„Slunečnice každým dnem otáčí se za sluncem...“ Pole plné optimistických rostlin dokáže zářit daleko do kraje, i když je třeba zrovna pod mrakem.
Nevím, čím to je, ale pokaždé, když přijde zima, tak v Galerii zavládne tma. Černobílá fotografie sice dokáže být doslova fantastická a ta barevná zas někdy funguje podle hesla méně je více, ale moře slunečnic, které se zde objevilo během minulého týdne, se zdá být tím pravým lékem na zimní deprese. Dost bylo zádumčivého šera a světelného deficitu. Nastal čas sáhnout do zásoby sluncí pro příští léto.
Tyhle květiny jsou jako lidé, kteří neustále rozdávají dobrou náladu a pohodu, i když se nad jejich malým políčkem zrovna stahují bouřkové mraky. Žlutá je barvou života, optimismu a naděje. Nemá v sobě agresi rudé barvy, ale intenzivně z ní sálá teplo a pohoda. „Ty hřejí i přes monitor“, objevuje se v diskusi pod snímkem názor jednoho z čtenářů. Slunečnice vypadají jako dav, který míří za zábavou. „Jako sluníčka ve školce“, tvrdí autor dalšího příspěvku. Jako rozdychtěné publikum – jeho mluvčím je květina v popředí, která nás přesvědčuje, abychom se zapojili do jejich zářivě žluté uniformity a nechali se pohltit. Nezdá se vám ten dav z tohoto pohledu svým způsobem i trochu děsivý?
Zásoba sluncí pro příští léto; foto: Jonatán
V popředí ještě rozeznáváme jednotlivé individuality – zírají do objektivu, naklání se k sobě, komunikují. „Ta vpravo dole se maluje a nedává pozor“, doplňuje další čtenář. Pozvedneme-li však oči trochu výš, spatříme splývající miliardy, masu téměř identických jedinců. Čím jsou vzdálenější, tím více nám splývají. Možná je lidstvo vlastně úplně stejné. Jeden jako druhý, odlišnost se s rostoucím odcizením stírá. Jen nezáříme žlutě, protože se utápíme v každodenní šedi. Jak by to asi vypadalo, kdyby se někdo z nás zítra rozhodl stát se slunečnicí v šedém světě?
Pod tímto fascinujícím výřezem ze skutečnosti je podepsán Jonatán, celým jménem Ivan Janota. Podepsán je možná až příliš křiklavým způsobem. Jméno autora by asi nemuselo být tím, na co naše oči padnou nejdříve. Také bych ocenila trochu decentnější rámeček, ten stávající působí trochu agresivněji, než je nutné. Spolu s podpisem totiž zápasí se zářivou a kontrastní fotografii, i když jsou vyvedeny v podobných barvách. Možná právě z tohoto konfliktu pochází ta nejistota a zneklidnění, které spatříte pod optimistickým teplem, když se na snímek díváte déle. Ale možná vůbec ne. Možná se jedná jen o krásné a nekomplikované žluté moře.