Širokoúhlé objektivy, ať už s pevným, nebo proměnlivým ohniskem, patří k oblíbeným nástrojům krajinných fotografů. Jejich použití však vedle tvůrčích možností a neotřelých záběrů skrývá nejedno úskalí.
Vyžaduje pekelné soustředění při komponování obrazu, zejména při krocení velkého počtu prvků, které se v tak širokém záběru nacházejí, a také znalost technických limitů (které však někdy mohou být výhodou) širokoúhlých optických soustav. Na obvyklé chyby, jichž se můžete nevědomky při focení se „širokáčem“ dopustit, upozorňuje ve svém videu dánský fotograf Mads Peter Iversen.
Záběr plný smetí
Při fotografování širokoúhlým objektivem se často stane, že se v záběru ocitne mnoho objektů, prvků, které narušují kompozici obrazu a odklánějí pozornost od hlavního objektu. Snímek pak působí nevyváženě, a leckdy až chaoticky. Při pořizování širokoúhlých krajinných fotografií je proto třeba víc než kdy jindy dbát na přípravu záběru.
Jak se zbavit rušivých elementů a obraz takzvaně vyčistit? Jako první možnost se nabízí zúžení úhlu záběru přizoomováním, pomoci může také změna orientace snímku (horizontální vs. vertikální).
Pokud zmíněné metody nezaberou, nezbývá než rozhýbat fotografovo tělo, tzn. změnit polohu, odkud fotografujeme, nebo pozici fotoaparátu na vertikální ose – už pouhé přidřepnutí nebo zatažení stativu může vyřešit leckterou svízelnou situaci.
Pokračování 2 / 6
Ostrá je pouze část fotografie
U širokoúhlých snímků je dle Madse Iversena žádoucí, aby byl záběr proostřen od popředí až po pozadí. Celoplošné ostrosti je možné dosáhnout přicloněním objektivu, autor videa doporučuje hodnoty clony F11 nebo F16; vyšší clonová čísla s sebou nesou obvykle i difrakci, a tudíž celkové změkčení obrazu.
Přiclonění obvykle dostačujete, jestliže fotografujete z výšky očí, nikoli však, snímáte-li krajinu z podhledu, kdy je popředí velmi blízko objektivu. V těchto případech je nezbytné pořídit několik (obvykle 3) snímků s různou rovinou zaostření – na popředí, střed a pozadí, při nastavení clony na F11 až F16 – a ty následně složit rovnou ve fotoaparátu (je-li k dispozici funkce focus stacking) nebo ve fotografickém editoru.
Pokračování 3 / 6
Nevýrazné objekty v pozadí
Jedná se o jeden ze zásadních problémů širokoúhlých záběrů, zvláště pokud fotíte z podhledu: popředí snímku je mnohem výraznější než hlavní objekt na pozadí snímku a obraz působí nevyváženě. Někdy může být tato situace žádoucí, například je-li popředí zásadním doplňkem hlavního objektu, jindy však může titěrnost hlavního objektu fotografii zcela degradovat.
Mads Iversen proto doporučuje pokusit se najít ideální kompozici metodou pokus-omyl. Jednoduše pořídíte vícero snímků s odlišným úhlem záběru (pomocí zoomování nebo změny vzdálenosti od hlavního objektu) a následně vyberete ten nejzdařilejší.
Jestliže už se rozhodnete zaplnit podstatnou plochu záběru popředím, je důležité, abyste tak činili s jasným záměrem a promyšleně. Popředí by mělo minimálně esteticky, ale ještě lépe významově doplňovat hlavní objekt – začlenit jej do kontextu, ať už kontextu krajinného (kde, v jakém prostředí se objekt nachází), nebo významového (poukázání na historickou, společenskou či jinou spojitost).
Pokračování 4 / 6
Hlavní objekt je příliš blízko
Pokud se se širokoúhlým objektivem ocitnete příliš blízko k hlavnímu objektu, musíte počítat se vznikem perspektivního zkreslení, které se typicky projevuje sbíháním linií. Abyste totiž objekt vměstnali do záběru, obvykle se musíte uchýlit k fotografování z podhledu s nakloněným aparátem.
Perspektivní zkreslení může být součástí tvůrčího záměru, např. u záběru stromů může působit poměrně přirozeně a podtrhnout majestát dřeviny, obvykle však oku příliš nelahodí, a v některých případech je dokonce nežádoucí, zejména u snímků architektury. Pomoci může větší odstup, tilt-shift objektiv nebo dílčí korekce ve fotoeditoru.
U širokoúhlých objektivů je třeba mít se na pozoru též před tzv. sférickým zkreslením, které se projevuje vydutím obrazu od středu směrem k okrajům záběru.
Pokračování 5 / 6
Nesprávné použití polarizačního filtru
Použití polarizačního filtru se širokoúhlým objektivem s sebou nese jistá úskalí. Polarizační efekt (zvýraznění nebeské modři a dramatičtější podání oblak) se aplikuje pouze na část oblohy v záběru, což působí značně nepřirozeně. Sjednocení odstínu a jasu je možné provést při postprodukci, před tím však autor videa varuje, ba dokonce tento úkon označuje za fotografovu „noční můru“.
Způsobů, jak tento oříšek rozlousknout není mnoho… vlastně jsou jenom dva a spočívají na stejném principu: zúžit nebeskou plochu v záběru. Toho lze dosáhnout jen pomocí přizoomování nebo fotografováním na výšku, anebo kombinací obou těchto postupů.
Pokračování 6 / 6
Krajinu jen naležato
Jedním z častých předsudků je, že fotografie krajiny vyžaduje horizontální orientaci záběru. Tento názor má jistě oporu v dějinách výtvarného umění, a v anglofonních zemích je zmíněná vodorovná orientace dokonce označována jako „krajinná“ (landscape).
Jak však plyne z Iversenových doporučení, focení tzv. nastojato (portrait) může vyřešit nejeden kompoziční i technický problém. Čili někdy se může vyplatit nejen udělat pár kroků navíc nebo snížit se s fotoaparátem k zemi, ale i jen prosté pootočení fotografického přístroje.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na devíti webech.
Chci Premium a Živě.cz bez reklam
Od 41 Kč měsíčně