Analogová fotografie byla dlouhá léta velmi oblíbená, a i dnes se najde řada fotografů, kteří film používají. Co když ale nechcete mít v ruce pouze zvětšené snímky, ale raději byste pracovali s digitálními daty?
Digitalizací negativu vlastně všechno začalo a teprve později přišly ke slovu digitální fotoaparáty, které značně usnadnily fotografování. Mnoho z nás má jistě doma ještě schované vyvolané negativy nebo dokonce diapozitivy. Fajnšmekři pak jistě najdou i svitkové filmy.
Pokud byste chtěli své archivní fotky opět uvést v život a pracovat s nimi tak, jak jste si tomu navykli v případě digitálních snímků, čeká vás sice časově náročnější, avšak v principu poměrně jednoduchá práce.
Ještě, než se pustíte do digitalizace svého fotoarchivu, možná vás napadne otázka, zda bude efektivnější skenovat již hotové a vytištěné fotografie, nebo raději sáhnout po zdrojových filmových pásech. Odpověď je v tomto případě naprosto jasná, filmový pás má mnohem více detailů než hotová fotografie. U té bude samozřejmě záležet nejen na kvalitě a typu použitého fotopapíru, ale také na kvalitě zvětšeniny jako takové. Při skenování ve vysokém rozlišení totiž můžete narazit na řadu nedokonalostí.
Skenování negativů
Digitalizace negativu není de facto ničím jiným než jeho skenováním, rozdíly jsou však ve způsobu skenování a kvalitě výsledného obrazu. Oproti klasickému skenování plochých předloh je při skenování transparentních předloh (což je například filmový pás) třeba ji prosvítit, nikoli pouze osvítit, jak je to běžné.
U plochých předloh si tedy vystačíte s jednou osvitovou trubicí, kdežto u transparentních originálů jsou třeba trubice dvě. A tuto funkci bohužel mnoho klasických skenerů nemá. Najdete samozřejmě i několik výjimek, kdy se výrobci právě na skenování transparentních předloh v podobě filmového pásu zaměřují.
Takové skenery jsou vybaveny druhý zdrojem světla ve víku a součástí příslušenství jsou i rámečky pro vložení filmového pásu nejčastějších velikostí (kinofilm a svitek), jednotlivých rámečků s diapozitivem nebo i nestandardních formátů deskových filmů. Práce s takovým skenerem je poměrně rychlá, jelikož skenujete větší množství snímků najednou. Navíc je to asi jediný způsob, jak oskenovat nestandardní formáty většího rozměru než je 6cm šíře svitkového filmu.
Převod filmového pásu do digitální podoby není nijak těžký, připravte se však na dlouhé večery u skeneru.
Druhou cestou, jak se dostat k digitální podobě negativu, je využití speciálního filmového skeneru, který je přímo uzpůsoben pro skenování filmových políček, který nabídne perfektní obrazovou kvalitu a velké množství detailů na výsledném obrazu.
Plustek OpticFilm 120 je jedním z novějších skenerů, které zvládnou digitalizaci jak kinofilmového pásu, tak i svitkového filmu. Skener se přestal prodávat v roce 2018, takže nezbývá než hledat v bazaru. Cena nového kusu však atakovala hranici 55 000 Kč.
Bohužel však se kvalitní filmové skenery staly postupem let nedostatkovým zbožím, jelikož je velké firmy přestávají vyrábět. Cenové rozpětí je v této kategorii opravdu velké a filmový skener pořídíte od cca 1 500 Kč až do 50 000 Kč. Dalo by se říct, že v tomto směru odpovídá kvalita ceně.
Na druhou stranu je třeba mít na paměti také to, k čemu budou následné oskenované fotografie sloužit. Jestliže je cílem pouze digitalizace a následné sdílení fotografií v rámci internetu, pak si zřejmě vystačíte i s levnějším skenerem v ceně kolem 2 až 3 tisíc korun. Pro náročnější práci je samozřejmě třeba sáhnout po skeneru výkonnějším, nicméně je třeba mít stále na paměti, že velkoformátová fotografie bude vždy kvalitnější jako zvětšenina z negativu, než jako tisk digitalizované podoby filmu.
Jak vybrat skener
Každý skener má několik technických parametrů, na které byste se měli při výběru zaměřit, mezi ty nejdůležitější patří následující.
Rozlišení skeneru
Rozlišení skenu je stěžejní a pro poměrně slušný sken kinofilmu ale i svitku by mělo dostačovat efektivní rozlišení skeneru cca 3000 dpi. Pozor však dejte na to, co uvádí výrobce a raději se podívejte do detailních specifikací stroje nebo si projděte recenze.
V praxi to může vypadat tak, že například naskenujete negativ se zvoleným rozlišením 7200 dpi, ale množství detailů, které takový sken nabízí, nebude odlišné od rozlišení cca 3000 dpi. Velikost souboru však bude mnohonásobně větší, obrázek bude obsahovat množství „prázdných“ pixelů, které nenesou žádnou podstatnou obrazovou informaci.
Barevná hloubka a denzita
Další dva parametry, které je dobré sledovat, jsou bitová či barevná hloubka a denzita. U obou je v podstatě možné říct, že čím vyšší hodnoty jsou, tím lépe. Dobré výsledky poskytuje barevná hloubka 48 bitů a denzita o hodnotě 3. Bitová hloubka a denzita ovlivňují zejména to, jak věrné bude podání barev a tmavých a světlých tónů. Tedy čím vyšší hodnoty jsou, tím jemnější rozdíly by měl skener umět zvládnout.
ICE
Jedná se o funkci, která je určena pro automatickou retuš prachu na negativu a odstranění škrábanců, využívá se při ní infračerveného paprsku a v mnoha případech je velmi užitečná. Některé skenery pak mohou nabízet i redukci zrna nebo funkce pro automatickou obnovu vybledlých barev, které se mohou hodit například při skenování starších negativů.
Zřejmě nejjednodušší, ale také nepříliš levnou cestou je skenování negativu prostřednictvím některého z prodejců fototechniky a fotoslužeb. V takovém případě pouze zanesete negativy k prodejci, zvolíte si rozlišení výsledného skenu a digitální data pak dostanete v podobě DVD nebo budou uložena do cloudu, kde si je můžete stáhnout. Je však třeba počítat s tím, že cena skenu jednoho políčka se pohybuje kolem 10 Kč a výše.
Fotografování filmů
Alternativou k výše popsanému skenování, může být digitalizace svépomocí. Předpokladem je však vlastnictví digitálního fotoaparátu – ideálně zrcadlovky nebo bezzrcadlovky – s možností výměny objektivů. V praxi se pak jedná o přefocení prosvíceného filmového pásu, kdy velmi rychle a poměrně snadno získáte digitální podobu snímku.
Abyste mohli fotograf filmový pás, je třeba použít makroobjektiv nebo mezikroužky v kombinaci se standardním objektivem, abyste mohli zaostřit na kratší vzdálenost, než je u objektivů standartní. Následně je pak třeba nějakým způsobem uchytit filmový pás do držáku, který je upevněn na objektivu a v neposlední řadě jej prosvítit. Někteří výrobci dokonce nabízejí přímo hotové sady pro focení negativů.
Jednodušší cestou je výroba prosvětlovací komory nebo pultu, které vám zajistí v čase víceméně stejný standardizovaný výsledek. Pro výrobu postačí jakákoli krabice, do níž vyříznete otvor pro upevnění filmového pásu na jedné straně a druhý otvor pro zdroj světla na straně protilehlé nebo horní. Vnitřní stěny krabice je pak vhodné natřít na bílo, pro zajištění maximální odrazivosti.
Samotné prosvícení je možné realizovat buďto externím bleskem nebo výkonným statickým světlem, jako například LED panel. Ať už zvolíte jednu nebo druhou cestu, pamatujte na nutnost rozptýlení světla pomocí difuzoru, v opačném případě bude světlo příliš ostré a tvrdé.
Jednou z alternativ je také použití většího displeje, který poslouží jako prosvětlovací pultík. Pozor však na rastr displeje, který bývá při fotografování viditelný, ideální je mezi displej a filmový pás vložit další materiál, který světlo rozptýlí jako difuzor.
Stavba skenovací komory pro negativy není nijak složitá, nejvíce času strávíte „laděním“ výkonu světla a jeho umístěním od negativu, abyste dosáhli optimálních výsledků.
V ideálním případě by mělo jedno políčko filmu vyplnit celé obrazové pole fotoaparátu, tak bude zajištěno maximální rozlišení a kvalita. Velmi důležitá je také poloha snímače vůči filmu, vždy měl být aparát kolmo k filmovému pásu. Samotné nastavení digitálu je pak poměrně snadné, fotografovat budete v plném manuálu nebo v prioritě clony, kdy je dobré objektiv více zaostřit. Jednak tím zlepšíte jeho kresbu a jednak prodloužíte hloubku ostrosti, takže výsledný snímek negativu bude ostřejší.
Nutností je při přefocování filmového pásu také použití stativu, pro přesné nastavení záběru fotoaparátu. Doporučujeme rovněž zakoupit jemné textilní rukavice pro manipulaci s vyvolanými filmovými pásy. V opačném případě může na povrchu filmu ulpět mastnota a pot, které mají na trvanlivost destruktivní vliv.
Po naskenování negativů je třeba je také vhodně archivovat. Jestliže jste jej nechali vyvolat u některého ze zpracovatelů, můžete ponechat rozstříhaný filmový pás v průhledné folii.
Pro přehlednější katalogizaci je však lepším řešením nákup archivačních folií, které mají velikost A4 a perforovaný okraj pro zavěšení do pořadače. Pro tyto účely vybírejte průhledné folie z polypropylenu a následně je skladujte zavěšené na suchém a tmavém místě při pokojové teplotě.
Archivační polypropylenová folie je průhledná a k filmovému pásu šetrnější z hlediska možného poškrábání, standardizované rozměry usnadňují založení do archivačních boxů nebo šanonů
Ať už pro digitalizaci použijete plochý či filmový skener, nebo se vydáte cestou fotografování filmového pásu, bude výsledkem obvykle negativní obraz – s výjimkou situace, kdy budete digitalizovat diapozitivní film.
Oskenované negativy si vždy archivujte, stejně jako digitální fotka, tak i sken může zmizet v křemíkovém nebi!
Ať už pro digitalizaci použijete plochý či filmový skener, nebo se vydáte cestou fotografování filmového pásu, bude výsledkem obvykle negativní obraz – s výjimkou situace, kdy budete digitalizovat diapozitivní film.
Dalším krokem je tudíž úprava získaných snímků – jednak je třeba je převést z negativu do pozitivu, což zvládnete prakticky v jakémkoli pokročilejším fotoeditoru. Následně pak můžete s obrázky pracovat stejně, jako jste zvyklí při úpravách digitálních fotografií, počítejte však s nižším dynamickým rozsahem, než je tomu u originálních digitálních snímků.