jen při focení ve dne. Za šera se vytrácejí detaily v rozích, a za tmy poté na celém snímku. I pro širokáč můžete nastavit jeden ze tří režimů focení, ovšem nikoliv samostatně. Uvítali bychom třeba to, aby bylo možné režim napevno nastavit jednotlivým objektivům.
Širokoúhlé snímky ve dne a v interiéru
Zřejmě nejhůře je na tom širokáč v noci, kdy se barvy výrazně odklánějí a snímky jsou také poměrně dosti rozostřené. Tedy za předpokladu, že nemáte blízko žádný zdroj umělého osvětlení.
Ultraširokoúhlé snímky pořízené v noci
Tyto nedostatky však širokáč hravě vyvažuje ostřením, a tím, že jej můžete využít jako makro (viz dále). Kvalitativně bychom jej zařadili i přesto lehce nad střední třídu, u vlajkových modelů má však tento typ snímačů ještě o něco vyšší kvalitu.
In-senzor přiblížení
VIvo V40 neobsahuje samostatný zoomový objektiv, byť se 2× přiblížení tváří jako by pocházelo ze samostatného snímače. Jedná se však jen o tzv. In-sensor zoom, který vzniká v podobě výřezu z hlavního snímače. Pro běžné použití je určitě použitelný (je to daleko lepší, než čistě 2× digitální zoom), na druhou stranu se však samostatné optice nemůže rovnat.
Základní snímek a přiblížení 2×, 5×, 10× a 20×. Už „pětka“ je leckdy za hranou...
Pokud můžeme doporučit, je dvojnásobné přiblížení opravdu snesitelné maximum. V ideálním světelných podmínkách se můžete občas dostat i na slušné výsledky s 5× přiblížením, dál už je přibližování jen pro otrlé. Jsou velmi výrazně vidět dopady digitálního přiblížení, z fotek mizí detaily i zaostření a celkově se stává nepoužitelná. Maximální hodnota přiblížení je dvacetinásobná, maximum je ale spíše jen zajímavá statistika, než to, že byste jej nějak efektivně využili v praxi.
Makro
Makro nemá vyčleněný samostatný objektiv, ale využívá ultraširokoúhlý objektiv, který dokáže zaostřovat. Při focení na makrorežim musíte zapnout zástupce na boku fotoaplikace, a kvalita detailů mě příjemně překvapila. Snímač v prvé řadě umí ostřit, a tak v paměti najdete jen minimum makrofotek, které by byly rozostřené. Fotit můžete objekty vzdálené zhruba 3 cm od objektivu.
Makrosnímky ve střední třídě často znamenají „mazanice“ z 5Mpx snímačů bez zaostření. Marka pořízená Vivo V40 mají své rezervy v neostrosti v rozích, jejich kvalita je však na střední třídu nadprůměrná
Jedním dechem musíme dodat, že se telefon hodně pere s focením makra pohyblivých objektů. Při focení květiny pohupující se ve větru ji radši pořiďte několikrát za sebou. Makra mají slušnou úroveň detailů (alternativně můžete za dobrého světla vsadit na 2× zoom a od objektu se trochu vzdálit) a povedené barvy. Kvalitativně je řadíme, podobně jako portréty, hodně vysoko.
Portrétní fotografie
Při focení v portrétním režimu se využívají všechny tří základní „objektivy“. Fotit můžete ve 24, 35 nebo 50mm režimu s příjemným bokehem, který si upravíte nastavením režimů Zeiss. Někdy se nám však výsledky zdály hodně podobné, závisí na typu scény a na objektu, který se „rozmazává“ na pozadí.
24mm, 35mm a 50mm portrét – toto je nejsilnější stránka Vivo V40
Rozdíly mezi nimi však u použitého (tj. menšího fotočipu) nejsou vidět tolik, jako u větších snímačů, u nichž máte větší možnosti při práci s hloubkou ostrosti. Ve všech případech telefon upřednostňuje široký formát fotografie, na konvenční poměry stran musíte vždy ručně přepnout, protože si vaší poslední volbu aplikace nepamatuje. A vypíchnout musíme i dostatečnou ostrost a přechody mezi popředním a pozadím, které díky přirozenému bokehu nevypadají nijak uměle.
Portrétní efekt skvěle funguje i u neživých věcí...
Při portrétním režimu (v interiéru nebo za šera a v noci) se hodí aktivovat osvětlení Aura Light, které je u Androidů stále svým způsobem unikátní.
...a někdy vypadá až neskutečně
Můžete mu nastavit úroveň jasu i teplotu barvy (od bílé až po oranžovou, popř. lze nechat automatiku), světlo je navíc rozptýlené, takže osvícený předmět na popředí, klidně i s tmavým pozadím, vypadá přirozeněji, než u klasické přisvětlovací diody. Např. pleť v obličeji vypadá daleko realističtěji, než kdybyste na ni pustili obyčejnou bílou LED diodu.
Interiér bez přisvětlení a s Aura Light jako s bleskem
Právě díky povedeným portrétům prakticky za jakýchkoliv světlených podmínek řadíme Vivo V40 fotograficky, s ohledem na střední třídu, hodně vysoko. Nepřijdete však ani o klasický blesk, AuraLight využijete i jako přísvit při natáčení videí nebo jako standardní jednorázový „blesk“ při focení nočních snímků.
Selfie
A pokud jsme chválili portrétní snímky včetně fotorežimů Zeiss pro bokeh, nemůžeme jinak ani u selfie kamerky. Pro HDR u ní platí to stejné jako u hlavního fotoaparátu, ale umí zaostřovat, což v této cenové kategorii nebývá zvykem.
Telefon prakticky nepořídí nějak vyloženě nepovedenou selfie. Selfie s portrétovým režimem vypadají na první pohled ještě lépe...
Selfie jsou příjemně prokreslená, a mají slušnou úroveň detail. V noci a v interiéru však musíte počítat s horší kvalitou, protože světla není nazbyt. Telefon si sice umí pomocí světlem z displeje, ale nelze čekat zázraky.
Pět různých efektů bokehu od Zeiss (využijete je i u zadních fotoaparátů) – těžko vybrat nejkvalitnější snímek. A to proto, že má každý „něco“ do sebe
U základního focení selfie si navolíte pouze Filtry a jejich intenzitu, až u portrétního režimu vám telefon dovolí vybrat režimy pro bokeh. Mimo přirozeného je na výběr i pět režimů od Zeiss. Dodatečné vylepšování pleti nám přišlo už zbytečné, málokdo si bude chtít u selfíček upravit tvar obličeje, ztenčit rty nebo zúžit nos...
Video
Videa natočíte maximálně v rozlišení 4K s 30 fps. V tomto formátu však musíte překousnout absenci viditelné stabilizace, patřičnou ostrost, slabší dynamický rozsah a mdlé barvy. U videí je relativně slušná zvuková složka, vše však kazí viditelné „sekání“ obrazu při pohybu. Na záznamu navíc chybí i větší detaily, přínos 4K rozlišení není moc znát. To platí bohužel i tehdy, pokud přepnete na rozlišení Full HD s 60 fps. Detaily budete hledat marně, a větší framerate nijak nezastíní, že video není pořádně stabilní. Kvalita videa je asi největší slabinou telefonu, od optické stabilizace jsme čekali více.
Optická stabilizace je u telefonu vedena jako „Standardní“. Režim označený jako „Ultra“ přizve do akce širokáč, ale sníží efektivní rozlišení na Full HD s 30 fps. Daní za důkladnější stabilizace je však i kvalita záznamu, např. v nepatrně horších světelných podmínkách. A zatímco u foťáků byste příslušnost ke střední třídě nečekali, natáčení videí vás nenechá na pochybách.
Full HD, 60 fps, denní světlo, základní stabilizace:
Full HD, 30 fps, umělé osvětlení, základní stabilizace:
Full HD, 30 fps, za šera, Ultra stabilizace:
UHD, 30 fps, za dne, základní stabilizace, nahrávka hudby:
UHD, 60 fps, za dne, základní stabilizace: