Celou zimu pracovala Tereza z Davle na své aktuální výstavě v Leica Gallery Prague, pro niž zvěčnila své spoře oděné kamarádky v kulisách slavného hotelu Evropa.
Exhibice černobílých fotografií nese název Grandhotel a potrvá ještě necelé tři týdny.Tereza vypráví intimní příběhy půvabných žen. Žádný muž, žádná erotika, ale pouhá koketnost na pohled osamocených žen. Klišé ve formě hotelového prostředí. Podvazky, korzety, drzé pohledy, to vše vsazeno do černobílé klasické fotografie. Nebylo to tu už? Ano, její tvorba se nápadně podobá tomu, co se nám líbí na Helmutu Newtonovi.
Ale stejně jako Newton, tak i Tereza z Davle potvrzuje, že ženám rozumí. Její fotografie dokážou vtáhnout svou atmosférou. Ačkoliv snímky vznikaly „na povel“, nechybí jim spontánnost a lehkost. Nezachycují profesionální modelky, nýbrž fotografčiny kamarádky, které s pózováním před objektivem ve většině případů nemají zkušenosti. Ženy tak působí na snímcích živočišněji a skutečněji. Tereza z Davle říká, že se nesnaží modely aranžovat do nějaké role, ale nechává se jimi inspirovat.
Tereza z Davle, Grandhotel
„Cyklus fotografií tvořený v hotelu Evropa nemá pevný koncept. Jediné spojení je právě budova na Václavském náměstí, která mne od půlky devadesátých let fascinovala,“ prozradila fotografka.
Tereza je sama sobě asistentkou, vizážistkou i stylistkou. Vkládá do snímků emoce a tak se i na svou tvorbu dívá. Fotografie nejsou technicky dokonalé a její kolegové, kteří fotku vnímají spíše z hlediska řemesla, by jí spoustu věcí vytkli. Možná právě na pohled neprofesionální rozmazanost a neostrost přispívá k jejich dokonalé atmosféře.
Černobílá klasika
Mluvíme zde o jedné z mála fotografek, resp. fotografů, kteří se ještě nenechali zlákat digitální technikou. Všechny snímky, které v těchto dnech zdobí zdi Leica Gallery, vyšly z analogu a autorka je sama zvětšovala na barytový papír. „Právě na fotografově oku nejvíc záleží: je-li jeho vidění unikátní, analogová technika dopomůže rozvinout jeho výjimečnost. Pokud unikátní není, nemůže ho analog ani nahradit, ani zachránit a právě tímto faktem Tereza ostře vybočuje z řady autorů, kteří slepě spoléhají, že čistě technické pojetí analogové fotografie je umělecky spasí,“ říká kurátor výstavy Adolf Zika.
Přesto ve fotografiích jistá klišé vznikají. Téma krásných nahých či polooblečených žen, hotelu, černobílých snímků – nic, co by svět neviděl. Znalce fotografie neoslní ani nenadchne. Tereza vytáhla z rukávu zaručeně svůj trumf, ale zároveň vsadila na jistotu. Soubor 43 snímků současnou tvorbu neposunuje, pouze nabízí to, co se všeobecně líbí.
Výstava Grandhotel je součástí festivalu Prague Photo, který skončil v neděli 10. dubna. „Tváří festivalu“ byla jedna z Tereziných fotografií – žena mačkající se svá robustní ňadra – která splňovala spíše komerční, než estetický účel. Grandhotel je první expozice Terezy z Davle, která vznikla na objednávku.
V Leica Gallery Prague ve Školské ulici 28 v Praze 1budou fotografie k vidění až do 1. května.
Kdo je Tereza z Davle
Narodila se v roce 1975 v Hořicích. Dětství a fotografické začátky prožila v Davli u Prahy, odkud také pramení její pseudonym. Fotografování se věnuje od roku 1996. Věnuje se figurální fotografii, převážně černobílému portrétu a aktu.
Fotografuje na analog – používá aparáty Pentax a Canon, snímky si následně sama zvětšuje. Učí se z knih, od svých fotografických kolegů a především vlastní prací. Spatřuje kouzlo v nedokonalosti a denním světle, které ji umožňuje zachytit autentickou atmosféru. Přirozenost upřednostňuje i při výběru modelek, těmi jsou její kamarádky a sousedky.
Zdroj: Leica Gallery Prague